logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

1000 mil Adventure. Třetí den, nohy tuhnou, ale sil mám dost

1000 mil Adventure. Třetí den, nohy tuhnou, ale sil mám dost

Dneska jsem zvládl 107 km. Trasu jsem si užíval, i když, nebo možná proto, že jsem jel většinu dne sám.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Co říkal hostinský pod děčínským Sněžníkem

Na hodně úsecích, které byly rozbahněné, jsem se neměl od čeho odrazit, zatímco kolaři mohli docela dobře projet. Většina mi jich ujela. Na Moldavě jsem si dal oběd, který zpracovávám ještě teď večer (23:00), ale nohy fungovaly dobře.

Na Cínovci téměř povinná zastávka u Karla Fialy, který zemřel pár dní před startem. Po první ročníku se stal téměř legendou závodu (všechny projíždějící závodníky odchytl a ožral). Moc se těšil a spousta závodníků včetně mě se těšila na něj.

Od Cínovce skoro pořád klesáme, protože trasa vede přes přívoz v Hřensku, což je nejnižší bod závodu na území Česka. To mě ale čeká až zítra.

Bivakuji v autobusové zastávce s dalšími třemi kolaři 1 km pod Sněžníkem. Nějak jim nejde do hlavy, že můžu být na koloběžce tak rychlý. Jde to. A zítra to půjde taky.

Nohy tuhnou, ale sil mám dost. Když bolest mechanicky nebrání pohybu, není důvod se tím trápit. Trošku zkomolená, ale Milošova slova: „Moc mi to nejde, 2 piva nalačno… zítra si dám větší pozor!“

Co říkal hostinský pod děčínským Sněžníkem

Přijela sem první dvojice, jeden mladej, druhej kolem čtyřicítky. Mladej skelný voči. Ptám se: „Co si dáte?" Mladej vůbec nekomunikoval, tak mu starej objednal kolu s tím, že: „Ono je to jedno, co mu dáte, on už stejně dlouho nevydrží“.

Hodinu po nich přijeli takový tři mladý draci. Bylo zřejmé, že stíhají vedoucí dvojici. Jeden z nich už byl úplně mimo. Ptám se ho: „Co si dáte?" Nic. Opakuju svou otázku, mladej jen sedí a spí s otevřenýma očima. Tak to zkouším jinak: „Dáte si desítku, dvanáctku nebo nealko?“. Zase nic. Tak mu říkám: „Budu se ptát znovu a vy jen kývněte, až řeknu to správné slovo: „Desítku?“, žádná reakce. „Dvanáctku?“, konečně kývnul hlavou.

Pak se ho ptám, jestli si dá polívku a jakou. Situace se opakuje. Nakonec stejným způsobem jako u piva se domlouváme na gulášovce. Jo, jsou to cvoci, ale aspoň „vědí, co chtějí“.

Den první

Den druhý

Václav Jun foto
  • přečteno: 8392/8180×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (14 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Crosstraining

všechny články Crosstraining

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do maratonu zbývají už jen dva dny. Poslední rady do maratonského uzlíčku (nervů) : Dobrý deň, ďakujem za perfektné články. Aktuálne sa pripravujem na pražský maratón a Váš tréningový…»
  • Výlet na Bostonský maraton 2017 : Ahoj, dostal jsem se na základě splnění časového limitu pro mou kategorii. Myslím, že dokonce…»
  • Výlet na Bostonský maraton 2017 : Ahoj, moc gratuluju k dokončení Bostonu – je to taky jeden z mých snů :-) Zajímalo by mne,…»
  • Běžíme spolu v jednom týmu, ale nemůžeme se spolu vyfotit : Jirkové držím vám palce! »
  • Běhání dětí. Kdy začít, jak začít, jak připravit trénink : Moc pěkný článek, já mam devítiletého kluka, který miluje sporty, dělá hlavně fotbal, hraje, chytá,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků