logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přeběh Ameriky – díl 22. – Organizace ZERO!

Přeběh Ameriky – díl 22. – Organizace ZERO!

Nejslabší stránkou celého tohoto závodu bylo jeho vedení a tím pádem jeho celková organizace. Není naprosto možné, aby takovýto závod organizovali pouze dva lidé. Nevím, jak si to Michael a Jesse představovali, ale měl jsem dojem, že oba si mysleli, že až závod v Hutington Beach odstartuje, vše už půjde nějak samospádem až do jeho cíle v New Yorku. Barrymu, třetímu muži v pozadí, bylo dáno za úkol, aby splnil nesplnitelné. Velmi mu několikrát v tomto nevděčném úkolu pomohla jeho žena Líza. Myslím si, že nebýt jí a její pomoci, byl by závod určitě opustil a nechal ty dva, ať si to co si nadrobili vyžerou sami.

Když se během závodu stále více ukazovalo jeho nedostatečné zabezpečení, stavěli se ke všemu Jesse a Michael jako slepí a hluší, a když už nevěděli kudy kam, poukazovali na propozice, kde stálo: „Nic neslibujeme!“ To mě jednou přivedlo k poznámce, že běh Transamerika 92 je běh proti jeho vlastním účastníkům. Emile a Serge označili tuto organizaci jako “ Organizace ZERO = nula!“ a měli v mnoha případech pravdu. Andy a jeho tým vybudovali celou síť ošetřovatelů, která mohla pomoci celé řadě běžců, kdyby organizace jen trochu fungovala. Z Las Vegas až do Indiany, kdy se k nám Andy znovu na několik dnů připojil, přijal jen jedno telefonické volání o pomoc. „Polovina vyřazených běžců, kteří byli nuceni s různými problémy odstoupit, mohla dál běžet, kdybychom byli včas vyrozuměni o jejich potížích a mohli jim tak poskytnout nezbytnou pomoc!,“ nadával roztrpčeně. Podle mě by však měl být v průběhu celého závodu přítomen alespoň jeden lékař a celý tým masérů.

„To je mizerné zásobování,“ nechal se několikrát slyšet Ed, aby pak když jsme dorazili do cíle nějaké etapy zavolal do Pizza Hut ve městě a za hodinku už jsme se všichni cpali pizzou zdarma. Místo toho, aby se Michael s Jessem postarali o jídlo, raději se někam vytratili a celý večer jsme je neviděli. Přitom jak vidno z příkladu Eda stačilo tak málo. Zvednout telefon a zavolat. Místní podnikatelé si většinou považovali, když nám mohli pomoci a trochu si tak udělat reklamu na náš účet, ale o to jde, pomoci jeden druhému. Jednou si mi zase stěžoval zoufalý Barry, když byly problémy s ubytováním: „To mělo být zajištěno alespoň 50 lůžek a ne pouhých 15!“

Další věcí, kterou jsme trpěli, byl nedostatek informací. Nebyl snad den, kdybychom obdrželi na startu informace, jaké bude v cíli jídlo, případně kde budeme ten den spát. Co jsme taky mohli čekat jiného, když vše bylo zajišťováno takřka na koleně a nikdo z odpovědných neměl ani šajna, jak to v daný den a večer bude probíhat! Celý závod byl prostě jedna velká improvizace a hazard se zdravím a životy jeho účastníků. Celý rozsah neinformovanosti nechtěně nastínil Jessi, když zase jednou odjel Michael s truckem někam na cesty a já nemohl najít svoje zavazadlo. Zeptal jsem se Jessiho, kde se vyložilo, načež on odpověděl: „Hm, dobrá otázka!“ To byla jediná odpověď, na níž se zmohl. Takže nakonec nikoho nepřekvapilo, když hlavní sponzor společně s Runner´s World převzal celou organizaci do svých rukou a oba manažeři se stali naprosto přebyteční, když ostatní se snažili zajistit to, co měli původně zajistit oni.

Bylo by ale nefér, vidět jen to negativní.. Říkal jsem to už v úvodu, že bez Jessiho a Michaela by tento závod vůbec nespatřil světlo světa. Překážky, které museli už před startem překonat a práce, kterou museli vynaložit, se nedá asi ničím zaplatit. Musím popravdě přiznat, že dodrželi vše, co bylo napsáno v propozicích. Bylo však kardinální chybou, že vůbec nedokázali reagovat na faktické problémy, které se během závodu objevily. Hlavním důvodem chybějících prostředků bylo, že jak Runner´s World, tak Gatorade do závodu nevložily žádné finanční prostředky v hotovosti. Tím pádem pak každý odstoupivší běžec znamenal pro pokladnu závodu také snížení výdajů. Takovéto uvažování je však naprosto scestné, a závodu a všem, kteří se podílejí na jeho organizaci, nedělá dobrou pověst. Na druhé straně pokud jde například o změření trasy, tak to bylo naprosto přesné a občerstvovací stanice byly taky dostatečně vybaveny. Také přeprava zavazadel fungovala bez problémů, nikdy nedošlo k jejich ztrátě.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Rychlost, bez ní to žádný běžec nikam nedotáhne : Nějak mi není jasná ta první odrážka. S jakým odstupem před závodem mám zařadit intervaly? Pokud…»
  • Prodloužený víkend „Jen pro velký holky“ : Ilono, to nás mrzí...Tak se budeme těšit na příště! A o běhání to na tomto víkendu prioritně…»
  • Prodloužený víkend „Jen pro velký holky“ : Velmi odhodlána jsem přečetla celou nabídku,hned bych jela,ale žením kluka,tak termin…»
  • Dvanáctitýdenní tréninkový plán na deset kilometrů, který zrychlí výkonnostní běžce o 1 – 2 procenta. : Protože prostě piánko :) »
  • Dvanáctitýdenní tréninkový plán na deset kilometrů, který zrychlí výkonnostní běžce o 1 – 2 procenta. : Dobrý den, proč je proboha na ilustračním obrázku ten klavír? Předem děkuji za odpověď. Zdraví…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků