logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přeběh Ameriky – díl 22. – Organizace ZERO!

Přeběh Ameriky – díl 22. – Organizace ZERO!

Nejslabší stránkou celého tohoto závodu bylo jeho vedení a tím pádem jeho celková organizace. Není naprosto možné, aby takovýto závod organizovali pouze dva lidé. Nevím, jak si to Michael a Jesse představovali, ale měl jsem dojem, že oba si mysleli, že až závod v Hutington Beach odstartuje, vše už půjde nějak samospádem až do jeho cíle v New Yorku. Barrymu, třetímu muži v pozadí, bylo dáno za úkol, aby splnil nesplnitelné. Velmi mu několikrát v tomto nevděčném úkolu pomohla jeho žena Líza. Myslím si, že nebýt jí a její pomoci, byl by závod určitě opustil a nechal ty dva, ať si to co si nadrobili vyžerou sami.

Když se během závodu stále více ukazovalo jeho nedostatečné zabezpečení, stavěli se ke všemu Jesse a Michael jako slepí a hluší, a když už nevěděli kudy kam, poukazovali na propozice, kde stálo: „Nic neslibujeme!“ To mě jednou přivedlo k poznámce, že běh Transamerika 92 je běh proti jeho vlastním účastníkům. Emile a Serge označili tuto organizaci jako “ Organizace ZERO = nula!“ a měli v mnoha případech pravdu. Andy a jeho tým vybudovali celou síť ošetřovatelů, která mohla pomoci celé řadě běžců, kdyby organizace jen trochu fungovala. Z Las Vegas až do Indiany, kdy se k nám Andy znovu na několik dnů připojil, přijal jen jedno telefonické volání o pomoc. „Polovina vyřazených běžců, kteří byli nuceni s různými problémy odstoupit, mohla dál běžet, kdybychom byli včas vyrozuměni o jejich potížích a mohli jim tak poskytnout nezbytnou pomoc!,“ nadával roztrpčeně. Podle mě by však měl být v průběhu celého závodu přítomen alespoň jeden lékař a celý tým masérů.

„To je mizerné zásobování,“ nechal se několikrát slyšet Ed, aby pak když jsme dorazili do cíle nějaké etapy zavolal do Pizza Hut ve městě a za hodinku už jsme se všichni cpali pizzou zdarma. Místo toho, aby se Michael s Jessem postarali o jídlo, raději se někam vytratili a celý večer jsme je neviděli. Přitom jak vidno z příkladu Eda stačilo tak málo. Zvednout telefon a zavolat. Místní podnikatelé si většinou považovali, když nám mohli pomoci a trochu si tak udělat reklamu na náš účet, ale o to jde, pomoci jeden druhému. Jednou si mi zase stěžoval zoufalý Barry, když byly problémy s ubytováním: „To mělo být zajištěno alespoň 50 lůžek a ne pouhých 15!“

Další věcí, kterou jsme trpěli, byl nedostatek informací. Nebyl snad den, kdybychom obdrželi na startu informace, jaké bude v cíli jídlo, případně kde budeme ten den spát. Co jsme taky mohli čekat jiného, když vše bylo zajišťováno takřka na koleně a nikdo z odpovědných neměl ani šajna, jak to v daný den a večer bude probíhat! Celý závod byl prostě jedna velká improvizace a hazard se zdravím a životy jeho účastníků. Celý rozsah neinformovanosti nechtěně nastínil Jessi, když zase jednou odjel Michael s truckem někam na cesty a já nemohl najít svoje zavazadlo. Zeptal jsem se Jessiho, kde se vyložilo, načež on odpověděl: „Hm, dobrá otázka!“ To byla jediná odpověď, na níž se zmohl. Takže nakonec nikoho nepřekvapilo, když hlavní sponzor společně s Runner´s World převzal celou organizaci do svých rukou a oba manažeři se stali naprosto přebyteční, když ostatní se snažili zajistit to, co měli původně zajistit oni.

Bylo by ale nefér, vidět jen to negativní.. Říkal jsem to už v úvodu, že bez Jessiho a Michaela by tento závod vůbec nespatřil světlo světa. Překážky, které museli už před startem překonat a práce, kterou museli vynaložit, se nedá asi ničím zaplatit. Musím popravdě přiznat, že dodrželi vše, co bylo napsáno v propozicích. Bylo však kardinální chybou, že vůbec nedokázali reagovat na faktické problémy, které se během závodu objevily. Hlavním důvodem chybějících prostředků bylo, že jak Runner´s World, tak Gatorade do závodu nevložily žádné finanční prostředky v hotovosti. Tím pádem pak každý odstoupivší běžec znamenal pro pokladnu závodu také snížení výdajů. Takovéto uvažování je však naprosto scestné, a závodu a všem, kteří se podílejí na jeho organizaci, nedělá dobrou pověst. Na druhé straně pokud jde například o změření trasy, tak to bylo naprosto přesné a občerstvovací stanice byly taky dostatečně vybaveny. Také přeprava zavazadel fungovala bez problémů, nikdy nedošlo k jejich ztrátě.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků