logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Olympiáda vymknutá z kloubů se díky Čechům vrací ke kořenům

Olympiáda vymknutá z kloubů se díky Čechům vrací ke kořenům

Pobíhaje po Londýně (honili mě sekuriťáci z jednoho místa na druhé, abych netvořil hloučky) jsem si čím dál tím více uvědomoval, jak se olympiáda od svého vzniku změnila. Že už to není oslava sportu, ale oslava reklamy. Že už to není o sportovcích a výkonech, o radosti, ale o tom, kdo získá nejlepší čas na umístění své značky, svého šotu v průběhu reklamního bloku. Ale pak přišly důkazy, že to však není úplně tak pravda.

To byl jeden pohled, který však už mám, a určitě ne jen já, dlouho. Prostě sport se stal výnosným businessem a sportovci reklamními panely, a za získání co největší plochy jejich kůže na umístění své značky se platí miliony. To je v pořádku, ostatně sportovní život netrvá dlouho, tak je třeba se zajistit na ten zbytek. Akorát to nějak nesedí s tím olympionismem, s tím ideálem čistého sportu, čisté radosti z pohybu, který člověku poskytuje.

Naštěstí byla letošní olympiáda svěřena Londýnu. Britové, ať k nim máme jakékoliv výhrady, mají jednu ohromnou vlastnost: konzervatismus. Narážíme na něj všude, většinou nám vadí, že jsou to takový konzervy, že jsou takoví suchaři, ale většina z nás má ráda ten „suchý" britský humor.

Je mi jasné, že v současné době už by bylo naprostou utopií vrátit se do osmdesátých let 20. století, kdy se řešilo, zda profesionální sportovce pustit na olympiádu. Dnes tam jsou, a i ty sporty, které byly ještě před 30 lety „amatérské" ve smyslu, že je dělali lidé pro radost a ne pro peníze, byť na profesionální úrovni, se dnes zcela zprofesionalizovaly a pro radost je dělají jen hobíci, hrající si na své vzory.

Díky staré dobré Anglii a díky českým sportovcům však základní myšlenky olympionismu – přátelství, radost z pohybu, oslava sounáležitosti, oslava života…, na olympiádě v Londýně jsou a jsou cítit na každém kroku.

Být součástí nekonečného hada povzbuzujících u trati olympijského maratonu žen byl neskutečný zážitek a bylo zcela lhostejné, kdo běží. Angličané a s nimi i všichni návštěvníci her dokáží skutečně povzbuzovat a tlačit každého do cíle, a je jim zcela jedno, zda je to našinec či „cizinec“. Určitě je to dáno i tím, že v Londýně spíše potkáte Čecha, Slováka, či příslušníka jiného národa (a to nejen v době olympiády) než Brita. Možná právě proto jsou praví Britové tak konzervativní, aby se v té přirozené kolonizaci britských ostrovů na svých ostrovech neztratili a neasimilovali v jeden celosvětový národ.

Díky svému konzervatismu však Britové zůstávají sebevědomí, což na někoho může působit jako červený hadr před očima: „Na co si to hrajou, vždyť už ve světě dávno nic neznamenají!" Omyl, Britové budou vždy hrát jednu z hlavních rolí ve světě a to proto, že si dokáží ochránit své tradice a tím dokáží ochránit i ty nejlepší tradice člověka. Londýnská olympiáda je toho nejlepším důkazem, ať ji získal Londýn čistě či někde někdo někomu něco šoupnul, rozhodnutí olympijského výboru – konat letní olympijské hry v Londýně – bylo jednoznačně dobrým rozhodnutím.

A teď k tomu přínosu Čechů.

Kdybych si z londýnské olympiády nic nezapamatoval, tak mi navždy zůstanou v paměti dva okamžiky.

První, kdy Ondřej Synek objal za cílem svého přemožitele Novozélanďana Mahe Drysdala, přestože mu možná vzal největší šanci na „nesmrtelnost" – olympijské zlato. A udělal to zcela spontánně, protože byť největší soupeři, v osobním životě jsou přátelé a to je víc než soupeření.

Druhý, kdy Ivana Sekyrová vbíhala mávajíc na vše strany do cíle svého olympijského maratonu. Udělala to také naprosto spontánně a v tom zamávání byl celý její život, byla v tom láska k běhání, byla v tom láska k těm, kdož jí poskytli oporu v tomto těžkém závodě – divákům, kteří ji hnali do cíle (těch na trati, i těch u televizních obrazovek). Byla v tom prostě „obyčejná" lidská radost, o níž se chtěla podělit s celým SVĚTEM.

A o tom to je, či by mělo být – RADOVAT SE A POSKYTOVAT RADOST – to jsou olympijské ideje a tradice, které je dobré si připomínat, pro něž má cenu olympiády pořádat!

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jarda Horníček | 8. 8. 2012 23.32 hod. | 83.208.52.xxx
Přesně tohle se mi honilo hlavou...

running turtle | 8. 8. 2012 7.39 hod. | 193.228.234.x
Krásně napsané, cítím to všechno úplně stejně. A už zase jste mi vehnal slzy do očí! Co já už se okolo tohohle maratonu nabrečela!

1bubobubo | 7. 8. 2012 21.55 hod. | 82.150.185.xxx
Miloši, parádní článek a všiml jsi si, že ti sportovci, kteří se před či během, svého výkonu usmívali, tak předvedli to nejlepší (Ondra S., Ivana S, Lucie H. s Andreou H., Vavřinec H. a Standa J., Markéta S. s Kristýnou K. a nebo třeba Katka E. a také Lukáš M.) Prostě ti, kteří měli radost z toho, že sportují :-), že se mohou OH zúčastnit a reprezentovat nejen sebe ale i ČR. To jsou pro mě vítězové ať jsou první nebo stí, na ty jsem hrdý!

Martina | 7. 8. 2012 15.01 hod. | 88.101.238.xxx
Mám radost za Vás, že jste si to tak krásně užili!

Mrk | 7. 8. 2012 14.36 hod. | 194.228.149.xxx
A ještě si přidám:
Ivanino mávání nejenom ve finiši, ale i na trati si všimla britská režie a zařadila ho do přenosu maratonu.
Takže mimosmyslová esence lidství spolehlivě funguje i mezinárodně...

petr | 7. 8. 2012 14.28 hod. | 90.177.95.xxx
jste mě pane Škorpil dojal, pěkně napsané

Danuše | 7. 8. 2012 13.23 hod. | 90.176.137.xxx
Nádhera jako vždy.Díky

pavel kosorin | 7. 8. 2012 12.11 hod. | 31.30.4.xx
skvělý článek, díky

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví37
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice96
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků