logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Od mozolů k puchýřům

Od mozolů k puchýřům

„Nemůžeš dělat dva sporty naplno. Žádný nikdy nebude jen doplňkový," řekl mi kdysi jeden nadšený sportovec a nevěřila jsem mu. Avšak měl pravdu. Před třemi lety jsem se zamilovala do sportovního lezení a mého spolulezce. Chtěla jsem být pro něj ta nej a v lezení víc, než jen průměrná. Proto jsem chtěla přidat doplňkový sport běh – kvůli vytrvalosti, a abych posunula ručičku na váze trochu níž. V lednu 2011 to vše začalo. Uběhnuté metry, pak kilometry a najednou jsem měla šílenou potřebu měřit a hodnotit každý píď víc a každou minutu déle, co jsem funěla po sídlišti a překonávat sebe samu.

lezení také bolelo

Být dobrá mi nestačí. Chci být nejlepší. Jenže pokud už neslýcháte: Máš ještě dost času, nebo Ty jen mládneš, a sportu se nevěnuje veškerý čas od dětství, není šance na to být nejlepší. Ale spletla jsem se. Je, a velká. Záleží na úhlu pohledu. Člověk jen musí pochopit, že podstatné je být nejlepší ve svých očích, ne v očích těch druhých a především se zlepšovat pro sebe, ne kvůli druhým.

neběžící já

Pochopila jsem to až letos. Abych to vzala vše popořadě, musím začít u toho lezení a muže, díky kterému (ani o tom vlastně neví) dnes běhám. Přes tři roky jsme si byli partnery, v životě i na laně. Skončilo to. V tu chvíli jsem přišla o dvě lásky a především si uvědomila, že nemůžu dělat to, co miluji, co mě naplňovalo, jelikož jsem k tomu potřebovala právě jeho. Rozhodla jsem se, že zmiňovaný doplňkový sport běh bude tou správnou volbou a náplastí na moje bebí. Jednoduše poběžím, sama. Tak jsem vyměnila zcela vážně a definitivně mozolnaté ruce za puchýře, bolavá kolena a občas i sebezapření. Ono poručit mozku, že prostě poběžíte, když už nemůžete, je tuze pracné.

Díky prvním běžeckým botám, které mi „odborník" doporučil, mi slezl nějaký nehet, měla do krve dodřené nárty a otlaky na palcích. Nevadilo, zvládla jsem ‚svůj‘ první půlmaraton, první soukromá výzva.Téměř týden jsem nemohla chodit a kolena jsem měla jako báně. Ale ten pocit, ten neskutečně blažený pocit, i přes tu bolest a neschopnost sejít pár schodů! Nemohla jsem se dočkat, až vyladím batůžek s občerstvením, odpípnu hodinky a vyběhnu na dalších 21,1 km. A pak dalších a dalších. Časy se lepšily, já se lepšila a tak jsem začala zařazovat víc kratších vzdáleností v týdnu a o víkendech ty výrazněji delší. Vše klapalo.

Když už jsem měla pocit, že půlka vzdálenosti z té maratonské mi nestačí, zkusila jsem si zaběhnout celou. Bylo krásně, venku sluníčko, ideální den na to otestovat, co vydržím. Prvně jsem začala poslouchat od lidí a známých, jaký jsem magor, proč to dělám a co z toho mám. Co budu vykládat někomu, kdo nesportuje a nic nedělá, co z toho mám. Nepochopil by to. Vše jsem odkývala, přitakala, že si uvědomuju, jaký jsem magor, a dodávám jim: a jsem za to ráda!

blížím sek cíli mammut ultra

42,2 km byla má druhá soukromá výzva. Zvládnu to? Přežiju to? Často jsem bombardovala Miloše Škorpila s různými dotazy, protože jsem nechtěla nic podcenit. (Ten muž má svatou trpělivost. ) Musím však přiznat, že i přes ‚malé‘ nedostatky, jako prázdná lahev s vodou a prázdný hydrovak v batohu, nebo naopak plný močový měchýř, jsem to uběhla. Bolelo to, nebudu psát, že ne. Brečela jsem, měla jsem šílenou žízeň a už jsem nemohla. Ale když jsem stopla odpočet na hodinkách a viděla jsem, že jsem to zvládla, brečela jsem ještě víc a radostí. Čas byl pochopitelně strašný, 5 h 38 min. Avšak záhy mi došlo, jak jsem si to užívala, že to zas tak strašně nebolelo, a že nejsem ten typ, co běhá krátké vzdálenosti rychle, ale ty dlouhé, hodně dlouhé – ultra dlouhé:-).

Ano, geniální nápad, který mě napadl. Když jsem tohle zvládla, přihlásím se na svůj oficiální a první závod. Musí to být něco extra a musí stát za to. Na internetu jsem prosondovala, co se kde a kdy běží a hned snad jako první mi vyjel Mammut Ultramaraton. Šla jsem do toho! Na 103 km jsem neměla kuráž, ale těch 90 km už bylo zajímavých. Přihlásila jsem se a každý den čekala a odpočítávala a snažila se připravit co nejlépe. Většina už dobře ví, že tělo připravit lze, ale s hlavou je to horší. O to horší to je, když je to první závod, považujete to za tu životní výzvu a chcete to dát za každou cenu.

v cíli mammut ultra

Setkala jsem se i s názorem, že jsem příliš dominantní, a že mi na tom až moc záleží. Samozřejmě, je to závod. Ten závod, ve kterém porazíte hlavně sebe, svoji hlavu, svoji lenost a pokud vyhrajete, porazíte zase jen sebe. Je to jen o vás. Na čtyřicátém kilometru ultramaratonu přišla první krize, měla jsem chuť to zabalit. Podpora nepřišla a já to chtěla vzdát. Čím víc jsem to chtěla odpískat, tím víc se něco ve mně kouslo a říkalo: Tak to ani omylem, holčičko! Koukej makat! A šlo to. Pak na trase potkáte několik spřízněných duší a hned je běh posunut do jiné dimenze. A jak to pak utíká! Najednou 65 km, 80 km a pak už cedule s nápisem FINISH 1000 m… Pravda, byl to nekonečný kilometr, ale když jsem slyšela z reproduktorů hlásit mé číslo, viděla cíl a tleskající lidi za „vítězným obloukem" s Mammutem, do nohou se mi vlilo tolik síly, že jsem snad i do finiše zasprintovala. Potlesk, gratulace, medaile a slzy obrovského štěstí! Já to opravdu dokázala! A že to byl opravdu můj životní závod, ten srdcový, dokazuje i čas: 12:11:10 – osudové číslo, které mě bude provázet na každém běžeckém kroku, které mi bude připomínat, že dokážeme, co si umaneme.

Nikdy nebudu závodník, ale člověk, co běháním žije a žije pro běh. Nechci vyhrávat a stát na bedně. Chci porážet jen sebe, svoje možnosti a posouvat hranice. Poznávat, co je ještě možné, co mé tělo zvládne, ale stále to chci dělat s radostí a nadšením. Bez nějakých pochyb a přemlouvání, že musím. Děkuji všem, co mě v mé touze podporují.

Pavlína Dušková foto
  • přečteno: 15064/14563×, 17 komentářů
Od mozolů k puchýřům Od mozolů k puchýřům Od mozolů k puchýřům Od mozolů k puchýřům Od mozolů k puchýřům

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (26 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jan from Karlín | 12. 4. 2015 17.31 hod. | 81.30.237.x
Ahoj,hledám Pavlínu Duškovou,nemá nekdo na ni email ???

ll | 13. 6. 2012 9.34 hod. | 90.180.58.xxx
ted když už jsi na druhé straně tak stačí ukecat nejakého spoluběžce že potřebuje kompenzační cvičení a začít zase lézt :))

AprilRuns | 13. 6. 2012 9.01 hod. | 46.44.133.xxx
Super pristup, drzim palce na MUM!

Petr Kaňovský | 13. 6. 2012 8.58 hod. | 94.112.132.xxx
Gratuluji k obdivuhodné houževnatosti a vytrvalosti. Kéž Ti přístup z posledního odstavce vydrží co nejdéle, máme se od Tebe co učit. :-)

Pavlína | 13. 6. 2012 8.08 hod. | 82.113.61.xx
mapo – jsem to já :-) tak se ke mě hlaš :-) a večer pak pobesedíme s ostatními nad džbánkem dobrého oroseného :-) už aby to bylo.

Daniela | 12. 6. 2012 21.30 hod. | 84.20.164.xxx
Moca moc hezky clanek:)))

mapo | 12. 6. 2012 20.51 hod. | 213.220.200.x
Pavlíno, jestli jsi r.1981, tak jsi to Ty...na startovce Moravského ultramaratonu (nebo že by shoda jmen...to by byla hodně velká náhoda). Bude tam jen pár bláznů, takže se poznáme určitě.

Pavlína | 12. 6. 2012 19.12 hod. | 94.143.172.xxx
Vám všem chci poděkovat! Za ta slova, za přání toho dobrého.
Mapo – uvidíme? A jak se poznáme? :-)
Ještě jednou díky a přeji i vám mnoho úspěšně a radostně uběhnutých kilometrů, závodů :-) Opatrujte se!

1bubobubo | 12. 6. 2012 18.59 hod. | 82.150.185.xxx
Gratuluji k úžasnému výkonu! Pěkný a čtivý příběh. Přeji hodně dalších úspěšných běhů ať už dlouhých nebo krátkých, hlavně ať ti přinášejí uspokojení a úsměv na tváři :-)

mapo | 12. 6. 2012 17.39 hod. | 213.220.200.x
Uvidíme se v Lomnici :-))

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice106
Více času na sebe14
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou35

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků