logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Poutní ultramaraton. Den 2. – kdy už tam budem

Poutní ultramaraton. Den 2. – kdy už tam budem

Teda nevím, co dnes ze mě vypadne, jsem totiž absolutně vymaštěnej. Možná i sjetej, po endorfinech, ale hlavně vymaštěnej po neskutečně namáhavé cestě. Nestěžuju si, ostatně nemám komu, protože nápadu Petra Hrušky jsem se chytil bez dlouhého rozmýšlení, a znaje cesty v Durynském lese mi muselo být dopředu jasné, že to nebude procházka růžovou zahradou.

Ovšem i když jsem věděl, co se dá v Durynském lese čekat za cesty, tak jsem o nich věděl ještě hodně málo. Až do 38. kilometru to bylo sice nahoru dolů, přes kořeny, občas nějaké ty kameny, ale co přišlo pak, předčilo mé veškeré očekávání.

Určitě každý z vás už někdy šel korytem, jímž stékají jarní vody, nebo vody po silných deštích, které odplaví hlínu na povrchu a nechají jen kamení a kořeny. Takovým profilem jsme absolvovali v druhé půlce cca 15 kilometrů, ať nahoru či dolů. Nohy jsem měl z toho taky pěkně vymletý a hodně jsem se těšil, až to celé skončí.

Posledních pár kilometrů jsem si říkal, že jen doufám, že někdo nepronese na mou adresu nějakou „vtipnou“ poznámku – v tu chvíli bych určitě dostál pověsti Nerudného Týpka.

mha přede mnou, mha za mnou

Jinak to ale byl nádherný den. Nádherná příroda, jen škoda, že jsme z ní moc neviděli, protože většinou ležela všude mlha, nebo se válely po zemi chuchvalce mraků.

Tak to je vše, co je v tuto chvíli můj mozek schopen vyplivnout. Mějte krásný den a myslete na nás, aby zítřejší trasa byla trošku schůdnější a já nebyl tak vypatlanej, jinak se toho zase moc nedozvíte.

P.S. Dneska vysloveně perlil Milan, vybíráme na závěr alespoň dvě perly:

nejen dědeček tahá řepu, i ultramaratonec může tlačit za kratší konec

Perla první – když jsme šli do kopce vymletým korytem, prohlásil: „Děsnej kopec! Pořád vede vzhůru!?“

Perla druhá u večeře, na kterou jsme se dostali mimochodem až ve třičtvrtě na 10, se týkala rozdělení pokojů. Prohlásil, že musí spát jedině s otcem Hruškou, neboť nutně potřebuje udělit poslední pomazání.

Miloš Škorpil foto
Poutní ultramaraton. Den 2. – kdy už tam budem Poutní ultramaraton. Den 2. – kdy už tam budem

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Poutní ultramaraton po Via Porta

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Souhrnná zpráva o mém běhání : Ahoj Jakube, ve školce, dcerky u dvěří podají ruku na přivítanou, Vy pak do práce a já s kočárem na…»
  • Portables. Čerstvě připravené jídlo, po kterém se sportovci můžou utlouct : K dnešnímu mottu dne: "žít přítomným okamžikem, být si vědomý, že za vše, co se mi děje, si…»
  • Beskydská sedmička není žádná lehká holka, i když si tě položí, kam chce : Děkuji Miloši. Díky tvému reportu jsem si trasu představila a zároveň se utvrdila v tom, že po…»
  • Beskydská sedmička není žádná lehká holka, i když si tě položí, kam chce : Kdo nezkusil, neuvěří. Vřele doporučuje 9 ortopedu z 8. »
  • Beskydská sedmička není žádná lehká holka, i když si tě položí, kam chce : No Milošu, to jsou naše krásné Beskydy! »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků