logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Poutní ultramaraton. Den 5. – Poutní maraton

Poutní ultramaraton. Den 5. – Poutní maraton

Je sobotní ráno. Vstávám ze své postele a před sebou už mám jen maraton – Poutní maraton. Hlavou mi běží vzpomínky na pět dní, které tomuto ránu předcházely. Jsou to moc hezké vzpomínky. Vzpomínky na krásná místa, která jsem měl možnost polaskat podrážkami svých bot, vzpomínky na lidi, kteří mě provázeli. Kupodivu mi z mysli úplně odplynuly vzpomínky na bolest, kterou jsem tu a tam pociťoval.

Ostatně tak je to vždycky, člověk si snaží uchovat jen to pozitivní a to negativní se snaží zasunout někam hodně hluboko, aby to nekazilo dojem. Ale i ty negativní vzpomínky tvoří mozaiku toho, čím jsme v životě prošli, proto není dobré se snažit je ze svého života úplně vytlačit, neboť jinak se vynoří ve chvíli, kdy už máme dojem, že jsme je úplně pohřbili. Takže si raději zapamatuju i tu bolest, vždyť na druhou stranu „hrdinové" se poznávají podle toho, kolik bolesti byli schopni překonat.

na trase Poutního maratonu

Ale dneska je sobotní ráno a čeká mě krásný den. Čeká mě Poutní maraton, který vede cestami, které důvěrně znám, místy, které důvěrně znám. A přestože je tak důvěrně znám, cítím, že dneska je budu vnímat jinak, budu je vnímat skrze prožitky posledních pěti dnů, budu se na ně dívat i očima mých spolupoutníků a budu se těšit na to, jak oni je uvidí, jak oni je ucítí, vždyť i pro ně a pro všechny ostatní, kteří se dnes postaví na start, jsme tuhle oslavu běhu, oslavu spolučlověčenství před třemi lety přivedli společně s Petrem Hruškou a Farní charitou Cheb na svět.

Těším se na to jak malé děcko, které chce mít natotata všecko. Už abych byl u kostela a mohl dýchat tu rozdychtěnou atmosféru. Dana se také těší, jen pořád neví, jak se zúčastní, zda pěšmo či na kole. Z úvah jí vysvobodí Vláďa, pošle ji pro kolo, že jí ho nafoukne a odveze na start a pak se uvidí. A jedéééééém.

Před kostelem už je pěknej mumraj. Spousta známých lidiček, spousta neznámých lidiček. Sluníčko se na nás z výšky směje, občas to profoukne svěží větřík. No prostě idylka až na půdu kostela sv. Mikuláše, kam nám bude třeba vylézt, abychom celou tu svoji pouť završili.

Startuje Poutní maraton, k naplnění cíle – absolvovat Via Portu – mi zbývá urazit jen jeho půlku do Waldsassenu, ale je mi jasné, že pokud to jen trošku poběží, tak si těch dalších 21 kilometrů rád přidám.

Vybíháme. Běží i Zdeněk, kterému Petr Hruška půjčil požehnané boty (jeho boty, které jsou o číslo větší než Zdeňkovy, takže v nich tolik necítí puchýře). Běžíme, užíváme si běh, povídáme, na občerstvovačkách se napijeme.

Projdeme si Maria Loretu, stavíme se u posvátné jeskyně v Lurdách a je tu Waldsassen. Tady nás čeká přivítání od starosty města a od abatyše zdejšího kláštera a všichni dostáváme kameny s reliéfy Via Porty, které byly požehnány při ranní mši. Většina z nás má slzy v očích. Tahle cesta nebyla rozhodně zbytečná – spojila dva kláštery rozdílných církví, spojila lidi na dvou stranách hranice, spojila člověka s člověkem.

Pojíme vynikající polévku, trošku se napijeme, zamáváme Daně, která tu svou cyklistickou pouť končí, a běžíme dál. Všichni mi utíkají, ale ať si běží, vychutnám si tak alespoň cestu z Waldsassenu na Kappel vedoucí kolem 14 zastavení, kterými si musel projít Ježíš, než ho uložili do hrobu, z nějž pak vstal a nikdo ho již nikdy neviděl, abychom ho „viděli" – vnímali ve všem kolem nás.

Užívám si tu krásnou pískovou cestu. Sluníčko nad hlavou, mír v duši, vítr ve vlasech a v tvářích – ach…

Kappel. Jen se napiju a spěchám dál. Se mnou Lucka a Helča, které tu na mě počkaly. Vybíháme nad Kappel, odměnou jsou nám rozhledy na celý hřeben Slavkovského lesa

Kappel. Jen se napiju a spěchám dál. Se mnou Lucka a Helča, které tu na mě počkaly. Vybíháme nad Kappel, odměnou jsou nám rozhledy na celý hřeben Slavkovského lesa, Dyleně a bůhví na co ještě. Takovýto výhled jsem tu ještě nikdy nezažil.

občerstvovačka u vodního pramene Buch Brunn

Další občerstvovačka je u vodního pramene Buch Brunn, i když je schovaná uprostřed hraničního lesa, je tu z čeho vybírat a byla vloni vyhodnocena jako nejlepší občerstvovačka na celém Poutním maratonu. Určitě si to zaslouží i letos.

Ještě nesmím zapomenout, že před Buch Brunnem mě dojel Vláďa s malou Evičkou na sedačce a Evička usilovně povzbuzovala: Do toho, do toho, do toho…

výhled ze Zelené hory

Z Buch Brunnu už to bylo jen do kopce, z kopce, do kopce a nahoru a byl jsem na hoře na Bismarckově rozhledně na Zelené hoře. Odměnou mi byly opět překrásné rozhledy v široširý kraj pode mnou. Odtud už to bylo do cíle jen 7 kilometrů, které jsem víc došel, než doběhl, ale to bylo jedno. Na Krajince v Chebu jsem si dal ještě párek v rohlíku, jedno pivo do kelímku, obkroužil chebské náměstí, vylezl schody na kostelní věž sv. Mikuláše a měl to celé dobrodružství za sebou.

V nohách jsem sice neměl 1000 mil, jen nějakých 355 kilometrů, ale ty kilometry byly moc krásné a dost těžké, každopádně však takové, že vzpomínka na ně mě bude ještě dlouhý čas nabíjet a určitě mi pomůžou, až budu cítit bolest v nohách na trati 100 mil v Leadvillu.

Tak určitě za rok na Poutním maratonu, možná na trati Poutního ultramaratonu a pak za dva roky na cestě ze Santiaga de Campostela do Chebu, kde – věřím – se alespoň na části této cesty opět setkám se Zdeňkem, Milanem, Vaškem, Štefanem, Petrem Uhlířem i Hruškou, Ferem, Mončou, Evou, Vláďou, Karlem, Jirkou, Danou…, ale ještě předtím samozřejmě se všemi i dalšími 16. a 17. listopadu na Františkolázeňské 23hodinovce pro Joker.

závěrečný pohled z věže kostela sv. Mikuláše věstuje pro mě konec letošního Poutního maratonu
Závěrečný pohled z věže kostela sv. Mikuláše věstuje pro mě konec letošního Poutního maratonu

Miloš Škorpil foto
Poutní ultramaraton. Den 5. – Poutní maraton Poutní ultramaraton. Den 5. – Poutní maraton Poutní ultramaraton. Den 5. – Poutní maraton Poutní ultramaraton. Den 5. – Poutní maraton Poutní ultramaraton. Den 5. – Poutní maraton Poutní ultramaraton. Den 5. – Poutní maraton

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (8 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

1bubobubo | 28. 6. 2012 17.27 hod. | 194.50.64.xxx
Všech pět dnů – moc krásné povídání :-) Všichni účastníci a učastnice jsou borci! Smekám před vámi klobouk dolu! :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Poutní ultramaraton po Via Porta

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků