logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Zdravý životní styl po česku a cukrovka

Zdravý životní styl po česku a cukrovka

Cukrovka 2. typu je dárek od života, o kterém zpočátku vůbec nic nevíte. Ani to, že ji máte, nerozvinutou. Má nějaké příznaky, ale v dnešní době stresů, přeupravených potravin i násilného zdravého stylu si člověk základní projevy v době, kdy je to všechno ještě dobré, neuvědomí…

V dětství jsem měl štítnou žlázu a tak nadváha měla svého strůjce. Když se vám váha dostane nad normální mez, je to cesta do pekla, sama se dolů nedá a s českou kuchyní, kdy se ke všemu musí chleba, brambory atd… to koneckonců ani jinak nejde. Jeden se naučí ignorovat ústrky okolí s tím, že za současného stavu, kdy si jídlo nepřipravujete sám a máte minimální možnost jeho výběru, nemáte šanci shodit. Zlom přišel až při počátku vysoké školy. Sice jsem v posledním roce průmky rok dělal závodně judo, měl jsem svaly, ale váha nešla dolů. Zlom přešel až s přestěhováním od rodičů k babičce, která naštěstí neuměla moc vařit (věci co plavou v tuku jsem fakt nemusel) a byl jsem nucenej naučit se vařit sám… S pár korunami to nebyla žádná hitparáda a šmakulády z mensy taky nic moc. Ale přesto, omezil jsem nenáviděné přílohy a najednou váha začala jít dolů, konečně jsem už nebyl docent, ale asi cca 90 kg, kde se vše ustálilo z původních cca 108 kg.

V té době jsem se konečně dostal k tae-kwon-do, ale váha se mi i přes cca 10 – 14 hodin pohybu týdně držela stejná… Skutečný obrat nastal v druháku. Dosud sám nevím, jestli to bylo třetím rokem sportu a mládím, anebo i tím, že mensa po druhém roce po revoluci byl opravdu hnus a bylo mi z běžné tam páchané masité stravy těžko, po čase mě doktorka kvůli nově diagnostikované žaludeční kýle přendala na dietní a po půl roce jsem přešel do vegetariánské… V té době se mi váha ustálila na 77 kg, což je při mých 189 cm ideální váha. Dnes si z toho dělám srandu, souviselo to asi také s cca 20 – 25 hodinami sportu týdně, že jsem měl svaly i v mozku.

Po ukončení školy přišla práce programátora, přítelkyně a výkrm od její maminky – teda spousta obědů a zase spousta masa. Ustálil jsem se zase na asi 90 kg, ale chodil jsem do posilovny, hodně kola, běhat… Váhu jsem si držel až do doby, kdy jsem změnil práci na obchodníka s chlazením. Prodávat chlazení řezníkům byla špatná volba, zase jsem uzeninám neutekl. Tak po dvou letech jsem byl na 125 kg. Cítil jsem potřebu změny a první, co jsem musel zlikvidovat, byl přísun uzenin. Naštěstí se také klimatizují kanceláře a u toho jsem dosud zůstal. I stresy se omezily, ale váha dolů nešla, dostal jsem se k 135 kg, i když jsem jedl dost málo a podle zásad zdravé výživy…

Zase změna práce, letím do Ruska dělat školení a tenkrát mi došlo, že ten tělesný stav není dobrý. V letadle roznesli dlabanec a pak jej dloooouho neodnášeli. Stolek zaražený v pupku byl fakt nepříjemný a nakonec si můj tác vzal k sobě vedle sedící Angličan, který viděl, že buřt vedle něj má asi problém… Napůl se dusit v plném letadle 10 km nad zemí, když jste naučenej ústrkům, že tlusťoch nesmí nikoho otravovat se svým problémem, když si za břuch může sám… Po návratu domů přišla striktní změna, začal jsem s Montignacovou dietou, podařilo se mi sundat nejdřív 22 kg, zastavilo se to, pak jsem musel začít dost cvičit, a dostal jsem se na 100 kg, kde se váha zase ustálila. Teda – přesněji, pravidla Montignaca a 1800 – 2200 kcal s tuky do 15% příjmu mi po 3 měsících zatrhla doktorka na EKG, když jsem měl report tepu celý zašumělý. Kdo nevidí, neuvěří… Nikdo vám neřekne, že tuky jsou v těle zodpovědné za přenos nervových vzruchů a tuk nesmíte dlouhodobě omezit, a tuk v rybách to nenahradí…

V té době jsem se vrátil ke svému oblíbenému běhání a poznal i Miloše Škorpila… Asi po 3 letech běhání, kdy jsem se začal připravovat na maraton a dal nejdelší běh cca 35 km (asi 4 hodiny v kuse) se objevilo přetrénování a začal zlobit levý kotník. Z naběhaného objemu cca 60 km týdně jsem přešel na kolo, ale namísto 8 – 9 hodin na běh na kolo jsem těch potřebných odpovídajících 18 hod týdně bohužel neměl, tak to vše stoupalo až k 120 kg, kde se ještě dalo běhat, ale žádná sláva. V té době jsem se stravoval podle doporučení knížek a středomořské stravy správně, měl sacharidy na doplnění energie a furt jsem se vztekal, že i když se hejbu tolik hodin týdně, nemůžu zhubnout, zparchantělej metabolismus…

Přišel nový vztah a v podnikání ve firmě daleko větší nápor práce a dost brutální stres. Pomohla tomu i kancelář doma i znechucení, když furt jím zdravě, nehubnu, (pohyb se zúžil na crosstrainer a víkendové procházky) a nejde to dolů, jsem začal hledat stravu, která byla před průmyslově zpracovanou současnou stravou tak před 100 lety… Výsledek – 140 kg. Myslím si, že tentokrát to bylo jen o home office a především o stresu. A to, že před 100 lety dělali na poli a ne v kanclu. Až do současnosti, kdy mi našli cukrovku 2. typu a jsem oficiálně mezi diabetiky…

Dnes již vím, že spoustu věcí by člověk viděl, kdyby a priori věřil jen svým zkušenostem a věděl, co je skutečně špatné a nedal na kecy okolí a polopravdy o zdravé výživě…

Zkusíme si to rozebrat. Strava dle české kuchyně – teda ten paskvil z doby komančů – kdy nebylo nic a lidi museli dostat energii, aby mohli makat, a vedle toho ztloustli, aby se moc nebránili situaci – to je převaha nabídky vepřového, hovězího a občas i husy, kachny, tučných kuřat… Často smažené. Zeleniny málo, všude knedlíky, brambory, rejže, těstoviny, koláče, buchty, furt se něco peklo z mouky. Kvanta sýra, daleko víc než tělo skutečně potřebuje. Čerstvou rybu tak jednou do roka na Vánoce, a pokud mražená byla nějaká zdravá, tak se musela uzemnit trojobalem jako řízek. Hejk se jedinej nesmaží, ale ten byl málokdy… O pečivu a chlebu, i o dopražené mouce, aby chleba vypadal jako celozrnný. A sladké, po jídlu desert… TOHLE JE CESTA K OBEZITĚ PRO KAŽDÉHO, KDO MÁ HORŠÍ SLINIVKU.

Hovězí není libové ani dieta, to je nesmyslný názor… Vyjma nejlibovějšího svalu, ale bifteku si člověk nedá jen 100 g. Libové je maximálně tak kuřecí prso, nebo telecí, nebo jehněčí – ale bílé, bez viditelného tuku (u jehněčího je bílé maso, když mládě ještě saje mléko), ryby. Na praseti jsou dietní tak maximálně ledvinky… Libové je to v porci do 150 – 180 g max, ty první jmenované červené tak do 100 g max zasyrova, ale to zase nezasytí. Dieta je především spousta zeleniny, méně ovoce (jen některého – musí se vybírat) a příloh tak ½ a méně než u nás obvyklé porce příloh jen k libovému masu. Dieta jsou pravidelně ryby. Dieta je třeba i sýr, nenáviděný 45%, ale jen pár tenoučkých plátků na skutečný celozrnný chléb nebo knäckebrot.

Obvyklé 3 rohlíky k snídani jsou zvěrstvo, stejně tak jako dva krajíce chleba s něčím obvyklým, třeba 10 dkg nějakého tučného salámu, co se dostane v obchodě jako běžný výrobek. Cesta je dát si celozrnný chléb, nejlepší je pumpernickel, ale skutečný německý s celými zrny, ne nějaký rádoby-fit-linie český čtvercový šrotový balíček, co má chuť jak kočičí granule. Toho stačí plátek, další se dá plátek knäckebrotu a máme 60 – 70 g chleba k snídani. Zdravého.

Dieta je nedávat do omáček všude 33% smetanu nebo kvanta másla, aby omáčka byla hladká bez hrudek, nebo to dobíjet jíškou. Dieta může být o tom, že si uděláme omáčku ze zeleniny, kde převažuje zelenina nad masem minimálně tak 2 ku 1, u ryb nebo kuřecího a pak se dá jen trochu 15% smetany (třeba 100 g na 4 porce dohromady). Pak i ta lžíce celozrnné mouky může omáčku zdravě zahustit.

Ale co mluvím o dietě – to by měl být normální zdravý styl. K čertu se slovem dieta. Těchhle pár doporučení a tuky, především zdravé, zajistí, že i 2000 – 2200 kcal dává hubnutí a jeden nemá žádný hlad. Vysloveně špatné je říkat v literatuře, že sacharidy jsou zdravé a potřebné, nebo ještě větší lež, že jsou palivem sportovců… Nejsou. Spoustu energie, danou pryč pohybem, dodá velmi malé množství jídla.

Proč tohle vše o jídle? Pokud nedodržujete pár elementárních pravidel, můžete se trápit sportem, jak chcete, a výsledek nepřijde… Proč? Hladem požadovaná odměna vám zajisté dá víc, než jste měli a převažující sacharidy již udělají své.

Každé měření krve je nalačno. Když jste obézní, tak máte dvě jistoty – že samotnou dietou a jen cvičením NIKDY NIC NESUNDÁTE NATRVALO a doktoři vás taky včas nevarují… Skutečný výkyv spalování/ukládání je do těch 2 hodin po jídle, kdy tělo dle inzulínu uvažuje, jestli tuky spálit nebo rovnou uložit, a to samé se sacharidy. Krev máte v pořádku v testech (nebo hraniční, kdy se nic neřeší), ale jaksi metabolismus nefunguje, není cesty ven…

Měla mi napovědět ta doba na vejšce, když jsem dost vařil slepice a kuřata a chodil do vegetariánky. Omezení červeného nebo tučného masa, hodně zeleniny, hodně luštěnin DÍKY VEGETARIÁNSKÉ JÍDELNĚ a díky tomuto i prakticky normální porce jídla S NORMÁLNÍMI POMĚRY. To je správná cesta… Nezdravé maso vůči normálnímu musí být v poměru vysloveně za odměnu. To znamená cca 1/5 – 1/6 proti normální porci masa. To jest třeba oběd kuřecí 180 g, večer ryba 200 g a ráno vepřová šunka 33 – 66 g (pozor, kvalitnější, třeba 95% masa a ne ty vodní škrobovo-bílkovo-sójovo-vodní s…čky za ní vydávané). Pak ta dobrá šunka vůbec není drahá, sní se jí dost málo… Kdo dnes ví, že na Krétě se vepřové jedlo jen jednou u Vánoc, v Čechách byla zabijačka také jen jednou do roka, svatomartinská husa má jméno dle svátku svatého Martina, kdy se jedla… Vánočka se jedla na Vánoce, koblihy bylo posvícenské jídlo… Donuty už ne:-).

Stejně tak i pomazánkové máslo, jak jsem se na něj koukal na škole … Muselo nějakou dobu vydržet a pokud má být ve stravě, stejně jako mazací sýry, tak jsem byl omezený max do 20 – 30 g na snídani a pokud normální máslo, odhaduji tak do 15 g max, spíš 10 g – což je mimochodem normální obvyklá zabalená kostka tuku v hotelu!

Omylem je moc energetických věcí vedle agresivních náloží sacharidů. Pokud vás na rodné kotlině štve víc věcí, začněte třeba pomalu žvýkat. Ne jíst rychle jak na vojně, kde někdo prohlásil „dožrat“ a byl konec. Tím se najíte dříve a s menším podílem jídla. Ono se říká, že v Čechách se nehodovalo, v Čechách se žralo. To, co projde pusou, musí být jen vaší volbou… Má dáti, sežral. Třeba tím se rodné kotlině vzepřete. To je svoboda i zodpovědnost k sobě sama. Němci mají na tohle kvanta přísloví, například o mých oblíbených Weisswurstech. Říkají, že se jich má jíst lichý počet. A jeden 80 g stačí, u 3 kusů už vím, že bych se přejedl. Dva kusy pro Bavoráka nejsou normální…

Tělo mi již dříve dávalo náznaky, že je něco v nepořádku. Když se běhá, tak je nějaká maximální frekvence a nějaká zdravá procenta tepů, na kterých se má běhat. Pokud při obvyklém běhu máte tepovku výše – nad 70%, tak byste měli vědět, že jste blbě vyběhli a šli moc rychle zpočátku. Při pozvolném rozběhu by mělo být 60% max, nebo i 55% max. Sám jsem se považoval za vysokotepce a s maximálkou cca 197 t/m jsem běžel hodinový hraniční běh pod 180, tj. 90%, delší běhy 172… tj. 87%, relax do 165, tj. 83%. To je ta největší blbost, co člověk může udělat, zatěžovat si játra zplodinami anaerobního běhu. Nejde o to, že těžkej běhá na těchhle tepech. Na jednom relax běhu jsem jej celý absolvoval do 155/min a 15 km jsem se coural skoro 1:50, unavenej jsem nebyl, jen měl maličko obouchaná chodidla… Je to o tom, že při náběhu na cukrovku se nejspíše více zvýší podíl cukru v krvi. Ten zase dá vyšší tep sám o sobě než by musel být a člověk bojuje s anaerobním spalováním, tréninkem si na něj jen dělá větší resistenci, až po čase nestihnou játra regenerovat a přijde přetrénování nebo úraz. Schválně, proč tak soudím? Jednou na dovolené v Řecku, když sem běhal přes ostrov Korfu a zpět (asi 10 km cca při 35°C okolní teploty) jsem měl z domova powergel z nějaké akce na ochutnání a já si chtěl prubnout jeden po 5 km, že si usnadním návrat v tom hicu. Zalepil mi pusu a horší bylo, že i když jsem ho spláchnul vodou, mi přes dřívější ustálený tep cca 170 zvednul zničehonic na 178 a tam se mi držel až do konce. Powergel mi vždy, nejen tam, zvýšil tep i při zastávce, když by měl jít tep zákonitě dolů… Holt vyšší hladina cukru v krvi se vším, co k tomu patří… Pokud taky běháte sami na vyšších tepech a máte pocit, že to níž nejde, zkuste si cca po 30 minutách ustáleného běhu v létě dát 1 powergel a pak sledujte tep. Srdíčko vám nabonzuje vše. Tyhle věci jsou dělané tak, aby se uvolňovaly postupně a pomalu u zdravých sportovců. Pokud se uvolňují moc rychle, pak je něco špatně. Vyšší tep a pocení taktéž může napovědět. Poté, co mě začali léčit, mi zmizelo pocení…

Ovšem nejhorší ze všeho je stres. Tělo se vyleká, vyplaví se energie ke zpracování a jeden nikam neutíká, nebojuje… Najednou je moc cukru v krvi, to zase nastartuje slinivku a glykogen z jater se přesouvá přes krevní oběh na pupek… Kdo nevěří, ať se kouká okolo sebe. Pokud nemá jeden dost stresu, stačí se podívat na televizi, až zas bude nějaká reportáž, jak napálili nějakého chudáka, často nějakého živnostníka, co se dnes snaží přežít v brutálním zápřahu… Jestli tu hrušku, co máte za tělo, vidíte i v něm, podbradek a v očích smutný uhnaný výraz, vítejte v klubu těch, co tloustnou kvůli lumpárně jiných… Tohle je ta věc, co vás jednou zabije, pokud ji nedáte pryč. Při stresu nezhubnete…

Vyřeší to sport? Sport je nádherný relax (v angličtině je sport synonymem pro zábavu), ale nevyřeší nic, jen dá zátěž a pomůže zdraví, oběhu, cholesterolu. Pokud nemáte zdravé tělo, tak jen během nezhubnete. Věřte tomu. Během se nedostanete do situace, že si můžete dát nějaký dlabanec za odměnu, že si můžete dát sladké, tučné, nezdravé… To je jen výmluva. Sportem získáte něco jiného, spoustu přátel, opravdových. Při těžké fyzické zátěži, jako běh je, se totiž každý projeví, co v něm je… Očekávejte od něj zdraví a nechtějte, aby hlava předběhla nohy… Nepředběhne a pak dlouho neběháte vůbec.

A co na závěr: od počátku obnovení „normálních“ stravovacích návyků je 6 kg dole, z těla zmizlo 7 kg tuku a přibyla voda… Ještě že jsem si ty 3 rohlíky dal, než jsem na tu diabetologii šel… Namísto ranní hodnoty 8,5 z testů před veletrhem ukázal tenkrát měřák u doktorky 16. To je ta doba do 2 hodin po jídle, kterou vám nikdo nikdy nezměří… Nečekejte, až vás doktoři postaví před fakt, že už cukrovku máte. Dělejte s tím něco, když to ještě nemůžou najít. Když se stravujete, jak je u nás zvykem a máte břuch, máte i jistotu, že máte cukrovku 2. typu. Kdy oficiálně, teda kdy vám ji najdou, to už je snad šumafuk. Holt jídlo je především energie, když ji umíš spálit, tak si ji klidně dopřej, když neumíš spálit, tak se pak nelituj…

Roman, Praha 41 let, nyní 133 kg

Roman Vik foto
  • přečteno: 8316/8084×, 5 komentářů

Hodnoť článek

3 z 5 hvězd dobré (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

spáč | 7. 2. 2013 21.47 hod. | 78.45.129.xxx
lol Dobře Ty,Culík jede

Pavlína | 9. 12. 2012 17.57 hod. | 85.70.181.xxx
K dnešnímu dni má Roman 127 kg, i když to není možná pro někoho ještě nic moc, já to beru jako velký kus cesty a posměváčkům vzkazuji, nechtějte tuhle nemoc řešit ve svém okolí nebo u sebe...bez doktorů se nad tím vyhrát nedá... Jsem na tebe hrdá Romí.

Roman | 7. 11. 2012 23.13 hod. | 85.70.181.xxx
Jitko dík. Tohle jsem nemyslel vůbec jako kázání, spíš že pokud je jeden nemocnej a neví o tom, veškerá snaha o nápravu bez znalosti skutečné příčiny je nanic. Běhat okolo 60 km týdně a furt být na 100kg bylo o ničem. Teď mi doktoři otevřeli oči a říkám si že pokud někdo prožívá podobný stav, tak že mu to třeba pomůže určit příčinu a má šamci jí ovlivnit stravou nebo léčit, aby se netrápil zbytečně takovou dobu jak já, budu jen rád... Ono sportovat a díky sportu zhubnout jsou dvě rozdílné věci... Taky bych byl radši narodil se zdravým metabolismem, bez týhle nemoci co má mamka, babička ...

Jitka | 7. 11. 2012 9.01 hod. | 90.181.167.xxx
Naopak, to není kázání, to je prozření . Důležité je, že člověk zjistí, kde dělá chybu , uvědomí si ji a zkusí ji napravit. A to, že se podělil o svůj názor a svou zkušenost s ostatními je jenom dobře.

Jana | 6. 11. 2012 9.26 hod. | 160.44.230.xxx
133 kg a takové kázání...?

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků