logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Skolím MAMUTA? MAMUT ULTRAMARATON SILVA NORTICA – 103 km – 2.6.2012

Skolím MAMUTA? MAMUT ULTRAMARATON SILVA NORTICA  – 103 km – 2.6.2012

Když jsem si vloni splnila všechny své běžecké cíle a vystoupala do svého běžeckého nebe uběhnutím Mamut UM 85 km a maratonským časem pod 3:40, měla jsem představy, že teď už si budu běhat hezky na pohodu a žádné extrémy. V roce 2012 si dám pár maratonů a jeden z nich třeba na osobáček.

Vlastně ani nevím, jak dlouho mi tyto idylické představy vydržely, ale jestli si dobře pamatuji, tak už na loňském Půlmaratonu Moravským Krasem mi Zdeněk Smutný nahodil udičku na MS světa veteránů v běhu do vrchu, na Rohálovské 10 lanařil Ivo Domanský na veteránské atletické ME v Žitavě a na jiném závodě zase kamarádka Hanka lákala na 103 km MAMUT UM Silva Nortica.

Za dlouhých osamělých večerů pak proklikávám webové stránky závodů a místo večerníčku mám na uspávání nové registrace. Výsledkem pak je, že mám několik „důležitých závodů “, na které nelze ujednotit přípravu a já se ocitám na startu sice dychtivá, ale nepřipravená a plná obav, jak to dopadne. A přesně tak je tomu i před startem letošního MAMUT UM 103 Silva Nortica v Novohradských horách. Takovou vzdálenost jsem ještě nikdy nepřekonala. Klidu mi nepřidají ani tísnivé myšlenky na to, že vloni mě v cíli o něco kratší tratě čekaly kamarádky a přítel a já se ve vzpomínkách vracím k tomu, jak se mi unavené nohy znovu a znovu začaly rozbíhat při představě, že se v cíli uvidíme a obejmeme. Tento rok jsem tu sama a ani nemám natrénováno.

Co mě bude do cíle popohánět tentokrát? Začínám podléhat melancholii i strachu a lekám se vtíravých myšlenek nikam nejezdit. A pak – krátká zpráva z netu – „Neboj se, ty to zvládneš se svou buldočí silou naprosto hravě – jsem si jistý a budu držet palce“. A v tom okamžiku ze mne spadla tíže a dostavila se úleva.

Jdu do toho a budu bojovat

31.5.2012

Nacházím trasu vedoucí Terčiným údolím. Nádherné místo, kterým protéká řeka Stropnice, tentokrát žlutá po přívalových deštích včetně hučícího vodopádu

Jsem v Nových Hradech vzdálených asi 6 km od Horní Stropnice, kde bude start. Oblékám běžecké a jdu si najít cestu do Stropnice. Nacházím trasu vedoucí Terčiným údolím. Nádherné místo, kterým protéká řeka Stropnice, tentokrát žlutá po přívalových deštích včetně hučícího vodopádu.

1.6.2012

Snažím se odpočívat, spát, zaklušu si do Stropnice pro startovní číslo. Nabalím svůj pověstný běžecký opasek neuvěřitelným množstvím důležitých věcí a uléhám před zítřejším zápasem se 103 km, s více než dvěma tisíci výškovými metry a hlavně sama se sebou.

2.6.2012

Stojím na startu s desítkami běžců. Všichni máme společný cíl, pokořit vzdálenost delší než 100 km na trati plné stoupání a klesání. Rozdílný bude jen čas, který k tomu budeme potřebovat a skutečnost, že někomu se to ani přes obrovské úsilí nepovede. Startovní výstřel mne zaskočil, ale neochromil a vybíhám. Celou dobu od okamžiku registrace jsem sebe i ostatní přesvědčovala, že nejedu závodit, ale dosáhnout cíle v limitu 14,5 h. Netuším, proč se mi stejně tak dlouho někde v podvědomí objevovala myšlenka, že bych se přeci jenom pokusila o nejlepší čas, jakého budu schopná. A se startovním výstřelem tato myšlenka ožila a už se mne nepustila. Nohy se rozběhly, hlava spustila na plné obrátky. Brzdit, brzdit, hlídat tepovku, pravidelně pít, doplňovat energii, nikoho nehonit, nikým se honit nenechat. Přesto se mi to na prvních 15 km ne vždy povedlo, občas vyhrál bojovný duch, ale pak už měla navrch hlava a celý závod probíhal v její režii.

A byl to závod jak vymalovaný. Před očima se střídal jeden obraz nádherné přírody Novohradských hor i kousku Šumavy za druhým, vzduch pročištěný tolik očekávanými dešti, ideální teplota a dokonce i vítr, když foukl, tak do zad. Ani časté stoupání do kopců mě nezatěžovalo tolik, jak jsem se obávala. Uvědomila jsem si, že nedávná příprava na MS veteránů v běhu do vrchu nebyla úplně zbytečná i pro jiné běhy.

S přibývajícími kilometry rostla únava, tempo se zpomalovalo, hlava měla čím dál více práce nalézt nové pobídky, povzbuzení. Boj byl rozložen do pětikilometrových bitev mezi občerstvovacími stanicemi, do vyhlížení kilometrovníků. Trasa byla značená po 5 km, ale od 50. km byla vzdálenost mezi nimi delší a delší, běh do kopců pomalejší a z kopců bolestivější.

Občerstvovací stanice si zde zaslouží samostatný odstavec, protože jejich nabídka byla chvályhodná.

Základní nápoje plus čaj, pivo a kola, ovoce, vývar, chleba a sýry, energetické gely a samozřejmě voda na osvěžení. Občas jsem si s úsměvem říkala: „Od rautu k rautu, to je ale sobotěnka.“ Kaňkou na kráse byla jen obrovská hejna much, která na nás v okamžiku zastavení usedala v takovém množství, že bylo zbytečné pokoušet se o jejich odehnání. S účastí jsem politovala obsluhu občerstvovačky. Dostalo se mi úsměvné odpovědi, že to jsou mouchy naše, běžecké a zmizí, jakmile odklušeme. A opravdu, na obsluze neseděla ani jedna a dokonce ani ne na jídle. Ale zpět na trať.

Ač byl celý závod jakkoliv krásný, kilometrovník s číslem 100 vyhlížím už docela zoufale a to ještě nevím, jak dlouhé budou ty poslední 3 km

Ač byl celý závod jakkoliv krásný, kilometrovník s číslem 100 vyhlížím už docela zoufale a to ještě nevím, jak dlouhé budou ty poslední 3 km. A je tu stý kilometr. Snažím se spočítat, jaký by mohl být můj čas v cíli. Dvanáct hodin jsem oželela už před několika kilometry, tak že by 12:12? Snad. Stále častěji kontroluji hodinky, další kilometr ne a ne naskočit. Konečně. Ještě dva, další nekonečné čekání na posun v hodinkách. Někde v dáli už vidím Horní Stropnici, silnice má milosrdný sklon, nabírám znovu rychlost, rozpoznávám budovu sportovní haly, slyším hlasy komentátora. Začínám ožívat představou, jak probíhám cílem, blížím se k hřišti, vidím cílovou bránu, všechny síly, co mi ještě zbyly, vkládám do závěrečného finiše. Pod nohami cítím nádherně měkký trávník hřiště, nic neslyším, vznáším se. Na časomíře svítí 12:12:48…

Zdvíhám ruce nad hlavu a radostně křičím – mám stovku! Obklopuje mne spousta přátel, gratulují známí i neznámí. Jsem jim nesmírně vděčná, že se mám s kým rozdělit o nepopsatelnou radost. Gratulace a uznání z úst Dana Orálka je třešinkou na dortu a já nemohu jinak než zopakovat, že nepřestanu být vděčná za okamžik, kdy jsem se poprvé rozběhla.

Ilona Bajerová foto
  • přečteno: 9470/9235×, 9 komentářů
Skolím MAMUTA? MAMUT ULTRAMARATON SILVA NORTICA  – 103 km – 2.6.2012 Skolím MAMUTA? MAMUT ULTRAMARATON SILVA NORTICA  – 103 km – 2.6.2012

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Rostislav Robovský | 3. 7. 2012 10.43 hod. | 188.75.128.xx
Chodit-běhat,je to boží.Lezu všude,lezu na všechno.drak TnR.

IlonaB | 6. 6. 2012 21.29 hod. | 109.164.3.xx
Ač všichni zasloužíte uznání, rozdáváte ho. Díky tomu neopadá má radost. Uklidňuje mne a těší, pokud jsem pomohla svým příběhem motivovat, dodat odvahy, pomoci ke zrození nové výzvy. Doufám, že splácím, co jsem jako nováček čerpala od mnohých z vás, vlastně čerpám dodnes. Děkuji všem :-)

Iva | 6. 6. 2012 20.00 hod. | 85.163.118.xxx
Ilčo, úúúžasné. Jsi nezmar!

scott | 6. 6. 2012 11.49 hod. | 85.132.166.xxx
Gratuluju. Když jsi mě někde před 85.km předbíhala, nemohl jsem pochopit tvoje strojové tempo. Úžasný výkon. :)

Zuzka | 6. 6. 2012 11.24 hod. | 85.71.35.xxx
Ilonko, jsi úžasná, přečetla jsem teď jedním dechem všechny Tvé články a dostala od Tebe do sebe takovou dávku síly a inspirace, že mám pocit, že bych to také mohla dokázat...alespoň částečně...Zuzka P.S.: odpusť, že Ti tykám, ale jsme vrstevnice a "spoluběžkyně"...Ať nám to běhá!!!

12honzade | 6. 6. 2012 11.21 hod. | 195.113.13.xx
Gratulace! Skvely nadherny 12-tkovy cas:), videl jsem te na odbocce 103 a naslednem kolecku kolem obcerstvovacky, bylo videt, ze sis to (spravne) uzivala.. Tak at se dari! Super!

1bubobubo | 6. 6. 2012 10.20 hod. | 82.150.185.xxx
Ilčo, ještě jednou moc a moc gratuluji :-) Super výkon. Tvá radost v cíli a průpovídka s mouchama, která rozesmála fandící diváky bude jednou částí nezapomenutelné atmosféry tohoto závodu. Ať se ti daří, ať ti to nadále běhá ve zdraví a na viděnou na nějakém závodě.

Tomáš Plzeň | 6. 6. 2012 9.18 hod. | 81.201.60.xxx
Ilono,viděl jsem Vás dobíhat v cíli v plné svěžesti rozávající úsměvy a pohodu, máte můj neskonalý obdiv.Jsem stejný ročník jako Vy a Váš výkon je pro mě motivací,abych příští rok na Silvě prodloužil svůj letošní maraton alespoň o jeden navíc.Ať se daří !

mapo | 6. 6. 2012 7.20 hod. | 213.220.200.x
Ještě jednou gratuluju Ilono, jela jsi kupředu jako tank a Mamut neměl šanci :-))

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků