logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Očekávání a realita na Via Porta

Očekávání a realita na Via Porta

Já vím, hodně z vás teď čeká, jak to dopadlo s Poutním ultramaratonem a maratonem, když jsem skončil u převyprávění prvého dne. Chápu vás, taky by mě zajímaly další podrobnosti cesty čtrnácti lidí, z nichž většina se uviděla poprvé, když společně sedali do auta, aby vyjeli každý za svým cílem, svou cestou.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Zdeněk Dančo
  2. František Rišiaň
  3. Milan Muzikář
  4. Petr Uhlík
  5. Vladimír Dančo
  6. Václav Jun
  7. Steffen Steinke
  8. Karel Tyrpekl
  9. Petr Hruška
  10. Eva Kolafová
  11. Monika Švejdová
  12. Jiří Kadlec
  13. „Titánka" Dana

Jak mohlo dopadnout něco tak na první pohled ztřeštěného a neskutečného? Dnes vám řeknu jen: „Dopadlo to výborně a nejsem z toho vůbec v šoku. Naopak, očekával jsem to“. Nevím, proč tomu tak je a ani po tom nijak nepátrám, protože člověk nemusí vždy znát, důležitější je, když ví. Já vím, že jakmile se jednou odhodláte a vykročíte na Svou cestu, tak „všichni svatí" vám pomůžou.

Než budu pokračovat v popisu naší cesty – a dopadla dobře, abych vás uklidnil, tak se zastavím u každého z účastníků:

Zdeněk Dančo

Zdeněk jel na Via Portu s tím, že to prostě uběhne. Znám ho už léta a nikdy netrénoval tak, jako teď. Moc jsem mu přál, a sobě vlastně taky, aby to uběhl. Mít při běhu vedle sebe parťáka, jako je Zdeněk, to je prostě dar, který se neodmítá. Bohužel, Zdeňkovi nebylo dáno. Blbej puchejř zhatil jeho plány. Zdeňka to určitě mrzelo – moc, ale neobjevili byste v jeho projevu žádný, byť náznak zklamání, prostě to vzal jako realitu, jako skutečnost, která ho má něco naučit. Mně to řeklo o Zdeňkovi jediné a sice, že Zdeněk je to, čemu se říká v bibli skála – Petr, tedy to, oč se můžete vždy opřít.

František Rišiaň

Fery, tak jsme Frantovi říkali, přijel na Via Portu také s tím, že si ji odběhne. Pro jistotu si však sebou vzal i kolo, neboť ho již delší dobu bolela kolena. Kolena způsobila, že Fero najezdil na kole více kilometrů než by chtěl. Kolo pak způsobilo (ulomená páčka přehazovačky), že nakonec uběhl celou poslední etapu a ještě si kufrem 10 kilometrů přidal. Fero odjížděl na Oravu trošku smutný, ale až se mu to trošku rozleží v hlavě, tak zjistí, že v hlavě je toho daleko víc, než si dosud myslel. Můj vzkaz Ferovi pak zní: „Fero, ty na to máš!“

Milan Muzikář

Říká se: „Basa tvrdí muziku“. Milan hraje na fagot, teda to už se neříká, to je fakt. Každopádně však platí, že v naší běžecké partě Milan šířil dobrou náladu. Milan mi moc pomohl, ani o tom neví, takže až si tohle přečte, tak vědět bude. Jsem si jistý, že moc pomohl i Monče, o níž bude řeč za chvíli a také, že svým přístupem a pohledem na věc pomohl sobě objevit, že: „Člověk dokáže víc než zvíře!" Možná proto, že se umí smát – Milane, dík za tvůj úsměv.

Petr Uhlík

„Pošuk“, nic jiného člověka nenapadlo, když člověk viděl Petra poprvé. Postupem času, když ho člověk poznal, tak pochopil, že je to kluk, kterého buď musíte mít rádi, nebo ho musíte nenávidět. Prostě normálka, stejně jako to máme u ostatních. Petr na Via Portu prapůvodně chtěl jet, aby si ji odběhl. Po tréninku se Zdeňkem a Štefanem zjistil, že ultraběh je trošku jiná káva než Beskydská 7 a ze svých požadavků slevil – napsal, že si ji odjede na kole. Nakonec naběhal 200 kilometrů, někdy sice úplně po jiných trasách než vedla, ale co – každý máme svou cestu. Petře, dnes říkám: „Ševče (tedy) Petře, drž se svého kopyta (zůstaň svůj)!“

Vladimír Dančo

Vláďa, bratr Zdeňka, přijel taky, že si to odjede převážně na kole. Nakonec si zaběhl svůj první ultramaraton – stejně jako Milan, Monča a Petr Uhlík. Taky poznal, že běh je víc o životě, než si člověk myslí a že běžet se dá, i když si myslíme, že už to nejde. Navíc poznal, že pohled na svět z pozice běžce není to samé jako z pozice jezdce na kole, že sesednutím ze sedla člověk získá daleko větší „životní" rozhled!

Václav Jun

Vašek je „koloběžkář“, tedy člověk jezdící, prodávající a propagující koloběžky. S Vaškem jsem strávil na Via Porta, kromě Milana, asi nejvíce času. Mluvili jsme o všem možném, hlavě však o životě jako takovém. Prostě se opět ukázalo, že život je život a život je běh – na dlouhou trať.

Steffen Steinke

Steffen (Štefan) začal běhat na počátku letošního roku. Začal běhat pár kilometrů denně. Pak se seznámil se Zdeňkem, ten ho nechal vycukat – prostě ho nechal trošku podusit (zadusit), tím Steffen velmi rychle pochopil, že běžet rychle neznamená vydržet běžet dlouho, a Steffen chtěl běžet maraton. Pak jsem si se Steffenem zaběhl já. V dubnu dal půlmaraton, po něm v tréninku ultramaraton a v květnu maraton v Praze. Steffen je prototyp člověka, který chce, který umí, jediné, co dosud úplně nepochopil – co je jeho cesta. Podle mě je ale při jejím hledání na dobré cestě a brzo ji najde.

Karel Tyrpekl

Karel je chirurg, takže kromě toho, že si jel s námi užívat příjemné dovolené, fungoval i jako doktor výpravy. A že měl práce dost – stříhal jeden puchýř za druhým, měl jsem to štěstí, že mě žádný nevypučel, protože když jsem slyšel, jak jeho operace probíhaly nebo je viděl na fotkách, tak jsem si občas připadal, že jsme se na naší cestě museli vrátit do středověku. Ale kdo ví, možná, že jsme se do toho středověku i někde vrátili. No nic, naše zdravotnictví je tam pořád:).

Petr Hruška

Otec Hruška, ten za všechno může. Jeho nápad byl poslat mi e-mail s malým šťouchem: „Miloši, příští rok bychom mohli kromě Poutního maratonu běžet po trase Via Porty i Poutní ultramaraton. Vůbec nedbal rad ostatních, kteří mu říkali: „Nedělej to, ten blázen se toho chytne!" Podezírám jej, že moc dobře věděl, že to pro mě bude výzva a že se chytnu, takže co mi zbývalo jiného, než mu odepsat: „Petře, skvělý nápad – jdu do toho!" A stalo se!

Eva Kolafová

Petr to vymyslel, já to „posvětil" a Eva to oddřela. Dobře rozdělená spolupráce – řekl bych. Tedy hlavně pro mě. Jak Petr řekl v rozhovoru, který jsme společně s ním a s Evou absolvovali v rádiu Egrensis: „Miloš je tako chrlič myšlenek – nápadů, a my to pak s radostí uděláme." Eva běhala, jezdila na kole, šířila dobrou náladu a celé si to náležitě užívala – ostatně jako všichni ostatní. Evo, díky, že bereš věci a život, tak jak jsou a děláš vše naprosto naplno, aniž bys uvažovala – JDE – NEJDE!

Monika Švejdová

Monika přijela s tím, že si to odjede na kole a každý den si to proloží svým obvyklým během na 8 kilometrů. Odjela s tím, že si jeden den střihla 43,5 km a na závěr pak celý Poutní maraton. Vzkaz pro Moniku: Moniko, nechtěl bych být tvým soupeřem v badmintonu, nebo alespoň tím, s nímž jsi se utkávala do teďka, protože od nynějška pro tebe nebude žádný košík ztracený a ve svém sportu poletíš nahoru jak kometa.

Jiří Kadlec

Jirka neběhal, nejezdil na kole ani na koloběžce, ale fantasticky se o nás staral a i když občas nevěděl, kudy by se na občerstvovací stanici dostal, vždycky tam byl včas a pak svým klidem a nadhledem ztišil naše případně rozčeřené smysly, když cesta, kterou jsme urazili mezi posledními dvěma obžerstvovačkami nebyla taková, jakou bychom si přáli. Jestli Petr Hruška a Eva Kolafová zaslouží dík za to, jak celou akci dopředu připravili a zajistili, tak Jirkovi za to, jak proběhla.

„Titánka" Dana

Dana odjížděla na Via Portu ve dvou rolích – bát se, co se mi na té předlouhé cestě stane a být ostatním světlem – životabudičem na jejich cestě. Na tu první roli jí naštěstí nezbývalo moc času, protože se o nás společně s Jirkou musela na obžerstvovačkách postarat. Té druhé role se zhostila víc než na jedničku s hvězdičkou. Všichni ví, že já moc nechválím a své nejbližší už vůbec, takže Danu taky nepochválím, ale napíšu: „Dano, díky za mě a za nás za všechny, bylo pro nás moc fajn vědět, že když najdeme cestu na další plánovanou zastávku, že nás tam bude vítat tvůj rozzářený úsměv a otevřená náruč“.

Každý z nás vyrážel na cestu vedoucí po Via Porta s určitým očekáváním, každý z nás se setkal s realitou, prostě vše proběhlo tak, jak to v životě běžně chodí.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (15 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Dobrý den, jsem rekreační běžec, ale ráda bych to změnila. Vždy, když začnu běhat intenzivněji,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků