logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Born to run – Zrozeni k běhu – motivace k tomu začít se hýbat

Born to run – Zrozeni k běhu – motivace k tomu začít se hýbat

Zamyšlení MUDr. Jiřího Marka nad touto knihou a nejen nad ní.

Nevěřte bezvýhradně informacím v médiích, v TV, tisku, knihách nebo na internetu.

Kdo tuto knihu přečetl, ten určitě dostal chuť hned se proběhnout! Pokud už pravidelně neběhal před čtením této knihy. Pokud čtenář občas běhal, dostal chuť začít běhat pravidelně. A víc! A častěji! A co je nejzajímavější, dostal určitě i chuť změnit svůj dosavadní život. Styl života. A to nejen tím, že bude běhat, či více běhat, ale také jinak jíst, změnit jídelníček, poopravit pořadí svých „životních priorit“. K tomu všemu vede tato kniha.

Kniha „Born to run" je opravdu dobře napsaná. A navíc přišla ve správnou dobu. Byla dobře načasovaná. Proto se stala bestsellerem. Mnoho lidí, zasaženo touto knihou, opravdu běhat začalo. Díky této knize začala spousta lidí běhat bosky. Potřebovali jsme tuto knihu. Protože běh, normální pohyb z našeho života mizí!

Motivace k pohybu, nejen k běhání, je skryta ve všech doporučeních moderní medicíny. V léčbě všech chorob, i těch nevyléčitelných, je pohyb jako lék nezbytný. Dokonce přiměřený pohyb, cvičení neznehybněných končetin pomáhá i v léčbě zlomeniny kostí – těch léčených – znehybněných.

Nejen z této knihy víme, že máme tělesnou schránku, která má své biomechanické zákonitosti. Tělo, jeho končetiny, svaly, kosti, klouby právě pro svoji správnou funkci potřebují pohyb. V tomto nejsme jiní než ostatní živočichové. Ať čtyřnožec či pták, všichni potřebují k životu, ke shánění potravy pohyb. Tělo všech živočichů je dennodenním pohybem udržováno ve správné funkci. Nejen svaly a kosti, ale i srdce, cévy, metabolismus a mozek. Člověk se liší tím, že používá mozek k tomu, aby měl tento život snazší, aby s co nejmenší námahou (včetně té tělesné) potravu získal. Tím, že mozek získal tuto autonomii, tělo ho poslouchá… ztratil tyto konkrétní pudové mechanismy, ztratil nutnost přirozeného pohybu. Naše tělo však pohyb potřebuje. Člověk to ví, ale je těžké se k dostatečnému pohybu přinutit. Když chybí ten tlak, když nejde o potravu! Když nejde o život! Tak daleko došla ona nadvláda mozku nad tělem.

Člověk moderní doby už nemá téměř žádnou potřebu chodit, natožpak běhat. Proto se nám jeví „objev" této knihy, že jsme zrozeni k běhu, jako překvapení. Podíváme-li se však na naše potomky, na malé děti trochu s logickým nadhledem, tak z tohoto důvodu tato kniha psaná být vlastně nemusela. Děti asi do 5 let jsou v neustálém pohybu, nechodí, běhají. A pokud se zastaví, není v tomto raném dětství potřeba přemýšlet, jaký je správný postoj, správné držení těla vestoje, je to automatické, bez přemýšlení, nikdo děti učit stát nemusel. A samozřejmě ani běhat. V raném dětství ještě pud k pohybu nechybí.

Před asi 25 lety probíhaly výzkumy, kolik vlastně v tehdejší době průměrnému dospělému člověku chybí pohybu. Bylo zjištěno, že to je 30 minut. Minimálně 3x týdně by se měl běžný člověk té doby nějak hýbat, sportovat a cvičit. Tak, aby při tomto pohybu srdeční frekvence dosáhla 65 procent maximální srdeční frekvence – MSR. To bylo před 25 lety! V roce 2009 dokončili medicínští výzkumníci na universitě opět dlouhou studii na toto téma (překvapivě v USA) a zjistili tento posun: dnešní moderní průměrný člověk potřebuje minimálně 50 minut DENNĚ! Za stejných podmínek. To je posun! Před pár lety bylo potřeba ke správnému životnímu stylu přidat půl hodiny pohybu 3x týdně. A dnes denně – minimálně 50 minut! Pohyb nám prostě z denního života zmizel. K práci, k obživě ho z 99 procent nepotřebujeme.

Motivace touto knihou k pohybu, konkrétně k běhání, je neuvěřitelná. Pokusím se z pohledu nejnovějších poznatků moderní medicíny a samozřejmě i z pohledu mých zkušeností a vědomostí malinko poopravit některé zavádějící informace. Nelze ani tuto krásnou knihu spolknout i s chlupy.

Autor začal pátrat, proč ho bolí noha v r. 2001. Byl u lékařů, údajně nejlepších odborníků v USA. S tím nebudu polemizovat. Obecná praxe tehdejší doby, ale i bohužel stále ještě i současné, je přesně taková, jak popisuje v knize. Píše, že si v té době připadal jako fyzicky nezničitelný. Hodně a denně sportoval. Experimentoval s extrémními sporty. Vše zvládl bez škrábnutí. „Ale stačilo se několikrát proběhnout, a válím se po zemi jako chlápek postřelený na příjezdovce. V jakémkoli jiném sportu by mě podobná sbírka zranění diskvalifikovala. V běhání se to považovalo za normální. Opravdovou kuriozitou jsou běžci, kteří na zranění NETRPÍ. Osm z deseti běžců se zraní KAŽDÝ ROK. Je jedno, jestli jste mohutní nebo hubení, rychlí či pomalí, šampioni maratonu nebo jen víkendoví nadšenci, pravděpodobnost, že si poraníte kolena, lýtka, šlachy, kyčle nebo paty je stejná“. Ale již před rokem 2001 jsem nejen já, ale i jiní známější kolegové nejen v ČR, ale i v USA psali o tom, že neexistuje zranění bez příčiny. Zranění se běžcům nestávají. To není náhoda. Je to důsledek absence preventivní péče o sportovcovu biomechaniku. Fakt, který popisuje autor knihy McDougall jako citaci ze „Sport Injury Bulletine – každý dopad chodidla při běhu působí na jednu nohu silou rovnající se dvojnásobku váhy těla" je zajímavý. To, jak popisuje lechtání chodidel… až po mučení přes chodidla v Iráku možná zaujme či pobaví čtenáře. Autor však neuvádí nebo neví, že moderní lékaři výzkumníci už před rokem 2001 prokázali asymetrii v zátěži nohy díky poruše statiky těla, díky funkčním změnám v postavení pánve. Ty jsou následkem toho, že máme pouze dvě nohy a na nich chodíme, nebo také běháme… Díky této disbalanci se každé kilo váhy přenáší 4x více na nohu přetěžovanou. Takže je hezké, že při běhu dopadne na běžcovu nohu jeho váha (má-li 90 kg) vahou 180 kg. Ale při poruše statiky těla, díky asymetrii v postavení pánve, však vahou 360 kg na nohu přetěžovanou! A na nepřetěžovanou, vlastně tím pádem odlehčenou, sice výrazně méně než 90 kg, ale asymetricky. Jiným směrem, jiným zřetězením svalů!!! Toto jsou ještě závažnější fakta. Proto se zranění přihází na jedné noze, zcela výjimečně na obou současně.

Na otázku na str. 20 „Jak se tedy má běhat správně?" jsem již před r. 2001 já a samozřejmě i jiní známější lékaři ve světě (ale také u nás, např. prof. MUDr. Janda) odpovídal – běhat máme automaticky správně! Co to je? Tak jako děti nikdo neučí běhat, tak i nás by nemusel. Tím, že jsme od dětství neběhali soustavně, každý jednotlivý den… tak jsme to zapomněli…To ale není jako zapomenut napsat úkol do školy. Tělo zapomnělo tyto zažité mechanismy, složité reflexní pochody ve svalech a kloubech při běhu. Běhat automaticky správně znamená intuitivně, reflexně. Toto je část pravdy. Samozřejmě techniku správného stylu běhu se naučit můžeme za pomocí trenéra či příruček a video-návodů. Automaticky správně – tato odpověď má hlubší kontext. Máme zakódován, geneticky zakódován, „stereotyp běhu“. Toto nervově reflexní propojení svalů nohou s centrálním nervovým aparátem, konkrétně s míchou, je funkční, pokud je správně používáme. Přestaneme-li je používat, nezmizí, ale nefunguje automaticky. Musíme je oživit. Proto se v posledních desítkách let objevuje jako automatická součást rehabilitace po zranění dolní končetiny, která byla léčebně znehybněna, cvičení na obnovování reflexů. Balanční, propriocepční cvičení. Je-li ale díky nedostatečné péči o funkci našeho těla přítomna disbalance ve statice – asymetrie v postavení pánve, které mění funkčním způsobem délku končetin tak, že máme klidně jednu dolní končetinu o 3 – 4 cm delší než druhou, tak tuto poruchu vyléčit NELZE. Nelze zautomatizovat stereotyp běhu. Jedině jsme-li funkčně ve správné biomechanické balanci, pak můžeme vylepšovat techniku běhu, běhat správně.

pokračování za týden

Jiří Marek foto
  • přečteno: 11621/11263×, 2 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (20 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Radovan Zelenc | 28. 1. 2016 17.22 hod. | 193.87.75.xx
Mne sa zranenia vyhýbajú,lebo dbám na dodržiavanie princípov tréningu.

Johanula | 27. 1. 2016 22.49 hod. | 95.90.214.xxx
Jedinou pravou motivací jsou drahé boty, koupila jsem si https://www.eobuv.cz/polobotky-asics-gt-2000-3-lite-show-t500q-turquoise-turquoise-black-4040.html a od té doby běhám denně :D :D

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : Tak asi nebudou tak uplne spatne, kdyz je lekari doporucuji, ne? »
  • Pražský maraton: Slalom mezi běžci : Ahoj Pavle, tak už vím s kým poběžím:) Těším se na Tvé vyprávění, pokud budu schopna ještě…»
  • Deset mýtů o běžeckých botách : Asi to sem nepatří,ale přesto.Velmi se mi líbí nový model-Salming enroute.Na nohou jsem je dosud…»
  • Běhejte jako dítě aneb jaký typ běžce ty vlastně jsi : A co Zátopek? Paula Radcliff? adadad – já myslím, že člověk má běhat jak je mu přirozené, tím…»
  • Máš mě rád? : Milý Miloši, máš pravdu, čtu opravdu jako mladí a snažím se nežít v minulosti, ale součastnosti,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků