logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

MARATON V HLAVĚ

MARATON V HLAVĚ

Je neděle 13.5.2012, 5:15 h, počasí nám moc nepřeje, ne že by lilo jako z konve, ale je pod mrakem a teplota kolem 10 C. Na maraton prý ideální počasí. Vstáváme s Martinem brzy, abychom se mohli před závodem dostatečně nasnídat a hlavně zkontrolovat všechny věci potřebné na maraton.

Vůbec si zatím tu vzdálenost neuvěřitelných 42,195 km nedovedu představit. Od ledna do května mám naběháno kolem 470 km, jako celek se to zdá být hodně, ale když se to rozkouskuje na tréninky 5x týdně, tak to zas tolik není. Bojím se, že to nezvládnu, protože poslední dva měsíce mě provázely zdravotní problémy.

Začalo to po půlmaratonu, nejdříve bolelo levé koleno a pak začalo i pravé. Bolest mě donutila navštívit ortopeda a po důkladném vyšetření stanovil diagnózu – artróza. Tak jsem nejdřív nevěřila, myslela jsem si, že artróza postihuje o dost starší lidi, než jsem já. Doktor mě překvapil, když na mou otázku odpověděl, že tato nemoc se týká i sportovců a mohou být i mladí, koukala jsem jako blázen. Takže mám konec s běháním, nic jiného ze mě nevypadlo. Když mi nasadí léčbu, dám si od běhání na tři měsíce klid, pak se opět vše pomalu srovná, kolena přestanou bolet a já budu moci zase běhat. Aha, ale já mám před sebou ještě maraton, tak to se mu nelíbilo. Řekla jsem mu, že to zkusím a uvidím, bud to uběhnu anebo to vzdám, jiné řešení není. Takže na vlastní nebezpečí.

Po příjezdu do Prahy jsem se sešla s Blankou a Karolínou na Václaváku, kde jsme si daly schůzku. Nechaly jsme si odborně zatejpovat kolena s pocitem, že bolest snad nebude, a když ano, tak snad až později, viděla jsem to od 30. km. Daly jsme si batohy do šaten a utíkaly jsme na Staromák najít ostatní členy WCH týmu. Takže jsme se hlavně zaměřily na hledání balonku s číslem 4:30, protože jsme věděly, že holky budou určitě u Miloše. Vlezly jsme do seřadiště, v protisměru jsme se mačkaly mezi ostatními běžci, až jsme konečně našly ostatní. Radost ze shledání byla obrovská, sešlo se nás asi 9 holek, bylo super takhle vybíhat, tóny Vltavy tomu ještě přidaly a bylo to vše hrozně dojemné.

Než jsme se dostaly k samotnému startu, uběhlo již 7 minut. Běží se zatím moc dobře, je chladno a do pátého kilometru mě koleno nebolí. Karolína má problémy s koleny jako já, tak jsme se rozhodly, že poběžíme spolu a budeme se vzájemně povzbuzovat. Povídáme si, kilometry zatím lehce utíkají a já začínám pociťovat divné záškuby v levém koleni:-(. Naštěstí běžíme pomalu, 7 min/km, Karolína je také O.K. První občerstvovačky, snažíme se nezastavovat.

Na 15. km mi Karolína sděluje nemilou informaci, že bude muset ukončit závod, bolí ji koleno natolik, že pokračovat nemůže. Vůbec jsem si nedovedla představit, jak teď poběžím sama s bolestí, která pomalu rostla a začala napadat i druhé koleno. Nejdříve jsem polemizovala s myšlenkou, že to ukončím také, ale pak mě opustila a já se rozhodla pokračovat. Rozloučila jsem se s Karolínou a bojovala jsem s koleny dál. Myšlenky jsem měla hrozné, ukončím to, už nemůžu dál, nedá se to vydržet, ale zase na druhou stranu jsem chtěla vědět, jaké to bude, až se ocitnu v cíli s pocitem… Joo, já to dala.

Nejhorší úsek pro mě byl běžet na Smíchově kolem pivovaru, všechno mě bolelo, smrad ze sladu se táhl po celé ulici a nikdo přede mnou a nikdo za mnou, no hrůza a snad i fobie.

Od 35. km jsem začala střídat lenochodí chůzi s šouráním. Myšlenku uběhnout maraton jsem si stále přehrávala v hlavě a vlastně už jsem ani na nic jiného nemyslela. Po tvářích mi začaly téct slzy, když jsem v dálce viděla tabuli 42. Vrávorajícím se během jsem se dostala do cíle, chtělo se mi zařvat JSEM DOBRÁ, UBĚHLA JSEM MARATON, v tu chvíli mě to přešlo, stál u mě reportér, na otázku „Jak se vám běželo?“ jsem jen utrousila „Jsem ráda, že jsem to uběhla a jsem moc unavená, ale šťastná.“ V tu chvíli stál u mě manžel Martin, dal mi medaili na krk a velkou pusu k tomu, byl rád, že jsem v pořádku doběhla s časem 5:57.

lenochod

Ted už věřím tomu, že maraton je hlavně v hlavě, protože kdybych tomu nevěřila, tak to vzdám a poddám se bolesti. O život nešlo, ale o pocit a touhu maraton uběhnout.

A na závěr, jak říká Karolína, na osobáky máme celý život a určitě i s artrózou!:-)

Jana Štěchová foto
  • přečteno: 10641/10446×, 7 komentářů
MARATON V HLAVĚ

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jana Paulová | 24. 5. 2012 12.56 hod. | 62.209.193.xx
Jani gratulejeme, s čím nás překvapíš příště?
Jana a Milan

Danuše | 24. 5. 2012 7.37 hod. | 90.176.137.xxx
Hluboce se před tebou klanim a smekám.Splnil se ti tvůj sen a to je nádhera.Na mě ještě někde čeká,ale kdo si počká ten se dočká :)

Martin | 24. 5. 2012 2.09 hod. | 62.231.49.xxx
Pomalu a jiste se dereme na svet, pote je dlouhe "nic ci vse", proc tam nevcucnout marathon? Cas je cas, zijeme jen jednou. Behu zdar!

Karolína | 23. 5. 2012 20.09 hod. | 89.24.231.xx
Jani, nenacházím slova, která by vyjádřila můj obdiv kTobě!!

Věra P. | 23. 5. 2012 17.26 hod. | 213.192.12.xx
Jani, tu tvoji pevnou vůli by ti mohl kdekdo závidět, jsi statečná holka!

Mikule | 23. 5. 2012 16.50 hod. | 62.201.20.xxx
Klobouk dolů, jste vytrvalec :)))

Jana Č. | 23. 5. 2012 16.15 hod. | 89.24.55.x
Neuveřitelný výkon, Jani, jsi hrdina!!! Tvoji odhodlanost by Ti mohl leckterý sportovec závidět!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Od 142 kilového pořízka ke 112 kilovému maratonci : Romane, kloubouk dolů .... jsi borec ... jsi borec ... jsi bored ... »
  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Bohužel mám v zapadlejších končinách naší republiky taky neblahou zkušenost s nízkou úrovní, resp.…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků