logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Když partneři nejsou nakloněni tomu, co děláme

Když partneři nejsou nakloněni tomu, co děláme

Dnes povídání Daniely a Karla pojmu trošku jinak. Vede mě k tomu to, že vím, že dost často ten, který začne žít – žít s během, žít během, žít, aby to bylo k něčemu, doma nenalézá podporu a odezvu, jakou by čekal od těch, s nimiž spojil svůj život.

Začnu ale radostnou zprávou – Karel má už jen 105 kilo a tak se opět přiblížil své první vytoužené metě – 100! Nemá to ale doma lehký. Jak víte, Sabina sama běhá, ale asi byla nejraději, když měl Karel těch svých bývalých 137 kilo, ležel či seděl doma – frustrovaný z práce, sám ze sebe a užíral se tím. Ona by ho mohla utěšovat, prostě měla by doma takový pěkný zvířátko, s nímž by si mohla manipulovat, jak chce. A on se jí najednou zblázní a začne shazovat jedno kilo za druhým, za chvíli bude mít pod 100 kilo, začnou po něm pošilhávat jiný baby a ona bude muset začít o to svoje místo vedle něj bojovat. Na to ale ona není připravená a tak dělá všechno proto, aby se vše zase vrátilo do starých kolejí. To už ale nejde – vlak jménem Karel už se rozjel, už jen nesupí, už občas dokonce i popoběhne, už předbíhá báby s holemi a to je teprve začátek. Ach jo …, jak té Sabině rozumím …, tedy nerozumím, pořád si myslím, že je lepší mít vedle sebe frajera, co ví co chce a jde si za tím, než nemyslící hroudu špeku.

Daniela, ta je na tom trošku jinak, její manžel poznal, že když někde běhá, tak má doma klid na svoje libůstky – lepení modýlků letadýlek. Protože když je doma, tak jak je rozjetá z běhání a zkrátka neumí posedět, tak neustále něco vaří, uklízí a ten průvan co dělá pak ty modýlky nadnáší a při tom se fakt dost blbě něco lepí :))). Manžílek je taky šprýmař, takže si vymyslel toto. Daniela přišla domů z práce a on už ve dveřích na ní volal: „Volal ti Miloš na tvůj český mobil a říkal, že máš jít hned trénovat, máš ale běžet podle toho plánu, co jsi běhala naposled a nemáš to prý flákat, ale pořádně makat!“ K tomu je ale potřeba vědět, že den před tím se Daniela necítila moc dobře, bolely jí hrozně nohy – noc před tím spala jen tři hodinky, byla z toho celá zdrcená a na dně. Prostě tělo si žádalo odpočinek a na běhání nemělo ani pomyšlení. No ale Daniela to nevzdala a trénink absolvovala. Doma si asi trošku postěžovala a ten „dobráček“ toho využil a poslal jí, aby si dala repete.

Daniela, jak byla zblblá ještě z práce, ani nepřemýšlela nad tím, že by to mohla být od něj bouda, hodila kabelku do kouta, natáhla na sebe běžecké věci, utáhla tkaničky a vyběhla. Ještě na toho šprýmaře houkla: „Jídlo bude, až se vrátím.“ Manžílek se asi nejdříve dosytnosti nasmál a pak si šel v klidu dolepit svůj modýlek.

Daniela vyrazila, nožky byly dnes v pohodě, počasí jak ve snu, u Liščího rybníka jí napadlo vypátrat, kam že veda ta cestička, jež se tu znenadání před ní objevila a kterou ještě nezná. Po chvilce se ztratila a zabloudila. Zřejmě přeskočila nějaký bludný kořen.

Pak, aby srandě nebyl konec, si potřebovala odskočit, při tom jí vypadl klíč z kapsy – naštěstí si ale pamatovala cestu k místu, kde se děj odehrál a klíč našla, pak šlápla do bahna a upadl jí mobil. Prostě takový den blbec :). Až po všech těchto martýriích jí došlo, proč bych jí volal, proč jsem jí to nenapsal, tak jako to dělám vždycky, když jí chci něco sdělit.

No, ale výsledkem toho celého pobíhání, hledání sebe, klíčů, mobilu bylo 10,2 km za 90 minut, ale hlavně se jí běhalo dobře, nohy nebolely jako den před tím, takže ten moula nakonec způsobil, že si to vše náramně užila. A tak to má být. Nemá cenu se durdit nad zlovůlí druhých, ale užít si toho, co nám den a život pěkného přináší.

Nakonec se vrátím ještě ke Karlovi, toho přes to všechno, nebo možná právě pro to všechno, co má doma s běháním za trable napadlo, protože přijede za Danielou příští týden domů, že by si mohli spolu střihnout svůj první běžecký závod ve Wachau a doběhnout si pro medaili za poslední místa :))) a příští rok, že ten půlmaraton dá, i kdyby ho měl jít pěšky nebo s babama s walking hůlkami :))).

Osobně si jsem jistý, že jak Karel, tak Daniela ten půlmaraton dají a doběhnou ne na konci, ale přinejmenším v polovině startovního pole. Našlápnuto mají dobře a před sebou skoro osm měsíců na přípravu. To už bude mít Karel 80 kilo a Daniela bude mít 10 km hluboko pod hodinu.

Daniela Pajones foto
  • přečteno: 11407/11354×, 3 komentáře
Když partneři nejsou nakloněni tomu, co děláme

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Majka | 16. 9. 2009 20.59 hod. | 88.101.79.xxx
Tož teda, Sabina může být hrdá. Mít vedle sebe pěknýho mužskýho a vědět, že je můj, je příjemný. No a Dany mi teda bylo líto, ten její by zasloužil taky nějaký aprílový žertík. Třeba schovat nějaké modýlky a nahradit je jakoby rozsedlými hromádkami ze zbytků materiálů které k lepení používá.

Daniela | 16. 9. 2009 9.46 hod. | 213.162.66.xxx
Simco,vsak ja bych ho taky hnala :))))ale on ma 2 umele kycelni klouby a 6 sroubu v noze.Ta predstava, ze bych ho pak mela opatrovat ???? Ne, to by bylo horsi nez mit 5 malych deti najednou :))))Tim vsak nechci rict, ze jsou vsichni chlapi stejni:)))

Simča | 16. 9. 2009 8.41 hod. | 212.27.204.xx
Moc hezký, hned po ránu jsem se zasmála.:-) Ovšem být to můj manžílek, tak ho pak před sebou poženu holí, aby si to taky ochutnal...:-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Blogy Daniely, Karla a Andrease

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Bohužel mám v zapadlejších končinách naší republiky taky neblahou zkušenost s nízkou úrovní, resp.…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Miloši,jste borec!Krásný článek a neskutečný výkon!Ať se daří i nadále. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků