logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Poutní ultramaraton. Den 2. – kdy už tam budem

Poutní ultramaraton. Den 2. – kdy už tam budem

Teda nevím, co dnes ze mě vypadne, jsem totiž absolutně vymaštěnej. Možná i sjetej, po endorfinech, ale hlavně vymaštěnej po neskutečně namáhavé cestě. Nestěžuju si, ostatně nemám komu, protože nápadu Petra Hrušky jsem se chytil bez dlouhého rozmýšlení, a znaje cesty v Durynském lese mi muselo být dopředu jasné, že to nebude procházka růžovou zahradou.

Ovšem i když jsem věděl, co se dá v Durynském lese čekat za cesty, tak jsem o nich věděl ještě hodně málo. Až do 38. kilometru to bylo sice nahoru dolů, přes kořeny, občas nějaké ty kameny, ale co přišlo pak, předčilo mé veškeré očekávání.

Určitě každý z vás už někdy šel korytem, jímž stékají jarní vody, nebo vody po silných deštích, které odplaví hlínu na povrchu a nechají jen kamení a kořeny. Takovým profilem jsme absolvovali v druhé půlce cca 15 kilometrů, ať nahoru či dolů. Nohy jsem měl z toho taky pěkně vymletý a hodně jsem se těšil, až to celé skončí.

Posledních pár kilometrů jsem si říkal, že jen doufám, že někdo nepronese na mou adresu nějakou „vtipnou“ poznámku – v tu chvíli bych určitě dostál pověsti Nerudného Týpka.

mha přede mnou, mha za mnou

Jinak to ale byl nádherný den. Nádherná příroda, jen škoda, že jsme z ní moc neviděli, protože většinou ležela všude mlha, nebo se válely po zemi chuchvalce mraků.

Tak to je vše, co je v tuto chvíli můj mozek schopen vyplivnout. Mějte krásný den a myslete na nás, aby zítřejší trasa byla trošku schůdnější a já nebyl tak vypatlanej, jinak se toho zase moc nedozvíte.

P.S. Dneska vysloveně perlil Milan, vybíráme na závěr alespoň dvě perly:

nejen dědeček tahá řepu, i ultramaratonec může tlačit za kratší konec

Perla první – když jsme šli do kopce vymletým korytem, prohlásil: „Děsnej kopec! Pořád vede vzhůru!?“

Perla druhá u večeře, na kterou jsme se dostali mimochodem až ve třičtvrtě na 10, se týkala rozdělení pokojů. Prohlásil, že musí spát jedině s otcem Hruškou, neboť nutně potřebuje udělit poslední pomazání.

Miloš Škorpil foto
Poutní ultramaraton. Den 2. – kdy už tam budem Poutní ultramaraton. Den 2. – kdy už tam budem

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Poutní ultramaraton po Via Porta

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Bohužel mám v zapadlejších končinách naší republiky taky neblahou zkušenost s nízkou úrovní, resp.…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Miloši,jste borec!Krásný článek a neskutečný výkon!Ať se daří i nadále. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků