logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běhám, tedy jsem

Běhám, tedy jsem

Osaměle klusající postavy ukryté v noci. Takový byl obrázek vyznavačů běhu ještě před pár lety. Běžci se už neskrývají a najdete je všude, kde se to jen trochu zelená. Kdo se běhu oddává a proč?

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. S kočárkem i bosí
  2. Meditace v tempu
  3. Rozsvítí se vám
  4. Co ještě řekla Ivana Kohlíčková
    1. Proč jste začala běhat?
    2. Co pro vás běh znamená a co na něm máte nejradši?
    3. Jak se po běhu ve svém věku cítíte?

Miloš Škorpil je běžec – ultramaratonec. Uběhl například 246 kilometrů za 36 hodin ze Sparty do Athén a třikrát obkroužil se svými teniskami Českou republiku, což jednoho přivede k nelíčenému úžasu (a přemítání, jestli to tak trochu není český Forrest Gump). Pro dnešek je tenhle houževnatý muž můj běžecký trenér. A já zjišťuji, že běh není nudné šinutí se, co noha nohu mine, ale učiněná věda. Má svá přísná pravidla. Na samém startu se musím předklonit tak, aby se mi paty už už odlepovaly od země, ale ne víc. Musím taky zatáhnout břicho, jinak by prý má třísla, klouby i záda brzy vzala za své. Kotníky mají být uvolněné a nohy dopadat přímo pod tělo, na bříška chodidel. Hlídám si i ruce – ty mi nesmí „upadnout", ale rázovat si to někde mezi ramenem a kyčlemi v pravém úhlu. A teď si zkouším všechny ty úkoly zkombinovat. Běhání mi rázem připadá jako hotová disertační práce! Nakonec zjišťuji, že pokud si člověk chce osvojit správný pohyb nohy při běhu, udělá vůbec nejlépe, když si pořídí koloběžku. „Naučíte se, abyste zem chodidlem hladila, ne fackovala," radí mi Miloš Škorpil.

S kočárkem i bosí

Osamělé postavy klusající nocí v městských ulicích. Takový byl obrázek vyznavačů běhu ještě před pár lety. Bylo jim při tom tak trochu trapně. Najednou je běh všude, kde se to jen trochu zelená. Stává se z něj masová – a na výsost společenská – zábava. Protože se jí věnují i vysoce postavení manažeři (třeba bývalý guvernátor ČNB Zdeněk Tůma nebo stomatolog Roman Šmucler) má příchuť něčeho elitního, trochu jako golf. Lidé utíkají sami, s kamarády, šéfy, matky při tom před sebou tlačí kočárky a někteří fanatici do toho jdou rovnou na boso! Lidé si cpou do svých mobilů běžecké aplikace, které jim měří, jak daleko běželi a kolik času jim to trvalo – a pak své výsledky hrdě vyvěsují na svém Facebooku. Ve firmách vznikají běžecké týmy a v některých se dokonce jako zaměstnanecký benefit nabízí startovné na závody. Je to zkrátka společenská událost se vším všudy. Kdo přesně jsou všichni ti běžci v ulicích nebo dusající na ubíhajících pásech ve fitness centrech? Podle dat z agentury Median jsou běžci z 56 procent muži, věkově se běh týká hlavně třicátníků (27 procent). Jsou to lidé buď z vyšší střední nebo nejvyšší sociální třídy. Čím vyšší životní úroveň, tím více klusajících, řeklo by se. „Bohatí lidé hledí na to, aby byli zdraví, aby zhubli a cítili se dobře," komentuje to Miroslav Jiřík z Prague International Maraton. Pro vystresované zaneprázdněné manažery je běh také tou nejsnadnější časovou možností. „Čas je hlavní důvod, proč běhám, jinak bych dělal třeba cyklistiku, golf nebo tenis. Ale hodně cestuji a ty boty a trenýrky s sebou můžu vzít všude po světě. Navíc tak rychleji vidím jakékoliv město," říká stomatolog Roman Šmucler.

Není překvapením, že běhají spíše lidé z větších měst (plná čtvrtina), ale zajímavé je, že 21 procent jsou i z měst do pěti tisíc obyvatel.

Češi se na běhání ovšem vrhli i kvůli krizi. Průměrně totiž člověk za vstup do fitness centra zaplatí kolem pětistovky – běh nestojí vůbec nic. Podle agentury Median běhá buď na pásu v tělocvičně nebo „pod širákem" více než čtyřista tisíc lidí. Jejich počet vzrostl hlavně za poslední rok. „Sleduji to na tom, kolik lidí navštíví naše webové stránky školy běhání. Začali jsme před třemi a půl lety a tenkrát jsme měli dvě stě tři sta jedinečných přístupů denně. Dnes jsou jich přes dva tisíce," potvrzuje trenér Miloš Škorpil. Masově po běhu přitom začali bláznit v USA v osmdesátých letech. A Češi – jako se vším jiným možným – začali Američany kopírovat. Byť s dvacetiletým zpožděním. „Když tomu jednou přijdou na chuť, už nepřestávají, to je dokázáno různými studiemi," říká Miroslav Jiřík z Prague International Maraton. Už dva roky po sobě je maraton nabitý k prasknutí – vybíhá na devět tisíc zájemců. Takový Londýn zachvacuje před závodem ještě prudší horečka. Jen co maraton otevře registraci, za dva dny už se hlásí na stotřicet tisíc zájemců. Uspokojit může londýnský maraton „jen" pětatřicet tisíc lidí.

Meditace v tempu

I vy máte určitě mezi svými známými někoho, kdo pravidelně obouvá tenisky a vyráží ven jako šipka. Já mám takovou známou šéfredaktorku Petru Švecovou z Prahy. Když dojde na běh, mluví z ní hned poeta. "Pokud můžeš běhat někde, kde je aspoň trochu příroda, je to krásný. Třeba když běžím okolo Vltavy a pomalu se začíná smrákat, cítím vodu, pozoruju ptáky, lodě, další běžce, kterých je teď víc a víc... Je ti úžasně," rozplývá se Petra.

Začala běhat před pěti lety, kdy jí skončilo členství v posilovně. Tamní běhání na pásu brala jako součást většího cvičení, zvykla si dívat se při něm oknem do parku nebo na televizi, pěkně v klimatizované místnosti. Jakmile ale vyběhla venku, bylo rozhodnuto: už nikdy jinak. "Běhám pravidelně, třikrát nebo čtyřikrát do týdne, deset kilometrů. Vynechávám, jen když hodně prší nebo je nasněženo či námraza," říká mi Petra, kterou tento pohyb okouzlil hlavně proto, že je pro tělo přirozený. Znamená pro ni hned několik věcí najednou: způsob, jak se udržovat v kondici a netloustnou, stejně jako cestu, jak si vyčistit hlavu a tak trochu meditovat. "Možná to je i trochu rituál, závislost. Nevím. Při běhu si nejdřív srovnám myšlenky, po pár kilometrech jsou problémy už úplně mimo," říká Petra Švecová. Rozdíl podle ní je, jestli jde člověk běhat ráno, nebo večer. Po ránu ji běh nabije energií, večer se jím skvěle odstřihne od problémů v práci. Když se jí náhodou nechce a nejradši by to "zabalila", stejně zatne zuby. "Mám dobrý pocit, že nejsem líná, že jsem to nevzdala. Můžu se tak trochu vytahovat sama před sebou."

Rozsvítí se vám

Výhody běhu jsou podle jeho přívrženců jasné: za prvé nepotřebujete nic než sebe a tenisky. I když! – v poslední době se množí skupina lidí, kteří dávají klasickým botám vale. Běhají prostě bosi nebo v pětiprstových botách, které připomínají rukavice. Nebo taky v něčem, co vypadá jako hipísácké "kristusky". Tím, že noha musí držet na nerovném povrchu balanc, se prý posilují všechny chodidlové svaly. Pokud se to ale provozuje na asfaltových cestách, nohy se naopak spolehlivě zničí.

Další benefity „znovuobjeveného" sportu? Není třeba soupeře, není třeba legitimace do fitness centra – vyrazíte okamžitě, kdy je vám libo, za každého počasí a kdekoliv. Člověk se nemusí nikam trmácet, může sportovat i blízko domova. Běh zlepší paměť a přemýšlení. Ostatně i proto hodně běhají již zmiňovaní vysocí manažeři. „Člověk nad něčím sedí několik dní a není to schopný rozlousknout. Vyběhne a za dvacet minut šup – je to tam, rozsvítí se mu," říká trenér a běžec Miloš Škorpil. To potvrzuje už citovaný lékař Roman Šmucler. „Běhání je zcela zásadní, pokud dělá člověk jakoukoliv intelektuální práci," říká. Běhání má ale také spoustu zdravotních benefitů.

„Pravidelný běh přispívá k hubnutí, snižuje krevní tlak i riziko mrtvice a postižení tepen dolních končetin," vypočítá klady sportu kardiolog Michal Ascherman, který sám běhá šest sedm kilometrů denně. Začátku běhu by ale měly být pozvolné, nejlépe s kratšími trasami. Jinak mohou začít bolet klouby a otékat kolena. Alfou a omegou zdravého běhu jsou pak kvalitní běžecké boty. Špatné obutí způsobuje otřesy, které působí negativně na kotníky, kolena a další klouby. „Když se ale běhá v dobrých botách a technicky správně, má to na klouby naopak pozitivní vliv. Začnou se totiž tvořit krevní vlásečnice, které do kloubní oblasti ženou kyslík, krev a živiny" dodává běžecký trenér Miloš Škorpil.

„Je to pohoda a euforie," říká nejstarší běžkyně Matonni Grand Prix 2012, osmašedesátiletá Ivana Kohlíčková.

Co ještě řekla Ivana Kohlíčková

Proč jste začala běhat?

Začala jsem běhat kvůli vítězství Kateřiny Neumannové na Olympiádě. U televize jsem si řekla, že taky musím ještě něco dokázat. Nejdřív jsem střídala běh s chůzí, ale před dvěma lety už jsem poprvé běžela Grand Prix pět kilometrů. V závěru jsem měla ještě sílu na finiš, a z toho jsem měla ohromnou radost. Byla to euforie a pohoda.

Co pro vás běh znamená a co na něm máte nejradši?

Dokážu si, že to ještě jakž takž jde, ale taky poznání, že i kdyby člověk trénovat denně, tak už nikdy těch pět kilometrů neuběhne jako zamlada. Vím, že budu mít celý den lepší náladu a to je v mém věku příjemné. A v neposlední řadě je to způsob, jak si udržovat štíhlou linii.

Jak se po běhu ve svém věku cítíte?

Dobře, ale kdybych měla běhat naplno každý den, tak jsem unavenější a na regeneraci je v mém věku taky třeba delší čas. Před závodem je pro mě lepší pět dní neběhat, jsem pak odpočatější.

Linda Kholova je redaktorkou MF Dnes, v níž článek vyšel a vychází s jejím svolením

Linda Kholova foto
  • přečteno: 9421/9169×, 3 komentáře

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Adam | 3. 11. 2012 21.36 hod. | 109.71.213.xx
Ja bych si okrem drobnosti a protichudneho tvrzeni (moznost behat naboso vs. potrebujete dobre boty) dovolil nesouhlasit s tvrzenim "beh nestoji nic". Spise bych rekl, ze beh "nemusi nic stat", zvlaste kdyz behas naboso, ale jinak se do nej da vrazit velke mnozstvi penez :-))

marek27 | 3. 11. 2012 10.07 hod. | 89.24.9.xxx
Pěkný článek. Jen mi nesedí dvě věci. Vstup do fitness centra vážně stojí kolem 500 Kč? Špatné boty opravdu způsobují otřesy?

fotoMiloš Škorpil: Marku, máš pravdu pokud jde o tyto dva fakty, tak to nesedí, otřesy nezpůsobují špatné boty, ale špatný běžecký styl, pokud jd eo tu cenu do fiteka, tak do některého exluzivního tolik zaplatíš, ale pokud nechceš takový komfort tak ti stačí i něco kolem 100, tam ovšem většinou nemají běžecký pás.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice97
Více času na sebe12
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků