logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Brixen Dolomiten Marathon – tak už vím, co znamená horský maraton

Brixen Dolomiten  Marathon – tak už vím, co znamená horský maraton

Souhra náhod vyústila do skutečnosti, že jsem se připojila k běžecké skupince, která jela do Brixenu na závod horského maratonu v přilehlých Dolomitech. Registrace proběhla bez problémů. Ze startovní listiny jsem vyčetla, že se zúčastní další česká skupina a těšila jsem se na setkání s nimi.

Také jsem začala studovat profil trati a počítat, za jak dlouho bych mohla uběhnout trasu s 2340 nastoupanými výškovými metry. Prvních pět km rovinka, to se alespoň hezky rozběhnu. Dalších 11 km stoupání – ty jsem si označila jako Lysá Hora I. Tady určitě hodně času ztratím, ale podle zobrazeného profilu tratě by pak měl přijít skoro 20 kilometrový úsek, který mi připadl jako mírně zvlněný. To jsem měla v úmyslu zabrat a nějakou tu minutku vybrat zpět, než přijdou závěrečné kilometry, které jsem si pracovně pojmenovala jako Lysá Hora – sjezdovka. Sebevědomí posílené zdoláním letošního Mamut UM Silva Nortica, zdoláním Lysé Hory i Javorníka, mě připravilo o ostražitost i pokoru. Plánuji si čas 5:30 a tajně doufám, že bude lepší. Varovné světýlko, že italské Dolomity nejsou Beskydy či Chřiby, ani nebliklo. A že si vylámu zuby na zubu, který jsem přehlédla na úseku mnou označeném jako mírně zvlněný, jsem v tomto okamžiku ještě netušila.

Maratonské ráno je jako vymalované. V Brixenu jsme s předstihem, setkáváme se s výpravou Klubu letmých houbařů, probereme tradiční témata, kdo jak nemá naběháno a co ho bolí, společné foto, přesun na startovní pozici, výstřel a perný boj začíná.

Probíháme uličkami Brixenu, přebíháme nad ledovcovou řekou s nádherně modrou vodou, pokračujeme po cyklostezce ven z města, směrem k horám a k vrcholu Plose. Po prvních rychlých kilometrech se trať začíná podle očekávání zdvíhat, dech zrychlovat, tempo zpomalovat. Podle propozic musím vydržet do 16. km, pak už to bude „pohodička“. Pohled na hodinky a čas na 20. km mám ještě v paměti. 25. km už si moc nevybavuji. Intenzivní jsou ale vzpomínky na úsek stoupání, který jsem nečekala, kdy nohy jako by neměly sílu a odmítaly zdvíhat tělo, jejich tempo rychle skomíralo a udržet rovnováhu začal být problém. Měla jsem nejen citelné, ale i viditelné potíže, protože se mě pár předbíhajících běžců tázalo, zda jsem O.K. Horečnatě jsem přemýšlela, co se děje a jak z toho ven.Opakované pokusy dostat se znovu do tempa byly neúspěšné a začal se mi zdvíhat žaludek. Bojovala jsem se studem zastavit se.

Nakonec tělo prohrálo a zdravý rozum zvítězil a já nejen, že jsem zastavila, já jsem si sedla a seděla vedle tratě jako raneček neštěstí. Dávala jsem dohromady myšlenky a síly, napila se a vstala s rozhodnutím na nejbližší občerstvovačce vzdát. Překvapilo mě, že toto rozhodnutí nebylo provázeno smutkem ani zklamáním. Z posledních sil jsem se doploužila k občerstvovací stanici na 30. km. Dva dobrovolníci si mě prohlíží a ptají, jak mi je. Už bylo lépe, odpovídám a připravuji se vyslovit, že končím.

Jak se tak motám sem a tam s myšlenkami na ukončení toho trápení, dobíhá Karolina Jeníková a s údivem se ptá, co ty tady Ilono. Je mi blbě, vzdám to – odpovídám. Karolína je odhodlaná mi pomoct. „Pojď, poběž, budeme si povídat, to zvládneš, ty na to máš“. Znám své hranice a tentokrát jsem za nimi – zní má odpověď, ale stejně se zkouším rozběhnout. Karolina zpomaluje a čeká. Běž, nečekej, je mi zle. Odháním Karolinu. Znovu se mi zdvíhá žaludek. Běž, utíkej, zaháním Karolinu jak toulavého psíka. Místo, kde jsem chtěla vzdát, mám ale už za zády. Pomalu se rozbíhám k další občerstvovací stanici. Cestou míjím koryto s ledovou vodou a pár pramenů, blaženě si omývám obličej a chladím tělo. Úleva je obrovská. Zdá se mi, že lehce zrychluji. Další stanice – sůl a cola. Mé nejosvědčenější životabudiče. Hromádka soli na jazyku mi tentokrát chutná jako božská mana a cola jako Chateauneuf du Pape. Cítím, že mohu pokračovat dále.

Znovu začínám vnímat okolní panoramata Dolomit, svahy porostlé kvetoucími horskými růžemi, kamenný chodníček pod nohama. Předbíhám pár běžců, pár běžců předbíhá mě. Optimismu ale nepodléhám. Na posledních 3 km musíme nastoupat 400 výškových metrů. Otvírá se mi pohled na šílený kopec, po jehož svahu těžce vystupuje zástup mravenečků – běžců. Na jeho vrcholu lze vytušit obrys nafukovací brány, která jako by provokovala – tak ukaž, co dokážeš a zároveň lákala – pojď, pojď, tady tvé utrpení končí. Stoupáme pomalu a těžce. Zdá se mi nemožné, vylézt až nahoru. Několikrát zastavuji, začínají se objevovat křeče ve svalech. Nejdřív lýtko, pak stehna. Beru poslední magnesko. Mám pocit, že každým krokem vzhůru táhnu za sebou dřevěnou nohu. Poslední pokus o zahnání křečí, pytlíček se solí z KFC. Jsem na vrcholu, ale ještě ne v cíli. Brána je černá, jak jinak – východ z pekla. Chlapec v ní mi podává Red Bull. Takové věci nepiju a odmítám. Do cíle je ale ještě pár set metrů, teď už musím doběhnout. Rychle sahám po plechovce a lačně piji. Rozbíhám poslední lehce zvlněný úsek. Noha tuhne, to přece ne, takový kousek před cílem! Vybavuje se mi rada fyzioterapeutky Evy, používám ji a křeč nepostupuje dále. Ještě kousek, blížím se do cíle a světe, div se, probíhám jím. Čísla na časomíře ukazují 6:08: . Cítím obrovskou radost a úlevu, že i tentokrát jsem dokázala přemoct obtíže a doběhnout do cíle.

Myšlenky z tratě typu – nikdy více, se rychle rozplývají a já tuším, že ještě dostanu chuť dát této hoře na frak:-).

houbaři uteklí z Brixenu

Ilona Bajerová foto
  • přečteno: 7420/7268×, 5 komentářů
Brixen Dolomiten  Marathon – tak už vím, co znamená horský maraton

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (7 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Martina | 15. 7. 2012 22.19 hod. | 88.101.238.xxx
Milá Ilono!
Jsi mým vzorem už dávno, kdy jsi se dostala do PIM WCH. Já tam byla letos. Byl to zážitek, ale určitě ne srovnatelný s horským maratonem. Tam Tě asi následovat nebudu, ale blahopřeji a hluboce smekám! Tobě i Karolíně!

IlonaB | 7. 7. 2012 16.57 hod. | 109.164.3.xx
Honzo,záměrně jsem se vyhnula popisu,protože zní tak trochu šamansky a nevím, zda se mi podaří srozumitelně popsat.Mám ale odzkoušeno v případě bolesti a funguje :-) Prostředníček ruky je odrazem nohy. Bolí mě levé koleno, mačkám střední kloubek pravého prostředníčku.Bolí mě levé stehno,hnětu svaly pravého prostředníčku blíže k dlani :-)

12honzade | 7. 7. 2012 15.48 hod. | 77.48.73.xxx
Gratulace.. A ted co je ta rada fyzioterapeutky Evy! :)
MSF! 12:)

IlonaB | 7. 7. 2012 15.34 hod. | 109.164.3.xx
Ahoj Bubobubo, všechno trápení bylo zapomenuto už v cíli, blaho přišlo s prvním oroseným hned za cílem a pohled na modré nebe, pyšné vrcholy hor kolem dokola a šťastné běžecké přátele vymazaly poslední myšlenky na kecky na hřebíčku :-)

1bubobubo | 7. 7. 2012 12.23 hod. | 194.50.64.xxx
Ilčo, moc gratuluji. Ne každý den je posvícení, ale kousla jsi se a překonala jsi sama sebe, když už jsi v to nedoufala. To se v životě počítá. Myslím si že za pár dní, až si odpočineš, tak na tento "útrpný" výstup za panoramaty Dolomit budeš hrozně ráda vzpomínat. Přeji ti krásné léto.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví34
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice92
Více času na sebe9
Více času na rodinu4
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou29

kde se diskutuje

  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Jesliže vycházím z "nejím, když nemám hlad" a doplním k tomu "jím, když mám…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Díky za článek,jak napadl sníh,tak jsem řešil jak běhat na lyžích a bez nich. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků