logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Od gymnastiky k maratonu

Od gymnastiky k maratonu

Běh – slovo, které u jednoho vzbuzuje pocit volnosti a radosti z pohybu a druhému nahání husí kůži. Ať jste začali běhat kvůli nadbytečným kilům, jen tak pro radost nebo je běh pro vás útěkem před každodenními starostmi či snad se teprve k běhání odhodláváte, podstatné není. Běhání, a nejen to, dělejte s láskou a s chutí. Jedině tak vám to bude přinášet skutečné uspokojení a úsměv na tváři.

Protože se řadím do skupiny těch, kteří běhání jednoho dne přeci jen podlehli, ráda bych se s vámi podělila o to, jak to všechno začalo…

V mé rodině jsem sportovním nadšencem jen já, teta se strejdou a bratranci. O rok a půl mladší brácha sice nějaký ten rok hrál basket, ale dnes se sportu účastní pouze jako divák. Kde se ve mně vzalo to velké nadšení pro pohyb opravdu nevím.

Sportovat jsem začala od malička. Od první třídy jsem se věnovala moderní gymnastice, ale ve 13 letech mě přestala naplňovat, a tak jsem obruč, švihadlo a míč vyměnila za tenisky a tretry. Chtěla jsem změnu. Atletiku jsem sledovala pravidelně v televizi, a proto mé kroky směřovaly tímto směrem. Do 15 let jsem se s běháním jen tak oťukávala, jelikož mou disciplínou byla dálka a sprinty. Popravdě, žádný rychlík jsem nikdy nebyla. Vybíhala jsem pravidelně poslední. Než se signál k pohybu dostavil do mozku, vždy nějakou vteřinu trvalo. Dokonce jsem jednou do cíle doslova vpadla a podruhé si zas při startu z bloků přišlápla ruku. Ano, na sprinty jsem měla vážně talent! Ale i tak jsem je s chutí běhala. Tehdy jsem se ještě moc nekamarádila s vytrvalostními běhy. Když jsem si měla dát 4 kolečka na rozklusání, rozhodně jsem nejásala. Ba naopak. Jak říkal tehdy můj trenér Michal Halbich, komentovala jsem to vždy slovy: „4 kolečka? Tolik?!“. Kdo by býval tehdy řekl, že já budu jednou tak nějak posedlá běháním a závislá na denně naběhaných mnoha kilometrech?!

Tereza Bartošová

Jedno léto se ale najednou vše zlomilo. Ani nevím, kde se zrodila myšlenka, že začnu o prázdninách pravidelně běhat. Načrtla jsem si tabulku, zanesla do ní, kolik minut budu kdy běhat a držela se motta: „Co je psáno, to je dáno“, a poctivě plnila jeden den za druhým. Ač jsem běhala maximálně 30 minut, pomalu se ve mně začala rodit láska k běhu. Po létě jsem Michalovi řekla, že bych ráda zkusila delší tratě a tady někde pomalu propukala má doživotní běžecká zamilovanost. Chodila jsem poctivě na tréninky, stíhala klavír a méně stíhala školu (ale vždy to nějak dopadlo). V té době pro mě bylo přednější jít na trénink než se učit na písemku z matematiky. Čas strávený s atlety mi nikdy nepřišel ztracený. Ani jsem nikdy nezalitovala, že jsem se místo toho po škole nepoflakovala jen tak bezčinně venku či po hospodách. Měla jsem svůj svět, v němž jsem prožila ta nejkrásnější léta svého života, na něž stále s mým kamarádem vzpomínáme. Pamatuji si, jak mi kamarádka říkala: „Ty se vždycky tak usmíváš, když běžíš“. A bylo tomu skutečně tak. Nejen úsměv na tváři způsobený kouzlem běhu, ale i lidi, s kterými jsem trénovala, způsobilo, že jsem kouzlu běhu propadla. Mít kolem sebe ty správné lidi je totiž mnohdy podstatnější. Znám mnoho těch, co sportovali, ale zázemí ve skupině nebylo dostačující a přístup trenéra jakbysmet. Proto u sportu dlouho nevydrželi a navíc, dá se říct, že na něj zanevřeli. Jsem si jistá, že by se má touha pravidelně běhat nezrodila, kdybych neměla jako prvního trenéra Michala a nevybrala si ve svých 13 letech klub SK ZŠ JESENIOVA. Malý klub s velkým sportovním duchem, který mi navíc do života přinesl dva nejlepší kamarády.

Tereza Bartošová  a její poslední kolo

Naše skupina se rozrůstala, Michal měl příliš mnoho svěřenců, a tak mě s dalšími „ Běhnami“ (tak se jmenovala naše budoucí skupina) přenechal trenérovi č. 2, Romanovi Pavlů. A jak už to tak bývá, kdyby nebylo Romana, ani já bych nepropadla vytrvalostním běhům. Do té doby jsem si ani nepomyslela, jak drsné mohou být tréninky, jak běhání může skutečně bolet. Ale nikdy bych si taky nezaběhla časy, kterých jsem díky Romanovi dosáhla. Svým elánem, kamarádským přístupem a nadšením pro běh ve mně vybudoval to, čemu se říká závislost na běhu. Znovu jsem chytla běžeckou mízu a tréninkům dávala vše. Ale méně o to jsem pak postupem času dokázala úsilí vynaložené na trénincích prodat na závodech. Nevím proč a nevím kde, ale někde uvnitř hlavy se zrodil blok pro závodění, a tak jsem vždy po doběhu mohla klidně běžet znovu, a to i po ½ maratonu. Pevně doufám, že se mi tuhle překážku podaří v následujícím roce zlomit a konečně (a dá se říct, že poprvé) budu umět běhat na krev.

Můj nový trenér nejen byl a je dobrý kamarád, ale i vynikající běžec. Vždy jsem ho obdivovala. Když běhal, běhal s radostí a lehkostí. Kolikrát ani nemusel pořádně trénovat, párkrát si šel před maratonem zaběhat, a stejně si vytvořil nový osobák! Nadšením pro běh mě ještě více nakazil a ukázal mi tak, že VŠECHNO JDE, KDYŽ SE CHCE. A jak říkával vždy Michal: „Vytrvalost je o hlavě“. Pokud si řeknete: „Ten maraton uběhnu“, pravděpodobně se skutečně dostanete do cíle. Pokud k tomu ale přistupujete zcela opačně a v průběhu závodu (či běhu) to vzdáváte se slovy „To nemá smysl. To prostě nedám“, šance, že se tehdy do cíle dostanete, je mnohem menší, je-li vůbec nějaká. S během je to jako s životem. Není to vždy jednoduché, občas se objeví nějaká ta překážka v podobě kritického 34. – 38. kilometru. Pro jednoho může být tou překážkou 34. km, pro jiného až 38. Ale nikdy a v ničem bychom se neměli vzdávat, ale měli bychom věřit ve slova, že vše lze zvládnout.

Tereza Bartošová na trati Běchovic

Každý z nás někdy zažil období, které nebylo zrovna procházkou růžovým sadem, a tak i mě běh pomáhal vyběhat se z pochmurné nálady a okořenit ho spoustou endorfinů, které se objevovaly s každým dalším uběhnutým kilometrem. Protože mám ale psát o tom, co mě k běhu přivedlo a co pro mě běh znamená, nebudu se zaobírat nevesele laděnými životními příběhy. Ráda bych, aby se po přečtení mého příběhu u vás objevil spíše úsměv na tváři, a třeba i začalo klíčit semínko touhy k tomu jednou nazout tenisky a vyběhnout.

V době, kdy jsem běhu propadala víc a víc, se mi dostala do rukou kniha Deana Karnazese Ultramaratonec, již bych mohla považovat za jednu z běžeckých Biblí. Nejen že se Dean stal jedním z mých vzorů, ale to, jak popisoval nadšení z běhu, mě doslova strhlo. Miluju extrémy, a tak se ve mně zrodil nápad postavit se jednou tváří v tvář ultramaratonům. Zde totiž nejde jen o časy, ale hlavně o to poprat se se stovkou kilometrů, extrémními podmínkami a hlavně sám se sebou. Dokázat běžet dál, i když tělo bolí tak, že ho téměř necítíte, přičemž podstatným zůstává, jak říká Dean: „Nemyslet na nohy, ale běžet srdcem“. Tohle motto se mi tak vrylo do paměti, že si ho vždy připomínám, když mě přepadnou pochybnosti, zda uběhnout stanovené kilometry nebo ne.

Tereza Bartošová – život je prostě skvělý

Protože mě běhání bavilo a baví a jsem velký sportovní nadšenec, rozhodla jsem se pro studium fyzioterapie. Škola byla časově náročná, vyžadovala si téměř denní docházku, a tak jsem musela s atletikou skončit. Bez pravidelné docházky tréninky bohužel postrádají smysl. I tak jsem na běhání nezanevřela, ba naopak. Běhání jsem propadla naplno, a jak jsem nejednou napsala, skutečný milovník běhu běhá kdykoliv a kamkoliv. Kdo totiž nezkusil vyběhnout o půlnoci po pláži osvícené pouze měsícem, či se proběhnout za svítání liduprázdnou Prahou nebo neběhal zasněženou krajinou či v dešti, kdy téměř neviděl na krok, nepochopí, kolik radosti a naplnění takový běh přináší. Těžko můžu někomu popisovat, jak nenahraditelný pocit to je, protože to se musí skutečně zažít! Pár lidí se mě ptá, proč to dělám, co z toho mám a že je nikdy běhání nebavilo. Jediné, co jim na to vždy odpovím, je, že: „Ani já původně nebyla běžecký nadšenec, ale s postupně naběhanými kilometry jsem se stala na běhu tak nějak závislá. Zkuste to sami a uvidíte“. Ano, každý začátek je těžký, ale pokud vytrváte, s každým dalším během budou kroky lehčí a lehčí a ten neskutečný pocit svobody za tu prvotní námahu stojí. Tak jako ptáci mají křídla, my máme nohy, které nás mohou zanést kamkoliv si dokážeme představit. Nemusíme podávat olympijské výkony, stačí běhat s láskou jako Tarahumarové, pro něž desítky naběhaných kilometrů denně jsou nepopsatelným potěšením.

Když se dnes podívám kolem sebe, láska k běhání se s každým rokem šíří mezi lidmi víc a víc. Nejsem sama, kdo krouží na Kampě a bojuje s petřínskými kopci. Potkávám mnoho běžců a upřímně, mám radost z toho, že dalších pár lidí propadlo tomu, co je pro nás tak přirozené, běhat. Ať už běháme za nějakým cílem, nebo před něčím utíkáme, běh patřil a patří k našemu životu. Věřím, že v budoucnu bude ještě více podobných nadšenců, pro něž se běh stane doživotním parťákem a s nímž budou moct trávit společné chvíle, dokud jim to nohy a během očarované srdíčko dovolí.

Tereza Bartošová foto
  • přečteno: 14931/14346×, 17 komentářů
Od gymnastiky k maratonu Od gymnastiky k maratonu Od gymnastiky k maratonu Od gymnastiky k maratonu

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (75 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Tereza | 17. 12. 2012 19.33 hod. | 90.180.83.xx
Romane, dekuju za hezky komentar:) Vystihl si to presne – smysl meho zivota :)Vsak velkou zasluhu jsi mel a mas na me bezecke zavislosti i ty;) Verim, ze letos strach z rychlosti zlomim a nejen mnozstvi nabehanych km se bude neustale zvysovat, ale i cas se bude neustale zkracovat :)))

Romanesku | 16. 12. 2012 19.01 hod. | 91.219.244.xx
Článek přesně vystihuje to, jaká Terezka je. Trénink je její motor, její životní síla a běhání smysl jejího života. Někdo by řekl, že po 3, 4 hodinách spánku před zkouškou, nebo celém dni práce PŘECE NEJDE nic natrénovat. Ale Terezce to jde, Běh – to je její životní baterie a smysl, proč musí její srdce stále bít. Ať je Terezko PIM tvým dobrým partnerem a závod tvým začátkem rychlých běžeckých časů a vysněných cílů...

Simona Vlašimská | 12. 12. 2012 22.27 hod. | 62.141.0.xxx
Terko, krásný článek, pozitivní, nadupaný, motivující... :-)

Tereza | 7. 12. 2012 15.29 hod. | 90.180.83.xx
Štěpáne, děkuju:) Sníh a sluníčko je nejlepší kombinace;) Doufám, že sis to patřičně užil a načerpal tak spousty pozitivní energie:)

Štěpán | 7. 12. 2012 11.13 hod. | 88.100.10.xx
Šikovná holka...po přečtení článku jsem nevydržel a vyrazil na výběh do lesa a začínám pomalu chápat, o čem Tereza psala. Krásné jasné počasí, zasněžený les... Děkuji a přeji mnoho naběhaných kilometrů s úsměvem.

Tereza | 7. 12. 2012 9.44 hod. | 90.180.83.xx
Lucko,
já jsem si to nijak osobně nevzala:) Právě, že jsem tam vysvětlila, že ještě nás 12 vybráno nebylo a tudíž nepadla řeč zatím ani o stanovení běžeckého cíle:) Vše se teprve bude řešit a doufám, že to pak někde zmíněno bude;):)) Teď je naším úkolem se vám všem více představit, proč běhání, něco málo o svém životě a proč nás baví. Na časy je ještě dost, však jsme ani pořádně trénovat nezačaly:) Vše má svůj čas, vytrvejte;)
A děkujeme za podporu!:)

Lucie | 7. 12. 2012 7.51 hod. | 88.227.222.xxx
Ahoj Terezko, prosim Te, to byla obecna poznamka k clankum PIMek, nebylo to mysleno negativne vuci tobe. Jen jsem pouzila priklad, ze ty mas nejake casy (asi ne z marathonu), touzis po zlepseni atd. Pribehy PIMek se tu ted budou objevovat postupne po cast pristiho roku (jak casto zalezi dle toho, jak moc budete psave) a myslim, ze ctenarum znacne ulehcuje orientaci, pokud nemusi nekde slidit a vi, po cem dana konkretni dama jde. Vim, ze po skonceni serialu se vyhlasuje nej PIMka, kde jednim z kriterii je i to, zda splnila ci na kolik se priblizila svemu cily. Jenze kdyz se ma hlasovat, tak v hodnoceni dane damy porovnani cil – vysledek neni. Proto jsme to zminila a Tvuj clanek je proste prvni (co jsem zaregistrovala) z rady, ktere prijdou a tak to padlo k Tobe. Vim, ze PIM projekt je predevsim o cili privezt zeny k behu. Ale take vsichni vime, ze se ty cile stanovuji, tak by bylo fajn je napsat (az jsou zname samotnym ucastnicim, samozrejme). Treba by to samotne bezkyne motivovalo jeste trosku vic, kdyz realne ukazi, jak moc jim to vyslo. Kdyz to nevyjde, ale je tam snaha, tak se nikdo zlobit nebude a povzbudivych kometaru bude o to vic. Koneckoncu jedna se o ucast ve verejnem projektu a tou ucasti daly trosku kuzi na trh :-)). Jeste jednou, preji vsem PIMkam hodne uspesnych kilometru a hlaven to zdravi, at je Vam beh radosti a ne bolesti.

Tereza | 6. 12. 2012 23.35 hod. | 90.180.83.xx
Jistě se najde nějaký rejpal, kterému ta hrubka bude náramně hrát do noty:D Tak to držím palce, doufám, že jednou budu moct říct něco podobného... tak zítra ji běžím:)) No, ten půlmaraton se zlepšit dá, ale co ty dřívější běhy, které jsou pro mě už jen minulostí?! I když, nikdy neříkej nikdy a třeba se někdy zas i na tu dráhu pro zábavu podívám:))

Petr_B | 6. 12. 2012 22.47 hod. | 89.24.135.xxx
To vůbec nevadí. Hrubky to je moje vášeň. Taky se mi často vloudí. A u mně to není jenom zbrklostí :). Jsem zvědav jaký křídla mi narostou zítra na Pražské stovce. Ale dojít bych to chtěl. Už jsem taky párkrát zažil tem pocit, kdy proběhnu pomyslnou čáru maratónu a ono to jde ještě dál. Vím o čem píšeš.

Tereza | 6. 12. 2012 22.04 hod. | 90.180.83.xx
Milý Petře,vloudila se mi tam hrubka,omlouvám se:))) ach ta zbrklost:)

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2013

všechny články PIM Women´s Challenge 2013

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků