logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak se nedá přestat běhat a kolik informací to přinese

Jak se nedá přestat běhat a kolik informací to přinese

Asi jsem přišla na to, proč se spousta lidí brání začít běhat. Možná podprahově cítí, že už by nemohli přestat. Běh naplní naše dny a už nebudou stejné jako předtím. A navíc nám přibude spousta nových starostí. U mne je teď na programu neposlušný tep.

Před dvěma lety jsem koketovala s H.E.A.T, ale úplně jsem to vzdala poté, co jsem neudržela tep „v normě" ani po dobu přípravy pásu a počátečního rozejití. V červnu (to jsem ještě netušila, že někdy vyběhnu na organizovaný závod) jsem si ale na pípající hodinky vzpomněla a rozhodla se otestovat sama sebe. Na dveřích fitcentra jsem našla letáček, který sliboval, že mi poradce pro životní styl změní život a že se mi to bude líbit. Nebyla to špatná představa, to přece chci, ne?

Už jsem se překlenula přes stadium pořízení oblečení, našla jsem dostatek času na tréninky, znám své oblíbené trasy a trefím zpátky domů. Taky jsem se naučila běžet půl hodiny, aniž bych druhý den nemohla jít po schodech a teď mám spoustu otázek. Odpovědi nalézám na stránkách Běžecké školy, ale možná potřebuji osobnější přístup. Miloš je daleko, zkusím toto.

Objednala jsem se. Změřil mi tuk, vodu, svaly a já odcházela s pocitem, že sice nic moc, ale biologický věk mého těla je nižší než podle kalendáře. Aspoň něco. Po cestě domů jsem se bála hýbat hlavou, aby se mi všechny informace o tepových frekvencích, délce zátěže a rychlých cukrech nesmíchaly dohromady. S odstupem dvou měsíců vím jen to, že zátěž musí trvat 45 minut (běhám hodinu, takže dobré) a na kolika tepech se mám při zátěži udržovat. Poslušně jsem si koupila sporttester a sleduji se. Vím, že běhám v power zóně, ale nevěnuji tomu pozornost. Doufám, že se to časem zlepší.

Letní dny plynuly, běhala jsem si pro radost, ale když jsem na Nike tour běžela na maximu svých „hodinek“, už mi to přišlo divné. Na jedné straně euforie, že jsem překonala svůj březnový cíl. Chtěla jsem na konci léta zvládat 5 km a teď si umím střihnout desítku a nehroutím se. Ale co ten tep? Nuž, půjdu si pro pochvalu za ztracené centimetry přes boky a přitom se zeptám. Vyrazila jsem na druhou konzultaci. Ouha! „Zhubla jste jen svaly, to není dobré, dodržujte tepovku a běhejte dál, ale pomalu." Bum, to je překvapení! Miloš přece píše, že kdo chce zrychlit, musí zpomalit! Ale jde to ještě? Vždyť běhám kilometr za sedm minut, to už budu jako šnek? Jak budu vypadat? Jakože na to nemám, běžet rychleji? Vždyť je to pravda, ještě na to asi nemám.

Jsem holka poslušná, promažu MP3, dám si tam samé pomalé písničky a jdu na to. Připadá mi, že se skoro nepohybuju, několikrát málem klopýtnu – málo zvedám nohy. Běžím po Písečnici a tam jsou po půl kilometru značky. Jé, já běžím za 7,5 – 8 minut, a když se krásně nadechuji nosem a nemyslím na chlapy, tak mám tepovku v pořádku! Krásných 137, 135,139…

Zvládla jsem to udržet celých 7 km. Když na mne zrovna nějaký bruslař dlouho civěl, vyskočil mi tep, nadechla jsem se nosem, zpomalila a šlo to. Bolelo mne sice na hrudníku, ale zvládla jsem to. Domů jsem dobíhala potmě a tak jsem poslední kilometr přestala hlídat. Stejně už jsem běžela 52 minut, tak už i mému tělu snad došlo, co že má začít spalovat?

Těším se na další vyběhnutí, budu dýchat a myslet na vaření – ono to půjde. A co Vy? Taky to tak řešíte?

P.S. Další dva tréninky jsem běžela s kamarádkou, vyzkoušela jsem si, že můžu při běhu mluvit a vlastně můžu běžet a běžet. Tepovku umím docela držet v normě a prý nevypadám jako šnek. Od ženských to tolik netěší, ale snad nelžou. Únava se nedostavuje a limituje mne jen čas. Musím i vařit, uklízet, být maminkou a manželkou… a světe div se! Dokonce chodit do práce! Jsem těsně před svým třetím závodem. Poběžím ve svém krásném městě – v Hradci Králové. Budu mít asi fanoušky a poprvé se naživo uvidím se svými běžeckými vzory. Jsem napnutá, ale vůbec se nebojím. Jednak už vím, že na to mám. Nevím, zda pokořím hodinu, ale vím, že umím uběhnout 10 km. A navíc – nepoběžím sama. Nadchla jsem tolik známých, že nás poběží nejméně pět a další na nás budou čekat v cíli.

Jitka Dohnalová foto
  • přečteno: 10512/10220×, 6 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Míla | 24. 9. 2012 19.04 hod. | 85.70.33.xxx
Jitko, moc pěkný článek, díky za něj :-) Vaše první 4 odstavce jsou do puntíku přesně moje zkušenost. Ale v pátém píšete, jak se vám krásně tep umoudřil. Já běhám v tréninku také poctivě pomalu a dýchám podle instrukcí Běžecké školy. No a pak na 5km závodě – 7,6minut/km. Abych měla tento (nic moc) výsledek, tep je stále na hodnotách 165-172. A nepujde dolů a nepůjde. Asi to bude stylem běhání a věkem :-((. Ale i přesto budu běhat dál, chytlo mě to tak, že opravdu nejde přestat. A doufám, že se mi podaří zlanařit nějakou duši....

Lenka Lankašová | 22. 9. 2012 22.09 hod. | 213.192.60.xx
...no,já jsem ta,kterou Jitka zlanařila :-) a za to jí moc děkuji!!!Dnes jsem dala první závod,před kterým jsem se klepala jako malé dítě,ale překonala jsem se a dala to!!!!Jitko pokračuj ve psaní,všem nám pomáhá číst si,jak se cítíš a jak vše prožíváš a zvládáš.Jitko díky za to,že tě mám!!!!!

Jitka Matějcová Dohnalová | 22. 9. 2012 17.14 hod. | 89.176.238.xx
Já jsem zlanařila hlavně lidi, kteří už s během koketovali, ale závodit nešli...moc Vám děkuji za chválu mého psaní. Zatím lépe píšu než běhám, tak snad se i v běhu zlepším! Už mám nového trenéra, vítal mne v cíli, tak zima ukáže. Zlepšila jsem se dnes o 20 vteřin, ale bylo to těžké...trápila jsem – 6 km jsem běžela úplně sama a připravovala jsem se na poslední místo. A potvrdila si, že o místo nejde. Že jde jen o nás, náš život, naše pocity. V cíli na mne čekala celá skupina (nikoli skupinka) a vítali mne jak olympioničku :) Děkuji jim, vymačkala jsem ze sebe to poslední a jsem šťastná. Mávala jsem jak Ivana na olympiádě :) Tak nashle na pražském Run tour!

Lucie | 22. 9. 2012 14.18 hod. | 90.178.114.xxx
Jitko držím palce! Taky se mi podařilo madchnou další lidi a rok po prvním Nike RUNu jsem už bežela s parťáky. Tak ať Vám to běhá!! a pište! umíte pobavit!

Lucka | 21. 9. 2012 15.42 hod. | 80.254.146.xxx
Mě by spíš zajímalo, jak může člověk nadchnout další lidi pro běh. Já o tom mluvím všude horem dolem, doma, v práci, prostě všude a vždycky jen slyším:" Jsi dobrá ", ale nikdy se nikdo nepřidá:-(

Andrea | 21. 9. 2012 12.56 hod. | 85.159.105.xxx
Zaujímavý článok ! Tiež som začiatočník – behať som začala začiatkom roka a tiež sa mi nedarí držať tep, priemerovku mám vždy nad 150, behám tak do 5 km. Mám rovnaké pocity, že budem ako slimák – dnes to ale po prečítaní článku skúsim dať do 140 :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Dan Lieberman, jeden z nejpřesvědčivějších obhájců běhání naboso, říká: „Otázka nezní, jestli běhat naboso či ne, ale jak běhat!“ : co se veku tyce ja zacal postupne prechazet na minimalisticke boty (NB minimus) tesne před…»
  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků