logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Medvědi nevědí, že turisti nemaj´ zbraně, aneb jak jsem

Medvědi nevědí, že turisti nemaj´ zbraně, aneb jak jsem

Jsem původem ze Slovenska. Konkrétně z Martina , kde všude kolem jsou krásné hory Velké a Malé Fatry. A taky medvědi.

Už odmala jsem byla vychovávaná s tím, že medvědi u nás jsou. Hodně jsem s rodiči chodila po horách a znala jsem místa, kde medvěda velice pravděpodobně potkám a taky bezpečná místa, kde se medvěda bát nemusím.

Medvědi byli obecně zejména na místech, kde měli klid, kam chodilo málo lidí, brlohy měli ve skalách. V poslední době se však medvědi na Slovensku přemnožili a mé dětské poučky vzaly za své. S přemnožením medvědů silní medvědí jedinci vytlačuji ty slabší ze svého teritoria a takový mladý medvěd nebo medvědice s mladým pak nemá jinou možnost, než vzít zavděk i lesíkem u vesnice. Vím to, protože moje mamča má domek na kraji vesnice přesně u takovéhoto lesíka a přestože to není ještě v horách, potkala jsem tam…

Jako pravidelný běžec jsem vyrazila naběhat si v přírodě pár kilometrů. Mamča mi sice říkala, že kolem chodí medvěd, ale já jsem nebojácně vyrazila. Měla jsem sebou psa – Cora se jmenuje – a ona to přece pozná. Tak jsme vyrazili – přes pole – zrovna byl nasazený oves a  ten mají medvědi velice rádi – to jsem však zjistila až doma, z encyklopedie. Nad polem jsme zaběhly do lesíka. To se Cora začala zastavovat a já jí, z  mého pohledu oprávněně, vynadala do líných hafanů s tím, že jí rozhodně neuškodí trochu se proběhnout. Dala jsem Coru na vodítko a běželi jsme dál. V lesíku přímo před námi začalo něco praskat. Srnka nebo divočák – pomyslela jsem si. Ale ono to bylo nějaké moc velké a tlusté! To by ta srnka musela mít alespoň tunu!!! Ani to nebylo stádo divočáků, možná tak mamut, kdyby nestihl vyhynout. Postupně to šlo směrem k nám, lámalo to větve. Cora stáhla ocas a začala, nehledě na vodítko, zdrhat, ale to už i já se k ní rychle přidala. Myslím, že jsme obě překonaly svůj rychlostní rekord.

Druhý den jsme vyšli asi 20 m od baráku. Na polní cestě byly medvědí stopy. Odpoledne jsme potkali hajného. Moc nám toho říct nechtěl – že je někdy lépe, když to nevíme. Nakonec jsme to z něho vytáhli – byla to medvědice s mladým medvědem.

Když jedu na Slovensko k mamče, už nechodím běhat do lesíka. Musím hodně daleko vidět a vyhýbám se polní cestě mezi vysokým obilím. Někdy úplně olituji ty krásné hory a běžím po asfaltu. A těším se do Čech na polní cesty bez medvědů. A ještě jedno, už poslouchám instinkty psa.

  • přečteno: 10360/10228×, 1 komentář

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (8 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michaela Štefániková | 4. 6. 2012 23.13 hod. | 94.112.32.xxx
Našťastie v jahodnických hájoch som zatiaľ stretla iba srnu. :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : zdravím poslední dobou mám skoro po každém běhu problém s koleny,prostě mě začnou bolet.nevíte co s…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Doporučuji při potížích klid a počkat. Běhala jsem dlouho přes bolesti a nedopřála při občasném…»
  • 7 tipů pro běhání na pásu : vopruz :-( »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků