logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

První maraton, Drážďany 2012

První maraton, Drážďany 2012

Běžet maraton jsem se rozhodla v neděli 13.května 2012 na PIMu 2012, kde jsme byli fandit kamarádovi (později též člen drážďanského týmu). 6 týdnů předtím jsem běžela svůj první Hervis půlmaraton, sice jsem po něm dva týdny nemohla ani ohnout nohy, ale to mě neodradilo běhat dál… Krátká příprava (nikdy jsem neběhala) z nuly kilometrů (v lednu) na deset kilometrů v kuse v únoru, a 21 a kousek v březnu v rychlosti, kterou jsem předtím nedosahovala ani v tréninku – z pohledu zkušených předčasná záležitost, z pohledu nadšené euforické 26leté dívky bezva adrenalinová sebevědomí-posilující aktivita:).

Poprosila jsem kamarády o tréninkový maratonský plán, porovnala s Milošovým plánem, nechala se inspirovat všude – ale stejně si dělám vše podle sebe:). Vybrali jsme Drážďany (Mnichov už byl vyprodán), tudíž jsem měla 22 týdnů na přípravu, tedy opravdu dost. V tréninku jsem měla dva intervalové, jeden tempový a jeden dlouhý běh týdně, který se prodlužoval každý týden. V dlouhodobém plánu se časy samozřejmě měly zlepšovat, byly zahrnuty odpočinkové týdny a dny – vše jak má být. Jenže už zpočátku jsem nebyla schopná udržet intervalový trénink (dnes to vidím jako „nedozrání" k tomuto typu běhu, po třech měsících jsem je znovu s pokorou přidala…), a běhala jsem v podstatě 3x cca 10 km týdně tempo, jak se trénovaností zvyšovalo, plus jeden dlouhý pomalejší běh. Tepák jsem sundala hned, jak mi začal ukazovat vyšší hodnoty – ano, opět s pokorou k tréninku na tep vím, že začnu v mé další přípravě od běhů podle tepové frekvence.

Objemově jsem běhala kolem 50 km týdně, zásadní chyba přišla v přílišném navýšení objemu na nadšených 75 km a opět velmi nadšenému tréninku v pětiprstech, který skončil 3 týdenní nucenou pauzou a přetíženou achilovkou. Jsem fyzioterapeutka, tak jsem se opravdu snažila – ledování, koňská mast, kryokomora, cvičila jsem senzomotoriku, šlapala na golfový míček, používala roller, dělala core cvičení. Hodně jsem plavala, skoro každý den. Otok mizel, funkce kotníku a nohy byla lepší. V polovině srpna jsem začala pomalu běhat. V přípravě jsem zaběhla závody We Run Prague Nike 10 km (49 min), Baroko půlmaraton (2 hod 8 min) a dost dlouhých běhů, nejvíc 32 km. Jo, zapomněla jsem říct, že jeden veledůležitý trénink jsem absolvovala individuálně s Milošem, ale o tom dále:).

Je 18. října 2012, čtvrtek dopoledne, tři dny do maratonu v Drážďanech. Stav: nastydlá, od pondělí (tj. 6 dní do mého prvního maratonu) ležím s rýmou, kašlem a frustrací, že půlroku přípravy je v tahu (ano, připomíná mi to milionkrát čtený článek „Jak nehodit půlroku přípravy na maraton do kýble“). Na radu zkušených závodníků svoje vyčerpané tělo zásobuji následovně: nastrouhaný zázvor smíchaný s medem, celá lžíce 5x denně, no ble, vincentka, sirup proti kašli, a jiné… Dále prý nutno doplňovat sacharidy, jak kačena na výkrm na zimu (po tomto týdnu už nechci vidět žádné těstoviny, rýži, kaše, nic..)

Je sobota 20.října 2012 devět ráno a náš tým (dva běžci, já „běžkyně" začátečnice a jeden ženský fotící doprovod) nastupuje do autobusu do Drážďan. Záhy nám rozdávají vodu a tyčinku od Nutrendu, jakoby něco tušili?:-), na dvě hodiny naše tělo-hydratující parta obsazuje toalety v autobuse… pět litrů vody dovnitř, tak zákonitě musí něco ven. Ostatní cestující naštěstí na maraton jet neplánovali a nehydratovali se…

Sobotní předmaratonský den jsme strávili vyzvednutím čísel a čipů, okouknutím expa, dali si těstoviny na pasta party. Bylo krásně. Jestli v sobotu na maratonu ve Stromovce bylo vlezlo a mlha, my měli v Německu slunce, jasno a teplo – nic moc na 4 hodiny dřiny. Ještě večer jsme vyběhli na 2 km pro zahřátí, na hotelové chodbě se pořádně ponatahovali, probrali strategie běžecké i pro focení a fandění doprovodu a šli brzo spát. Kluci, maratonu zběhlí, si ze mě dělali legraci, že na nosítkách určitě dojdu… ale usnula jsem poměrně v klidu. Pořád mě trápil ucpaný nos a trochu únava, ale nějak jsem si nepřipouštěla, že UŽ ZÍTRA TO VYPUKNE!

Taxík z hotelu nás přivážel k expu před devátou hodinou. Organizačně všechno klaplo, odevzdali jsme tašky, nasadili čísla, cvakli pár fotek, jak jsme vypadali před… moje osobní holčičí zjištění – chlapi to mají s malou toaletou opravdu vždy jednodušší – čekání v ranní zimě u šesti!!! toitoiek mě trochu znervóznilo, ale dlouho to netrvalo a už jsme stáli na startu. Škoda, že si teď nevybavím píseň, co hráli a frr… vyběhlo se.

Můj plán držet se prvních 20 km kousek nad 6 min/km skončil hned, jak měl začít, prostě to LETĚLO… na prvním kilometru pod 5 min 30 s/km, v hlavě Milošova slova : „Hlavně se nesmíš dostat pod šest" a pak „ale to stejně nevydržíš:-)" a takový jeho potutelný smích… no, bylo to tady. Atmosféra úžasná. Běžím, je mi jasné, že je to MOC RYCHLE, že mi dojde… ale nedochází… jediné co, na 11. km bolí pravé koleno (zajímavé, nikdy nebolelo…). Trochu se to stupňuje, a ač se to teda nemá, z mého opasku, přátelé neběžci tomu říkají, že v něm vypadám jak Krotitel duchů:) vytahuju Nurofen 200 mg (bohužel/bohudík tam byl jen jeden).

Další obsah: 2 carbo gely, 6 datlí, 2 tablety velké energetické, 4 tablety na křeče, jedna lahvička jako psychická záchrana s vodou (ale občerstvovali nás od 20. km každé 3 km). Na cestě jsem snědla vše, co jsem měla a taky vše, co mi dali:-), tedy asi 8 čtvrtek banánu, nabízené ovesné tyčky jen jednou a pak už nikdy, děsně suchá žvýkavá věc, ale kolegovi to prý moc chutnalo a pomohlo:-), poctivě jsem pila na každý stanici ionťák a pak vodu a třetí vodu na sebe vylila. Jednou jsem se spletla a vypila colu. Děs:-).

Takže od 11. km malá bolest, po té viróze jsem měla v plánu na 20. km buďto ukončit (zahnout na rozcestí doleva), nebo jít dál (dav se rozdělil, žen hodně ubylo, vlastně tak 1 ku 30 odhaduju) a šlo se dál. Slunce sílilo. Mezery mezi běžci rostly. Vlastně ani nevím, jak tyto kilometry utekly, ale asi teda docela šly. Moc jsem si užívala atmosféru, hlavně občerstvovačky byly záchrana, hezky se projít, spapat a vypít a běžet dál. Bolest kolene a třísla se stupňovala a já pořád kontrolovala styl – vždycky jsem si vzpomněla na Miloše – tučňák (rozuměj náklon vpřed), dopad nohy pod sebe a prst do zadku a secvaknout ho:-) (rozuměj aktivuj pánevní dno a další hluboké svaly). Pomohlo to tak na kilometr a pak jsem si zas jela svou. Na hodinkách pořád pod šest. Ajajaj…

Na 31. km mi došlo, že to asi bude zlé. Že to je ještě dál, než jsem myslela. Energie bylo hodně, také jsem se pořád kvalitně občerstvovala, jako bych tam byla jen kvůli tomu:-), ale už to bolelo. A moc. Chvílemi jsem myslela, že to vzdám, ale nešlo to vzdát, nešlo to ale ani běžet déle než 800 m. Na 35. km jsem sama sobě slibovala, že dojdu tu hnusnou ceduli a už JEN POBĚŽÍM a nezastavím, ať to mám rychleji za sebou. Vydrželo to asi 4 minuty a už jsem zas šla, ani nevím, jak a proč. Nejlepší z celé situace se zdálo, že endorfiny jsou již na opravdu vysoké hladině, protože jsem se té celé šou ještě sama smála. Smála jsem se, jak se mi na občerstvovačce, když jsem zastavila, podlamují kolena, a sama sebe slyším, jak vyděšenému pořadateli, co se mi snaží pomoct, vysvětluju, že „Only pain, no cramp, I am ok, I feel great!" A v té bolestivé agonii se ještě směju a právě na 36. km volám domů, že mě vše bolí a že to asi teda dojdu:).

Na 41. km, před diváky utajený kus tratě, všichni jdou a nabírají energii :) a za zatáčkou to rozbalí. I já, nechápu, kde se ve mně bere síla, dokonce nic nebolí a v euforii přebíhám poslední most, dobíhám na náměstíčko, dvakrát hlásí moje jméno a že jsem z Čech, vidím fandit Čechy a cítím slzy na tváři. Ještě těch 190 a něco metrů, už cílová rovinka, znova hlásí jméno, běžím jak vítr (spíš se mi to jen zdá:), ale říkám si, holka, zpomal, tohle si vychutnej, 5 měsíců na to dřeš… a bylo to KRÁSNÉ!

V cíli jsem se rozbrečela, úlevou, štěstím, překonanou bolestí, radostí z toho všeho. Je toho mnohem víc, co člověk na trati zažil, 4 hodiny sám se sebou, a přitom se všemi, co přípravu prožívali s ním, s ostatními běžci, diváky, silnicí, sluníčkem, občas sanitkou, bolestí i silou a vůlí spoluběžců. Maraton je jiný, opravdu to nejsou dva půlmaratony. Není to nic, na co se jde poprvé připravit. Je to jeden velký nepopsatelný vnitřní zážitek. Děkuji všem, co na té cestě, před i po ní, byli se mnou.

  • přečteno: 10119/9849×, 7 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (18 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Iveta | 30. 10. 2012 12.57 hod. | 89.24.205.xx
Mrazí mě v zádech a v dobrým závidím ty slzy štěstí na konci závodu. I já podobně jako ostatní přispěvky tady se teprv chystám na svůj první maraton a tenhle článek mě moc inspiruje

R V M | 27. 10. 2012 20.23 hod. | 77.104.195.xx
Super čas, super zážitek..

Lenka | 26. 10. 2012 20.31 hod. | 95.143.132.xxx
Vtipně a trefně napsané :) Upřímně gratuluju a obdivuju! Já si na maraton zatím netroufám. V Drážďanech jsem byla podruhé, moc se mi tam líbí, přestože trať mi připadá celkem těžká. Žádný pořádný seběh na odfrknutí, hodně kostek, kolejí, docela i hluku na můj vkus. Hodně bicích kapel, což na jednu stranu oceňuju, ale taky jsem zvyklá poslouchat svůj dech a to se mi tady nedaří :)

running turtle | 26. 10. 2012 18.24 hod. | 92.240.168.xxx
Super, krásně napsané. Já se také teprve chystám. A jak to tak vypadá, nejspíš poběžím květnový PIM. Celou přípravu mám teprve před sebou, tak uvidím. :)

AprilRuns | 26. 10. 2012 17.24 hod. | 83.85.25.xxx
Gratuluju – teprve se na svuj prvni maraton chystam...

1bubobubo | 26. 10. 2012 12.50 hod. | 82.150.185.xxx
Velká gratulace k úspěšnému zvládnutí prvního maratonu a přeji mnoho dalších krásných zážitků při běhání:-)

Věra D. | 26. 10. 2012 10.38 hod. | 85.239.228.xxx
Upřímné vyznání z pocitů, které pochopí jen prvomaratonec. I já jsem podobné zažívala 13.5.kdy jsem si splnila sen a uběhla v 50-ti maraton.
Moc gratuluji a přeji plno běžeckých úžasných zážitků!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků