logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Via Porta Kloster Volkenroda – Abtei Waldsassen cca 355 km

Via Porta   Kloster Volkenroda – Abtei Waldsassen  cca 355 km

Je mi 38 let a jsem profesí muzikant, působící 17. sezónu v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu v Praze. Jsem nadšeným amatérským sportovcem, který sport používá k vyčištění šedé kůry mozkové od mnoha tónů, které mě provázejí přes 30 let mým životem. I toto byl jeden z důvodů, proč jsem se přihlásil na Poutní Ultramaraton, který pořádala Farní charita Cheb.

Těch důvodů bylo samozřejmě více. Mám rád životní výzvy, chtěl jsem načerpat síly do další muzikantské práce, rekonstrukce svého domu a navíc jsem chtěl vidět zblízka našeho slavného vytrvalce Miloše Škorpila, který tuto trať, jak jinak, celou běžel.

Tyto řádky píši 48 hodin po doběhu do cílového místa a musím se přiznat, že vše, o co mi v této akci šlo, se mi splnilo a přineslo ještě mnohem více. Nebudu popisovat jednotlivé etapy, poněvadž to perfektně udělá Miloš, pouze popíši v pár slovech své pocity z této akce. Samozřejmě jsem měl obavy z toho, jestli jsem schopen denně uběhnout 20 – 30 km, což bylo mým přáním a jestli se začlením mezi ostatní účastníky, s čímž mívám ze svého profesního života problémy.

Hned první setkání a poznávání účastníků před chebskou farností mé obavy rozptýlilo. Nálada byla od prvních okamžiků skvělá a dalo se tušit, že půjde o nabitých 6 dnů nejen, co se týká sportu, ale také duchovna, které má poutní cesta přinášet. Navíc jsme v Komorním Dvoře naložili usměvavého Miloše Škorpila, kterého jsem naživo viděl prvně, s Danou a Vláďou, a bylo hned jasné, že nebude o zábavu nouze. K večeru jsme dorazili auty do místa startu, kláštera Volkenroda.

běžící vláček na Via Porta

Další 4 dny jsme různými způsoby (až na Miloše:-)), za rozmanitého počasí a velmi členitým terénem, s někdy velmi těžko schůdnými povrchy, urazili cca 315 km (podle kufrování:-)) do Chebu. Musím se přiznat, že snad až trochu na styl běhu v cílovém městě by nikdo nepoznal, že máme takovou porci po svých za sebou. Nálada neustále skvělá, všichni rozesmátí a šťastní. Většina z nás překonala své limity, tedy sama sebe. Já sám jsem ve čtvrteční etapě uběhl 65 km (celkem dle itineráře 176, dle mého měření 181), což mi v mé domovině nikdo nevěří, to dá rozum:-).

Nakonec bych se tomu nedivil, protože jsem s sebou vezl plnou tašku energetických doplňků, které jsem ale z velké většiny přivezl zpět domů. Největším ionťákem totiž bylo to společenství lidí, které se navzájem podporovalo, hecovalo a dodávalo energii přímo do krve, okysličovalo mozek a snad i za běhu v dešti sušilo nohy v botách. Každopádně jsem za tuto zkušenost do smrti vděčný. Za to, že jsem mohl v běhu zpovídat trpělivého a vtipem hýřícího Miloše Škorpila, který mě za můj styl (špatný předo-zadní pohyb rukou + sedím na zadku) nepochválil (to prý ale ještě nikoho). Naučil mě ale na 293. km správně zavazovat běžeckou obuv:-). Za to, že jsem se mohl zpovídat mé sparingpartnerce Monče, s kterou jsem na trati strávil hodně času.

občerstvení, to bylo naše

Mimochodem, to křehké děvče studuje tělocvik v Plzni a přijelo s tím, že nejvíce běželo 11 km. Tak vězte, že třetí den dala 43,5 km s úsměvem na tváři a byla po etapě v penzionu pasována společně se mnou, samotným Milošem, na ultramaratonce (další nezapomenutelný zážitek:-)). Nechtěl bych se jí jednou jako student dostat do spárů.

Nakonec musím přiznat, že asi největší oběť přinesli naši 2 řidiči a občerstvovači (Dana a Jirka), neboť jejich úloha v horách byla velmi nelehká, hledat po 10 km stanovená místa a ještě nás povzbuzovat. Vše jim ale vycházelo perfektně, čímž nám všem pomohli k tomu, že jsme si ještě po těchto čtyřech dnech dali na trase Cheb-Waldsassen-Cheb na lehké rozdýchání celý maraton, který už byl jenom třešničkou na dortu za krásným týdnem.

tak jsem to viděl já – MgA. Milan Muzikář, t.č. sólofagotista SOČR a občasný ultramaratonec

Musím přiznat, že takovou akci všem předem doporučuji, ale pokud příští rok bude 2. ročník PUMu, zamlouvám si přednostní právo startu a zamlouvám ho i pro Vaška, Fera, Steffena, Evu, Petra, Vláďu, Zdeňka, Péťu, Jirku, Danu, Karla, Monču a samozřejmě Miloše, protože bez vás všech bych nebyl nic. Takhle jsem nesmírně šťastný, nabitý energií a na duchu posílený, což také nakonec bylo cílem této akce. Mějte se všichni moc fajn a budu se těšit na trati života běhu:-).

Milane, tímto tě křtím svou botou na ultramaratonce
MgA. Milan Muzikář, t.č. sólofagotista SOČR a ultramaratonec

Milan Muzikář foto
  • přečteno: 9155/9045×
Via Porta   Kloster Volkenroda – Abtei Waldsassen  cca 355 km Via Porta   Kloster Volkenroda – Abtei Waldsassen  cca 355 km Via Porta   Kloster Volkenroda – Abtei Waldsassen  cca 355 km Via Porta   Kloster Volkenroda – Abtei Waldsassen  cca 355 km

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Poutní ultramaraton po Via Porta

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků