logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Born to run – Zrozeni k běhu – co na to naše nohy

Born to run – Zrozeni k běhu  – co na to naše nohy

V minulém dílu Jirkovy rozborky knihy Born To Run jsme se dozvěděli, že je zdravé se hýbat, a jak až moc bychom se měli hýbat, abychom svůj život ve zdraví ustáli. Co se dozvíme dnes? Tak na to je lehká odpověď, kterou najdete, když se začtete do následujících stránek.

Proč se ostatní savci mohou spolehnout na své nohy?

Tahle otázka ze str. 21 je téměř nadbytečná. Když si uvědomíme, že všichni savci používají své nohy, většinou čtyři!, k běhání za potravou, případně k jejímu hledání a občas k útěku před nebezpečím, je logické, že neustálý celodenní pohyb zvláště u čtyřnožců automaticky udržuje správnou funkci celého těla. Savci si nesednou na židli, k počítači… Odpočívají pouze vestoje či vleže – a zbytek dne jsou v pohybu.

Na fakt, uvedený na str. 22, že „Tarahumarové netrpěli cukrovkou, depresemi a vlastně ani stářím“ a také jinými civilizačními chorobami, že dokázali běhat velmi rychle i ve stáří si nelze než povzdechnout. Ano, je to tak. V této větě je zhuštěn význam této knihy. Zamysleme se nad sebou, nad svým životním stylem. Nejsme jen mozek v těle. O tělo musíme pečovat, odměněn bude poté i MOZEK!

Na str. 95 začíná vzpomínka a odkaz na NAŠEHO Emila Zátopka. Vigil toužil jen po tom, najít jediného ROZENÉHO BĚŽCE, někoho, kdo bude běhat jen pro radost z běhu jako umělec unášený inspirací, a moci studovat, jak trénuje, žije a myslí. Vigil jeden takový prototyp našel. Český voják, nemotorný moula, který běhal tak příšerným stylem, že vypadal, jako by mu právě propíchli srdce. Tak se o něm alespoň vyjádřil jeden sportovní novinář. Jenže Emil Zátopek miloval běh natolik, že ještě jako voják základní služby brával svítilnu a vyrážel za nocí na třicetikilometrové běhy do lesů… V kanadách… V zimě… Po celodenním pěchotním výcviku“. Měl jsem to štěstí, že jsem se s panem Emilem Zátopkem mohl setkat. Bohužel však až u nemocničního lůžka, při jeho poslední hospitalizaci. Slovní komunikace již zajímavá nebyla pro jeho výrazné oslabení nemocí (i tehdy mluvil česky i německy). Mohl jsem však vidět a zběžně vyšetřit, jak vypadají klouby běžce, který naběhal neuvěřitelné množství kilometrů. Je otázkou, zda někdo někdy za svůj život naběhal víc. Je fantastické, jak dokázal pan Emil Zátopek ve svém životě běhat a jak dokázal žít běháním." Žijme tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřebního ústavu, říkával Mark Twain. Zátopek objevil způsob, jak běhat, aby když vyhraje, měly z toho radost ostatní týmy, soupeři v běhu“.

Na str. 153 začíná óda na běhání bosky. Odvíjí se od „Manifestu bosé nohy Bosého Kena Boba. Mnohé z vás asi trápí chronická zranění způsobená běháním, začíná Bosý Ken Bob: Boty blokují bolest, ne nárazy!... Bolest nás učí běhat pohodlně!... V okamžiku, kdy začnete běhat bosí, změníte způsob svého běhání“. Nelze než souhlasit. Velmi mě mrzí, že já měl ve svém dětství běhání bosky zakázáno (samozřejmě milujícími rodiči s dobrým úmyslem, ochránit mé nohy od zranění). Pamatuji se však dodnes, že někteří mí starší příbuzní tehdy ještě bosky chodili, běhat jsem je neviděl. Zajímalo mě tehdy, jak je to možné. Mě chůze naboso bolela. Divil jsem se, že odpovídali, že je to příjemné. Chodili bosi. Chodili ale bosky jen na venkově, na polních cestách, při práci na polích, prostě v terénu bez silnic, bez chodníků, bez tvrdého podkladu.

Tady si dovoluji vsunout svoji úvahu o běhání naboso a v pětiprstech, kterou jsem napsal ještě před přečtením této knihy. Po jejím přečtení jsem ve svém příspěvku, zamyšlení, nezměnil ani slovo.

Pětiprsty, minimalistická běžecká obuv, běhání naboso!

Je to nyní velká móda mezi běžci. Existují propagátoři i odpůrci.

Jedná se vlastně o „rukavice na nohy“. Proto neposkytují žádnou podporu noze a nožní klenbě. Poskytují pouze ochranu kůži proti přímému kontaktu s terénem. Proto jako reflexní léčbu pomocí chůze či běhu prostřednictvím dráždění plosky nohy nerovným terénem, chůzí či během v písku či jemném štěrku, případně během v lese, je lze absolutně doporučit. Pro delší chůzi či běh jsou vhodné pouze pro minimum lidí. Málokdo se narodil s vrozeným ideálně symetrickým postavením nohou, kotníků ve vertikální ose, postavením celých dolních končetin beze sklonu k typu O či X. Bohužel pro 99 procent lidí platí to, co již mnohé výzkumy na renomovaných universitách dávno a opakovaně prokázaly. To, že naše nohy díky vrozené malé či větší asymetrii nejsou vhodné pro chození bez adekvátní podpory botou... I malá asymetrie v postavení nohy změní reakci svalů lýtka a následně celého těla na každý jednotlivý krok.

Proč tedy to nadšení běžců z těchto minimalistických bot? Musíme odlišit dvě stránky věci. Vliv svalů nohy a lýtka na celý organizmus je nesporný. Nejen svalová reakce pánve, nejen změny v symetrii a délce dolních končetin. Je to vliv biomechaniky, propriocepce a sensomotoriky. Každý krok díky této nejenom svalové reakci naše tělo ovlivňuje. Korekce postavení nohy a kotníku, vedení nohy při chůzi může našemu zdraví významně pomoci. Čím více a lépe však korigujeme, čím více pak následně zatěžujeme nohy chůzí a během, tím méně povzbuzujeme k funkci malé a drobné svaly nohy. Ale pozor, nyní mluvíme o krátkých svalech nohy a chodidla. Sem patří minimálně 18 relativně malých svalů na jedné noze. A tyto svaly jsou správnou podporou kvalitní botou a individuálně vytvořenou stélkou v ní šetřeny a následně ochabují, ztrácí sílu a funkci.

Proto sportovci a zvláště běžci, kteří naběhali stovky až tisíce kilometrů, cítí po krátkém používání tohoto druhu bot pouze příjemné reakce nohou. Svaly, které existovaly, ale nefungovaly správně, náhle ožívají. To nelze necítit. Pokud však tito sportovci budou používat pouze tento typ bot, případně budou běhat přímo bosky, tento pozitivní efekt bude slábnout. Opět naskočí vliv toho, že máme pouze dvě nohy, konkrétní vrozené, často asymetrické postavení nohou a kotníků… a to ovlivňuje nejen nohy, ale i tělo.

Zpět k pětiprstům. Tyto výše uvedené aspekty funkce obuvi opravdu nemohou splňovat. Přesto se jedná o vynikající pomůcku. Jak jsem již uvedl, mezi speciální cvičení, která vedou k procvičení více svalů nohy, mohou pomoci právě pětiprsty. Nikdy však způsobem běhu na delší vzdálenosti. Vždy by se mělo jednat o kratší výběhy, případně pouze procházky v době trvání – v minutách, nikoliv desítkách minut. Souhrn takových proběhnutí však může za den dát sumu až 50 minut. bez rizika poškození. Rozděleně do minimálně dvou intervalů se však o přetížení nejedná. Vše je ale individuální, vše se odvíjí od konkrétního stavu nohou.

Speciální cvičení na drobné svaly nohy, aniž mluvíme o sensomotorice a propriocepci, existuje i v ČR léta. Nejzajímavější přístroj předvádí v Hradci Králové MUDr. Havrda – PODOGYM. Není to však jediná možná pomůcka.

Na závěr bych chtěl zdůraznit: NOHA je prostorový útvar, má svoji architektoniku, nohu nelze jen odizolovat od kontaktu s povrchem, na kterém chodíme či běháme. Je třeba nohu podepřít a případně (což je bohužel častější, než si myslíme) korigovat vrozené či poúrazové asymetrie. Vliv této správné podpory není jen na nohu samotnou. Na funkci nohy při pohybu, při došlapu reagují svaly lýtka a následně celé tělo. Na nohu má zase vliv stav statiky těla… máme přibližně 233 kostí v těle a ty jsou správně funkčně propojeny. Bez udržování jejich souladu se však nikdo neobejde. Nebudeme-li se věnovat i drobným svalům nohy, čekají nás negativní následky až po opravdu tisících kilometrech chůze a běhu, případně ve stáří. A to je fakt.

K této mé úvaze o běhání bos, kterou jsem napsal již v r. 2011, bych pouze dodal, že alarmující poukaz na ničení našich nohou botami začíná být zajímavý až opravdu v dnešní době. Sportovci, kteří aktivně sportovali před 10 lety a ještě dříve sice v dětství bosky neběhali, jak však i autor sám potvrzuje na str. 164, do roku 1972 běhali na tenkých podrážkách, tím pádem negativní vliv bot nebyl až tak výrazný. Navíc zdůrazňuji, chodili jsme více! Bylo více terénů bez chodníků a silnic. V dnešní době běhají i děti v botách, na tvrdých terénech… až na děti v Africe a v Asii. Bez bot se určitě neobejdeme. Je ale otázka, jaké ty boty budou.

Na str. 165 je zvýrazněn negativní dopad výztuh a opor v botách. Musím souhlasit. Ale! Nelze nohu, která je mírně či více asymetrická, jak co se týče tvaru, tak vertikální osy kotníku, nechat chodit a běhat bez minimálně nasměrování správnou podporou. Je však rozdíl, jak tuto podporu či nasměrování nabídnout pomocí boty či vložky v ní noze pro chůzi, pro pomalý běh, pro rychlý běh či dokonce pro běh s častou změnou směru toho pohybu (například pro kolektivní sporty). Tady by bylo vhodnější používat adekvátni boty a individuální, korigované vložky v ní. Ale pro každý způsob běhu jinou botu, jinou korekci vložkou v ní.

Výsledek studie v „The Američan Journal of Sport Medicine" z r. 1993 o rozcvičování a vlivu jógy (asi myšleno i strečinku) pouze potvrzuje význam těchto procedur pro sportovní aktivitu a její kvalitu jako takovou. Souhlasím s minimálním či žádným vlivem na prevenci zranění. To nakonec prokázaly jiné studie v pozdějších letech (1996 – 2000), které byly uvedeny také ve stejném časopise. Ty prokázaly preventivní význam pro některé druhy (nikoliv paušálně) sportu pouze jako zahřívací cvičení – a opět žádný pozitivní vliv protahovacích cvičení! Rozcvičení před během u člověka, který není ve funkční kondici (míněno postavení pánve, svalová eubalance od nohou až po hlavu) přinese pouze zvýraznění funkčních asymetrií a disbalancí, proto vede ke zranění dokonce častěji.

Paralela se čtyřnožci se opět nabízí. Čtyřnohý savec nemá pauzy mezi tréninky a závody, nesedí, pohybuje se, běhá stále! Je to jeho životní nutnost. Nepotřebuje dohled nad funkcí těla. Po případném úraze musí být okamžitě schopen normálně fungovat i dál, jinak se stane obětí šelem, které by si na zdravého jedince netroufly. Narodí-li se takový savec s vadou či výraznější asymetrií, nepřežije než pár dní. Dokonce ani jeho matka se nesnaží takového potomka udržet při životě, instinkt jí praví, že to nemá budoucnost. A člověk? Řecká Sparta je již dávná minulost, ale je s podivem, jak jsme tehdy ještě byli blízko ostatním savcům. My, myslící lidé!

Na str. 171 je z mého pohledu nosná část přínosu knihy, odborného přínosu. Vliv biomechaniky na nohu – a musím rozšířit – následně z nohy dále na celé tělo. 26 kostí, 33 kloubů nohy, 12 šlach a 18 svalů potřebují trénink k udržení své funkce. Ideálně vypolstrovaná bota z tohoto pohledu nohu ochuzuje o správný pohyb, znemožňuje správnou funkci. Máme však každý jinou nohu, jiné nohy, jak co se týče klenby, tak vertikální osy kotníku a nohy. Proto jen minimum lidí může běhat bosky (pomineme-li vhodnost terénu, na kterém běháme). Většina potřebuje malou či větší pomoc k nasměrování pohybu a tím reakce řetězce svalů nohy a dolní končetiny při běhu. Pro tyto lidi je běhání bos jako lék, který je potřeba individuálně dávkovat. Str. 174 – „Dobře vyvinutou nohou byla obdařena jen část populace." Nelze než jen souhlasit!

Jiří Marek foto
  • přečteno: 14143/13657×, 8 komentářů

Hodnoť článek

3 z 5 hvězd dobré (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Lucie Hruba | 5. 8. 2012 22.38 hod. | 176.74.128.xx
Nevim, proc se porad omyla, ze beh po tvrdem povrchu je naboso nemozny. Kdyz se to neumi, tak samozrejme ano. A jelikoz spravne popisujete, ze dnesni lide uz neumi ani chodit, tak chtit po nich, aby umeli jeste k tomu bezet je nemozne. Asi to malokdo pochopi, ale mam ploche nohy. Pred par mesici jsem zkusila chuzi a nasledne behy naboso. Predtim jsem se zpatky vratila k fyzice, mechanice, biomechanice, architekture, anatomii ..... Nastudovala a vyrazila. Po tvrdem terenu. Nejtvrdsim, co existuje. Asfaltu, betonu. Cyklistickych stezkach. Dnes mam za sebou stovky kilometru. Bez jedineho zraneni. Bez jedineho poskozeni nohou. Beham pres spicku. Kdyz budete po asfaltu dupat pres patu, tak vas nezachrani ani supertlumene boty. Plochost se zlepsuje, tzn. ze noha ziskava "zdravejsi" podobu. Nepotrebujete dobre vyvinutou nohu. Tu nema skoro nikdo a navic ji nepotrebujete. Potrebujete se jen naucit vnimat svoje telo.

Adam | 29. 7. 2012 21.01 hod. | 109.71.213.xx
MichalCh: Problem je, ze v tom se antropologove a ucebnice neshodnou (ostatne hlavni propagator myslenky "born to run" je evolucni biolog). Jina uznavana teorie napr. pravi, ze schopnost pohybovat se po dvou prinasi vyhodu, kdyz je potreba prenaset jidlo z sirsiho okoli do domoviny. Napr. simpanzi to taky takhle delaji, byt nejsou na dve nohy nejak zvlast uspozobeni. Zmena prostredi z lesu na savany toto chovani zvyhodnila. Znovu navic zopakuji, ze pred 3 miliony let nemel clovek vetsi mozek nez simpanzi, takze potreba chodit po dvou kvuli noseni hlavy je pochybna.

MichalCh | 29. 7. 2012 14.40 hod. | 46.13.59.xxx
Takto se to uvádí v učebnicích evoluční biologie, i když jsem to napsal dost zjednodušeně, tak přesně cituju:
"Zvětšení mozkovny v souvislosti v životem ve stromovém prostřední (tj. ještě PŘED přechodem na dvě nohy) způsobilo zvětšení klenby lebeční, jehož důsledkem bylo přesunutí velkého týlního otvoru na bázi lebky a změna zakřivení báze lebeční. Tato anatomická změna však byla nevýhodná při pohybu na zemi, protože nutila k nepřirozenému dorzálnímu ohnutí krční páteře. Toto byl patrně hlavní impuls ke vzpřímení pozice těla a k bipednímu pohybu hominidů, na rozdíl od bipedních plazů a ptáků, kdy hlavním impulsem bylo zrychlení běhu." Zbyněk Roček: Historie obratlovců, evoluce, fylogeneze, systém, Academia
Zdůvodňování uvedené v Born to run mně přijde trochu podle hesla "přání otcem myšlenky".

Adam | 28. 7. 2012 11.13 hod. | 109.71.213.xx
Opakovane me zarazi udaj 99 % lidi, kteri maji nesymetricke nohy a z toho vyplyvajici predpoklad, ze je pro ne chuze/beh naboso ve vetsim mnozstvi skodliva (autor zde uvadi 50 minut – to je cislo zjistene fenestralni nebo skutecnou analyzou?).
Takze de facto tvrdite, ze bud v dnesni dobe z nezname priciny jsou lidske nohy vyrazne horsi nez v nedavne minulosti, nebo ze v teto minulosti rekneme nadpolovicni vetsina lidi trpela z dusledku chuze/behu naboso (protoze boty proste nemeli, a kdyz je meli, tak bez jakekoliv opory)? Ma to smysl? Existuje nejaka hodnoverna studie?
Z osobni zkusenosti vim, ze kdyz dodrzuji zakladni pravidla narustu objemu/intenzity treninku, tak i pres asymetrii leve nohy jsem bez problemu schopen behat kolem 30 – 35 kilometru v petiprstacich (cca 3 hodiny). A domnivam se, ze na delsich vzdalenostech mam problemy z vyrazne odlisnych duvodu, nez jsou zrovna boty. Byt v pohybu nekolik dni v kuse taky neni problem.
MichalCh: Me prijde teda teorie o mozku vyrazne nedotazena. Krcni pater mnoha zivocichu to zvlada, zvlaste kdyz si uvedomim, ze nasi prvni bipodalni predci meli zhruba ctvrtinove mozkovny oproti soucasnosti. Jaktoze to simpanzi zvladaji na ctyrech s velice podobnymi proporcemi? Mozkovna zacala vyrazne rust az PO prechodu na dve nohy.
Osobne se ale domnivam, ze neexistuje "hlavni duvod", protoze to by predpokladalo, ze evoluce je nenahodny cileny proces. Spise se jednalo o nahodu, ze urcita cast primatu presla nebo byla donucena prejit z lesu do savan a zde se z plejady vetsich a mensich duvodu prosadil jeden z druhu, ktere presly na dve nohy.

Tom | 27. 7. 2012 13.28 hod. | 147.231.112.xxx
Napadla mě stejná otázka jako Blechu. Jak vypadaly ty Zátopkovy klouby nejen po tom běhání v kanadách? To bylo jen naťuknuto. Článek je trochu chaotický, spíš takové soukromé poznámky, než že by někam vedl, k nějakému závěru. Tím nechci nějak ponižovat tu práci, kterou to muselo dát.

MichalCh | 27. 7. 2012 13.10 hod. | 176.74.128.xx
Vůbec ta naše chůze po dvouch je spíš trochu paskvil, než dokonalost sama. Například žádný jiný savec nemá tak komplikovaný kolena jako člověk a tím více možností k problémům. Samozřejmě se značně zvýšil tlak na všechny části, změny na pánvy kvůli bipedii vedly k obrovskému zkomplikování porodů atd. Nakonec evoluce rozhodně nesměřuje k dokonalosti, ale spíš k jakžtakž přežitelným kompromisům. Z těchto důvodů teorie o vzniku chůze po dvouch, kvůli "uběhání jelena" obhajovaná v Born to run je dost směšná, ten důvod musel být podstatně závažnější. Jako nejpravděpodnější se zdá zvětšování mozku, těžší mozek a větší lebka už se nedali nosit horizontálně, krční páteř by to prostě nezvládla. To samozřejmě nevylučuje, že další výhody z toho plynoucí – větší přehled v terénu, uběhání jelena – chůzi po dvouch dále nepodpořili, ale jako hlavní důvod jsou dost slabé.

Blecha | 27. 7. 2012 12.51 hod. | 90.183.56.xxx
A jak vypadaly klouby běžce, který naběhal neuvěřitelné množství kilometrů?

Tom | 27. 7. 2012 11.30 hod. | 147.231.112.xxx
"Když si uvědomíme, že všichni savci používají své nohy, většinou čtyři!" – a to včetně lachtanů, tuleňů a dokonce i delfínů! :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků