logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přeběh Ameriky – díl 18. – Dobrovolníci – lidé, bez nichž by nic nešlo

Přeběh Ameriky – díl 18. – Dobrovolníci – lidé, bez nichž by nic nešlo

Dobrovolníci jsou lidé – andělé, bez nich by člověk učinil málo kroků, jsou to lidé, které těší být ku prospěchu druhým. Lidé, kteří jsou ochotni a schopni pro druhé – pro věc vypustit duši, vzdát se veškerého pohodlí, obětovat vlastní majetek, jen proto, aby mohli posloužit člověku, zvířeti, přírodě, věci … Tento úvod není součástí knihy o přeběhu Ameriky, ale protože následující kapitola je právě o dobrovolnících, dovolil jsem si zde, v jejím začátku, jim složit hold, který si jisto jistě zaslouží, protože bez nich by na světě nebylo nic!

Jak běh pokračoval, stále častěji jste mohli zaslechnout výrok: „Daleho puchýře jsou to nejlepší, co tento běh mohlo potkat!“

Jak jde čas, jsem čím dál více přesvědčen, že běh Transamerika 92 by se bez Dala Beána neobešel. Byl čtvrtek 18. června, když jeden velikán, měřící skoro dva metry, v opotřebovaném oblečení, s dlouhými neupravenými vlasy, jedním námořním pytlem na rameni, s druhým v podpaží, se ubytoval v hotelu Huntington Beach. Neměli jsme ponětí, kdo to může být, ale byli jsme přesvědčení, že to může být pouze účastník běhu Transamerika 92. Z tohoto člověka vycházelo něco zvláštního, čím nás již na první pohled přitahoval a fascinoval. Měl jsem to štěstí, nebo to byla náhoda, že jsem hned v první etapě běžel vedle něj a mohl tak s ním navázat první kontakt.

Dale pocházel z Wisconsinu, bylo mu 45 let a od třiceti let běhá

skoro denně. Odvážil se již, stejně tak jako já, na ultraběhy, ale absolvoval také spoustu maratonů. Nebyl ženatý, neměl žádné děti, vedl tulácký způsob života a rád projížděl zemí na kole.

Již po prvních kilometrech mi byl nápadný jeho těžký krok, jeho boty velikosti 53 zpracovávaly tvrdě asfalt pod sebou. Cíle dosáhl v první etapě o plnou hodinu dříve než já, ale to již kulhal. Den nato ještě dosáhl předepsaný limit, ale třetí den už musel kvůli puchýřům vzdát. „Běžel jsem příliš tvrdě“, říkal mi pak o několik dnů později „A měl jsem špatné boty“, dodával.

Justimu byl ten den přidělen automobil, ale neměl řidiče a tak se zeptal Daleho, zda by ho nechtěl řídit. Dale to přijal, ovšem s tím, že jakmile to bude jen trochu možné, bude chtít pokračovat v běhu. Nakonec však řídil až do New Yorku.

Daleho našel člověk všude, první vstával a poslední šel spát. Staral se o nás jak o své děti a zdálo se, že by se nejraději rozdal. Nesnesl jednoduše pomyšlení, že by vrátil klíče od vozu, nechal nás ve štychu a šel opět běžet. Moc dobře si uvědomoval, že kdyby to udělal, byl by to pravděpodobně konec běhu. Nikdy to ale nikomu nevyčítal. Naopak, nechal si na sebe nakládat čím dál tím více práce, až se z toho málem zhroutil. Dobře si vzpomínám,jak mě přivezl do motelu, byl zrovna přenos z olympijských her z Barcelony a poprosil mě, aby je mohl chvíli sledovat. Posadil se a už za několik minut spal. O hodinu později se celý vyděšený vzbudil a ještě mi vyčítal, že jsem ho nechal tak dlouho spát, že už mohl za tu dobu to či ono vyřídit.

Jeho auto bylo pro každého příslibem blahobytu. Pro každého měl vždy po ruce to pravé, co zrovna potřeboval. John zde měl svou židli, Stefan sexy časopisy, Milan pil jen Colu, Petr většinou chipsy, Helmuth chňapnul nejraději po preclíkách a pro mě měl nachystány vždy sendviče. Nakonec jsme přišli na to, odkud tyto lahůdky pocházely. Totiž z jeho zásob!

Jsem si jistý, že nikdy nebyly tak rychle organizovány žádné fondy, jako ve chvíli, kdy jsme toto zjistili. Přitom Dale o tom nechtěl nejdříve ani slyšet. Kdyby bylo na světě více takových Daleu, byl nejen tento závod, ale i celý svět, daleko přívětivější a lepší.

Dale nebyl jediným dobrovolníkem, o němž bych se chtěl zmínit. Byli zde již dříve zmínění Patricie a Dean, kteří se angažovali zejména v začátcích tak, že si i zadky poranili, jak neustále chtěli všem vyhovět. Potom nastal spor o Jesseho a jejich nasazení den ze dne ochabovalo, až se z nich postupně stali cyklističtí turisté.

Pak zde byl Stan z Kansasu. Stan byl zkušený ultraběžec a doprovázel nás plných 24 dnů z Utahu až po Mississippi. Vzal si na starost zlikvidovat občerstvovací stanice a tak byl takovým koncovým mužem. Často si sám postěžoval na špatnou organizaci, neboť původně bylo přislíbeno dobrovolníkům, že jim budou uhrazeny jejich výdaje, ale jako mnohokrát skutek utek.

Dále tu byl Gutdayzke, muž beze jména, všemi nazývaný G-man. Původně se jmenoval Gutzke, po svatbě však převzal příjmení své manželky Day a vložil ho do svého příjmení, místo svého vlastního jména. V Americe je možné všechno. Přišel jako pomocník Eda Williamse, po jeho vyloučení nejdříve odjel, ale pak přijel společně se Stanem opět v Indianopolisu, aby nás doprovázel až do New Yorku. V tuto dobu však působili jako privátní běžci, kteří se v běhu střídali. Když však působili jako dobrovolníci, byli velmi zapřáhnuti a proto si zmínku v kapitole o dobrovolnících zaslouží.

„Připadáme si tak bídně, když tu nepřiložíme ruku k dílu, přece víme, jak je to nutné,“ řekl jednou G, když se mnou jeden kousek trasy běžel.

Ještě jsem se nezmínil o Michim, mém věrném ukazateli cesty, cyklistu z náruživosti, který se na tomto závodě naučil, že také pomalá jízda na kole může mít své kouzlo. Ke svému tempu se vyjádřil takto: „Čeho jsem se nejvíce obával bylo jet devět týdnů doslova šnečím tempem.“ Musím říci, že to zvládl doslova skvěle. Dokonce na něj musím prozradit, že i několik mil běžel. Odnesl to však obrovskými puchýři. Hory Coloreda a později řetězce kopců Allegheny Mountains byly krajinou, kterou si nejvíce oblíbil. Tady mohl dát svému tělu a svému kolu dostatečně zabrat, a byl jsem pak vždy rád, když jsem ho viděl na dalším smluveném místě.

Miloš Škorpil foto
Přeběh Ameriky – díl 18. – Dobrovolníci – lidé, bez nichž by nic nešlo Přeběh Ameriky – díl 18. – Dobrovolníci – lidé, bez nichž by nic nešlo Přeběh Ameriky – díl 18. – Dobrovolníci – lidé, bez nichž by nic nešlo

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Czerokee | 24. 9. 2009 8.47 hod. | 193.179.226.xxx
Dobrý den,
Nemůžu se dočkat, až zveřejníte další díl. Opravdu příběh o hrdinství píli a odříkání. Super. Díky.

fotoMiloš Škorpil: Czerokee, dík už jsem začínal mít pocit, že to vydávám jen pro sebe :). Amerika má své pevné místo na BSMS každý pátek, až do vyčerpání jejích hrdinů :).

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas96
Asics133
Brooks19
Inov-858
Icebug5
Hoka One25
Mizuno59
Newton5
NB22
Nike61
Salming371
Salomon42
Scott3
Vibram Fivefingers9
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce49
Běhám bos, bot netřeba14
ON7

kde se diskutuje

  • Jak se obléci na běh do teplého počasí : Díky za tipy! Já mám oblíbená funkční tílka s podprsenkami a přes ně tílko s obrázkem běhu (aby…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Ta pozadí .... upřesňuji na 3. čtvrtinu. A možná bych se nechal přesvědčit i na 2. Žádný extrém…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Romane, s Karlem je to jistota, ten se kochá rád! Výborná volba! S Joggerem bych si dovolil mírně…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Fanouš je jak kecal z Prodané ... Ale jeho argumenty jsou přímo geniální. Já, ale nebudu dřív doma,…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Pokud je otravná, nezáživná, nudná trať, vyplatí se spěchat do cíle. Ale : pokud je trať hezká,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků