logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Proč já jsem se na ten Poutní ultramaraton vlastně vydal?

Proč já jsem se na ten Poutní ultramaraton vlastně vydal?

Ani nevím, proč jsem se rozhodl přihlásit se na Poutní ultra. Věděl jsem, že ne jen kvůli běhání, protože to celé stejně neuběhnu. Lákalo mě být nějaký čas s lidmi, kterých si vážím a budu mít možnost poznat je trochu lépe. Nejvíce mě asi lákalo to, že nevím, co mě vlastně tak láká.

Snad radost z poznání nových míst, cest, lidí, snad poznání něčeho nepoznaného.

Příjezd a pobyt v klášteře ve Volkenrodě byl tím novým místem s atmosférou a energií, která mě objala a doslova natankovala plnou nádrž. Tím nepoznaným byla Petrova krátká řeč v úterý ráno před prvním vyběhnutím. V krásném, citlivě opraveném románském kostele, kde zbořená hlavní loď kostela byla uzavřena prosklenou stěnou, se jeho slova rozléhala takovým způsobem, až jsem měl pocit, že ta veliká skleněná stěna rezonuje. Když skončil, nastalo neskutečné ticho. Tím, že to bylo v kostele, bych spíš řekl božské ticho. V tu chvíli jsem měl po celém těle „husí kůži“. Kdyby Petr nedal pokyn ke startu, asi bychom tam seděli ještě dnes. K tomu všemu se ještě sešla úžasná parta lidí, kteří se povětšinou mezi sebou neznali.

Celková atmosféra na PUMu mi připomínala atmosféru na Františkolázeňských 20 a více hodinovkách. U většiny běžců padly osobáky, o kterých si ani nesnili, já osobně jsem uběhl 3 ultra ve 4 dnech (50, 47, 19, 70), ale přesto mám stále pocit, že běh byl „jen" jakási nadstavba celé této akce. Společný běh a koloběh nás spojil, vedle příjemných chvil přinášel i fyzickou bolest a únavu. To nejpodstatnější podle mne bylo To, co nás té bolesti a únavy zbavovalo a umožňovalo nám se každé ráno opět sejít na společném startu. Ale co To bylo, nedokážu vysvětlit.

Když nás Miloš požádal o své pocity, postřehy a dojmy z PUMu na krásném místě v Torkapelle, která stojí přímo na státní hranici, někdo trefně řekl: „Může to být lékařská zpráva?" Mě už neznámá bolest doposud nebolících částí nohou přechází, otoky splaskly tak, že už jde opět rozpoznat přechod lýtek ke kotníkům. Po návratu domů ze sobotního maratonu jsem hodil kolo, boty a běho boty do garáže tak, abych na ně neviděl, jenže už se začínám těšit, že ty svý děravý Asicsy zase nasadím a jen tak se proběhnu… a ještě jednou díky za ten společný čas!

Vladimír Dančo foto
  • přečteno: 8819/8735×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (18 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Poutní ultramaraton po Via Porta

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků