logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Na začátku proměny Martiny stálo: Když se chce, tak všechno jde

Na začátku proměny  Martiny stálo: Když se chce, tak všechno jde

Nejsem žádná velká pisatelka, ale pokusím se popsat svou životní etapu trochu posloupně...

Sport byl odmala víceméně alfou-omegou mého dětství a dospívání. Postupně jsem prošla od baletu, gymnastiky, plavání, základů tenisu, lyžování, přes atletiku, které jsem věnovala 4 roky na Sportovní škole a 4 roky následně na Sportovním gymnáziu v Brně, až k běhu přespolnímu, středním tratím a nakonec sprintu. Dokonce jsem neběhala až tak špatně, ale představa mé matky, že musím jen vyhrávat, mi nakonec postupně běhání natolik znechutila, že jsem svým způsobem dělala vše, abych nemusela běhat. Taky proto jsem byla ve IV. ročníku vyřazena ze sportovní přípravy, kdy jsem nesplnila opakovaně limit na 400 m.

Martina před

Těsně předtím to vlastně začalo... Hodně času jsem věnovala jídlu a především sladkostem všeho druhu. Nešlo o pouhé jedení, ale systematické přejídání, dojídání svačin po spolužácích a kvantita sladkého a ostatního jídla rostla jako blesk. Např. kromě normální „větší běžné stravy" jsem byla schopna sníst i deset Horalek najednou a toto množství různého sladkého denně. Bylo to jako droga... Jak se říká, že s jídlem roste chuť, tak je to přesné.

A tak není divu, že během krátké doby moje váha vyskočila z 55 kg na 66 kg – a když běháte závodně s „batohem na zádech", opravdu nejde plnit limity.

Další období mého života bylo jako na houpačce, v letech 1989-1993 jsem neustále hubla a přibírala. Díky tomu, že jsem studovala TV,to šlo zvládnout a to jsem netušila, co mě čeká dál...

Nejhorší moje životní období následovalo v letech 1994-2009. Vdala sem se, porodila postupně 3 děti a díky manželově práci, kdy byl skoro celou dobu mimo domov, se starala o děti, domácnost, jejich sport, chodila do práce... atd., což je vlastně normální, vím, ale tím, že jsem neměla čas vůbec na nic kolem (kamarádky, chození za zábavou, natož sport), jsem nic neřešila a jedla, a bylo mi úplně jedno, jak vypadám... Takže jsem byla taková trochu „mamina":).

Zlom nastal v prosinci 2009, moje matka to definuje úplně jednoznačně, „že jsem se tehdy zbláznila". To jsem vážila 67 kg, 3 děti už celkem samostatné, 40 let na krku a najednou jsem zjistila, že zbývá konečně i nějaký čas pro mě.

nejjednodušší bylo běhat

Nejjednodušší cesta byla: BĚHAT, to jsem věděla, že nějak zvládnu, když jsem běhala kdysi. A tak jsem si koupila tenisky po letech a začala se 1x – 2x týdně ploužit v jednom a tom samým okruhu, který má cca 3 km, a bylo to strašný, protože to bolelo, nešlo... A do toho jsem začala kouřit, což vím, je neslučitelné se sportem, ANO vím, že spousta lidí mě odsoudí, ti, co mě znají, to ví... bojuji s tím, ale stala jsem se po skoro 3 letech závislou...

Jenže váha šla postupně dolů, najednou jsem tuhle vzdálenost běhala 3 – 4x týdně a nakonec 5 – 6x týdně – a výkonnost se pomalu s ubývajícími kily zvyšovala, i když jsem se, pravda, skoro půl roku trápila na nějakých 3 – 6 km. Takže vlastně skoro po roce, kdy jsem se odvážila přihlásit na svůj 1. dospělý závod po 21 letech, jsem zhubla 14 kg.

Olomoucký půlmaraton

A tak jsem v říjnu 2010 běžela Vokolo príglu, v červnu 2011 při Olomouckém půlmaratonu prvních 10 km 00:53,31, opět závod Vokolo príglu 2011 se zlepšením o 7 min 1:17,00, v březnu 2012 Pražský půlmaraton můj první 1:55,14 a natolik jsem se rozhodla běhu věnovat, že jsem se přihlásila v Brně na Triexpert adidas tréninky, kdy jsem se snažila plnit veškerý plán.

8.5.2012 přichází první zranění v životě. Diagnostika „patní ostruha", mně se bortí svět, co teď budu dělat? Ruším závody jeden za druhým, jelikož jsem prošla veškerou léčbou a je konec srpna a stále neběhám... Psychicky jsem na tom byla celkem špatně. Najednou bylo pryč to, co jsem byla zvyklá denně dělat, ale pomohli mi lidé, kterým věřím a jsem jim za mnohé vděčná, také se věnují běhu – Mirku Kratochvílovi, Tomáši Veleckému, Petru Lubertovi, Danuši Škrdové, triatlonistům Tomáši Klímovi, Petru Bezchlebovi a Milanu Rovenskému, kteří dokázali vždy poradit a povzbudit... a představa, že zas budu „tlustá ", byla asi nejhorší... Tak jsem začala hned jezdit hodně na kole, chodit do posilovny, spinning, už začínám jezdit na in-linech a od září jsem přihlášená k plavání pravidelně každý týden.

Dnes vůbec nevím, kdy začnu opět běhat, ale jak to půjde, tak se vrátím, přála bych si běžet opět Pražský půlmaraton, Olomouckou desítku a Vokolo príglu a zlepšit časy aspoň zas o kousek, a také si splnit svůj sen – zkusit alespoň hobby triatlon, pokud to zvládnu... proto to plavání.:)

A moje hlavní přání je skončit se závislostí na cigaretách, snad se mi to povede a budu se moci všem podívat do očí, že je to pravda...

Martina dnes

A taky musím poděkovat své rodině, manželovi Tomaszovi, který mě v tom mým sportu pomáhá a podporuje, bez něj bych to asi nedokázala, také začal běhat a běhá závody se mnou na svůj úkor, za to velký dík.

A také svým synům, kteří jsou také sportovci – Jakubovi 18 let reprezentant juniorský ve florbalu, extraliga muži Itteligence Bulldogs Brno, Adam 16 let reprezentant juniorský v badmintonu, hráč extraligy Brno Sokol – Veselý Jehnice a Dominice 8 let, která už také hraje badminton, bez nich bych to asi nezvládla. Za to jim dík, že mi umožňují prostor pro mě a občas dceru pohlídají, a jsou i pro mě příkladem v tom, co dělají.

Myslím, že když člověk moc něco chce a přeje si to, že toho lze dosáhnou a je jedno, na jaké úrovni daný sport dělá, musí to dělat pro sebe s vědomím, že ho daná činnost naplňuje a mně se to stalo.:)

Zvítězila jsem sama nad sebou a jsem víceméně se sebou spokojená a nestydím se za sebe.

Pohled z druhé strany – manžela:

Poděkování, obdiv, respekt a přání „Vydrž, dokážeš to!"

To jsou 4 základní body, které se mi vybaví při sledování životního příběhu a životní „proměny" Martiny.

PODĚKOVÁNÍ: za to, jak dokázala vychovat naše děti a vést je (mnohdy na svůj vlastní úkor), a úděl manželky profesionálního trenéra ve sportu, který v ČR nepatří mezi „TOP 10".

OBDIV: že nerezignovala a v určité etapě života dovedla posunout svou motivaci a chuť dokázat něco hlavně sobě, najít v tom silný impulz a motiv i za cenu obrovského úsilí, času a odříkání.

RESPEKT: že nejen překážky na cestě, ale i zvláště poslední doba (patní ostruha, zdravotní problémy) nezlomily její chuť, odhodlání a víru, že to dokáže.

Moje přání „Vydrž, dokážeš to“ souvisí s předchozím odstavcem, zde vůbec nejde o dokazování jiným nebo zdolávání stále lepších výsledků, je to pro její pocit, její vnitřní pohodu, štěstí.

Poslední důležitý fakt: jsme normální rodina se 3 dětmi, nepatříme mezi „horních 10 tisíc“, Martina nežije v satelitu, kde neví, co s časem a penězi. Pracuje jako učitelka na ZŠ, stará se sama o domácnost, výchovu 3 dětí a i nadále žije s profesionálním trenérem, který je neustále mimo domov.

Je ale příkladem hesla „WE KNOW,YOU CAN“… Víme, že to dokážete… Na jejím příběhu je úžasné to, že to lze dokázat. Je to o obrovské vůli, motivaci, ale i faktu, že člověka nezlomí období, kdy je zraněn, ať už ze zdravotních důvodů nebo jiných by nejraději vše vzdal.

GOOD LUCK i nadále!!! (Tomasz Mendrek)

Martina Mendrek foto
  • přečteno: 10113/9800×, 10 komentářů
Na začátku proměny  Martiny stálo: Když se chce, tak všechno jde Na začátku proměny  Martiny stálo: Když se chce, tak všechno jde Na začátku proměny  Martiny stálo: Když se chce, tak všechno jde

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (37 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Renda | 15. 2. 2016 18.49 hod. | 62.245.114.xx
Marti náhodou jsem vyguglil Tvůj příběh, je vidět že většině z nás ta sportovka dala víc než svaly.Taky se snažím být stále v pohybu ale koleno a záda zlobí. Plavání je asi nejpřijatelnější, v našem věku:).
Těch příběhů je hodně, Marcel P., Robert K.,důležitý je pozitivní myšlení.
Držím to bez cigaret pátej měsíc, to dáš v pohodě, je fakt že jsem dost přibral.
Drž se, měj se.
Jo a vypadalas dobře i před proměnou:)
Renda

Jana S. (Bublinka) | 19. 9. 2012 12.23 hod. | 78.45.230.xxx
Marti,
supr článek! :-)
Ty víš, že Ti fandím ;-) Jen tak dál! :-)

Martina | 14. 9. 2012 9.29 hod. | 62.245.107.xx
Tome.....diky:)))))

Tomas_Pce | 14. 9. 2012 6.31 hod. | 90.182.201.xxx
Martino i já držím palce v dalším pokračování Tvé sportovní a nejen sportovní kariéry. Jsi silná žena a nakonec i ty cigára zvládneš :-). Určitě i za pomocí celé Tvé rodiny, zvýrazněná slova Tomasze: poděkování, obdiv a respekt...hmmm palec nahoru.

Martina | 13. 9. 2012 20.20 hod. | 62.245.107.xx
Mirku já si vždy vážím Tvých slov..., Ty me znáš od úplného zacatku a je mi cti, ze jsem Té poznala ...dekuju moc..., vrátím se...:))))

Mirek | 13. 9. 2012 15.32 hod. | 148.198.43.x
Martino, se vším se pereš ohromně statečně, tak koukej vydržet. Nějaké drobné prkotiny Tě nezastaví, jen Tě možná na chviličku přibrzdí. Máš můj obdiv, jak všechno zvládáš. Je důležité, že máš kolem sebe rodinu, na kterou se můžeš spolehnout. Stejně jako doposud Ti budu držet palce.

zuzu | 13. 9. 2012 12.19 hod. | 85.70.131.xxx
Holky, moc Vám děkuji za slova podpory :-))...určitě se na nějakém startu sejdeme...je to jen na nás....takže v neděli v Ústí Adélo :)))

Adéla | 13. 9. 2012 11.02 hod. | 188.92.13.xx
Zuzko, jsem na tom úplně stejně-první půlmaratón v Ústí a od pondělí nachlazení :( ale tenhle příběh je důkazem toho, že nic není nemožné:) takže v neděli na viděnou:) a Martině přeji hodně úspěchů při triatlonu a vůbec-ať se vše daří!!!!!!!!!!

Martina | 13. 9. 2012 9.10 hod. | 62.245.107.xx
Bude další půlmaraton....loňsky v Ústi sem vzdala, myslela si že ho neuběhnu....no a tedˇpo všem věřím, že zas bude....každý mínus je dobrý pro další plus...:))), hodně štěstí Zuzko!!!!!

zuzu | 13. 9. 2012 8.48 hod. | 85.70.131.xxx
Přeji hodně štěstí :-)
Dneska mi tenhle článek přišel jako Boží znamení. Chystám se na svůj první půlmaraton do Ústí a začalo mě bolet v krku...tak se teď potím v posteli a po přečtení článku jsem se i trochu uklidnila, konec konců, nějak to dopadne...neděle je ještě daleko a já nebyla nemocná už několik let. Martino díky. Zuzka

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví34
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice92
Více času na sebe9
Více času na rodinu4
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou29

kde se diskutuje

  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Jesliže vycházím z "nejím, když nemám hlad" a doplním k tomu "jím, když mám…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Díky za článek,jak napadl sníh,tak jsem řešil jak běhat na lyžích a bez nich. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků