Čtvrtý den na cestě pro Sportovní klub vozíčkářů
Dnes to bylo konečně dobrodružnější, ještě štěstí, že po kapsách nosím hrst kamení, které mi pomohly zahnat černýho psa, který na mě dostal chuť. Kromě hrsti kamení jsem ho zahnal i svou plynulou islandštinou.
Na začátku cesty provázel mé kroky jižní deštík, ke konci pak nemilosrdný vichr. Vše osladily brutální kopce, ale i tak si teď, po 48,5 km, což mi trvalo 5 hodin 29 minut, v hotelu užívám hotelového komfortu v městečku Viku.
Z Rendova facebooku:
19.9. Jaj, boha, MIZUNO mne vybavilo botkami. Krásnými!:)))
26.9. Ahoj, lidi, díky moc všem za podporu (vozíčkářům především)!!! S internetem je na cestách trošku problém, ale občas to snad půjde... Zatím mám za sebou 4 dny a 186 km. Čerstvé zprávy sledujte na FB Era (viz "To se mi líbí" na této stránce), na Horydoly a na Běžecké škole Miloše Škorpila. Já s tím sepisováním začnu pořádně až po návratu;) Na blogu na iDnesu zatím malá ochutnávka.
Mějte se parádně! A jak říká kámoška zombie: „Live every moment like it‘s your last – pray a lot and run a lot!“:)))
K těm Rendovým botkám Mizuno bych chtěl dodat, že když mi Renda, už smířený s tím, že zajde prostě k nějakýmu Vietnamcovi, aby si zakoupil několik páru aniďasek, protože firma, která mu půl roku slibovala, že ho vybaví, na poslední chvíli couvla, o tom říkal, řekl jsem mu: „Vydrž Prdka, vydrž, něco zkusím“. Zavolal jsem Radkovi Janečkovi do Mizuna, a ten stejně jako mi pomohl při mém prvním pokusu o oběhnutí ČR a tím začala naše spolupráce, která trvá fakticky dodnes, se vůbec nerozmýšlel a pomoc nejen přislíbil, ale byť v naprosto šibeničním termínu, realizoval. Takže Radku, v tuhle chvíli i za Rendu: „Díky moc!" Miloš
Vložit komentář
