logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Malá zpráva o velké cestě aneb Poutní ultramaraton ve zkratce

Malá zpráva o velké cestě aneb Poutní ultramaraton ve zkratce

Jak popsat pár větami pětidenní akci, při které jsme urazili víc než 355 km, nevím. Když jsem byla uprostřed toho dění, užívala jsem si společenství lidí, kteří se vydali na společnou pouť, se vším, co k tomu patří. Události se míhaly tak rychle, že jsem ani neměla čas ani chuť si nic poznamenávat. Teprve po návratu se mi začalo všechno znovu vybavovat tak jasně, že jsem zpětně dostala chuť napsat si „deník" té cesty. Ale to by byly spíš soukromé postřehy.

Zcela veřejně se však musím přiznat, že Poutní ultramaraton překonal ve všech směrech má očekávání. Přistupovala jsem dost skepticky k tomu, jak se skupina většinou navzájem se neznajících lidí ze tří zemí popere s nároky společného soužití (pokoje byly někdy i po deseti), s nároky dlouhé a náročné cesty (pěšky 355 km a na kole po objížďkách pro cyklisty cca 400 km) a s přijetím myšlenky, že nejsme na závodech, ale na pouti (a ta má i svou duchovní stránku). Hned v průběhu prvního dne mi ale začínalo být jasné, že se sešli dobří lidé, kteří jsou schopni si navzájem vyhovět, podržet se a společně se vydat na putování nejen krajinou okolo nás, ale i krajinou své duše.

Putování po cestě Via Porta znamenalo setkávat se s krásnými místy, s milými lidmi a stát se součástí „lidu na cestě“, i když si to možná někteří ani neuvědomovali. Nebyla to ale žádná procházka růžovým sadem, jak by se mohlo z předchozího zdát. Každý se musel poprat s únavou, bolestí nebo i zklamáním, že věci nejdou podle našich očekávání, ale i tak dávají smysl.

v hlavní roly Eva, Monča a polívčička

Měla jsem pocit, že v dospělosti už člověk nezískává kamarády do nepohody, že už jsou to spíš tak přátelé na to naše poklidné soužití, ale tahle akce mě přesvědčila, že tomu tak není. Záleží totiž na okolnostech. Abych nepsala ale jen pořád obecně, uvedu příklad, který se udál hned během druhé hodiny po našem startu. Už víc než týden před odjezdem mě bolela noha, tak jsem na rozdíl od všech ostatních, kteří začínali během, zahájila cestu na kole. Na ultramaraton jsem se připravovala někdy i s paterem Petrem. On mi stále kladl na srdce, abych si dala před cestou kolo seřídit, abych si koupila náhradní duši, lepení a vzala pumpičku a ještě spoustu jiných dobrých rad. Protože častá kapka i kámen proráží, po opakovaných urgencích jsem si všechny uvedené doplňky pořídila. Protože jsem je však nikdy tady na svých cestách po parcích kolem Františkových Lázní v minulosti nepotřebovala, na PUMu jsem je tedy nakonec nechala v krabici v autě a do batohu na kolo si zabalila jiné důležité věci jako kapesníčky, pití, pomádu, pláštěnku, svačinu a telefon…

Ovšem co čert nechtěl, hned po prvních pár kilometrech jsem píchla! Petr, když to uviděl, se zeptal, zda mám s sebou to, co mi pořád připomínal. Když jsem rozpačitě přiznala, že ne, jen se velice smutně podíval a odběhl. Tak jsem se vydala na cestu vedouc prázdné kolo a tu se nabídli bratři Dančovi a do nejbližší občerstvovací stanice se tak 5 – 6 km při běhu o moje kolo střídali, abychom udrželi tempo s ostatními. Tam už se Petr obměkčil a duši mi vyměnil. Ale byla jsem fakt vděčná všem třem za pomoc, a že dobré kamarády člověk nejsnadněji získá v nedobré situaci. A taky za to, že jsem mohla dobrý skutek ještě navečer cestou alespoň trochu oplatit. (Jen tak mimochodem – ten den píchlo ještě 5 dalších lidí, takže bez duše a pumpičky už se fakt nikdy nikam dál než na Slatinu nevydám.:-))

Byla to krásná pouť a všichni jsme se na konci shodli, že se nám bude stýskat. Teda vlastně, že už se stýská…

O běhání jsem toho moc nenapsala, neb jsem toho zas tolik nenaběhala. Pořád mě pobolívala noha, ale běžecké atmosféře jsem nakonec ani já nedokázala odolat. Nakonec jsem celkem naběhala něco kolem 100 km a zbytek byl relax na kole.:-)

bylo to krásné, bylo toho dost

Fotografie pořídil Jiří Kadlec

Eva Kolafová foto
  • přečteno: 5480/5408×
Malá zpráva o velké cestě aneb Poutní ultramaraton ve zkratce Malá zpráva o velké cestě aneb Poutní ultramaraton ve zkratce

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (5 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků