logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Poutní ultramaraton. Den 3. – samá voda, samá voda...

Poutní ultramaraton. Den 3. – samá voda, samá voda...

Kam to dneska bude, šéfe? Pomalu si protírám oči, abych vyhlédl do nového dne, kdy se budeme posouvat pomocí síly JČ (jednoho člověka) dále po trase Via Porty směrem domů, do Čech. Kolik to bude kilometrů, se může člověk jen domnívat, neboť na žádné trase dopředu nevíte, kudy vás nakonec vaše cesta zavede. Tedy u mě byste si na to mohli klidně vsadit. I když?

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Kam to dneska bude, šéfe?
  2. Samá voda, samá voda a vůbec nechce přihořívat
  3. Do Münchbergu cesta dlouhá

Kam to dneska bude, šéfe?

Pokládám si v duchu opět otázku, a šéfem myslím toho nahoře, toho, jenž jediný VÍ, kudy nasměrovat naše kroky, abychom pak došli cíle, o němž kolikrát ani nemáme představu, že tam v dáli na nás čeká. To je však to krásné dobrodružství cesty, naší životní cesty, naší životní pouti, že nikdy nevíme, kam povede, proto s každým ránem se probouzíme s otázkou: „Kam to dneska bude, šéfe?“

Protírám oči ještě jednou, v duchu si zopakuji svou ranní mantru, pomalu spustím z pelesti pravou, za ní stejně pomalu levou nohu. Posadím se, protáhnu se, zívnu si a jsem připraven na dnešní dávku, čítající 79 kilometrů. Z tašky vylovím podrobný itinerář trasy, který perfektně zpracoval Petr Hruška. Po zkušenostech z prvního dne už jej podrobně prostuduji. Zjistím, kde jsme, Neuhaus am Rennweg – aha, tak takhle se to tady jmenuje. Včera už jsem sotva vnímal, kde že to spíme.

Pořád ještě trošku jako ve snu sejdu do hodovní síně, bych naplnil svůj břich chutnou krmí, kterou nám připravili na stůl naši hostitelé. Houska, sýry, salámy, vajíčko – cukry, tuky, bílkoviny a spousta emulgantů – to je zase nářez, to to zase poletí (ze mě), až se budu na cestě čistit.

Dojím, odkráčím do prvního patra, hodím na sebe běžeckou zbroj a už je tak akorát čas vyčistit chrup, sbalit saky a paky a dát tomuto místu sbohem.

Samá voda, samá voda a vůbec nechce přihořívat

Venku prší, ostatně pršelo celou noc, takže voda je všude – nahoře i dole. Vybíháme. Na první obžerstvovačku je to okolo dvanácti kilometrů. Běžíme po krásné cyklostezce. Kopám do vrtule a běžím. Oproti včerejšku, kdy jsem se posledních 15 kilometrů doslova doploužil, je to super pocit. Za hodinku jsem na místě. Trošku pojím, trošku popiju a valím dál. Další část už mi tak neodsýpá. „Jsem to s tím úvodním tempem trošku přehnal“, říkám si v duchu. Cesta vede doleva – do kopce, ještě předtím si všimnu na silnici, z níž odbočuji, vyplaveného jehličí a hlíny. Vůbec se mi na tu cestu nechce, ale ctím trasu. Pak se dozvím, že ti za mnou to raději oběhli a udělali dobře. Vybelhám se nahoru a jsem zase na té samé silnici. To, co mi v hlavě běží na adresu strůjců této poutní cesty, není publikovatelné.

jsem vymrzlej

No, ale Bůh ví, jak to tu vypadalo ve 13. století, to tu určitě silnice ještě nevedla. Pak už spíše pozoruju, kudy běžet, než bych se zabýval tím, po čem běžím. Voda je stejně nahoře jako dole pod nohama. Jsem vymrzlej a takový hlášky, jako že neexistuje špatný počasí, jen špatně oblečený člověk, bych nechal toho, co je hlásá, napsat v tuhle chvíli, v tomto místě toho hlasatele 100x.

Ale co? Důležitější než počasí je to, udělat další krok a po něm další a pak opět další… a postupně jich udělat tolik, abych se přesunul až do cíle další části etapy, kde čeká teplá polévka. Pak opět další, do cíle další části etapy a tak pořád dál… do Selbitz, kde končí Rennsteig.

V Selbitz dám studenou šparglovou polévku, studené pivo

V Selbitz dám studenou šparglovou polévku, studené pivo, hroznou břečku místo kafe a upadnu na půl hodinky do posilujícího spánku. V nohách mám maraton a zbývá ještě přidat dalších 37 kilometrů. „Ty jo, kde na to vyhrabu sílu, když už tady jich mám tak akorát na to uzdvihnout hrnek s tou břečkou, co se vydává za kafe“, je poslední, co mě napadne, než mi hlava klesne na prsa.

ukládám se k spánku

Do Münchbergu cesta dlouhá

Posílen spánkem vydávám se na další pouť. Kupodivu to jde docela dobře. Člověk by neřekl, kolik síly je možno načerpat půlhodinovým spánkem. Přestává nás provázet velké R, a znovu začínáme běžet po značkách Via Porta a Frankenwald (takové červené tři kopečky). Moji průvodci se střídají, mlhavě si vybavuji, že mě doprovázel Vláďa, Milan, Vašek, Petr Uhlík (než se nám ztratil v polích), Petr Hruška, Eva, Monika, prostě kdo měl ruce a nohy. Do Münchbergu dopajdávám kolem deváté hodiny. Je mi zima, klepu se jak ratlík. Všechno ve mně křičí: „Sprcha!“ a pak hned na chvíli do postele a pod deku. Chodidla mám svraštělá od vody, ale puchýř naštěstí žádný. Dám si 20 a teprve pak jdu na večeři. Ta probíhá za sledování fotbalového mače mezi námi a Portugalci. Na stůl se nosí sekaná, zelí, různé druhy vuřtů. Dávám jen tu sekačku se zelím a houskou. Ještě trošku vnímám, že naše šance v čutaný končí.

Eva nemá mísu, ale má hlad. Petr taky nemá mísu, ale oblepuje nohy

Ostatní jdou ještě do kaple na duchovní pokrm, ale na ten já už dnes nemám. Uléhám a nechávám si zdát, jak mé nohy běží po měkoučké travičce, kolem mě se v mlžném oparu míhají víly a lákají mě k sobě. Já však nedbám a sleduji cestu Via Porta…

Miloš Škorpil foto
Poutní ultramaraton. Den 3. – samá voda, samá voda... Poutní ultramaraton. Den 3. – samá voda, samá voda... Poutní ultramaraton. Den 3. – samá voda, samá voda... Poutní ultramaraton. Den 3. – samá voda, samá voda...

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (10 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Poutní ultramaraton po Via Porta

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví36
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice95
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou31

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků