logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Zpověd dítěte běžeckého věku

Zpověd dítěte běžeckého věku

1. Cesty vznikají tím, že jimi kráčí člověk. (Franz Kafka)

2. Cesta je cíl. (Tao)

3. (…) ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.

Když jsem začal asi před sedmi lety běhat, stalo se tak mimo jiné proto, že jsem nastoupil na Gymnázium nad Alejí na Petřinách, odkud je to co by kamenem dohodil do lesoparku Hvězda. Zde je korektní nejen zmínit vliv člověka, který mne spolupřivedl” k vytrvalostnímu běhu (dalším byl můj tatínek), ale také o něm ztratit pár slov.

Šlo o pana profesora Doubka, který nás i přes bouřlivé protesty spolužáků často bral právě do Hvězdy na kolečko okolo zdi. Jeho délka je cca 3,7km a obsahuje stoupání, které prověří nejedny (i hodně trénované) nohy. Časová náročnost tedy společně s rozcvičením, stretchingem a závěrečným výklusem přibližně odpovídala vyučovací hodině, třem čtvrtím hodiny. Takto běžecky pojaté tělocviky jsem vždy bral velice vážně a štvalo mě, že můj spolužák Albert Jelínek, se kterým chodíme do Hvězdy mimochodem běhat stále, vždy dokázal ve finální části libockého padáku zrychlit a předčit mě o několik desítek sekund. Vzpomínám si, že ve ,,vrcholném” období byla za za 18 minut jednička, ale Albert a já jsme měli kolečko za pod čtvrthodinku.

Hvězda mi začala být malá, a tak bylo na místě se poohlédnout, kam dál. Následoval nákup prvních běžeckých bot, sporttesteru, běžeckého dresu a šortek. Hodně se spoléhám na značku Asics, která má moji plnou důvěru a zůstávám jí věrný. Na zápěstí nosím gpskové Garminy, protože mě zajímá aktuální rychlost běhu a uběhnutá vzdálenost. Naopak se zde musím kát z malého zohlednění tepové frekvence při plánování a realizaci svých tréninkových jednotek.

Naštěstí jsem již ale našel hrudní pás a určitě to vbrzku napravím. Má běžecká ,,kariéra” začínala běžeckými závody na Ladronce, ve Hvězdě či v Šárce. Také jsem se víceméně neúspěšně pokusil asi tři závody sám uspořádat, ale vždy se dostavilo tak málo účastníků, že jsem z toho byl velice zklamán a raději jsem se od té doby do žádných podobných akcí nepouštěl. A to byly prosím diplomy i medaile! No, nechme tu litanii a zmiňme raději to, že jsem si v jistém období velmi oblíbil Petřín, a sice výběh od Újezdu až k rozhledně.

Další kratochvílí byly dlouhé běhy, nejprve na Okoř a poté až dál do Kralup nad Vltavou. Můj úplně první běžecký závod, pokud si dobře pamatuji, byl půlmaraton v Praze v roce 2007, který jsem zaběhl v čase 1:38. Stejného roku jsem si splnil sen pokořením maratonské Prahy za 3:42, když jsem o týden dříve běžel v Plzni půlmaraton, tehdy v osobáku v čase okolo půldruhé hodiny. Můj tehdejší kondiční trenér Míla Maráček mi takovouto koncentraci závodů na hraně mých možností důrazně nedoporučoval a dlužno říci, že měl pravdu. V Praze jsem se před pěti lety “uvařil” a měl jsem co dělat, abych vůbec závod dokončil.

Jedním z nejsilnějších zážitků bylo, jak se mi v Pařížské ,,zamotaly nohy”. Bylo tehdy veliké teplo a úplně jsem cítil, jak mi jde levá noha na místo, kam měla dopadat pravá a naopak. Přešel jsem do chůze, ale finální rovinku samozřejmě s hrdostí doklusal. Tato epizoda mi zůstala živě v ,,běžecké duši” a nikdy na ni nezapomenu. Ale takový já jsem, testuji rád své limity a nespokojím se nikdy s tvrzením, že něco “nejde”. Nejde to, nebo se o to ještě nikdo pořádně nepokusil?

Od roku 2007 ale uplynulo hodně vody. Běhání jsem se věnoval stále, ale ne tolik a ne tak seriozně. Letos, tedy roku 2012, jsem se rozhodl vrátit se v plné síle na běžecké tratě. Sezona mi nezačala příliš dobře, když jsem se na březnovém pražském půlmaratonu hodně trápil. Ale pozor, pozor, pozor. Sem totiž sahají kořeny toho, co se rozvinulo a vykvetlo ve velmi zajímavý přidaný rozměr do mého bytí. Měl jsem možnost doprovázet kvůli tomu, že mi nějak stávkoval žaludek, pomalejší běžce, kteří si dali za cíl dokončit pod 2:30.

Na tento čas běžel jako vodič i guru běhání v Čechách a zasloužilý ultramaratonec Miloš Škorpil. Něco jsem si o Milošovi našel a musím říci, že mě asi nejvíce z jeho bohatého seznamu úspěchů, ocenění a podniků zaujala Milošova oběhnutí naší vlasti, a to například v podobě “kilometrů pro Paraple”, abych uvedl jeden příklad za všechny.

Otevřel jsem si tedy před registrací na maraton stránky Pražského mezinárodního maratonu a rozmýšlel, jakou organizaci by bylo nejlepší podpořit. Chtěl jsem se tedy stát tzv. běžcem pro dobrou věc, ještě bylo ale nutné vyřešit, která z těch dobrých věcí je nejakutnější. Čí logo bych měl nést na hrudi? Víte, ono to s tou charitou není vždy tak jednoduché. Pro mě je než samotný výběr organizace a výše příspěvku důležitější uvědomění, že je v civilizovaném světě zcela samozřejmé dávat část svých disponibilních příjmů na dobročinné účely. Každý se zkrátka nemá tak dobře jako my, nemá takové štěští, že má třeba “jen” přístup k čisté vodě.

Zásadní není koho a v jaké výši bychom měli či neměli podporovat, ale dobrou vůli

pomoci, kde je to možné, by měl mít každý z nás. Přiznávám se bez mučení, že jsem si nevypracoval exaktní komparativní analýzu nabízených organizací, ale do oka mi prostě tak nějak padlo Světlo pro svět (Light for the World).

Zkontaktoval jsem tedy pana inženýra Víška, projektového koordinátora organizace, a dali jsme dohromady jednoduchou fundraisingovou koncepci, která fungovala tak báječně, že jsme nevybrali nic. Vinu za to beru kompletně na sebe, protože jsem zkrátka mohl udělat více: říci o tom více lidem, oslovit i lidi cizí, nevím. O to lépe naštěstí později zafungovala charitativní trička, ale to už bych odbíhal.

Maraton je krásná věc. Pocity na startu, v průběhu závodu a v jeho cíli jsou nepopsatelné. Pro mě osobně symbolizují takovou trojstupňovou kaskádu: očekávání či plánování, na kterou navazuje exekuce myšlenky či realizace nápadu a poté konstatování úspěchu a oslavy (resp. analýza důvodů neúspěchu a poučení se z chyb). Po každém úspěchu musí zákonitě přijít otázky: s kým mám běhat? Zadruhé, kdo bude můj průvodce? A konečně, otázka zásadní, kam bych měl běžet?

S kým už jsem vyřešil. Rozhodl jsem se být běžcem Světla pro svět se všemi závazky, které z toho vyplývají. Za ruku se nechám vést kamkoli, kamkoli kde najdu lidi dobré, od rodiny, přítelkyně, kamarádů či v běžeckém světě od Miloše Škorpila. A kam? No, jedině putovat cestou necestou v běžeckých botaskách. Když jsem tuto zpověď tvořil, chtěl jsem vybrat jeden výstižný citát týkající se tématu. Musím sem však vtěstnat druhý, velice známý, a sice tvrzení, že cesta je cíl, což nám praví východní filosoficko-náboženské učení taosimu. Jednou z takovýchto cest bylo i ekumenické ultramaratonské putování z evangelického kláštera Volkenroda v Duryňsku do bavorského katolického opatství ve městě Waldsassen. Toho se

týká ostatně i citát trojlístek mouder uzavírající.

Zúčastnit se běžecky celé 355km dlouhé akce by bylo daleko za hranicemi mých možností, a tak jsem si po domluvě s paterem Petrem Hruškou z Chebu vybral doprovázet poutníky jen ve středu z Friedrichrody do Neuhaus am Rennweg měřící okolo 86km. Jak už to však bývá, člověk míní a život mění. Na místo určení jsme díky kratochvilným zastávkám v Berouně, Plzni a Karlových Varech dorazili až nad ránem. V sedm hodin jsem již obdržel účastnické triko, mapu a základní informace o programu dne a už jsme se rozběhli zdolávat vršky Duryňských hvozdů. Chválím zde organizační úroveň akce a známkuji ji jednotkou s hvězdičkou.

Nikde jsme nebloudili, značení bylo perfektní a nádherně jsem si užil celý den.

Ostatně, tuto akci jsem si nadělil ke třiadvacetinám a nelituji ani v nejmenším. První

ultramaratonská zkušenost a pocity k nezaplacení. A to vše navíc v přítomnosti pohodových lidí, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu jako já. Stihl jsem si popřemýšlet, zrelaxovat po hektickém závěru školního roku na univerzitě, odpočinout si a načerpat energii z krásné přírody.

Neméně zajímavá a mnohé doplňující otázky provokující byla i běžecká diskuse s člověkem, který tento ultramaraton běžel celý – klobouk dolů! Ano, je to Miloš Škorpil! Hodně mi pomohl v závěru také Petr Hruška. Oběma bych chtěl moc poděkovat – letos jsme se, pánové, neviděli naposledy!

Nakonec z toho všeho bylo 74km dlouhé přemístění za 12 hodin brutto. Když jsme s Petrem Hruškou dorazili do Friedrichshoehe, zrovna odbíjela sedmá večerní. To mě také dostalo. Bral jsem to sportovně: někdy je prostě dobré v nejlepším skončit. Díky celému týmu Wallfahrtsmarathonu za možnost se zúčastnit. Poutníkům gratuluji, jste super a jsem rád, že jsem vás poznal. Vřelé díky si zaslouží také můj nelepší přítel Honza Petrášek za to, že jel se mnou a pomáhal mi tento náročný podnik zvládnout. V neposlední řadě díky Světlu pro svět, že jsem mohl na této akci hájit právě jejich barvy a doufám v dlouhodobou, pro obě strany přínosnou, spolupráci.

Zdeněk Kolman foto
  • přečteno: 8511/8359×, 2 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (14 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Zdenda Kolman | 12. 5. 2013 23.07 hod. | 178.248.252.xxx
Martine, velice děkuji za Tvůj komentář. Držím Ti palce jak do "klasického", tak do ultraběhání. Určitě je modelů spolupráce neziskových organizací s pořadateli běhů celá řada. Některé mají efekt větší, jiné menší, ale celkově si troufnu říci, že v tomto ohledu se doufejme dočkáme v nejbližším čase řady inovací a vývoje... Tvá připomínka k výši startovného nezní vůbec špatně a zcela ji chápu. Jsou však i tací, pro které je kategorie pomoci dobré věci skrze běh zatím "terra incognita". Ještě jednou moc děkuji, přeji Ti dobrou noc a kdyby ses třeba někdy chtěl proběhnout a jen tak nezávazně si popovídat, jsem kdykoli k dispozici. Ať to běhá!

Martin | 11. 5. 2013 21.51 hod. | 78.102.26.xxx
Jeden z nejlepších textů na tomto webu. Asi mě ovlivnil tím spíš, že začínám podobně jako začínal autor – Hvězda, Šárka a nesmělé krůčky do ultra.
Dobročinnost na závodech je velmi zajímavá – jen by mě zajímalo kolik za např. pražském maratonu mají neziskovky za prodej svých čísel. Jde jen o rozdíl oproti běžné ceně a nebo je získávají výhodněji? Běžné startovné je podle mě moc vysoké a, ač to možná zní špatně, organizátorům bych je za to nedal. Pro nějakou neziskovku bych ovšem byl ty peníze ochoten oželet.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků