logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Blbec na oválu II aneb jak jsem nezávodil s rychlíkem

Blbec na oválu II aneb jak jsem nezávodil s rychlíkem

Jo, utíká to. Od mého slavného vpádu na atletickou dráhu uplynulo patnáct měsíců. Období plné svěžích pracovních změn naskytlo tu výhodu, že se, vymaněn z pout každodenní zpravodajštiny, naskytnu coby publicističtěji smýšlející psavec u lecčehos podnětného. Tak vzniklo i běžecké téma, které na papíře mělo jiný titulek, z úcty k mému původnímu okouzlení oválem mu však říkejme Blbec na oválu II. Tady je:

Jsou tomu dva roky a kousek, kdy jsem naživo viděl pelášit Usaina Bolta. Zážitek! Jakožto nadšeného běžce mě už tenkrát v hledišti zmáchaného ostravského stadionu napadlo, jaké by to bylo, rozdat si to s nějakým rychlíkem na dráze.

Protože jsem však mezitím zapomněl jamajskou telefonní předvolbu, domluvili jsme se na ukázkovém porovnání s „Boltem Pelhřimovska“, sprinterem Lubošem Novákem.

Místo: překrásný pacovský stadion – pelhřimovský mladík závodí za tamní Slavoj. Čas: S fotícím kolegou jsme přijeli pozdě... Luboš už pilně maká. Jako ostatně každý den. Na oranžovém ovále leží osmnáctikilogramové tahací závaží, dále cosi jako rozložený hadrový žebřík a také minipřekážky, které připomínají opičí dráhu. Jejich pomocí se sprinter rozehřívá a taky ladí styl. Při představě, že zakopnu a nabiju si úsměv, jsem raději obkroužil osvědčených pět „rozdýchávacích" koleček a dopustil se i několika cviků připomínajících parodii na atletickou abecedu.

No jo, jenže jak zkřížit síly sprintera a maratonce, aby se vůbec měly šanci potkat? „Víš co, zkusíme dvoustovku," navrhuje Luboš a dopíná tretry. Já zůstávám věrný vyšlápnutým závodnickým adidaskám. Představa přimontování střevíců plných ostrých hřebů na moje nohy nápadně připomíná obavu z rozcvičky.

Abych měl nějakou motivaci a nárok, dává mi rychlík třicet metrů náskok. A už zpoza mě volá se stopkami v ruce: Hop!

Nač mlžit, bylo to proklatě, chce se říci až kurevsky, málo. Než tam stačím šoupnout svoji „obávanou dvojku“, zkraje rovinky zřetelně slyším, jak se drápy Lubošových treter zakusují do měkoučkého oválu těsně za mnou. Už vím, co zažívá kořist před ulovením krvelačnou šelmou. Tenhle bleskurychlý dravec však přede mnou doslova zdrhá. Místo toho, abych se snažil zjemnit porážku, mimoděk zvolňuji a nevěřícně zírám na buldočí úprk svého soka. Něco jako když vám ujíždí splašený rychlík a vy za ním hopsáte po pražcích.

Čert vem půl druhé vteřiny, kterou Luboš Novák prozatím ztrácí pro změnu na Usaina Bolta. Tato lekce mi budiž zážitkem všedního odpoledne, na který se nezapomíná.

Asi taky zrychlím.

Trošku.

A abyste měli světlejší představu, kdože mě to na pacovském oválu vypráskal, přikládám ještě rozhovůrek.

Start patří k tomu lepšímu, čím pacovského sprintera Luboše Nováka obdařily předchozí fotbalové roky
Start patří k tomu lepšímu, čím pacovského sprintera Luboše Nováka obdařily předchozí fotbalové roky. Foto: Martin Tkadlec

Přijďte si zaběhat se mnou, vyzývá nejrychlejší muž Pelhřimovska Luboš Novák

Čtyřiadvacetiletý pacovský sprinter dře do úmoru den co den. To všechno kvůli jedenácti vteřinám. Má to smysl? Rozhodně ano!

Zjištění, že nejrychlejší muž Pelhřimovska Luboš Novák je v řadě ohledů napřed, na první pohled nevypadá nijak překvapivě. Jenže čtyřiadvacetiletý sprinter pacovského Slavoje není lepší o prsa, dokonce ani o pár střelhbitých kroků. Před řadou dost možná i nadanějších borců má náskok přímo rozhodující. Pochopil, že veškeré konání, ať to už na ovále či mimo něj, má smysl pouze tehdy, když se dělá poctivě a srdíčkem. Proto bude Luboš Novák vítězit.

Jaký je to pocit, být nejrychlejším mužem Pelhřimovska?

Já si to až tolik nepřipouštím. Velice rychlý je i náš šéftrenér Radek Vitovský, který však má smůlu na zranění. Prohnat mě dokážou i mladíci Martin Carda s Lukášem Mičkou. Hlavně si pořád říkám, že v okrese může být někdo stejně dobrý a třeba i lepší, jen svoje nadání nerozvíjí.

Vy tak ale činíte. Pochlubte se svými osobními rekordy.

Nevím, jestli je to na chlubení. Stovku mám zatím za 11,1 vteřiny, dvounásobnou trať za 22,63. V krajských tabulkách jsem teď na obou vzdálenostech druhý. Je co zlepšovat.

Spousta lidí vnímá sprint jako otázku několikavteřinového úsilí. Jak je to doopravdy?

S tímhle názorem se potkávám často. Je to tvrdý dril, běháním na dráze počínaje, přes posilovnu, odrazová cvičení až po kompenzační cvičení. Pokud to chcete dělat naplno, každý den máte co dělat.

A vy trénujete jak často?

Snažím se trénovat denně, jenom před závodem si dávám den, dva volno. Hodně taky záleží na tom, jakou mám směnu v práci. Dělám u lisu v Rimowě, ranní směna je pro mě výborná. To občas stihnu i dvoufázový trénink. S odpolední to ještě také ujde, ale noční směna, to je pro mě z tréninkového pohledu hotová smrt. Po noční se obyčejně vytrápím, vůbec mi to nejde.

Co obnáší takový závod? Kolik toho musíte naběhat, abyste tu stovku „dal" naplno?

Rozcvička začíná hodinu předem. Dám si dvě kolečka, lehké protažení, dělám hodně atletickou abecedu. Pak dám pár rovinek v botách, půl hodiny před závodem obouvám tretry a odběhám další čtyři, pět rovinek. Deset minut předem si zkusím pár startů z bloků.

Kvůli sto metrům tedy vlastně nasprintujete několik kilometrů

Právě tohle spousta lidí nechápe a dělají si ze mě srandu, jak můžu být po jediné stovce tak dobitý. Takzvaná rychlá svalová vlákna jsou náchylná na únavu a já v den závodu naběhám v plné rychlosti nejméně půl druhého kilometru.

Co takhle vyzvat všechny zpochybňovače, ať si to zkusí s vámi?

Právě to mám na mysli. Upřímně říkám, že pokud má někdo zájem, ať se mi klidně ozve a můžeme si zatrénovat společně. Beru kohokoliv. Rád mu i poradím, a já na to na ovále alespoň nebudu sám.

Vy jste ale prvoplánově koketoval s fotbalem. Proč jste nakonec propadl atletice?

Jako fotbalista jsem hrál pět let nejvyšší mládežnické soutěže v Jihlavě. Pak mě ale začala kosit zranění. Sestra tehdy běhala za Pacov, tak mi jednou taťka povídá, jestli bych to nechtěl zkusit také. Začalo mě to bavit. Záhy jsem skončil v Jihlavě, a zpátky v Pelhřimově mě to neoslovilo. Otevřeně říkám, že pořádat „předzápasové soustředění" v Sauna baru, to nebylo nic pro mě. Vždycky jsem chtěl dělat věci poctivě, tak jsem se dal na atletiku.

Začal jste tedy později.

Je to tak, až v osmnácti letech. Běhám nějakých pět, šest let. Fotbal mě samozřejmě ovlivnil. V tom dobrém slova smyslu mi dal skvělou reakci, frekvenci běhu a také start na prvních deset metrů. Dál už jsou mi fotbalové návyky naopak na obtíž. Naučit se běhat správně je neuvěřitelná dřina.

Co ambice? Máte nějaké extraligové sny a cíle?

Běhám druhou ligu za Pacov, minulý rok jsem si vyzkoušel i volný extraligový mítink v Táboře. Vím, že reprezentantem nikdy nebudu. V první řadě si přeji, aby mi to moje běhání vydrželo co možná nejdéle. Atletický trénink patří k nepřirozenějším způsobům sportování. Pokud zvládnu stovku pod dvanáct vteřin třeba v šestatřiceti, budu spokojený.

Sečteno a podtrženo, proč já to sem vlastně tlačím? Jednak mám zato, že o lidech jako je Luboš Novák by se prostě vědět mělo. Za druhé jsem za výše popsanou zkušenost upřímně rád. Obohatila a měrou nezanedbatelnou zpestřila můj běžecký skorotrénink. A do třetice mě při psaní rozhovoru trklo, že nás toho s tímhle sprinterem vlastně pojí daleko víc než pouze křivé nohy coby pozůstatek fotbalové minulosti. Zásadněji se lišíme především v tom, že on chce běžet ze všech nejrychleji, a já nejdále. Co nemůže vadit.

Takže si na tu báječnou pacovskou dráhu občas zajedeme společně. Člověk se pořád učí, lépe řečeno může. Od každého.

Tento snímek si schovám. Na něm ještě před Lubošem Novákem vedu... Na cílové fotografii nesejde
Tento snímek si schovám. Na něm ještě před Lubošem Novákem vedu... Na cílové fotografii nesejde. Foto: Martin Tkadlec

Běžecké téma vyšlo v týdeníku 5+2 DNY – PELHŘIMOVSKO a my jej přetiskujeme s výslovným svolením autora.

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 8042/7933×, 4 komentáře
Blbec na oválu II aneb jak jsem nezávodil s rychlíkem

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal Vítů | 3. 7. 2012 23.12 hod. | 85.163.96.xxx
A už je to venku, Králik to jakožto známý rychlík opět přesně odhalil. Bylo to drahou. Já náhodou posiluju akorát – ty máš svaly, já mám...

12honzade | 3. 7. 2012 21.21 hod. | 77.48.73.xxx
Michale, hezky jsi to napsal, ovsem fotografie te usvedcuje ze skromnosti. Moc tomu nerozumim, ale jasne vedes! nevidet to muze jenom slepy! MSF! 12:)

1bubobubo | 3. 7. 2012 19.50 hod. | 82.150.185.xxx
Michale tvé články se moc pěkně čtou :-) vždy vykouzlí úsměv na tváři:-) A jinak Michale, tvá prohra není jen o výběru dráhy :-), ale podle fotky je všem jasné, že proti Lubošovi málo posiluješ :-))))) Ať ti to běhá v poho i dál :-)

ing.Králík | 3. 7. 2012 16.16 hod. | 89.103.74.xxx
Za rozhodující příčinu nevítězství považuji diletantský výběr dráhy. Jenom fotbalista si může při závodě na 200m dobrovolně vlézt do té první!
:) MK

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků