logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Není důležité vyhrát, ale být druhý

Není důležité vyhrát, ale být druhý

Už potřetí se běžela maratonská štafeta základních škol, tentokráte těch chebských. O jejím dramatickém průběhu a neuvěřitelné vyrovnanosti všech štafet se ve svém článku už krátce zmínil i sám „vynálezce“ tohoto závodu Miloš. Protože jsem onen školní maraton absolvoval jako jeho spoluorganizátor, divák i účastník, dovoluji si k němu pár postřehů.

V dnešní počítačově-sedací době je velkým vítězstvím už sama skutečnost, že čtyřicet dětí z jedné normální (=nesportovní) školy je ochotno a schopno běžet ze všech svých sil celý jeden kilometr. Kdyby nic jiného, odměnou je jim fandění a povzbuzování všech ostatních spolužáků-spoluběžců, vlastně spolumaratonců. Ona ta dnešní době je navíc i dost individualistická, takže dalším – pro většinu z nich novým – zážitkem je makat pro tým (zní to možná odporně americky, ale ještě odpornější byl socialistický „kolektiv“).

Lahůdka závodu, pro některé školy však možná kámen úrazu: štafetu běží i dva učitelé nebo učitelky. Určitě nejde o přesný čas, za který svůj úsek zaběhnou. Mnohem víc jde o úkaz pro děti jinak naprosto nevídaný: učitel(ka) je jenom nebuzeruje zpoza katedry, ale je s nimi na jedné „běžecké lodi“. Místo tradičního zkoušení maxima nadrčených vědomostí žáků zkouší tentokrát dostat maximum sám(sama) ze sebe. A to děti oceňují! Kantoři tak posílí – nebo možná teprve získají – svoji přirozenou autoritu mnohem víc, než by se zdálo. Tento prvek, tedy kantor(ka) jako člen štafety, by možná pomohl oživit i Juniorský maraton středních škol (jak jsem to už v jednom z předchozích článků) navrhl.

Čas je relativní. To platí o vesmíru i o maratonu. A je dobře, že jsme se o tom s našimi žáky mohli při naší premiérové štafetě přesvědčit. Jak to? Po téměř tříhodinovém závodě byla totiž naše ztráta na vítěznou štafetu jen několik nepatrných vteřin, na dosavadní rekord pak hrozivých více než 7 minut. Zklamání dětí se ale začalo měnit v odhodlání, když jsem jim to vyčíslil v přepočtu na jednoho závodníka: přibližně 10 vteřin. To se přece dá dohnat! Když neuděláme znovu některé začátečnické chyby (rozvázané boty, běh v teplákové bundě, špatné počítání kol, aj.) a do příštího závodu všichni potrénujeme, určitě to vyjde!

A tím se začíná celá maratonská štafeta (nejen ta poslední) jevit v jiném světle, ve světle svítícím z blízké budoucnosti: jako příprava na tu příští, a ta opět na tu příští… Překonání rekordu není cílem, ale prostředkem k něčemu mnohem trvalejšímu – připoutat mládež k běhání. Zjistit, že to jde, a že to chce běhat pravidelně, protože jsme potom zdravější a veselejší. Kdo si dá několikrát maratonskou štafetu základních škol, bude chtít zkusit i štafetu středoškolskou (Juniorský maraton 10x4,2km), potom třeba zvládne i půlmaraton (jako moji současní studenti Jindra a Martin), potom …

Tvrzení od učitele dosti nečekané: dvojka je někdy lepší než jednička. Stříbro je svým způsobem lepší než zlato. Protože vyhrajeme-li něco bez přípravy, jsme-li náhodnými rekordmany, může to v nás zůstat jako dlouhodobá infekce: jsme nejlepší, jsme kingové, kdo je víc? Druhé místo nás ale nutí konstatovat: bylo to dobré, ale někdo byl lepší (to je sport). Musíme pro to ještě něco udělat, zapracovat na sobě. Máme cíl, máme za čím a proč jít.

Nejen v maratonské štafetě platí: je důležité být druhý, abych mohl příště vyhrát!

Milan Kůtek (www.behsholemi.cz) foto
  • přečteno: 14223/14118×, 6 komentářů
Není důležité vyhrát, ale být druhý Není důležité vyhrát, ale být druhý Není důležité vyhrát, ale být druhý Není důležité vyhrát, ale být druhý Není důležité vyhrát, ale být druhý Není důležité vyhrát, ale být druhý Není důležité vyhrát, ale být druhý Není důležité vyhrát, ale být druhý Není důležité vyhrát, ale být druhý

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Zdenek Dančo | 15. 10. 2009 18.23 hod. | 90.180.40.xxx
Také jsem měl to štěstí být při maratonské štafetě ve Františkových Lázních, kdy se nám podařilo zlepšit český rekord a stanovit další pro první stupeň. Plně souhlasím s Milanem, pro děti to byl velký zážitek a my dospělí ,,tvrďáci“ jsme po závodě byli dost naměko, když jsme vstřebávali změnu našeho pohledu ,,na ty flákající se floutky", který běželi jak o život nejen svůj úsek¨, ale i další s mladšími spoluběžci.

Jindra | 15. 10. 2009 18.08 hod. | 88.101.235.xxx
Něco na zmiňovaném heslu bude. Když jsem běžel svůj první půlmaraton, myslel jsem si, že na trati asi umřu a když jsem doběhl do cíle, řekl jsem si, že takový pocit už nechci nikdy zažít a proto jsem začal s treninkem, díky kterému jsem rok poté nejenom zlešil čas ale také jsem měl mnohem lepší pocit, že jsem splnil to co jsem si předsevzal. Letošní rok, asi 3 měsíce před mým dalším v pořadí třetím půlmaratonem se mi vůbec nechtělo trénovat ale vzpomněl jsem si na můj první ročník a na to trápení nejenom na trati ale ještě týden poté s bolesmi nohou a řekl jsem si že musím začít běhat. Co z toho plyne? Kdybych tenkrát na mém prvním ročníku běžel bez problémů, netrénoval bych na příští rok a nezlepšil bych si čas, který je přeci relativní ;-)

Miloš | 15. 10. 2009 10.59 hod. | 80.250.9.xxx
To, že je lepší být druhý, než vyhrát, má přes svoji zdánlivou nelogičnost, hodně do sebe. Svůj první běžecký závod – okresní přebor jsem vyhrál, na druhý – krajský přebor jsem přijel jako namyšleném frajer, okouknul soupeře a suše prohlásil: „Z nich na mě nikdo nemá!“ Skončil jsem druhý, ale od konce :) a tehdy se začala psát historie běhu, nejen mého ale i těch, které jsem pak, už takto nutně natlučený a poučený, k běhu přitáhl :). Jo, i porážky jsou v životě důležité, tedy pokud máte v sobě bojovného ducha – ale toho vám dobrý psycholog, dobrý učitel vždy dodá :).

12Honzade | 15. 10. 2009 10.29 hod. | 195.113.13.xxx
Moc hezky článek a naprosto skvělý nápad! Držím palce při jeho rozšiřování… Možná bychom všichni nějak mohli pomoci, rozšířit informace do skol, kde jsou naše děti/vnoučaty:)..
Možná pokud někoho něco napadne, dejte komentář, ne?:)
Milane, nedáš na sebe mail?

Milan Kůtek: Ahoj, dík za pochvalu. Nápad je to Milošův, mně se zdál taky skvělý a proto jsem do toho hned šel. Je to fakt nesrovnatelně účinnější než dlouhá kázání o zdravém životním stylu. Takže šířit všemi dostupnými prostředky!
Milan
kutek@gymcheb.cz

Miloš | 15. 10. 2009 9.27 hod. | 80.250.9.xxx
Já to pořád říkám, dejte dětem – člověku šanci a ony – on vám ukáže, že umí :). Mám radost, protože byť zatím jen takto tajemně, ale přesto můžu napsat, že brzo dostanou všichni šanci běhat :).

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků