logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přeběh Ameriky – díl 21. Boj na život a na smrt a o jídlo

Přeběh Ameriky – díl 21. Boj na život a na smrt a o jídlo

Na začátku závodu vévodil Tom celkovému pořadí, aby byl na čas vystřídán Alem. Alovým vyřazením se vrátil do čela, z něhož jej pak po 11. etapě odsunul Dave. Dave si udržel vedení až do 36. dne, když jeho odstup od druhého činil až 7 hodin. Běh se však teprve lámal do své druhé poloviny. Průběžné výsledky bezpochybně odrážely schopnosti většiny běžců, ale rozhodnuto ještě zdaleka nebylo.

I Dave byl nakonec jenom člověk a ne stroj. Z ničeho nic začalo protestovat jeho koleno. Po dalších pěti etapách byl jeho náskok ten tam a musel předat žluté číslo Tomovi. Tom chtěl samozřejmě využít oslabení soupeře k vytvoření většího náskoku, ale Daveho koleno se kupodivu rychle umoudřilo, takže se mu jeho pokus nezdařil. Po 41. etapě byl Dave zase zpátky na prvním místě a až do cíle jej již nikomu nepřepustil.

Tom se nechtěl tak lehce vzdát a jeho snaha znovu se dostat do vedení vedla skoro k sebezničení. Běžel skutečně na hranici svých možností, což vedlo k tomu, že si zlomil čtvrtý prst na pravé noze. Naštěstí se poblíž právě nacházel se svými zázračnými prsty a kolegy Andy a tak mohl učinit jeden ze svých četných zázraků. S pomocí tisíce triků se mu podařilo Tomovu zlomeninu natolik stabilizovat, že ten mohl pokračovat dál v běhu, a i když trpěl velkými bolestmi celých následných 19 dní, do cíle doběhl.

Neuvěřitelný výkon, který však byl vykoupen spotřebou neskutečného množství utišujících léků proti bolesti. Toto však nebyl jediný případ nekontrolovatelného přijímání utišujících léků. Už dříve u Eda na poušti, když měl svalové problémy, jsem si všiml stejného přístupu. Tom se však tímto zraněním vyřadil z boje o první místo. Richard, který běžel velmi vyrovnaně, v pravidelném tempu a držel se s přehledem na třetím místě, dostal na posledních sedm dní nepříjemný dárek – zánět okostice. Do cíle doběhl také pouze silou vůle a jeho předchozí 19ti hodinový náskok na Milana se rychle rozplýval.

Milan, jemuž se úplně uzdravilo jeho zraněné koleno, naopak vzal svou šanci do svých rukou resp. nohou. Finišoval z pátého místa, když dokázal vyhrát osm etap za sebou a probojoval se tak na druhé místo. Dave mohl běžet již naprosto v pohodě, na druhého Milana měl náskok 18 hodin a mohl si klidně dovolit, aby Milan tento jeho náskok zredukoval na pouhých 6 hodin.

Sotva se Richardův stav zlepšil, vrátil se ke svému pravidelnému tempu a podařilo se mu vytlačit Eda z jeho čtvrtého místa. Musel ale svést o toto místo souboj s Emilem, který se též v konci skvěle rozeběhl. V tomto dramatickém a emocemi a zbytky sil překypujícím závěru bylo Tomovo místo s jeho zraněním hotovou senzací.

jak tažní ptáci

Dodnes je pro mne nepochopitelné, jak mohli tito běžci, při naprosto nepravidelné a určitě také nedostatečné stravě, tak dlouhý čas podávat takové špičkové výkony. Musím se upřímně přiznat, že já, když jsem několik etap běžel s těmito vedoucími běžci, jsem měl v následujících dnech problémy běžet alespoň svým běžným tempem.

Naše strava se skládala ze sladkého pečiva jako Donuts, Muffins, Cinnamonrolls a nebo naopak slaných chipsů, crackerů a preclíků. K tomu jsme dostávali sladký čaj. Kdo měl chuť, dostal od Daleho sendviče s arašídovým máslem a sýr nebo buřt. A to bylo vše. Když nebyla někým z místních pro nás připravena večeře, byly stále špagety, které lezly během času již každému ušima.

Proto, když nebyla večeře připravena místními lidmi, skončili jsme většinou v některém fastfoodu, protože ty byly nejlevnější a šetřily nám čas a také se po cestě objevovaly nejčastěji.

Byly však i dny, kdy jsme byli rozmazlováni. To se stalo, když jedna místní banka nechala pro nás připravit šťavnaté bifteky, jinde jsme zase dostali grilovaná kuřata. Jednu nepříjemnou chvilku nám připravil svým extempore Serge. V jednom městě jsme byli hosty místní školy a shromáždění věřících pro nás připravilo švédské stoly.

Teplá a studená jídla, včetně předkrmů a dezertů. Serge nebyl nějak v pohodě, zíral na bufet a vybuchl, mával zlostně rukama a zařval „Merde!“ a vyžadoval hamburger, Coca-colu a zmrzlinu. Všichni stáli jako zkoprnělí. Ale ti hodní lidé to brali jako samozřejmost a ihned odjeli do města a splnili mu jeho zvláštní přání. My jsme se za něj velmi styděli a Serge u nás po tomto incidentu ztratil veškeré sympatie.

Miloš Škorpil foto
Přeběh Ameriky – díl 21. Boj na život a na smrt a o jídlo

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Od 142 kilového pořízka ke 112 kilovému maratonci : Romane, kloubouk dolů .... jsi borec ... jsi borec ... jsi bored ... »
  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Bohužel mám v zapadlejších končinách naší republiky taky neblahou zkušenost s nízkou úrovní, resp.…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků