logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem začal běhat potřetí – může za to kravaťák a Miloš

Jak jsem začal běhat potřetí – může za to kravaťák a Miloš

V roce 2002 jsem v listopadu dostal ke svým padesátinám výpověď. Po18 letech práce pro jeden státní úřad. Nemohl jsem tomu uvěřit a do poslední chvíle jsem věřil, že se to změní, ale nezměnilo. V lednu 2003 jsem zůstal doma a po internetu sháněl práci. Rozesílal jsem životopisy a chodil na pohovory, ale práce byla stále v nedohlednu.

Jeden mladý „kravaťák“, u kterého jsem byl na pohovoru, byl upřímný a řekl mi pravdu do očí:
„Máme tady mladý kolektiv, mladí lidé mají tu výhodu, že se dokáží rychle přizpůsobit novým věcem a jsou aktivní při jejich zavádění, kdežto postarší lidé dělají práci rutinně a novinkám se vyhýbají. Náš mladý kolektiv sportuje a postarší pánové s bříškem se již sportu vyhýbají a cení si pohodlí.“

Ještě se u toho usmíval a mně to připadalo, že se vysmívá mému věku. Navíc mě zařadil mezi absolutní nesportovce, mě, který jsem ujel na kole tisíce kilometrů i přes horské průsmyky, mě, který najezdí na běžkách téměř tisíc kilometrů za sezonu. Byl jsem morálně zfackovaný, přišel jsem domů a podíval se do zrcadla. Uviděl jsem oplácané tváře a v oblasti břicha usazený tukový polštář.

Kolo je zrádné, jak se říká, hodíš pupek na štangli a jedeš, při jízdě na kole ti pupek prostě nevadí. Obdobné to je na běžkách, váhu pupku vyeliminuješ hůlkami. Zrcadlo neúprosně odráželo pravdu o mé zchátralé tělesné schránce, časté služební cesty nedovolovaly dodržovat stravovací režim a méně kalorická jídla bylo často obtížné sehnat. Té druhé osobě v zrcadle jsem řekl:
„Jsi tlustý prase, kde je tvůj životní cíl „kalokaghatia“, jednota krásy těla a ducha. Kam jsi to vše zahodil?“

Ty líný, tlustý prase, jsi v lese, abys běhal, nikoliv na procházce coby stařešina

Ten druhý v zrcadle mlčel, měl jsem na něj vztek, ale potom se mi v hlavě ozvala slova z písně Michala Tučného: „...dokud ještě žijem, je všechno OK“. Vypláznul jsem na toho zrcadlového dvojníka jazyk, on na mě taky a já šel shánět boty na běhání a oblečení vhodné pro běh.

Vyběhl jsem do lesa a přepokládal, že vše bude jako dřív. Nebylo. Tempo, které jsem nasadil, bylo příliš vysoké, zrychlený sípající dech mne usadil a já přešel do chůze. Vzpomněl jsem si na zrcadlo a řekl svému tělu:
„Ty líný, tlustý prase, jsi v lese, abys běhal, nikoliv na procházce coby stařešina.“

Přešel jsem do pomalého klusu a ono to šlo.

Začalo prohánění mého zpohodlnělého těla den co den. Ráno místo rozcvičky jsem vyběhl, pak jsem na internetu sháněl práci, vyplňoval dotazníky a rozesílal životopisy. Na pohovory jsem po dvou měsících intenzivního běhu chodil v pohodě, i když jsem o práci stále nemohl zavadit. Nakonec jsem snahu najít si práci v oboru vzdal a vzal jsem, co se naskytlo. Naducané tváře a tukové polštáře jsem nechal tomu v zrcadle. Shodil jsem takových 15 kg.

Někteří lidé, co mě spatřili po delší době, mě nemohli poznat. Což mě povzbudilo k dalším metám. Koupil jsem si knihu Běh pro zdraví od Herberta Steffnyho. V tramvaji jsem viděl plakát lákající běžce na desetikilometrový běh Prahou – Mattoni Grand Prix. To byla výzva. Kniha mi dávala rady, jak se připravit na desítku, a já poctivě trénoval. Běhal kilometr po kilometru.

Před závodem jsem oznámil svůj záměr Jarmile. První, na co se ptala, bylo, kolik je startovné. Když zaslechla tu sumu, nadechla se a začala lamentovat:
„No ty ses zbláznil, takových peněz za proběhnutí, běž se proběhnout do Kamýku a máš to zadarmo!“

Její odpor mě překvapil, ale v přesvědčování jsem to nevzdal:
„V Kamýku už běhám půl roku, ale proběhnout se Prahou, to jsem ještě nezažil a nezkusil!“

Nechtělo se mi dále argumentovat a suše jsem prohlásil:
„Ber to jako mé přání ke svátku. Nechci žádný chlast, dárek, ani večeři, chci se jen proběhnout po Praze.“

Ještě chvíli brblala, ale vzala to. Na běh se šla podívat se mnou, aby zjistila, jak si ten svátek za tolik peněz užiju.

Mohu říci, že jsem si to užil, byl to můj první start po16 letech. Moje nervozita vzrůstala, čím více se blížil okamžik startu. Myslí se mi honily myšlenky, jestli vydržím celých 10 km běžet, zda nebudu úplně poslední. Konečně start. Běželo se mi dobře jako za mlada. Nechal jsem se unášet běžícím davem a sledoval okolní běžce, zvláště jednoho mladíka, který vydával zvuky, jako by byl někým bičovaný. Takovéhle trápení nemusím poslouchat, když si běh chci užít. Trochu jsem přidal a tím se unavil a musel se opět nechat unášet mlčenlivým běžícím davem. Ale znáte to, hlava si vždy přeje něco jiného. Teď mojí hlavou proběhlo:
„Ty prase líný, to by se ti líbilo, jen tak si v poklidu vyklusávat jako v Kamýku, ty vole, tady jsi na závodě, tak koukej makat!“

Tak jsem přidal a stále si říkal:
„Pojď, pojď prasátko!“

V cíli jsem byl šťastný, že jsem nebyl zdaleka poslední a za sebou nechal spoustu mladších běžců. Byla to malá satisfakce za ta slova, co jsem si musel vyslechnout od toho mladého namyšleného „kravaťáka“, i když měl pravdu.

Jak jsem se potkal v trafice s Milošem

Při cestě do práce jsem si náhodně koupil Lidové noviny a tam jsem objevil článek o trénincích PIM ve Stromovce pod vedením Miloše Škorpila. Už mě nebavilo běhat sám, a tak jsem se objevil u Planetária a očekával přísného trenéra, co umí jen řvát a je se vším nespokojen. Místo toho se objevil usměvavý chlapík, který mi podal ruku a řekl, že se jmenuje Miloš. V průběhu tréninků byl Miloš samá legrace a my sledovali jeho úsporný běžecký styl. On prostě neběží, on jen po zemi plyne v souladu se zemskou gravitací, vůbec s ní nebojuje. Když Miloš přidal, jeho tělo se tvářilo stejně. Zato naše těla začala sebou více házet, měli jsme co dělat, abychom nečekaný nástup rychlého tempa udrželi, a obvykle se přestalo mluvit. Miloš se smál a říkal:
„Nějak jste zmlkli, co se děje, že vám není do řeči, kde jste nechali svoji výřečnost?“

Naše supění oznamovalo, že si plně užíváme běhu a na zbytečná rozptylující slova už není síla

Naše supění oznamovalo, že si plně užíváme běhu a na zbytečná rozptylující slova už není síla. Běhalo se za každého počasí a to mě fascinovalo. Mám o sobě mínění, že patřím mezi drsany, které žádné počasí nerozhází, a tvrdím, že za každého počasí je příroda úžasná a čím je počasí méně obvyklé, tím jsou chvilky strávené v přírodě úžasnější a vzácnější.

Při jednom běhu nás provázela vichřice, vzduchem poletovaly listy, papíry, prach. Při nárazech větru začaly praskat větve a ty malé zavítaly do našeho hloučku a několik větviček nás štíplo. Situace nepříliš vhodná pro běh Miloše nezastavila. Pouze silná větev, která s rachotem dopadla před nás na cestu, jako by chtěla říci: „A dost, nechcete toho běhu nechat," přiměla Miloše, aby se zasmál a řekl:
„Koukám, že začínají padat trochu větší větve, ale pokud nepadají nebo nelítají vzduchem běžci, není co řešit," a běželi jsme dál.

Při jednom z dalších běhu přišla průtrž mračen a skutečný, opravdový přívalový déšť. Voda se valila po cestě a my běželi docela prudkým dočasným potokem. Běh potoky mám docela zažitý, to byla obvyklá kratochvíle na skautských táborech. Miloš prohlásil:
„A teď máte, pánové, vzácnou příležitost vyzkoušet si aquarunning. Jen by to chtělo více vody.“

Při takovém přívalovém dešti nebylo ve Stromovce živáčka, jen několik čvachtajících běžců užívajících si běhu v nezvyklém počasí, které vás potká tak jednou za život, tak proč nevyužít příležitosti. Pořádně jsme si to užili i při jízdě tramvaji, kde se pod námi tvořily loužičky vody, jako bychom neudrželi moč. Loužičkám jsme se smáli a říkali si, že naše těla mají velice špatné vodnické vychování. Správný vodník, když vyleze z vody, tak z něho nekápne, protože má slušné vychování.

Běhy v desetistupňových mrazech jsou normální zážitek a bylo jich tolik, že zvyk je železná košile. Jednou v Krčském lese nasněžila asi dvaceticentimetrová vrstva čerstvého prašanu. Byla to taková vrstva, že bys ani běžkaře do takové peřiny nevyhnal. Také tam žádný běžkař nebyl. Ani jediná čerstvá stopa tam nebyla, jen krásný, peřinový, panenský, jasně bílý sníh. Nevěřil jsem tomu, že tu bílou panenskou záplavu zneuctíme svými běžeckými kroky. Větší vrstva sněhu pohlcuje zvuk a v tom tichu vynikalo naše křupání v čerstvém sněhu. Krčský les měl nádhernou zimní náladu a my ani nevnímali, jak nám sníh leze do bot, jak se promáčí naše běžecké boty nepřipravené na tu bílou záplavu.

Běh je návrat k přírodě, návrat člověka ke své prapůvodní podstatě, k pohybu přírodou. Aby ten pohyb přírodou byl dokonalý, musí se v ní člověk pohybovat bez ohledu na počasí. Díky Milošovi, který mi umožnil tohle skvělé poznání svým vlastním příkladem, se snažím skutečně běhat za každého počasí. Jsem rád, že nejsem halovým, wellnesovým či fitkovým běžcem, nikdy mě nelákalo běhat pod střechou.

Staří latiníci říkají:
„Verba movent, exempla trahunt" – Slova přesvědčují, příklady táhnou.

O běhání jsem přečetl spoustu knih, ale to byla jen slova na papíře. Takových slov člověk slyší tolik, že na mnohá z nich zapomene, ačkoliv je přesvědčen o jejich správnosti, ale na Milošovy skutky a rady se nedá zapomenout. Než jsem si troufl na první delší závody, vždy jsem se ptal Miloše:

„Hele, Miloši, myslíš, že bych zvládl půlmaraton?“
„Joo, jasně, máš na to.“

Když to řekl Miloš, tak je to jasné. Po zvládnutí půlmaratonu jsem se ptal dál:
„Miloši, myslíš, že zvládnu maraton?“

Dostal jsem stejnou odpověď.
„Joo, máš na to.“

Příště o tom, jak jsem běžel svůj první maraton a hned potom se můžete těšit na běžecké začátky Jarmily.

Jaromír Holas foto
  • přečteno: 10712/10300×, 10 komentářů
Jak jsem začal běhat potřetí – může za to kravaťák a Miloš Jak jsem začal běhat potřetí – může za to kravaťák a Miloš

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (40 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Saša | 24. 3. 2013 15.45 hod. | 88.103.128.xxx
Ahoj Jardo. Jako běžecké mimino věkem blízké Tobě jsem vděčný za každý takový článek. Je pro mě důležité vědět, že i když jsem začal běhat v pětačtyřiceti, že to byla dobrá volba. Dík za to........

jitulina | 8. 9. 2012 11.22 hod. | 89.176.238.xx
Jardo, jsi borec. Já, prvňák běžecké školy, jsem článek hltala. Těším se, že také dokážu přežít první zimu v terénu a na jaře – kdoví, třeba ten půlmaraton? Díky za zážitek ze čtení, jen mi tam chybělo, zda přišla časem i jiná práce? Jitka

Hana Bartopšková | 11. 6. 2012 12.57 hod. | 91.219.240.x
Je to super povídka ! Dobře napsané a nezbývá mi, než se s tím vzhledem ke svému věku – ztotožnit ! Také to nevzdávám, jen nevím, zda to stejně nebude marné.

kosacka | 6. 6. 2012 13.00 hod. | 217.117.217.xxx
Perfektni clanek:)
Ackoliv mi je 30 a mam za sebou 1/2marathon i marathon to neustale zacinani se me taak sakra tyka ..:)

Michal | 20. 5. 2012 9.00 hod. | 90.180.126.xx
Fantasticky pribeh jeste lepe napsany. Jen tak dal!

Danuše | 17. 5. 2012 7.31 hod. | 90.176.137.xxx
Moc krásné čtení.A pak,že život po 50 končí,pravda je však taková,že během život teprve začíná.Mě ještě chybí pár let,ale už se pomalinku běháním na ní připravuji a jde mi to skvěle,vůbec se jí nebojim:) Naopak těšim se co nového mi přinese.Krásné běhání.

Kateřina Jacques | 16. 5. 2012 23.26 hod. | 83.208.56.x
Krásně napsaný článek, naprosto skvělé. A samotný příběh je silný a působivý. Připomnělo mi to tolik vlastních zážitků. A Miloš je přesně takový, jako bych slyšela to jeho klidné a nevzrušené: Joo, máš na to... Bravo, ať to běhá!

Eva | 16. 5. 2012 22.04 hod. | 62.240.184.xx
"....za každého počasí je příroda úžasná a čím je počasí méně obvyklé, tím jsou chvilky strávené v přírodě úžasnější a vzácnější." – zlatá slova – do kamene by je měli tesat. ;-) Zrovna včera jsme se na tomtéž shodli při výběhu, kde nás střídavě bičoval déšť a kroupy.

zuzu | 16. 5. 2012 20.32 hod. | 88.100.189.xxx
Pěkný článek, ač žena (50), vždy když slyším takováto slova, beru si je za své, vždyť věk je jenom číslo...Běhám 3 roky a na podzim chci dát svůj první půlmaraton. Z.

Mirek | 16. 5. 2012 16.54 hod. | 148.198.43.x
Moc hezky napsáno. Už ses nezmínil, že mezitím se z Tebe stal PIM King. Tak ať Ti to Mirku takhle krásně běhá i nadále.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Začínáme s během

všechny články Začínáme s během

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics114
Brooks16
Inov-850
Icebug5
Hoka One20
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike49
Salming327
Salomon39
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce44
Běhám bos, bot netřeba13
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků