logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Čekal jsem zážitky, které přebijí bolest těla a uhnal si puchejř

Čekal jsem zážitky, které přebijí bolest těla a uhnal si puchejř

Poutní ultramaraton jsem si stanovil pro tento rok jako nejdůležitější a nejvyšší běžecký cíl. Sama vzdálenost budila respekt, avšak po zkušenosti z jiných ultraběhů mi bylo jasné, že nás čeká nejen pěkná lopota, ale i spoustu zážitků, které zcela jistě přebijí dočasnou bolest těla. Netušil jsem však, jak si osud zahraje s mou účastí na tomto běhu a že cíle dosáhnu jinak, než jsem předpokládal.

První den jsem měl tu čest být u největšího kufru Milošovy běžecké kariery. Etapa sice měla okolo 70 km, ale díky našim skvělým orientačním schopnostem v neznámém terénu a „důkladném" nastudování map, které nám všem připravil „Otec" Petr, jsme naběhali něco přes 80 km. Do cíle jsem však doběhl v naprosté pohodě a ještě jsem vyhrál sprintérskou vložku k ubytovně nad bývalým špičkovým sprinterem Stefanem a bráchou, který rovněž není z nejpomalejších.

Bohužel, další den po uběhnutí 30 km jsem kvůli nepříjemným puchýřům na chodidle musel rezignovat na roli běžce a ani kolo jsem nebyl schopen použít. Samozřejmě jsem byl zklamaný, že nemohu dál běžet, pohrával jsem si dokonce s myšlenkou, že odjedu dříve, abych ostatním nepřekážel a netrpěl tím, že akce pro mne skončila. Prostě jsem se cítil mimo dění. I když Miloš napsal, že mé zklamání poznat nebylo, já jím byl doslova přeplněn. Ale jen do chvíle, než jsem do své další etapy vystartoval v roli navigátora po boku Jirky a Dany.

Myslel jsem si, že pouť pro mne skončila, ale stalo se něco zvláštního. Po startu jsem hledal v mapě body, kde stavíme kvůli občerstvení, na místě jsme připravovali pití, svačiny, povzbuzoval jsem ostatní, jako tradičně jsem při navigaci i trochu bloudil (což je však ve společnosti Miloše takřka posvátnou povinností) a večer po konci etapy jsem si uvědomil, že jsem tuto etapu absolvoval také, že běžím a jedu s každým, cítím štěstí, únavu, bolest a radost stejně jako všichni ostatní.

Měl jsem snad větší radost z běžeckých a cyklistických výkonů než oni sami. Nový a nepoznaný pohled na ultrapouť pro mne nabýval nečekaných rozměrů, a ukázal jiné nepoznané stránky našeho putování. Nebylo slabších a silnějších běžců a cyklistů, nebylo větších a menších výkonů, všichni jsme byli na jedné lodi, a všichni jsme cítili to, co každý popsal ve svých komentářích.

Měli jsme stejný cíl, který nebyl ohraničen žádnou metou, nebylo žádného konce etap a pouti, nebylo cílových měst. Cíl je prožít a užít si naše nejen běhání tak, jak to bylo na cestách i necestách z Volkenrody do Chebu. Je jasné, že naše putování nekončí, již týden po doběhu někteří z nás opět společně vyběhli a jediným tématem našich diskuzí byla otázka, „kam příště“.

„Příště" určitě bude, je jedno, kam a jak daleko, ale s vámi se všemi kdykoliv a kamkoliv!

Děkuji, že jsem mohl být s vámi, otče Petře, guru Miloši, naše mámo Dano, bojovnice Evo, neudolatelná Moniko, ultra brácho, urputný Stefene, obětavý Jirko, ranhojiči Karle, vysmátý Milane, koloběžkový fantome Venco, srdcaři Fero, a objeviteli nových cest Peťo!

Zdeněk Dančo foto
  • přečteno: 9610/9516×, 5 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Cyril | 8. 8. 2012 21.54 hod. | 85.237.227.xx
Ahoj borec. Zdravi Ta sparring partner z dovolenky. Perfektna stranka a este lepsie clanky a komentare. Drzim Ti palce a prajem vela sportovych zazitkov. Dufam, ze sa nam este niekedy skrizia cesty a budeme si moct spolu odfuknut. Cyril s rodinou

Eva | 14. 7. 2012 11.19 hod. | 85.71.167.xxx
Protože nemůžu hlasovat pro líbí 5x ;-), tak Ti musím napsat, že jsem tak trochu zamáčkla slzu, že Tě ten puchýř na chvilku zastavil, ale měla jsem fakt radost, jax to rychle překonal a na ten skvělej závěr se k nám zase přidal. :-)

IlonaB | 9. 7. 2012 20.01 hod. | 109.164.3.xx
Čtení tvého článku bylo radostí, kterou vystřídala touha být někdy při tom a dozrát k podobné vyrovnanosti . :-)

Petr Kaňovský | 9. 7. 2012 15.45 hod. | 94.112.132.xxx
Fantastický komentář i zážitek. Škoda, že jsem nemohl být s vámi ...

Danuše | 9. 7. 2012 13.09 hod. | 90.176.137.xxx
Zdendo moc krásně napsané.Slzička v mém oku se zatřpytila a tajné přání, pro příští rok se zrodilo v mé hlavě :))

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Poutní ultramaraton po Via Porta

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků