logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Čekal jsem zážitky, které přebijí bolest těla a uhnal si puchejř

Čekal jsem zážitky, které přebijí bolest těla a uhnal si puchejř

Poutní ultramaraton jsem si stanovil pro tento rok jako nejdůležitější a nejvyšší běžecký cíl. Sama vzdálenost budila respekt, avšak po zkušenosti z jiných ultraběhů mi bylo jasné, že nás čeká nejen pěkná lopota, ale i spoustu zážitků, které zcela jistě přebijí dočasnou bolest těla. Netušil jsem však, jak si osud zahraje s mou účastí na tomto běhu a že cíle dosáhnu jinak, než jsem předpokládal.

První den jsem měl tu čest být u největšího kufru Milošovy běžecké kariery. Etapa sice měla okolo 70 km, ale díky našim skvělým orientačním schopnostem v neznámém terénu a „důkladném" nastudování map, které nám všem připravil „Otec" Petr, jsme naběhali něco přes 80 km. Do cíle jsem však doběhl v naprosté pohodě a ještě jsem vyhrál sprintérskou vložku k ubytovně nad bývalým špičkovým sprinterem Stefanem a bráchou, který rovněž není z nejpomalejších.

Bohužel, další den po uběhnutí 30 km jsem kvůli nepříjemným puchýřům na chodidle musel rezignovat na roli běžce a ani kolo jsem nebyl schopen použít. Samozřejmě jsem byl zklamaný, že nemohu dál běžet, pohrával jsem si dokonce s myšlenkou, že odjedu dříve, abych ostatním nepřekážel a netrpěl tím, že akce pro mne skončila. Prostě jsem se cítil mimo dění. I když Miloš napsal, že mé zklamání poznat nebylo, já jím byl doslova přeplněn. Ale jen do chvíle, než jsem do své další etapy vystartoval v roli navigátora po boku Jirky a Dany.

Myslel jsem si, že pouť pro mne skončila, ale stalo se něco zvláštního. Po startu jsem hledal v mapě body, kde stavíme kvůli občerstvení, na místě jsme připravovali pití, svačiny, povzbuzoval jsem ostatní, jako tradičně jsem při navigaci i trochu bloudil (což je však ve společnosti Miloše takřka posvátnou povinností) a večer po konci etapy jsem si uvědomil, že jsem tuto etapu absolvoval také, že běžím a jedu s každým, cítím štěstí, únavu, bolest a radost stejně jako všichni ostatní.

Měl jsem snad větší radost z běžeckých a cyklistických výkonů než oni sami. Nový a nepoznaný pohled na ultrapouť pro mne nabýval nečekaných rozměrů, a ukázal jiné nepoznané stránky našeho putování. Nebylo slabších a silnějších běžců a cyklistů, nebylo větších a menších výkonů, všichni jsme byli na jedné lodi, a všichni jsme cítili to, co každý popsal ve svých komentářích.

Měli jsme stejný cíl, který nebyl ohraničen žádnou metou, nebylo žádného konce etap a pouti, nebylo cílových měst. Cíl je prožít a užít si naše nejen běhání tak, jak to bylo na cestách i necestách z Volkenrody do Chebu. Je jasné, že naše putování nekončí, již týden po doběhu někteří z nás opět společně vyběhli a jediným tématem našich diskuzí byla otázka, „kam příště“.

„Příště" určitě bude, je jedno, kam a jak daleko, ale s vámi se všemi kdykoliv a kamkoliv!

Děkuji, že jsem mohl být s vámi, otče Petře, guru Miloši, naše mámo Dano, bojovnice Evo, neudolatelná Moniko, ultra brácho, urputný Stefene, obětavý Jirko, ranhojiči Karle, vysmátý Milane, koloběžkový fantome Venco, srdcaři Fero, a objeviteli nových cest Peťo!

Zdeněk Dančo foto
  • přečteno: 13636/13392×, 5 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Cyril | 8. 8. 2012 21.54 hod. | 85.237.227.xx
Ahoj borec. Zdravi Ta sparring partner z dovolenky. Perfektna stranka a este lepsie clanky a komentare. Drzim Ti palce a prajem vela sportovych zazitkov. Dufam, ze sa nam este niekedy skrizia cesty a budeme si moct spolu odfuknut. Cyril s rodinou

Eva | 14. 7. 2012 11.19 hod. | 85.71.167.xxx
Protože nemůžu hlasovat pro líbí 5x ;-), tak Ti musím napsat, že jsem tak trochu zamáčkla slzu, že Tě ten puchýř na chvilku zastavil, ale měla jsem fakt radost, jax to rychle překonal a na ten skvělej závěr se k nám zase přidal. :-)

IlonaB | 9. 7. 2012 20.01 hod. | 109.164.3.xx
Čtení tvého článku bylo radostí, kterou vystřídala touha být někdy při tom a dozrát k podobné vyrovnanosti . :-)

Petr Kaňovský | 9. 7. 2012 15.45 hod. | 94.112.132.xxx
Fantastický komentář i zážitek. Škoda, že jsem nemohl být s vámi ...

Danuše | 9. 7. 2012 13.09 hod. | 90.176.137.xxx
Zdendo moc krásně napsané.Slzička v mém oku se zatřpytila a tajné přání, pro příští rok se zrodilo v mé hlavě :))

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Poutní ultramaraton po Via Porta

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Začal jsem běhat, ale ať dělám, co dělám, zrychlit nedokážu! Co mám dělat, abych běhal rychleji? : Dobrý den. Tenhle článek se mi opravdu moc líbí. Našla jsem se v něm krásně a aktuálně bych k tomu…»
  • Zjisti svůj startovní handicap a vyběhni. Šestý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Sorry za odbočku, to musí být nesmysl, ty časy fotbalistů, ne ? "Ve Slavii jsou nároky na…»
  • Stabilita při běhu, aneb co taky může způsobit nevhodná běžecká obuv. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : S letitým odstupem musím dát Miloši za pravdu.Maximalistická obuv,konkrétně model Clifton od Hoka…»
  • Tak jak je to vůbec s tou snídaní – je anebo není tím nejdůležitějším jídlem dne? Třetí tip Běžecké školy pro váš šťastný života běh : Souhlas, není taky špatný vajíčka udělat na sádle a kokosak si dát do kafe. »
  • Tak jak je to vůbec s tou snídaní – je anebo není tím nejdůležitějším jídlem dne? Třetí tip Běžecké školy pro váš šťastný života běh : No jistěééé. Hned jsem si šel udělat dvě vajíčka na měkko (no, byly trošku spíš na tvrdo, ale…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků