logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Emil Zátopek si čichl k touze běhat při čutání do meruny

Emil Zátopek si čichl k touze běhat při čutání do meruny

Dítě drželo v ručičkách klacík, kterým ťukalo do zrezivělých blatníků kočárku. Upoutáno na kožených řemíncích, vyklánělo se z kočárku, aby mohlo rozeznít hned levý přední, hned pravý zadní blatníček. Někdy zazvonilo také o spirálu péra. „Neuvěřitelné“, vydechl po chvíli dirigent Schmelink, „To dítě hraje melodii!“. Nebylo pochyb, chlapec, sotva odrostlý matčinu prsu, hrál nápěv staré rakouské písně Žebráci z Vídně žijí tak bídně. Oním dítětem byl Jára Cimrman.

Jak dokládá citát ze vzpomínkové knihy vídeňského herce Klause Fogla „Stránky vyrvané osudu“, jsou životopisy slavných plné příběhů z dětství, které jasnozřivě deklarují schopnosti budoucího génia v tom kterém oboru. Proto bych si v zájmu objektivity dovolil předznačit všechny tyto historky slůvkem „prý“.

Kopřivnice rychle roste. Děti vyrůstají prakticky uprostřed staveniště. Na stavbě dokonce pasou i kozy. Kluci skáčí do výkopu plného bláta, odkud získávají cihláři materiál na cihly. Celé to vymyslí Ota Riedel, kamarád a soused ze Zátopkových dvojdomku. Skáče první, za ním Bohuš a Emil, nakonec nejmladší Jiří. Zapadnou po kolena, uvíznou v tom pecnu bláta a nemůžou se pohnout. Než se dělníci vrátí z oběda, kozy rozšlapou ještě čerstvé cihly. Cihláři nejprve vydojí kozy, pak teprve za náležitého slovního doprovodu vyprostí kluky a nejspíš i nějaká facka padne. Další je čeká doma.

Do města přijede cirkus. Kluci hned okoukají, co se dá. I teď jim staveniště dobře poslouží. Sestavují z prken pérové můstky a houpačky, šplhají po lešení, na pískovém doskočišti zvládnou i přemety a salta. Emil se naučí chodit po rukách. Jednou tím ohromí Danu, která se nyní ještě jmenuje Ingrová.

Dělnická tělocvičná jednota Kopřivnice

V Kopřivnici sport jen kvete, existují tam snad všechny tehdejší tělovýchovné organizace. Nejen tělocvičné jednoty Sokol a Orel, ale také Federace dělnických tělocvičných jednot. Na vysvětlenou trocha historie: FDTJ je zlobivým dítětem Svazu dělnických tělocvičných jednot, která se zase pro změnu odštěpila roku 1903 od Sokola. Je to levičácky zaměřená organizace, která se dostává do opakovaných sporů jak s úřady, tak i s mateřskou SDTJ. Ale protože je Zátopek otec komunista, navštěvují kolektivně jeho čtyři synové Federaci proletářské tělovýchovy. Občas s sebou berou i nejmladšího Jiříčka.

Pěkné to museli mít ti kopřivničtí komunisté. Stranická organizace sídlila v hostinci a dětem tam na cvičení vyčlenili jednu celou místnost. Sami ji vybavili nářadím a určili soudruha Horníčka, aby piloval s chlapci nářadí i prostná, pořadový výcvik i správné vystupování. Paradoxem zůstává, že se ona hospoda jmenovala Amerika.

Jednoho dne ale čekal před Amerikou na chlapce namísto cvičitele Horníčka policajt s flintou. Cvičení žactva bylo pod hlavičkou FPT zakázáno. Dlouho trvalo, než uprosili otce, aby jim dovolil navštěvovat aspoň méně radikální Dělnickou jednotu. Chodili všichni až na Emila.

Dnes vám slepáka vyndá vrátný v každé lepší nemocnici, ale nebylo tomu tak vždy. A zanedbaný zánět slepého střeva se považuje za rizikový i dnes. Operace a pobyt v nemocnici vzaly osmiletému Emilovi elán do cvičení. Je na sebe opatrný, i když to už ani není třeba. Ale kdo ví, vesnický fotbal bývá surová hra. Ani nepočkají, až zraněný hráč odkulhá ze hřiště a hraje se dál. Emil nejdříve pozoruje hru, osmělí se a zapojí do hry. Zarputile běhá celý zápas, ale kopne si jen málokdy. Gól nedá nikdy. Ale i při tom neužitečném pobíhání kolem dokola pocítí jakýsi zvláštní pocit štěstí

Kopřivničtí kluci

Ve škole patří k těm chudším. Sedává v poslední lavici se spolužáky ze „zadní univerzity“. Nemá rád rozkoly, kamarádí se všemi. Je nejžravějším dítětem ze třídy. I na dobových fotografiích vypadá, že má pořád hlad. Přesto si ho pan učitel pošle pro svačinu. Emil letí přes půl Kopřivnice, aby úkol splnil co nejdříve. Večer doma sestra Máňa žaluje, jak ho viděla na ulici celého uříceného a rudého. Ale nic nevyžaluje, vysvětlení, že běžel učiteli pro salám, obstojí. Jen otec na něho přísně pohlédne přes brýle: „No, ale to bys také mohl jít pomalu“.

Emil Zátopek a jeho kamarádi ze školy

Starší bratři se hned rozhodnou, že si musí rodinného mazánka hned na druhý den vyzkoušet. Emilkovi je stěží dvanáct. Vyberou trať kolem domků při cestě do Příbora, často si tam hrávají. Přibližná osmistovka. Na vytrvalostní závod se nechají zlákat i kluci z okolí.

Dobíhají udýchaní, tváře jim hoří. Někteří končí po první kole, jiní běží dál. Druhé kolo a pak třetí. Dál běží už jen Emil. Smějí se mu. Kluky už to nebaví, sedají ke kartám, hrají dudáka a hodil by se jim další do hry. Ale jeho posedla touha dokázat něco neobyčejného. Po očku ho sledují a přestávají se smát. Někteří pochopí, že se zde děje cosi nad rámec klukovské hry. Doběhne a padne ke karbaníkům do trávy. Bratři máčí kapesník a nutí ho k pohybu. Jsou na něj hrdí.

O pár let později, v Baťově škole práce, pozdě večer, když klimbá nad učebnicí chemie, vybaví se mu znovu ta chvíle. Mezi spánkem a bděním vrátí se ten dávno ztracený pocit. Hlava klesne, bouchne se o lavici, vzpomínka je pryč. Zamžiká nevyspalýma očima a pohledem se vrátí ke zplodinám kamenouhelného dehtu. „Stejně to ale byla hloupost“, říká si pro sebe. Ale při tom se nějak zvláštně usmívá.

Intermezzo

Předmluva Dany Zátopkové k povídkám Oty Pavla. Vzpomíná na podzimní dovolenou v Nízkých Tatrách. Jsou s Emilem už oba slavní, tak hledají něco stranou od lidí. Snad se v „Nízkých" ještě dnes najdou opuštěná místa, ale tenkrát to byl Bohem zapomenutý kraj. Zátopkovi vybíhají denně hluboko do lesů a vzhůru do hor. Mlžná rána plná rosy. Podzimem zbarvené stromy, zem zrudlá listím brusinek. Nízké slunko jim svítí na všechnu tu krásu, uprostřed lesní samoty blbnou jak děti. Najednou v dáli modravý sloup kouře. Mysleli, že jsou v té pustině sami, ale nedá jim to a vydají se tím směrem. Na malé mýtině u ohně dva očouzení, zarostlí chlapi, klobouky vražené hluboko do čela. Vypadají jak loupežníci z pohádky, na ohýnku si pečou ryzce a syrovinky. Ota Pavel a Vilém Heckel.

Emil Zátopek a Ota Pavel ale možná taky Ota Pavel a Emil Zátopek, kdo ví

Setkání tak těžko uvěřitelné a naprosto nepravděpodobné, že už proto musí být pravdivé. Jako by se na jednom kopci náhodou sešli Frank Sinatra s Elvisem a nádavkem ještě s Beatles. Jsou pro mne tihle čtyři totiž osobnostmi s velkým „O“. Nejen že každý z nich byl špičkou ve svém oboru, ale všichni ten obor nějak přesáhli, nebo mu dali jiný rozměr.

Vilém Heckel tam tenkrát nacvakal několik fotek, snad mi shora odpustí, že jednu uveřejním bez jeho svolení.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 12141/10961×
Emil Zátopek si čichl k touze běhat při čutání do meruny Emil Zátopek si čichl k touze běhat při čutání do meruny Emil Zátopek si čichl k touze běhat při čutání do meruny

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (14 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků