logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Mizuno Rider 15 – bota, která vás dovede bezpečně k cíli

Mizuno Rider 15 – bota, která vás dovede bezpečně k cíli

Mizuno Rider od 2 až po 12 byly boty, které mi pomohly uběhnout tisíce kilometrů bez nehod, užil-li bych automobilovou terminologii. Která se ostatně i hodí, protože mnozí nenajezdili ve svých nablýskaných miláčcích tolik kilometrů, kolik já naběhal právě v Mizuno Riderech.

Protože člověk hledá změnu, vydal jsem se v dalších dvou letech cestou hledání a zkoušení jiných značek, jiných modelů, abych si rozšířil povědomí o tom, jak která bota reaguje na můj běh, jak která bota odpovídá tomu, co zrovna moje nohy potřebují a taky abych získal přehled, co běžecký trh nabízí.

Po dvou letech jsem se vrátil zpět a zkusil další z řady Mizuno Rider – vzor 15. Hned na začátku musím říci, že jsem měl pocit, jako bych se potkal s někým mně velmi blízkým, s nímž jsem se dlouho neviděl, s nímž jsem si dlouho nepopovídal, s nímž jsem si nedal, co hrdlo ráčí, v tomto případě co nohy – tělo ráčí.

Musím také říci, že než jsem začal běhat v Mizuno Riderech 15, potýkal jsem se opakovaně cca 8 měsíců s achilovkou levé nohy. V těch osmi měsících jsem ty problémy řešil různě, lámáním v kole – rovnáním u fyzioterapeuta, klidem, ozařováním, mazáním. Účinky nějaké byly, ale po čase se problém zase vrátil. Pomalu jsem se začal smiřovat s tím, že budu muset podstoupit nějakou razantnější léčbu – a pak jsem obul Mizuno Rider 15 a ono se to zase začalo lepšit. To bylo moc dobře, protože to bylo 14 dní před maratonem v Rotterdamu, kde Ivana Sekyrová zaběhla fantasticky limit na olympijský maraton v Londýně a já si neuměl představit, že budu jen stát někde u trati a plácat ostatním.

Mizuno Rider 15 po 500 odběhaných kilometrech

První zatěžkávací zkouškou jsem Ridery podrobil na Herivis ½Maratonu Praha. V tom týdnu před ním jsem je dostal, ze zkušenosti s předchozími typy jsem věděl, že je nemusím nijak rozbíhávat, jen jsem měl obavy co achilovka, týden před tím jsem ji v trénincích ještě dost cítil a po tréninku domů dokulhal. Navíc jsem měl běžet jako vodič na 2:30 hodiny, což při takovýchto problémech není vůbec optimální – vodič neběží svým tempem, v důsledku toho je pohybový aparát zatěžován mnohem víc než obvykle.

Vyběhl jsem a čekal, kdy se achilovka začne ozývat – a nic! Od toho půlmaratonu se už jen zlepšovala. Přičítám to zákonitě i tomu, že od té doby jsem jiné boty nenazul.

Za 14 dní přišla další zkouška – maraton v Rotterdamu. Tady už jsem běžel svým tempem, tedy více dynamicky – a zase nic.

3 týdny po Rotterdamu přišel Volkswagen Maraton Praha a s ním zase práce vodiče, tentokrát na 4:30. Pobavilo mě, když jsem pak na facebooku objevil fotografii, na níž společně s davem za mnou probíháme metou půlmaratonu, a někdo tam poznamenal: „Miloš a Ridery vás dovedou vždy bezpečně do cíle“.

Poslední zatěžkávací zkoušce jsem Ridery 15 podrobil při svém pokusu dobýt Everest na schodech pelhřimovského kostela sv. Bartoloměje. Opět jsem si říkal: „Co achilovka, vydrží to, přeci jenom je to extrémní zátěž. Jak budou boty tlumit ve špičce, až budu stoupat po schodech vzhůru – nebudou klouzat na uklouzaném dřevu? Jak budou tlumit, až budu sbíhat? Jak se k tomu postaví kolena, která mě před šesti lety donutila pokus po čtyřech hodinách ukončit?“

Po úspěšném skončení pokusu a vyběhnutí posledních z těch 8848 m, což představovalo 43660 schodů nahoru, ale také dolů, jsem mohl odpovědět na všechny tři otázky pozitivně, tedy: „Achilovka tu extrémní zátěž vydržela a vůbec se neozvala. Ridery tlumily při stoupání skvěle, nepocítil jsem na nohách žádný nekomfort a to samé platilo i pro sbíhání dolů!“

Polstrování není nikde sedřené (ani po stranách, ani v patě

Nejspíš bych už nic nemusel dodávat, ale přeci jenom pár údajů dodám:

  • Za 9 týdnů, co jsem v Mizuno Riderech 15 běhal, jsem v nich naběhal cca 500 kilometrů.
  • Prováděl jsem v nich běžeckou abecedu – přičemž při odrazu i dopadu nohy se chovaly velmi dobře a dal bych jim za to 1.
  • Běhal jsem v nich tempové tréninky – a i když tato bota je spíše tréninková, tak pro tempo, které jsem v nich běhal do 4 min na kilometr, se chovaly opět velmi dobře a opět si ode mě vysloužily 1. Samozřejmě, pokud chcete běhat rychleji, doporučil bych vám již odrazovější botu – typ nechám na vás.
  • Běhal jsem v nich převážně po silnici, ale vyzkoušel je i v poměrně těžkém terénu, ani zde jsem s nimi neměl žádný problém, ale v tomto ohledu jim nebudu dávat známku, neboť nejsou pro tento terén určeny a také jsem v nich v tomto terénu tolik nenaběhal, aby mé hodnocení bylo objektivní.
  • Polstrování respektive prodyšnost svršku hodnotím také 1. Bota velmi dobře větrá. Polstrování není nikde sedřené (ani po stranách, ani v patě). Za celou dobu jsem nezaznamenal na nohách žádný otlak, žádný puchýř, žádnou odřeninu.
  • Podrážka a mezipodrážka – pohledově na nich není možné pozorovat žádnou změnu. Nejsou seběhané ani sedřené.
  • Vedení nohy – stabilita – toto jsem si nechal na závěr, protože to je to, co mě na běžecké botě velmi zajímá a sice jak mi pomáhá do kroku, jak mi umožní odvalovat nohu při odrazu, jak se chová, když noha dopadá při dokroku – jak je flexibilní. Musím konstatovat, že i tady dostává Mizuno Rider 15 ode mě 1.

Pro úplnost musím dodat, že při běhu jsem nepoužíval originální vložky, ale své, speciálně pro mé nohy tvarované vložky. Ty však používám do všech bot, v nichž běhám, takže samozřejmě to může ovlivnit, a také ovlivňuje, jak dané boty vnímám, ale na druhou stranu mi také umožní rozeznat rozdílné vlastnosti testovaných bot.

Miloš Škorpil foto
Mizuno Rider 15 – bota, která vás dovede bezpečně k cíli Mizuno Rider 15 – bota, která vás dovede bezpečně k cíli

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Vojta H. | 1. 10. 2012 1.16 hod. | 217.36.120.xxx
Po přečtení této recenze jsem se po tomto typu bot poohlédnul. Od jejich případné koupě mě však odradila informace, že jsou určené pro běžce vážící 70-90 kg. Vážím totiž jen 60 kg, proto se obávám, že by moje došlapy tlumily víc, než by bylo zdrávo.

fotoMiloš Škorpil: Vojto, když jsem v nich běhal, vážil jsem 63 – 65 kg

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Běžecké boty

Běžecké vybavení

všechny články Běžecké vybavení

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běh je jen jeden a je pro všechny. Život má své zákony a ty platí na všechny. : Ahoj všem, zajímavé, ale proč neběhat Pro něco ? Pro lepší zdraví, pro zážitek, pro klid a čistou…»
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Tak všechny trasy jsou již dávno vyprodané »
  • Emoce a sport : Je někde ke shlédnutí ten zmíněný pořad? Díky předem za info. »
  • Cesta oplácané holčičky, nad kterou babička na jižní Moravě radostně jásala, jak dobře prospívá, do PIM Women´s Challenge 2012 : Karolíno, napadlo Vás někdy, že lámat věci/ osud/ lidi přes koleno, je nesmysl? Vy evidentně ńejste…»
  • Maraton změnil miliony životních příběhů : Miloš píše tak podmanivě, že být v tu chvíli někde na trati, cestě, chodníčku, kdekoliv, tak se…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků