logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh – posel bytí z nebytí – cesta ze samoty k osamění – cesta ze smrti k životu

Běh – posel bytí z nebytí – cesta ze samoty k osamění – cesta ze smrti k životu

Září je pro mě vždy obdobím, kdy bilancuji, co mi rok, uplynuvší od mých posledních narozenin, přinesl, co jsem za ten rok stihl udělat já, co se povedlo a co se nepovedlo. Nebývají to jednoduché dny, ba naopak, většinou se v nich propadám do melancholie, jsem přecitlivělý, často bez zjevné vnější příčiny vybuchnu a pak se sám na sebe zlobím, že jsem nebyl uvážlivější. Ale na druhou stranu si říkám, že nic není bez příčiny a jednou za čas je potřeba každý kotel, každý komín pročistit, aby se zanesené cesty uvolnily a vše mohlo zase proudit tak jak má, jak je třeba.

Září je také obdobím, kdy po delší době sahám ke knihám. Ne, že bych během roku knihu do ruky nevzal, ale je fakt, že vždy tak od dubna do září knihami spíš listuji, tu a tam si přečtu nějakou zajímavou myšlenku, která nasměruje kroky mého žití, nebo kterou pak rozvedu dál mezi ostatní. V září ale začíná období, a trvá právě asi tak do dubna, kdy je u mě kniha denním hostem, kdy jsou hodiny, kdy se od knihy nemohu odtrhnout, dokud jí prostě nedočtu.

Dnes je den, kdy mám v horoskopu napsáno, že bych měl dát směr svým dnům příštím, tomu, čeho bych chtěl dosáhnout během dalšího roku svého života.

Nemám rád ta unáhlená novoroční či jiná předsevzetí, pramenící většinou z toho, že nás buď někdo k něčemu vyprovokuje, nebo, že jinak nejsme schopni pro sebe udělat něco, co by mělo pro nás, pro náš život, nějakou trvalejší hodnotu. V hlavě už nosím pár dnů své plány, které večer vepíšu do svého počítače a začnu si je plnit jako své cíle, jako své sny – budou mezníky mé pokračující životní pouti, pouti, která nikdy nekončí – neboť ani smrt nemá sílu naši pouť přerušit, tedy pokud náš život měl smysl a nalezli jsme v něm důvod, proč jsme tady. Pokud jde o mě, vím proč jsem sem přišel a co je mým úkolem a jsem si jistý, že i ve chvíli, kdy už se na to budu dívat jen z výšky, to co jsem započal, nebo spíše, čeho jsem byl sám pokračovatelem, tu bude vesele plynout – běžet, dál.

Za chvíli vám předestřu krátkou stať z knihy mého mistra – kterého jsem nikdy neviděl, ale jehož úvahy a myšlenky mě velmi ovlivnily a snad jsem zatím nenašel jedinou, s níž bych se vnitřně neztotožnil, s níž bych měl problém. Nejdřív vám ale řeknu, co se mi přihodilo v úterý na cestě do Prahy.

Jel jsem z Františkových Lázní odpoledne do Prahy. Cesta probíhala nanejvýš klidně. Byl jsem sice unavený, jak už jsem předeslal – předchozích několik dní jsem nebyl v nejlepší pohodě, prostě jsem měl své dny, kdy je lepší zalézt do jeskyně, přetáhnout si přes sebe deku a nevylézat, neboť jste tak maximálně schopní kolem sebe dštít oheň a síru. Jel jsem po karlovarské silnici směrem na Prahu. Vyjel jsem z Hořoviček, na tachometru měl necelou stovku. Přede mnou volná silnice, vedoucí do kopce. V protisměru jeli tři tiráci. Když jsem byl před nimi nějakých 500 metrů, začal najednou ten poslední ostatní dva předjíždět. Setinu vteřiny jsem zíral a pak začal brzdit a hledat únikovou cestu do pole. Těsně před střetem jsem zahlédl vpravo nějakou odbočku – místo tak akorát na odklizení se z cesty. Ve chvíli, kdy jsem dokončil svůj úhybný manévr, tirák profičel kolem mě a pokračoval vesele dál na své cestě. Nejvíc mě udivilo, jak jsem zůstal v celé situaci klidný, žádný vztek, žádný adrenalin, pravda do volů jsem mu vynadal, ale to bylo všechno. Vyjel jsem zase na silnici a pokračoval dál na cestě do Prahy. Poděkoval svým andělům strážníčkům a i když to nebyla moje chyba, omluvil se jim za tu práci, co se mnou mají, aby mě tady na tom světě ještě nějaký čas udrželi.

A nyní ta slíbená citace z knihy „Tři poklady tao“ od OSHA

„Jestliže nedokážete milovat sami sebe ve svém prázdném osamění, jak by vás mohl milovat někdo jiný? Jak to od něho můžete vůbec očekávat, když to neumíte ani vy? Pokud vás vaše samota otravuje, dříve nebo později začne otravovat i vašeho partnera. Své osamění totiž nemůžete zaplnit, je to něco, co se zaplnit nedá. Je součástí vaší bytosti – pochopte to: nedá se ničím vyplnit, musí prostě zůstat prázdné a zůstane prázdné. Veškeré úsilí je marné.

První důležitou věcí je vyladit se na své „nic“, na svou prázdnotu, přiznat si jí, žít ji. Nepotlačovat ji, ani z ní neunikat. Vnímejte ji, těšte se z ní a pomalu začnete objevovat její krásu. Jakmile jednou pochopíte krásu své samoty, změní se v osamění. Pak už vaše samota nebude prázdná, pak přestane být nicotou. Pak je to čistota – je tak čistá, že je beztvará.

Stále si připomínejte rozdíl mezi osaměním a samotou. Samota je jako zranění. Znamená, že někoho postrádáte, že na něj stále myslíte, že po něm prahnete. Je ve vašich představách, ve vaší mysli, ve vašich snech. Není skutečný, je imaginární, ale je zde, ale protože není reálný, cítíte se sami, opuštění.

Jakmile ale začnete vnímat své osamění, ten druhý se z vaší mysli zcela vytratí. Přestal být stínem z vašich snů, už se nedotýká vaší čistoty. Jste šťastni sami se sebou, jste v extázi a užíváte si sami sebe. Teď poprvé jste vyladěni na své bytí i na své nebytí. Jste celiství.

Nyní můžete být zamilovaní, nyní může láska proudit. Nyní bude sdílením, nikoli únikem. Nyní můžete jít a sdílet své bytí – a také své nebytí. Můžete se podělit o svou celistvost. Můžete přijmout někoho, kdo je ochotný spojit se s vaší otevřeností; můžete se stát partnery na věčné cestě. Tato láska nebude majetnická, nebude chtít druhého vlastnit, neboť jste připraveni být kdykoliv sami. Ve skutečnosti jste šťastni, když jste sami a jste šťastni, když jste spolu – nevybíráte si. Obojí je dobré. Cítíte se šťastni v obou případech. Nyní vaše štěstí nemůže nic rozbít; druhý se z něj může radovat a sdílet ho, ale nemůže ho rozbít.

Můžete se dělit, můžete ho roznášet, můžete ho rozdávat po celém světě, máte ho tolik, že můžete celý svět naplnit blahem. A pořád roste: čím víc štěstí dáváte, tím víc ho máte. Už jím neskrblíte, vaše bytí ve vás neměstná, nejste uzavření, nebojíte se. Můžete rozdávat, můžete se dělit, protože nyní znáte i své nebytí. S konečnou platností jste poznali, že nebytí je součástí vaší bytosti a její krásy: je to váš vnitřní prostor, kam můžete odcházet, je to vaše vnitřní svatyně, váš skutečný chrám. A ten chrám je ve vás.“

A proč jsem vám toto vše citoval? Protože běh – běhání je prostor, místo i čas, který je jen váš, v němž vstupujete do svého nebytí i bytí, v němž se vyprazdňujete i naplňujete, v němž z vás odchází vše hnilobné a zlé a vchází do vás vše čisté. Proto se vracíte ze svých běžeckých cest jako vyměnění, očištění a nabití novou energií a chutí se rozdávat.

Tak tedy nechť vám běh a běhání přináší i nadále tuto očistu těla, mysli i ducha a stáváte se díky tomu čím dál tím více sami sebou, což určitě ocení každý, s kým pak vejdete do styku.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12Honzade | 21. 9. 2009 8.20 hod. | 195.113.13.xxx
"Dostal“ jsi me… O to vic, ze i sebemoudrejsi citat je vazan na to, kdo ho rika a jestli s tim, co rika doopravdy dokaze souznit. O to silneji to pak vyzniva. At se dari!

Peggy | 20. 9. 2009 19.22 hod. | 77.95.40.xx
Ta citace mě dostala. Jako by to bylo přímo pro mě :-)

fotoMiloš Škorpil: Peggy, myslím že to sedí tak na 99 % lidí, důležité je si to uvědomit a začít se podle toho řídit :))), to první jsi právě učinila a protože jsi chytrá holka, tak se tím určitě začneš jednou řídit. Kdy? Tak to víš jen ty ...

Pája | 20. 9. 2009 11.11 hod. | 90.237.194.xxx
Zdravim te Milosi a dekuji za moznost moci si precist ta moudra slova na tvem bloku.Z tvych clanku je citit moudrost, zivotni zkusenost, profesionalita, pokora, uprimnost a zaroven neco mezi nebem a zemi.Obdivuji te jako sportovce, jako cloveka a jako mistra.Inspirujes mnoho lidi.
Vazim si te!
Objima tva sestricka

fotoMiloš Škorpil: Pájo, na to je těžké cokoliv říci, snad jen že mám radost, že chápeš a snažíš se žít jak jsi si to sama vysnila – čistě – rovně – přímo. Vím nemáš to lehké, ale to k takové cestě, kterou jsi si zvolila, patří. Jak tě ale znám, tak vím, že určitě nikdy neuhneš. Nazvala jsi mě mistrem – to slovo v sobě nese větší závazek než mnozí tuší, ale protože vím, že ty jeho obsah znáš, tak mě to neobyčejně těší a zavazuje! Děkuji sestřičko.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků