logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon

Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon

Když se řekne Silva, tak se každému, kdo se trochu zajímá o ultra dlouhé běhy, vybaví krásný závod v oblasti Novohradských hor na jihu Čech. Loni po pokusu mého kamaráda Honzy Hanouska řečeného 12HonzaDe zdolat 85 km dlouhý běh jsem byl rozhodnutý se v roce 2012 této oslavy běhu také zúčastnit. Člověk míní, ale zdraví a také pořadatelé mění:-). Ke konci roku jsem se totiž dozvěděl, že se trasa prodlužuje na 90 a 103 km a v tu chvíli jsem vůbec nemohl běhat.

Suchá fakta:

Místo konání: Horní Stropnice
Délka běhu: 44,5 km

Datum konání: 2. června 2012 – sobota
Start: 9:00 Hlavní náměstí v Horní Stropnici
Startovné: 600 Kč
Suvenýr za závodu: číslo a medaile
Počasí: polojasno, 14°C, vlhkost vzduchu 94%, jihozápadní vítr 13 km/hod
Povrch: polní, lesní a asfaltové cesty
Převýšení: 764 m

V lednu 2012 jsem to s letošními závody viděl dost černě, ale Silva mě v podvědomí stále hlodala. Bylo jasné, že na ultra se určitě nepřihlásím, ale myšlenka: „Na maraton nebo na Gemini marathon bych se podívat mohl – v horším případě si zaběhnu mimo soutěž jen „půlmaraton“:-)))) Stále jsem sledoval stránky závodu a počítal dny, které mi zbývají na trénink a kolik lidí se zatím registrovalo. Na konci března jsem se zeptal Soni Rybáčkové, zda by se mnou ve dvojici neběžela jednu polovinu Gemini marathonu (45 km). Ji však spíše lákal maraton, a tak jsem se vzdal myšlenky na Gemini a přihlásil se také na maraton:-)) Říkal jsem si, že vždy je lepší běžet ve dvou alespoň část trasy. Věděl jsem, že na nějaké „trhání rekordů" nemám nejen naběhané kilometry, ale hlavně profil trati mu na 100% nepřeje. Chtěl jsem si vyzkoušet něco jiného než je jen honba za bezva časem či maratonský běh v centru města, třeba nasát zvláštní atmosféru ultramarathonu. To jsou v kostce důvody, proč jsem si Silvu vybral. Nakonec jsme se z MK Kladno a Sokola Unhošť přihlásili Jirka „Ben" Pucholt, Míra Vostrý, Soňa a já (M), Radka Zbíralová (1/2M), Petr Syblík (U90) a Honza Dolejš (U103). Hned po přihlášení jsem si řekl, že využiji možnost podívat se po tomto krásném koutu Čech a naplánoval si třídenní výlet do Novohradských hor a okolí.

Balení věcí na 3 dny jsem musel stíhat již v úterý po službě, protože ve středu jsem opět sloužil a navíc jsem hned po službě jel na služebku. Domů jsem se dostal ve čtvrtek kolem třetí hodiny odpoledne unavený a nevyspalý a byl jsem rád, že se v ložnici na mě „směje" velká hromada připravených věcí. Koukl jsem na web, protože Miloš Škorpil začal zdolávat v Pelhřimově na věži Mt. Everest, doladil jsem pár drobností, zabalil čisté běžecké prádlo ze sušáku a v 9 hodin zalehl a spal, jako když mě do vody hodí. V pátek ráno jsem vyjel v 8 nejprve do Kladna pro Soňu a pak již směrem na Benešov, Tábor, Třeboň a Nové Hrady. Cesta probíhala v pohodě až na jednu prekérní situaci kousek za Voticemi. Tam totiž volně pobíhali po silnici dva krásní koně. Zrovna v tu chvíli, kdy jsem nadával na „Pražáka" předjíždějícího na plné čáře do zatáčky kam nemohl, všechno, v obou směrech, co mělo kola, brzdilo co síly stačily. Naštěstí se to obešlo bez jakýchkoliv následků, uff! Po cestě jsem posbíral nějaké turistické známky a v době oběda jsme byli v Třeboni. Oběd jsme si oba vychutnali, zazdili ho zmrzlinou. V Infocentru jsem požádal paní, zda by se mi nepodívala na Milošovy stránky, jak je na tom se svým výstupem. Šlo mu to od ruky, tedy od nohou a podle posledního zápisu byl někde na 8100 m. Dále jsme pokračovali do Nových Hradů, kde jsme se po druhé hodině ubytovali v hotelu Máj. Protože do vyzvednutí startovních balíčků v Horní Stropnici bylo ještě dost času a počasí přálo turistice, tak jsme se vydali do Terezina údolí (prošli jsme si kus trasy – první část všech běžeckých distancí). Nakonec z toho bylo asi 6 km krásnou přírodou s umělým vodopádem. Poté ještě vyzvednutí čísel a procházka po Horní Stropnici. Pozdravil jsem se s pár známými (např. Jarkou Krausovou a Zdeňkem Chmelem). Na večeři jsme raději jeli zpět do Nových Hradů, abych si mohl dát pivo na dobré spaní – nakonec to byly dva Bernardi k těstovinám se sýrovou omáčkou“:-) a spalo se mi excelentně.

V sobotu ráno jsem vstával kolem 6. hodiny s myšlenkou na kamarády, kteří již odstartovali ultra. V klidu jsem si k snídani uvařil vločkovou kaši s banánem a čaj. Najednou jsem oknem viděl běžce a uvědomil si, že trasa závodu vede přes Nové Hrady. Mrzelo mě, že jsem na to nemyslel dřív a nešel zafandit třeba Honzovi Hanouskovi, Iloně Bajerové nebo Honzovi Dolejšovi. Jinak vše vycházelo podle plánu, a když jsem trochu popohnal Soňu:-), tak jsme již v půl osmé jeli do Stropnice na start. Na startu jsme potkali spoustu známých (tedy mimo ultráků). Velmi mě potěšilo hlavně setkání s Pavlem Zámostným, Lubošem a jeho dcerou Lenkou:-). V přípravě na závod jsem se po zvážení všech pro a proti ve výhledu počasí, ještě jednou převlékl a rozhodl se běžet jen v tričku a kraťasech. Výběr bot se mi moc nepovedl, ale i v silničkách jsem to nakonec odběhl celkem v pohodě – hlavně bez puchýřů a otlaků. Ve ¾ na 9 jsme se pomalu přesunuli od Sportovního centra na náměstí, kde byl start všech distancí. Poslední vtípky před startem, pár fotek se Soňou a Lenkou, které nafotil Pavel a už se maratonci začali kupit ve startovním koridoru. Ještě jednou jsem upozornil Soňu, že dnes nezávodím a pokud chce běžet naplno, tak ať běží, že mám MP3 sebou:-))

V 9 bylo odstartováno. Mně se nepodařilo zapnout měření času a než jsem hodinky spustil, tak utekla minuta a my už byli „daleko" od náměstí. Začali jsme velice volně. Snažil jsem se držet prvních 5 minut tepovku pod 140. Na 3. km se začalo poprvé stoupat. Byl to takový táhlý, ale ne příliš prudký kopec. Prostě taková předzvěst toho, co přijde po 20 km:-))). V klidném tempu jsme doběhli na 5. km za nějakých 27 minut a já musel udělat „bush break“. Poté mi trvalo asi 8 minut, než jsem se dotáhl zpět na Soňu a skupinku 3 dalších běžců. Běželi jsme pravidelně a já si hlídal tep tak, abych nešel na více než 143-146. Prostě na pohodu. Když jsme probíhali Novými Hrady, tak jsme ve skupince už zbyli 3. Běžec, co s námi běžel ale již na 5. km říkal, že jeho tepovka se šplhá na 165. Na 15. km už supěl tak, že nám bylo jasné, že se s námi dlouho neudrží. Než jsme vyběhli z Terezina údolí, tak se opravdu neudržel a propadl se za nás. Na každé občerstvovací stanici jsme poctivě občerstvovali. Už na první jsem trošku litoval, že jsem si sebou vzal opasek s pitím a gely, protože všeho bylo na občerstvovačkách dost (dokonce i gelů od Nutrendu, na které jsem zvyklý) a v cíli jsem pak nemusel mít od opasku odřená záda:-)) Ale jinak mi celou cestu opasek nevadil a v kopcích jsem byl rád, že si mohu loknout ionťáku i mimo oficiální občerstvovací stanice. Cesta nám krásně ubíhala a za 1:50 hod. jsme byli zpět v Horní Stropnici na náměstí. Za sebou jsme nechali prvních 21. km a začali jsme stoupat do Dobré Vody ke kostelu. Začátek kopce jsme běželi, ale jakmile se svah více naklonil, tak jsme přešli do rychlé chůze, která byla rychlejší. V první části kopce jsme došli a předešli 3 běžce, kteří běželi. U kostela v Dobré Vodě na asi na 22,5. km fotil Martin Symon, který nás fotil již v Terezině údolí někde kolem 13. km. Při občerstvení jsme stihli zavtipkovat, že běží opravdu dobře, když nás stíhá fotit na jednom místě a na druhém je dříve než my:-))). Výběh – tedy spíše rychlo-chůze na Kraví horu mi dal pořádně zabrat (Soňa vypadala svěže, ale jí na rozdíl ode mě kopce sedí a běhá je ráda:-))). Když jsme se po nějakých 20 minutách dostali do Hojné Vody, tak před 25. km stojí Martin s foťáky a fotí jako o život. To už jsme se smáli, protože jsem pronesl něco na ten způsob, že snad lítá (v cíli jsem ho nazval „létajícím" fotografem). Takové vtípky na trati dodávají sílu a já věděl, že ji ještě budu potřebovat. Dalších 5 km bylo „oddechových“, myslím tím z kopce. Nohy si ale moc neodpočinuly, protože terén tomu nepřál. Spousta kamení a sem tam nějaký kořen udržovaly mé reflexy stále ve střehu. 30. km jsem si vychutnával, protože jsem si říkal: „Těch 12 km běháš v pohodě, to už půjde v pohodě“. V té době jsme se vzájemně předbíhali s jednou dívčinou, která běžela velmi zarputile s námi. Doběhli jsme ji v kopci někde na 27. km, kdy to vypadalo, že jí docházejí síly, ale potom se držela námi nastoleného tempa až do 36. km. Viděl jsem na Soně, že je z ní nervózní, protože to pro její závodnickou duši byla soupeřka:-)), tak jsem při výběhu do dalšího kopečku přidal na rychlosti. Děvče před námi jsme doběhli a než se stačila vzpamatovat, aby se za nás pověsila, tak jsme byli 300 m před ní. Náskok jsme postupně zvyšovali, ale na 38. km při seběhu mě najednou začaly zlobit oba dva hamstringy najednou. Prostě z kopce mi to najednou neběželo. Viděl jsem, že to chvíli potrvá, než se vzpamatují, a tak jsem pobídl Soňu, ať začne závodit. Nasadila své strojové tempo a začala se mi metr po metru vzdalovat. Když jsme vybíhali na silnici vedoucí do Horní Stropnice, viděl jsem ji ještě tak 300 – 400 m před sebou. To bylo u cedule 40. km. Kouknul jsem se na hodinky a vidím, že mi do 4 hodin zbývá ještě 8 a půl minuty. V hlavě jsem to propočítal a cílový čas vycházel někde kolem 4:02 hodiny. Jenže to jsem ještě nevěděl, že poběžím „nejdelší a nejpomalejší" dva kilometry ve svém životě:-))). Běžím přes 9 minut a najednou přede mnou tabule 1000 m do cíle. Předbíhá mě „zarputilá" dívčina. Snažím se vymáčknout ještě trošku větší rychlost z mých unavených nohou, ale cíl jako by se mi vzdaloval:-)). Nakonec ta poslední pasáž měla kolem 4,5 km:-) a všichni maratonci si vlastně střihli takový miniultra:-))). V cíli jsem dostal krásnou medaili a po chvíli procházení se po hřišti jsem si šel pro věci na převléknutí a osprchovat se. To byla úleva:-). Po sprše jsem si došel na masáž. Tam se mi stalo něco pro mě úplně nového. Jak mě masérky namasírovaly studenou sportovkou, tak jsem se roztřásl zimou jako ratlík. Třes, jaký jsem v životě nezažil, snad jen když jsem měl horečky kolem 40. Navlékl jsem na sebe triko s dlouhým rukávem, teplou mikinu a dlouhé kalhoty a asi po 5 minutách se tělo uklidnilo. Od této chvíle jsem si již plně vychutnával atmosféru v cílovém prostoru. Fotil jsem, fandil dobíhajícím závodníkům, zavodňoval organismus (za odpoledne 0,5 l Regeneru; 1,5 l vody; 2x nealko pivo a 2x Radler, 0,5 kofoly a velké kafe), snědl polévku a dva koláče, popovídal si s Martinem Symonem a Alenkou Vackovou, která běžela půlku, a užíval si sluníčko při více než 3 km procházce směrem k poslední občerstvovačce na trati. Prostě paráda. V půl páté začalo vyhlašování výsledků a my s Lubošem, Pavlem, Lenkou a hlavně Honzovou manželkou vyhlíželi doběh našeho kamaráda 12HonzaDe. V cíli již byl Peťa Syblík (druhý na U90) a také moje kamarádka Jarka Krausová (druhá žena na U103). Po páté hodině jsem opustil hřiště a vydal jsem se znovu pomalou chůzí směrem po trati, abych mohl s Honzou kousek před cílem běžet. Proběhlo ještě pár usměvavých ultramaratonců, které jsem vyfotil, a pak už se objevil Honza. Vypadal, jako by ani neměl tu pekelnou porci kilometrů v nohách. Prostě pohoda a úsměv:-), Běžel jsem s ním asi 300 m a pak jsem se odpojil, abych ho stihl vyfotit v cíli při doběhu. Pak jsem už jen čekal, až doběhne Ilona Bajerová. Její ohromná radost a výkřik v cíli: „Mám to, je tam stovka" a následná průpovídka: „Nechoďte ke mně, strašně smrdím. Na chvilku jsem se zastavila a sedaly na mě mouchy jako na starou kobylu" rozesmála všechny přihlížející fandící diváky.

Jak se blížila 18. hodina, začal jsem mít docela hlad. Šli jsme se posadit do restaurace ve Sportovním centru, ale tam jsme se dozvěděli, že nevaří, kvůli rautu, který začne v 19 hod. Tak jsem si alespoň objednal kafíčko. Chvíli na to přišel k našemu stolu (byla tam jediná volná místa) Dan Orálek vítěz U103 a Alena Žákovská (běžela jako jediná žena z ČR letos v Mexiku s Indiány:-)), a celou hodinu jsme si s nimi povídali. Bylo to neskutečně poučné a zábavné povídání. Dan je nejen super běžec, ale hlavně super člověk, neskutečně přátelský, ochotný a skromný. V 19 hodin jsme se přesunuli na raut. Jídlo bylo vynikající, hlavně těstovinové saláty a gulášek. K němu jsem si už mohl dát jen dnes již třetí nealko pivo a po 9. hodině jsme dojížděli zpět na hotel do Nových Hradů. Konala se tam svatba, takže halasu a hlasité muziky bylo po celou noc dost, jenže mně to nijak nevadilo. Usnul jsem hned, jak jsem zalehl do postele a když jsem se v noci vzbudil v půl druhé a hráli mi k tomu Kabáti, tak jsem se jen usmál, otočil se na druhý bok a spal dál.

V neděli ráno jsem se vzbudil v ½ sedmé a již v 7 hodin mě Soňa vytáhla na regenerační výběh do zámecké zahrady. Nejprve se mi vůbec nechtělo, ale pak to bylo úžasně nabíjející – sluníčko, lehký větřík, příjemných 14°C a nádherné cestičky lesíkem či kolem rybníka. Nakonec běh trval 30 minut a v nohách jsme měli 4,5 km. Ranní sprcha a snídaně mě naladily pozitivně, ale při balení jsem nějak zaostával. Nakonec se mi podařilo našlapat věci do tašky a kolem 9. hodiny jsme odjížděli z Nových Hradů. Naše plánovaná cesta vedla přes Olešnici (zámek zavřený); Trhové Sviny (Infocentrum zavřené); Buškův hamr (pěkná prohlídka a dobrá domácí uzená klobása); Klášter Borovany, Trocnov (památník Jana Žižky) do Třeboně, kde jsme se v osvědčené restauraci naobědvali. V tu dobu začalo poprchávat a cestou přes Tábor nás chytla silná průtrž. Cesta ale utíkala v klidu a v ½ 4 jsem Soňu vyložil na Kladně a za další půl hodiny jsem byl doma.

Silva Nortica Run ve mně zanechal hlubokou stopu. Smekám před všemi běžci na 90 a 103 km – i před těmi, kteří z nějakého důvodu nedokončili. Je to těžký závod krásnou přírodou, náročnými kopci ale i seběhy. Závod má velice dobrou organizací. Letos všichni, kteří se podíleli na hladkém průběhu závodu, byli milí, usměvaví, komunikativní a vždy připraveni pomoci. Pokud mi bude zdraví sloužit, tak se příští rok zúčastním a je jedno, jakou distanci nakonec zvolím, protože všechny stojí za to :-)))))

A ještě pro úplnost výsledky členů MKK a Sokola Unhošť:

1/2M:

Zbíralová Radka 01:47:09 – 1. v kategorii a celkově 63.;

M:

Rybáčková Soňa 04:07:00 – 5. v kategorii a celkově 38.
Petr Švanda 04:10:28 – 14. v kategorii a celkově 48.
Vostrý Miroslav 04:44:16 – 50. v kategorii a celkově 95.
Pucholt Jiří 04:56:31 – 28. v kategorii a celkově 105.;

U90:

Petr Syblík 10:13:47 – 1. v kategorii a celkově 2.;

U103:

Dolejš Jan 13:43:10 – 1. v kategorii a celkově 50.

Silva Nortica Run výřím vokem:

Buskův hamrNové Hradyspící sovaNové Hrady – hradNové Hrady- zámekHorní Stropnice – zázemí SNR1000 m a jsi v rájiAlenka Vacková s tím, kdo jí stvořil k běhuPavlína Hanušová si prohlíží jestli doběhl Petr Syblík celýdva vášnivý fotografové – Petr Švanda a Dan Orálekdneska už si to foťte sami, fotograf má taky právo dát si dvacetcílové fotoPavlína nezapře svou lásku ke keramicena trati SNRlama pílí k cíli12HonzaDe se svou Danuškou jasným slunéčkem věrným druhem Lubošem (II)česká, teda spíše moravská lvice  právě ulovila mamutav cíli už se každý smějeAlenka Vacková a Ilona Bajerová, tak ty to nikdy nevzdají, na to vemte jedšťastný trojlístekAlenka Vacková – běhám, abych si mohla srknout svého oblíbeného iontového nápojemaséřipaní ředitelka a dort, který sama peklaTerezino údolí – vodopádTerezino údolí – altánek

  • přečteno: 8434/8321×, 2 komentáře
Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon Když se řekne Silva aneb jak jsem si náhodou „střihl" miniultramarathon

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

ll | 11. 6. 2012 9.38 hod. | 90.180.58.xxx
pěkně jsi to napsal , pěkně sis to užil :)

IlonaB | 9. 6. 2012 16.38 hod. | 109.164.3.xx
Tak jsem si díky tvému vyprávění krásně zavzpomínala na svůj čas strávený v Novohradských horách i na všechny přátele,které jsem tam potkala. Děkuji Ti Peťo a blahopřeji k pěknému výkonu :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků