logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Silvo, už jsi moje!!!

Silvo, už jsi moje!!!

Celý dlouhý rok jsem pohrával s myšlenkou konečně uběhnout náročné ultra. Tím spíš, když mi loňský mammut utekl:). Tedy, ne že by 50 km na Stezce bylo procházkou růžovým sadem, ale když už jsme u těch S, tak Silva měla loni i letos kolem sebe úplně posvátnou svatozář. Běhám sice pro radost, ale s myšlenkou na Silvu jsem běhal v horku, v dešti,v mraze... prostě pořád:).

Ať jsem to chtěl přiznat nebo ne, Silva byla všude. Jako zaklínadlo i jako kletba. Musel jsem na to pořád myslet. Poslední úlet s běháním v údolí v pětiprsťácích sice ještě bolel, ale už jsem pilně balil zavazadla a bral s sebou skoro všechno:). Pro jistotu dvě různé ledvinky, trička na převlečení, dva páry identických bot (na případně přezutí?), náplastí, toaleťák, malé čokoládičky, záložní kšiltovku i šátek... Kromě vařiče a stanu, všechno! Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, se nabídla, že pojede oklikou na pár stanic a vezme s sebou věci na případné převlečení, povzbudí mě a pak mě odveze následně domů.

Celou dobu před startem i během běhu jsem si opakoval... „Je to křest, je to vstupenka, je to otevírání dveří do ultra… ultra běhu, ultra pocitů…" Nesmíš to zkazit, běžet hlavou i srdcem, šetřit síly, postupovat logicky... Protože, ...protože další reparát by asi už nebyl. V případě neúspěchu bych si přiznal, že tohle území je mi zakázané, asi bych si smutně řekl, že tahle země není pro starší nadšený hobiky.

Dokonce jsem i chvíli přemýšlel, že bych neběžel ve svém tričku s dlouhým rukávem, ve kterém jsem loni nedokončil. Až tak!!! Ale potom jsem si řekl, že by to bylo proti mému já. Já i tričko přeci budeme spolu bojovat do poslední chvíle. I když jsem měl možnost a díky své nejmilejší i skvělou podporu na nejdůležitějších stanicích – hlavně 43, 65/78... triko jsem nesundal, nic jsem nevyměnil. Stejně jako v rytířských příbězích, zůstali jsme spolu až do (úspěšného) konce. Ale postupně...

Všechno začalo tradiční číselnou smrští. Moje startovní číslo 11, číslo pokoje na zámku 101 (!) konečně i délka závodu 103 km – všechno do sebe zapadalo.

Malá odbočka na vysvětlení délky trasy od ll, cituji: „Stejně tu trasu udělali kvůli tobě, protože ses rozhodl, že poběžíš kilo, a když už seš 12, tak to dali na 103 (100 + 1 + 2). Nebo taky si říkali – Honza je velká nula a jestli to uběhne, tak tomu dá korunu:))“ (12 nula mezi + koruna = 103):)

Ráno na startu potkávám pár známých, zdravím Jiřího, Janu, Gábinu... a samozřejmě potkávám svého bratrance, Martina.. A tak vím, že alespoň začátek bude takový „rodinný" běh:), ráno ve zmatku jsem si nedal své dvě čokoládičky do batůžku a tak je hned při startu ztratím, abych zase se přeci jen přiblížil své normální nátuře.:)

11 mi byla souzena i jinak, tuším kolem 11. km jsme s Martinem zakufrovali:), a tak po návratu na trať jsme některé naše známé zase potkávali znova... Upřímně, kdybychom zabloudili dál třeba na 78. km, tak by mě to asi víc nalomilo, ta 11-12 jsou moje čísla, tam to bylo v bezpečí.

Co říci k běhu samotnému? Cíl doběhnout, doběhnout pokud možno v pohodě, aby moje nejmilejší viděla, že mám věci pod kontrolou a běžet podle pokynů Běžícího Stínu. Do 45. – 50. km jsme si s Martinem celkem vesele povídali, kolem 60. km se mi začaly dělat puchýře na nohou, ten jeden pod nehtem na palci levé nohy byl nepříjemný, jak odtrhával nehet:). Nastavených 13 km na 65 (z 90/103) bylo asi nejmíň příjemných. Jednak nepříjemná cesta na běžení, nejdřív kamenitá cesta, potom křížová cesta [tady jsem konečně pochopil, proč je křížová:)], potom neskutečný krpál k občerstvovací stanici. Na těch extra 13 km byla jedna stanice jen s vodou, tady jsem tu logistiku nezvládl:). Při návratu na normální stanici jsem měl hlad, žízeň, zvedal se mi žaludek, ale čekala tam na mě moje nejmilejší:). A tak jsme se (78. km) hodně napili, zkusil jsem jíst a pak jsme asi 1 – 2 km šli do kopce, pak už se dalo běžet. Řekl jsem Martinovi, že je čas se rozloučit:), nechtěl jsem ho zdržovat nebo zase sám se nutit do rychlejšího pohybu, a tak jsem od 85. běžel sám.

Běželo se mi s Martinem fajn, ale byl jsem rád, že na tu mentálně nejtěžší část posledních 23 km jsem zůstal sám. Byl to můj boj, nechtěl jsem nikoho zpomalit, ani sám ohrozit svůj cíl tím, že bych se snažil běžet o něco rychleji, než mi dovolovaly podmínky. Myslel jsem na Stínovy pokyny: „…v druhý půlce už to moc dobře nemyslí, musíš se sebou jednat jak s „blbcem". Jedno nebo dvouslovný příkazy… soustřeď se na jeden (dílčí) cíl... občerstvovačka, najíst, napít, převlíknout... postupně, žádnej multitasking."

A tak jsem hlídal značky, plánoval, že zkusím aspoň kousek chleba na občerstvovačce, do kopce a přes kameny a klacky jsem radši šel... A místo utrpení mi Silva nabídla plnou náruč radosti.

Před vesnici na mě čeká bubo a posledních cca 200 – 300 m běží se mnou a pak spěchá na stadión mě ještě fotit. Probíhám cílem, Dan Orálek mě fotí a gratuluje! O pár vteřin později se potkávám se všemi kamarády a se svoji nejmilejší.

Ještě mi to asi úplně nedošlo, bolavé nohy a slézající nehty mi budou ještě pár dní připomínat to heroické úsilí i tu moji radost, i když věřím, že ta radost bude se mnou co nejdéle. Díky, kamarádi, za pohotovou fotku, takhle jsem já otevíral svoje dvířka za ultra pobíháním.:)

Díky všem za podporu, moc mi to pomohlo!

Silvo, už jsi moje, lidi by řekli na poslední chvíli, já jen dodávám, za 2 minuty 12!:)

11:58:40

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

PS. Nedělní ranní venčení Deri sice patřilo do kategorie masochista amatér:), ale díky tomu jsem později i zahradu posekal celkem „v pohodě":)... docela obstojně chodím, nebýt relativně citlivých nehtů (které se se mnou touto cestou asi loučí) řeknu naprosto OK:).

12 Honzade foto
  • přečteno: 8513/8328×, 4 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (29 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12honzade | 5. 6. 2012 9.38 hod. | 195.113.13.xx
kamaradi, jeste jednou dekuju za neuveritelnou podporu, gratulace, fotky.. proste ze jste:). Bylo to pochopitelne naprosto neuveritelny, skvely.. no vsak to jiste znate [vzdalenosti jsou relativni].
Zdravim touto cestou spolunocleznika ze zamku:), byl jsem od spravkyne informovan, ze prijede jeste jeden "blazen" a o to vic jsem rad, ze se obema zadarilo.
Mily bratrance! :) jeste jednou diky za skvelou podporu a pohodu pri behu. Myslim si a porad to rikam, ze nic neni nahoda a jsem moc rad, ze jsme se tehdy na Brdech setkali! At nam to beha! 12:)

Bratranec | 4. 6. 2012 23.05 hod. | 195.122.220.xxx
Můj milý bratranče, tobě patří můj neuvěřitelný obdiv. Jsi borec a moc se mi líbilo s jakou lehkostí jsi běžel po trávě v cíli. Vůbec na Tobě nebyly vidět předchozí kilometry. Jsem moc a moc rád, ba co víc, je mi neuvěřitelnou ctí, že jsem s Tebou mohl trávit těch 85 km, tedy skoro 9 a půl hodiny. Ani si nepamatuji, kdy jsem byl s chlapem 9 a půl hodiny sám a tak moc rád. To je marný, jsme prostě jedna krev. Jeníku, měj se parádně.

Martin Ševčík | 4. 6. 2012 17.11 hod. | 94.142.235.xx
Gratuluji, jsi king!

drakobijce | 4. 6. 2012 16.25 hod. | 95.172.88.x
Pekny clanek, – i zavod, gratuluju. Ano, gratulace od Dana me taky velmi potesila (i kdyz jsem bezel "jenom" 90). Mimochodem – taky jsme spali (ja a moje dve nejmilejsi – zena s dcerou) na zamku, tak ted alespon vim, kdo byl ten druhy :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví37
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice96
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků