logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Danin běžecký deníček – část 8.- Kleine Scheidegg a noční běh Prahou

Danin běžecký deníček  – část 8.- Kleine Scheidegg a noční běh Prahou

1.9.2009

Dnes mi přišlo mé první oficiální potvrzení účasti na závodě!!! M nás obě s Kris, mou dcerou, přihlásil na Noční běh pro ženy, 5 km!!! Málem mě to porazilo:-). Co to dělám?????? Já, která jsem řekla, že na žádné závody nepůjdu!

Přihlásil, přihlásil, bez výslovného přání bych si to nikdy nedovolil :)

7.9.2009

Píšu ze Švýcarska, kde jsme na maratonské dovolené. Tedy ne, že bych maratonovala já:-), ale M si musí zasloužit tričko toho potrhlého Alpského poháru, tož si musí vyběhnout po Vaduzu a Zermattu ještě na Jungfrau.

Ještě než jsme odjeli (mimochodem tentokráte jsme chtěli odjet „dříve", což v praxi nakonec bylo ve 13 h, ha ha, ha), měli jsme den předtím ještě spicha v Triexpertu s Pyjárem, který si chtěl s M asistencí vybrat nové běžecké boty. Nakonec koupil troje a když jsme zhruba po hodině odcházeli z krámu, vybíral ještě nějaká tričíčka a tak. Apropos trička – též jsem neodolala a koupila jsem si pink Nike triko s dlouhým rukávem, krásně vypasovaný, se zipíkem u krku. K té barevné sukni, co jsem měla na sobě, vypadalo teda dost uhozeně, nicméně okouzlený Pyjár (triko je fakt sexy) prohlásil, to si rovnou nech, já si ho koupím taky!:-)

Do vesnice, kde jsme ve Švýcarsku bydleli, jsme dorazili asi v 9 večer. První den jsme si udělali s Martinou a Martinem, kteří tu byli s námi, takovou hezkou procházku podél jezera do Interlakenu na kafe. A v sobotu jsme svezly s Martinou kluky dolů na start maratonu, zamávaly jim a rozhodly jsme se, že si také půjdeme zaběhat, když je ten maraton:-). Nutno předeslat, že to ode mne bylo čiré šílenství, neboť Martina je aktivní závodnice v jízdě na saních, je o 8 let mladší než já a kromě tréninku na těch saních ještě běhá, posiluje, plave a jezdí na kole. No, pěkně jsme se barevně sladily:-) a vyběhly. Martina sice měla hezký nápad oběhnout jezero, ale když mi na mou lehce podezíravou otázku, kolik že je to kilometrů odpověděla vesele a naprosto bezelstně, že asi 20 (!), musela jsem ji vrátit na zem. Dohodly jsme se pak, že doběhneme podél jezera do Interlakenu a otočíme to zpátky.

Tristní bylo, že zatímco si Martina průběžně pochvalovala, jaké že je to příjemné tempíčko, já sotva lapala po dechu a hledala jsem jakoukoli příležitost k tomu, abychom zastavily nebo alespoň zpomalily. Několikrát se mi to různými úskoky podařilo, což byla moje záchrana. Největší hrůza ale přišla na cestě zpátky, která vedla trapně do kopce. Když jsem viděla Martinu, jak vesele a bez jakékoli viditelné námahy (já téměř plivala krev, a to jsem do nich ani neběžela!) skotačí nahoru jako kamzík, musela jsem si opět přiznat, že nechat se přihlásit na noční běh Prahou nebyl ani trochu dobrý nápad:-).

Nejvíc mě dostalo, když jsem se chtěla utěšit a zeptala se Martiny, jak dlouho už běhá. Čekala jsem samozřejmě, že dlouho, předlouho. A ona mi radostně sdělí, že takhle trošku systematicky běhá asi měsíc! Tak to je konec.… :-)

Nutno předeslat, že Martina tím myslela trénink pode mnou, ehm – pod mým vedením

Další den jsme si naplánovali všichni čtyři pěkný, poměrně ambiciozní, výšlap na Kleine Scheidegg. Byli jsme tam s M. už loni, věděla jsem, do čeho jdu. Ovšem nečekala jsem, že budu podvedena:-) a dovlečena až na kraj ledovce NAD Kleine Scheideggem, odkud už vedly zase jen horolezecké trasy! Ukazovali mi na mapě takovou docela hezkou turistickou trasu. Nad ní byla značena tečkovaně (už to mě děsilo:-)) ještě jedna, taková děsně strmá, vůbec se mi nelíbila. Všichni kromě mě projevili touhu jít po té tečkované. Já jsem velmi nesouhlasila a řekla jsem těm příšerně sportovním manželům, ať si tam jako klidně jdou, že my s M. půjdeme tou spodní, pohodlnou. I tak to bylo samozřejmě na několik hodin stále do kopce. Ovšem na jednom rozcestí jsem se nechala nějak pitomě zblbnout

roztomilými prasátky :)

a až když už jsem zase úporně lapala po dechu s totálně ztuhlýma nohama kdesi ve stěně, spatřila jsem ke svému úžasu na dalším ukazateli údaj o hodinách k cíli, který byl DELŠÍ (!) než ten původní, ačkoli už jsme byli na cestě asi hodinu!!!

No, zkrátím to. Napřed jsem si trucovitě obrečela, že mě podvedli:-), pak to, že byli všichni rychlejší a zdatnější než já (oni si třeba pro zpestření vybíhali některé kopečky a honili se, kdo tam jako bude dřív!), pak jsem si ve stěně, kam nesvítilo slunko,

málem uhnala omrzliny (fakticky tam křupaly pod nohama loužičky) a nakonec jsem, totálně šťastná, zbaštila s blaženým výrazem úžasnou klobásu s kusem chleba v cíli, udělali jsme několik stovek exkluzivních fotéček

(u ledovce, u jezírka, u reklamní krávy...:-)) a mastili dolů. To jsem zase pro změnu trošku zkomplikovala já, neb jsem M. svedla na nějakou cestičku, která vedla poněkud oklikou. Jako by toho bylo málo!:-)

Poté už Martin s Martinou jeli domů a my si dávali takové jako „odpočinkové“ výšlapy. Nějak se vždycky stalo, že jsme byli na nohách celý den a večer padali do postele úplně zhuntovaný. Znovu mi problesklo hlavou, že Noční běh Prahou fakt nebyl moc dobrý nápad:-).

13.9.2009

Přijeli jsme do Čech a já hned druhý den jela na meeting do Prahy, který se protáhl až do večerních hodin. Když jsme pak s M. dupkali ještě na Staromák pro startovní balíčky, bylo mi to už naprosto jasné. Viděla jsem tam všechny ty natěšené závodníky/ice, navíc se mnozí znali, povídali si o všech těch předchozích závodech a časech a tréninkových plánech… Všechno ve mně křičelo: Co tady děláááááš? Na co si to hraješ??? Ježíši, to bylo děsný. To jsem ještě nevěděla, co bude následovat za nervy:-)

Mimochodem až do soboty mě příšerně bolely unavené nohy z hor, nemohla jsem chodit ani ze schodů, ani do schodů – pokaždé bolely jiné svalové skupiny, takže to bylo takové komplexni:-).

V sobotu jsem zkusila na M. několik úskočných manévrů, jako že se na to vykašleme, uděláme si hezký večer a tak...:-) Marně. Celkem rozumně prohlásil, že když to teď nezkusím, budu se bát příště ještě víc. Měla jsem neuvěřitelné nervy, byla jsem x-krát… no, vy víte, kde:-) a vůbec jsem se cítila fyzicky i psychicky pod psa.

Přijeli jsme do Prahy, oblékli se do běžeckého (!) a šli využít bezplatné dopravy po Praze – vstupenka startovní číslo. To se mí moc líbilo, připadala jsem si tedy trošku jako exot, ale zase jako děsně důležitě, všichni si nás (někdo s respektem, někdo s despektem.-)) prohlíželi, komentovali… Navrhovala jsem, že bychom mohli strávit hezký večer ježděním po Praze, když to máme zadarmo, ale neprošlo to.

Na Staromáku bylo hrozně moc lidí a v tom okamžiku, kdy ostatní začali nervit, já se jako mávnutím kouzelného proutku zklidnila. Jasně, běhám 3 měsíce, je to můj první – no nebudeme tomu raději říkat závod – běh, ale nemám strach, že to nedám, protože to v podstatě běhám každou neděli, resp. víc, takže o co vlastně jde, že. To, že by mohlo jít třeba o čas, mi došlo až v okamžiku, kdy jsem si prohlížela výsledky a zjistila, kolik žen bylo rychlejších (a Keňanky a podobné šílenkyně nepočítám) a jak málo jich zůstalo za mnou...

Takže takové smíšené pocity. Zjistila jsem, že zatím (a nevím, jestli někdy jo) nemůžu chodit na závody. Já to totiž stejně odběhla jako jeden z mých tréninků, nebyla jsem nějak schopna se nechat vybičovat k nějakému výkonu.

Je pravda, že jsem to až na pár kroků někdy na 3. km a tu tlačenici na 1. km celé hezky odběhala, ve svém (navíc pomalejším) tréninkovém tempu. Je také pravda, že všechny 4 holky, včetně mé NETRÉNOVANÉ dcery, mě předběhly. Také je pravda, že na rozdíl od mnohých účastnic jsem po doběhu byla v pohodě schopna běžet další pětku. Nic mě nebolelo, nic jsem si nenamohla. Nebyla jsem zdaleka poslední. To je všechno pravda. Ale taky je pravda, že prostě neumím zabrat, že neumím běhat rychle, že se neumím vydat, že prostě NEJSEM ZÁVODNÍK....

Zjistila jsem, že obecnou vytrvalost jsme natrénovali docela slušně, ale já se teď budu muset naučit BĚHAT!

Blahopřeji těm, které byly lepší než já (a že jich bylo požehnaně!:-) a soucítím s těmi, které jsem předběhla (těch teda už tolik není, ale nešť:-)), slibuji, že se už konečně začnu věnovat těm úsekům (tfuj:-)) a děkuji za podporu všem, kteří mi posílali úžasné maily a SMS. A omlouvám se, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Při odchodu ze Staromáku jsem tvrdila, že už nikdy více, že mě to prostě rychle nejde a že vlastně nevím, proč bych měla vůbec chodit na nějaké závody.

Pak přišly ty výsledky. Našla jsem si všechny holky, které znám a všechny (no, jak jinak, že) byly lepší než já. Některé víc (na ty teda fakt nemám), ale některé míň (a na ty bych teda mít mohla, po nácviku těch úseků...:-))

Takže příští rok BACHA, asi se zase přihlásím!:-))))))))

Dana Škorpilová foto
  • přečteno: 13471/13377×, 7 komentářů
Danin běžecký deníček  – část 8.- Kleine Scheidegg a noční běh Prahou Danin běžecký deníček  – část 8.- Kleine Scheidegg a noční běh Prahou Danin běžecký deníček  – část 8.- Kleine Scheidegg a noční běh Prahou Danin běžecký deníček  – část 8.- Kleine Scheidegg a noční běh Prahou Danin běžecký deníček  – část 8.- Kleine Scheidegg a noční běh Prahou

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Dana | 15. 9. 2009 21.48 hod. | 88.101.235.xxx
:-)) ukážu na správných místech:-)
Jinak všem děkuju za gratulace, ale fakt není k čemu, děsně se stydím...
Pro Danielku: příště dám vědět dopředu, ale když já teď fakt do posledních hodin nevěděla, jestli to – no, v mém případě tedy téměř doslova – půjdu!:-)

12Honzade | 15. 9. 2009 20.54 hod. | 80.243.97.xxx
Jak tak pises vzdy o bezeckych „obleccich", trickach, tak pochopitelne moje skvela manzelka hned zakoupila:). Mozna bys mela chtit od mistnich firem jako Triexpert a pod. nejaky aspon symbolicky podil na zisku nebo svoji kolekci zdarma:)! Stejne myslim, ze vsechny holky co te tu ctou uz bezely nakupovat:)!
Tak at se dari!

Martna | 14. 9. 2009 15.48 hod. | 85.71.101.xx
Ale Dani vždyť sis to tempíčko taky pochvalovala, tvářla si se tak krásně spokojeně a zvládla si náš běh podél jezera a to se cení. A příští rok maraton na Jungfrau běžíme přeci spolu to snad víš ne ;-)? Ne, teď i já se připojuji ke gratulaci k tvému statečnému výkonu na pětce v Praze. I když ty si myslíš, že nebyl nic moc, ale vem si kolik kecalů jen tak sedí doma a sleduje takové akce v televizi z gauče ,ty jsi to uběhla bez problémů v pohodě a to je hezký začátek na další běhací závody. Já se ráda přidám ahoj Martina

Daniela | 14. 9. 2009 14.57 hod. | 213.162.66.xxx
Dani, moc gratuluju !!!! Kdyby jsi byvala napsala, bezela bych taky, a me by jsi predbehla na 100% :))) Presto klobouk dolu:))

Zdenek D. | 14. 9. 2009 8.37 hod. | 85.70.99.xxx
Moooc gratuluji, vím že sis to užila, na závodění je dost času...ale pak se všichni budou divit!

PetrS | 14. 9. 2009 7.46 hod. | 217.77.165.xx
Skvělý Dani, moc gratuluji k super zážitku

Majka | 14. 9. 2009 6.48 hod. | 80.188.94.xx
Móóóc gratuluju a těším se na popis těch intervalových tréninků!!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Danin (běžecký) deníček

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků