logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak se ze mě stal sprinter a skokan – příště jdu do vrhů a hodů

Jak se ze mě stal sprinter a skokan – příště jdu do vrhů a hodů

Teda ne, že bych si začal vyskakovat nebo prchat před spravedlností. Mé skákání má docela prozaičtější základy – ambasadorství v projektu Letní firemní sportovní hry.

V sobotu ráno jsme nabrali s Drakem a Danou směr Sportovní centrum Nymburk, ten stařičký sportovní komplex, který ještě stále patří rozpadajícímu se ČSTV. Pravda, ten komplex, byť z kvalitního betonu, připomíná dobu vzniku a dobu, kdy se zde pořádala nekonečná reprezentační soustředění všech možných sportovních odvětví.

duna u Píst

Abych ale nehaněl, ten komplex je umístěn velmi dobře, uprostřed parku, z obou stran omýván vodou Labe, takže i když všude panuje výheň, tady je velmi příjemně a na sportování ideální podmínky.

V pátek a v sobotu sem zavítaly – jak výše uvedeno – Letní firemní sportovní hry a já.

Na místo jsme dorazili včas, kupodivu jsem si ještě po dvaceti letech pamatoval cestu. Dohledat atletickou dráhu už ale bylo horší. Značení, kde se co koná a kudy se tam dostat, bylo sice perfektní, ale kdo by se díval po šipkách – že? Takže na dráhu, kde byly již atletické disciplíny v plném proudu, jsme se dostali někdy okolo půl 11.

Jirka Kastner z pořádající Asociace firemních sportů mě vyzval, zda bych si nestřihl s nimi stovku. Pravda, tu jsem běžel někdy naposledy před 30 lety a ještě jsem byl celý ztuhlý z jízdy Drakem. Ale co byste neudělali pro svou slávu. Převlékl jsem se, zaklekl s dalšími dvěma soupeři do bloků a vyrazil vstříc velmi dalekému cíli. Jak je ta vzdálenost relativní, někdy člověku přijde, že 100 metrů je víc než 100 kilometrů.

sprint – v blocíchsprint není žádná srandasprint  – vzdalující se soupeři

Soupeři se ode mě čiperně vzdalovali, já přecházel do záklonu, snažil se zrychlovat, ale myslím si, že výsledek byl zcela opačný – tedy začal jsem couvat. Bodejť by ne, když můj styl byl naprosto perfektní, ale pokud byste se na něj koukali ve směru ke startu.

skákající pytel brambor

Čas neznám, nejspíš rozhodčí usoudili, že tak dlouho nemá cenu čekat a odešli se věnovat další disciplíně, jíž byl skok do výšky. Tu už jsem si střihnul sám od sebe. Základní výška byla 120 cm. Před 40 lety jsem uměl 155 a to dokonce všemi možnými styly, ale kde že ty skoky jsou. Při rozskákávání jsem to zkoušel zleva a laťka šla vždy dolů stejně jako mé těžké tělo.

Začal závod. Zatímco ostatní soupeři to dávali v pohodě na první pokus, či ostentativně vynechávali, já skákal a skákal a skákal. Přes laťku jsem se „přenesl" až na potřetí a to jsem musel ještě z doskočiště vyskočit jak srna, protože se značně kývala. Mezi jednotlivými pokusy jsem neměl vůbec čas si odpočinout. To bylo furt: na první pokus se připraví Škorpil, minutu na to: na druhý pokus se připraví Škorpil a za další minutu: na třetí pokus se připraví Škorpil – tak jsem to radši dal, abych měl klid. Vůbec jsem si v tu chvíli neuvědomil, že si to pak budu muset celé zopakovat na výšce 125 cm.

Tam byl naštěstí jeden, který při prvním pokusu o laťku zakop´ a tak mi dal daroval mezi prvním a druhým pokusem minutu odpočinku.

ten dres je pro trpaslíky nebo snad srazil

Odpoledne jsem se pak zato nenašel soupeře na trailový běh okolím Píst. Mimochodem víte, že u této obce, kousek za Sadskou, je velká písečná duna? Ale zpět k běhu. Nemaje soupeře na běh, včlenil jsem se mezi bajkery a bajkerky, a zatímco oni jeli na svých kolech 21 respektive 14 kilometrů, já dal 7. Trať to byla hodně zajímavá a dokonce se mi na ní podařilo i přes ujištění: ta je tak značená, že na ní nemůže zabloudit nikdo, zakufroval. Až na poslední chvíli jsem zahlédl růžové triko fotografa číhajícího na vrcholku kopce na své oběti. Zatímco všechny cyklisty bez potíží zachytil, mně mohl vyfotit jen žížnivé paty, to když jsem ho oběhl zleva.

bajkeři neměli šanci

Celý ten den jsem si v Nymburce užíval. Konec měl korunovat dílo. Všichni se těšili na hokejové utkání, mezi námi a bratry Slováky. Poprvé v životě jsem byl coby talisman oblečen do českého dresu. Jak to dopadlo, víte, takže příště už mě do dresu nikdo nedostane, přeci jenom raději vidím, když naši vyhrávají, ale nutno dodat, že včera si Slováci to vítězství zasloužili, zatímco my dřeli, oni projevili velkou šikovnost.

fanda

Firemní olympiáda se mi líbila. Jirkův tým ji skvěle organizačně zajišťoval, jen mě mrzelo, že jsem tam neviděl víc sportovců. Tahle akce rozhodně stojí za to a Běžecká škola tu rozhodně nebyla naposled. Příště si dám kouli a oštěp, to budou mít teprve na 112 haló.

Miloš Škorpil foto
Jak se ze mě stal sprinter a skokan – příště jdu do vrhů a hodů Jak se ze mě stal sprinter a skokan – příště jdu do vrhů a hodů Jak se ze mě stal sprinter a skokan – příště jdu do vrhů a hodů Jak se ze mě stal sprinter a skokan – příště jdu do vrhů a hodů Jak se ze mě stal sprinter a skokan – příště jdu do vrhů a hodů Jak se ze mě stal sprinter a skokan – příště jdu do vrhů a hodů Jak se ze mě stal sprinter a skokan – příště jdu do vrhů a hodů Jak se ze mě stal sprinter a skokan – příště jdu do vrhů a hodů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12Honzade | 20. 5. 2012 14.46 hod. | 77.48.73.xxx
Myslim, ze vas melo bezet vic a mohlo se to jmenovat "Kufrovani s Milosem":). Myslim, ze ten "virus" bloudeni od tebe chyti kazdy.. Ja nez jsem zacal behat a sel se probehnout s tebou, tak jsem byl pysny, ze trefim, vsude se vyznam..A ted? ted jsem schopen zabloudit i na okruhu ve Frantiskovych laznich! :)
Podle rychlych dotazu mezi ostatnimi znamymi v BSMS soudim, ze je to silne nakazlive a ze se to "neda" lecit. proste jak clovek neni skrt:) na km, tak to bloudeni nijak neresi..
MSF! 12:)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví37
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice96
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků