logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Padající kalhoty při zdolávání maratonu, toť věru k popukání

Padající kalhoty při zdolávání maratonu, toť věru k popukání

Tak je to tady, start Pražského maratonu. Za zvuků Smetanovy Vltavy probíhám startem a nabuzen hudbou se téměř vznáším. Vždy, když se člověk začíná cítit nadpozemsky, zákonitě přijde nějaký pád, který ho upozorní, že je jen obyčejný člověk s obyčejnými starostmi.

Pocítil jsem divný tlak na nohou a zjistil jsem, že mám kalhoty na půl žerdi. Rychle si je povytáhnu, ale za chvilku zase padají. Chvilku je přidržuji rukou, cpu do nich tričko, ale neposlušné kalhoty k mému vzteku padají. Kde se stala chyba, jak jsem mohl přehlédnout sepranou zteřelou gumu?

Jarmila mi koupila nové běžecké kalhoty, ale po několika závodech jsem zjistil, že při delším běhu mě dřou na stehnech. Těsně před maratonem jsem vylovil ze skříně staré, navlékl jsem je a tuto katastrofální maličkost jsem nevnímal. Začala mě pronásledovat nervozita. Přece to kvůli takové blbosti, jako jsou padající kalhoty, nevzdám. Tím, že si je budu držet nebo stále povytahovat, se ale vysílím. Co s tím?

Začal jsem diskutovat se svým vnitřním hlasem neboli intuicí, která vychází z pravé půlky mozku: „No co, svléknu je a někde pohodím, poběžím ve slipech.“
„Jo, a ampule s magnesiem poneseš v ruce, jo?“
„No jo, ty nezahodím, to by se mi mohlo ve druhé půlce závodu pěkně vymstít, o tom už vím své. To tedy ne.“
„Kdybych měl kšandy...“
„Kde tady chceš najít kšandy, ledaže bys je strhnul z gatí nějakému divákovi.“
„Já chci kšandy!“

Na co kšandy, stačí spínací špendlíky a neposlušné kalhoty připnu k tričku a bude vyřešeno.

Jenže spínací špendlíky na startovním čísle jsou hrozně malé. Na své neposlušné kalhoty potřebuji aspoň tři. Koho o ně oberu, komu se mohu svěřit se svým problémem?

Jak se tak rozhlížím, tak mi běžecký bůh, kterého jsem tajně vzýval, seslal dva běžce. Naši sousedku z domu z běhající rodiny Hálových a kolegu z práce. Vzali mě do presu mezi sebe a ptali se mě, jak se mi běží.

„To byste nevěřili, trápí mě problém padajících kalhot, ale díky Bohu jste blízko vyřešení tohoto problému. Stačí, když mi půjčíte spínací špendlíky.“

Markéta, asi že je to ženská, pochopila hned a hbitě mi jeden ze svých špendlíků podala. Zastavil jsem se a v klidu, abych se nepopíchal, jsem si sešpendlil kalhoty a tričko špendlíky.

Vyběhl jsem, to byste nevěřili, jaká to byla nádhera, mohl jsem si v poklidu běžet, udržovat si své tempo a nestarat se o padající kalhoty. Ještě že v našem domě máme tolik běžců. Tedy, abych byl přesný, je nás pět (a všichni jsme dnes na trati Pražského maratonu). Musíte uznat, že na jeden paneláček je to vysoké procento. Který pražský panelák se takovým počtem může pochlubit? Je to stejně podivné, že běžecký bůh mi přihrál sousedku, když jsem ji nejvíce potřeboval. Děkuji jí za její šlechetný čin a klaním se.

Jak si tak běžím, tak mě někdo plácne do zad. Ohlédnu se a očekávám nějakého blízkého kamaráda,

místo toho vidím neznámé usměvavé chlapíky v černých tričkách, kteří se na mě smějí a křičí:

„Hi Prague´s King! How do you feel?“
Jsou mi sympatičtí, a tak jim odpovídám: „I´m fine, the whether is beautiful.“
A oni odpoví: „And girls are even more beautiful!“
Smějeme se a já se zeptám: „Where do you come from?“
„We are from London.“

Chvíli jsme kecali a trať dobře ubíhala. Oni byli mladší, tak se rozloučili, popřáli mi „good run“ a zmizeli v běžeckém davu.

Na 38. kilometru mě dostihne Miloš se zeleným balonkem s časem 4:30 a zdálky již křičí: „Tak jsem tě přece dostihl!“
Tajně jsem doufal, že mne Miloš nedostihne, abych skryl své zklamání, zakřičel jsem již na jeho záda: „Já čekám, až mě dostihne nejkrásnější vodička!“
Miloš se zasměje a ještě než zmizí v davu, křikne na mě: „Já bych na to moc nespoléhal, je kousek za mnou a na svůj čas má značný náskok.“

Milošova slova mi vrtají hlavou. Snažím se zrychlit a říkám si: „Další balonek už mě nesmí dostihnout.“ Miloš mě vlastně nenápadně povzbudil.

Jak se tak snažím, tak mě zase někdo plácne do zad, už jsem se lekl, že je to další balonek.

Naštěstí to byli opět ti Londýňani.

„Hi Pim King, how do you feel?“
„Badly, I´m exhausted. I want to be in the finish quickly. I want a beer.“

Jejich úsměv již nebyl tak výrazný jako na 20. kilometru, přesto mě nakazili svou dobrou náladou.

„Yeah, that´s a good idea!“
V dobré náladě jsem poznamenal: „Beer is waiting in the finish, hurry up Londoners!“

Já si tady kecám a teď, abych ukázal, jak se těším do cíle, musím zrychlit.

Tihle Angláni do mě vlili tolik energie, že jsem zrychlil a oni mě nechali běžet, už toho měli víc než dost.

Vytahováním se před Anglánama jsem se natolik vyčerpal, že jsem neměl sílu na zrychlení v cílové rovince v Pařížské. Najednou jsem skoro strnul na místě. Celou Pařížskou ulicí zněl hlas běžeckého kazatele Davida Dufka: „Míro, co to je? Tomu říkáš finiš, koukej máknout a ukázat, jak se běhá cílová rovinka!“

Ten se mi snad jenom zdá, hledám, odkud zní ten hlas. Spatřím ho v davu až ve třetí řadě. Přesto jeho hlas překřičí všechny ostatní. Kdyby existovala běžecká církev, tak si dokážu představit Davida, jak místo balonku nese nějakou monstranci a předříkává žalmy a věřící běžci ho se zpěvem v poklusu následují. Neuvěřitelný člověk. Zamávám mu a na jeho upřímné povzbuzování odpovím: „Jo, díky Davide, zkusím to!“

Veselý běžec

Tak jsem to zkusil. V cíli mne vyfotila Martina, když mi snímek ukázala, řekl jsem jí: „To je šťastný

úsměv běžce, který vyřešil případ padajících kalhot!“

Veselý běžec

Vesele pojatý Mirkův článek mi nedal, abych k jeho závěru nepřipíchl obraz „Veselý běžec“, který letos poběží s námi Poutní ultramaraton a Poutní maraton, a který se bude též dražit, aby výtěžek z jeho prodeje podpořil činnost Farní charity Cheb

Jaromír Holas foto
  • přečteno: 8902/8620×, 2 komentáře
Padající kalhoty při zdolávání maratonu, toť věru k popukání

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (15 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Kateřina/Káťa | 22. 5. 2012 14.25 hod. | 90.180.86.xxx
Tohle se mi tááák líbí. Parádní text, dlouho jsem se tak nepobavila. Ať to běhá a taky píše, stojí to za to, obojí!

Petr Hruška | 21. 5. 2012 21.14 hod. | 80.250.27.xxx
Mno, možná, že se budou dražit obrazy dva (autor obrazu Veselý běžec, vyděšen některými ještě vyděšenějšími komentáři některých poutních ultramaratonců, se pustil do malování Veselého běžce No. 2... ;-)...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků