logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh mezi řádky – do Rumunska a zpět a zase dál…

Běh mezi řádky – do Rumunska a zpět a zase dál…

Není lepší cesty, jak se naučit chápat význam pohybu, než ujít denně tři kilometry pěšky do školy a tři zpět. V malé vesnici v Rumunsku, kde jsem se narodila, se moc pohyb neřeší – člověk pracující na poli se hýbe celý den, a pokud by se někdo zbláznil, aby si třeba šel zaběhat, znamená to dvě věci: bud nemá co dělat, nebo chce provokovat psy, kteří vesele pak probudí celou vesnici štěkotem.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Zakázaný tělocvik a pohoštění pro traktoristy
  2. Cesta do Prahy vede přes Grenobl
  3. Moje láska – novinařina
  4. Cesta do neznáma: tae-bo
  5. Jak ztratit vše, včetně sebe

Zakázaný tělocvik a pohoštění pro traktoristy

Do 14 let jsem vědomě moc pohyb neřešila. Rodiče mi navíc zakázali, na základě špatných zkušeností maminky s učitelem, hodiny tělocviku. Jakmile jsem se odstěhovala do města studovat na gymnáziu, už to bylo jiné a předně, do školy jsem to měla jen 10 minut.

Paní, u níž jsem bydlela, navíc důsledně hlídala, abych se nasnídala, měla sebou dva sendviče, pravidelně obědvala a večeřela. A paní vařila dobře a hodně – byla zvyklá na požadavky svého zemřelého manžela – traktoristy.

Jenže mě bylo 15, a rok jejího pečlivého zacházení začal vykazovat první výsledky – přibrala jsem skoro deset kilo. O víkendech na cvičení moc prostor nezbyl; vracela jsem se pravidelně zpátky na vesnici a pracovala s rodiči. Ke svým 16. narozeninám mi udělal tatínek velkou radost: pořídil mi kolo, unikátní vzor modrého horského obra, které mi všichni záviděli. A v tom jsem našla nejlepšího kamaráda: každý den jsem ujela na kole, a u řeky, která protéká mou vesnicí, jsem si užívala nádherné chvíle klidu.

Cristina Muntean

Cesta do Prahy vede přes Grenobl

O dva roky později. Učím se na maturitu. Zvoní telefon. Volá mi mamka a ptá se, kde jsem nechala kolo, že ho nemůžou najít. O víkendu někdo vlezl do domu a ukradl moje jediné potěšení. Když se tatínek dostavil na policii, ptali se ho, proč to řeší, když pracuje v elektrárně. Má přece dostatek peněz, aby mi pořídil kolo nové, ne? Ale tak to nebylo!

O rok později jsem se stěhovala do Bukurešti a sportování bylo to poslední, o čem jsem přemýšlela. V ruchu bláznivého hlavního města, mezi žurnalistikou a myšlenkami, jak přežít, mi nezbývala kapacita na nic jiného.

A pak se na mě usmálo štěstí, stala jsem šťastnou studentkou novinařiny (jako první účastník programu Erasmus v Grenoblu ve Francii). A světe div se, tam lidé běhali; Bože, měli jsme dokonce i bazén jen pár stanic od kampusu. Brzy jsem se naučila nový způsob života a po návratu do Rumunska se už nemohla přizpůsobit tamnímu.

Z nedostatku pohybu mě začal bolet celý člověk. Tři měsíce po ukončení studia neváhám ani chvíli, když se mi otevře příležitost stěhovat se do zahraničí. V září 2004 vystupuji se dvěma zavazadly ve Florencii, a nový život začíná.

Moje láska – novinařina

Ale kde začít? Tolik nádherných příležitostí. Posilovna vedle bytu. Les deset minut od domu. Obrovská cyklostezka jen deset minut od baráku. Pořád jsem myslela na svého ukradeného modrého obra. Již za rok jsem měla dostatek prostředků, abych si pořídila nové kolo. Jeden rok jsem si užila objevování adoptivní vlasti na kole. Nádhera.

Po roce pobytu jsem dostala práci v novinách. Psala jsem jako ďábel, užívala jsem si každou chvíli své velké lásky – psaní článků. Práce mi zabírala čím dál tím víc času; za rok jsem byla povýšená, za dva roky jsem dostala na starost celý tým redaktorů. Nakládala jsem na svá ramena stále víc, takže nebylo divu, když tato vypověděla službu.

Pralinky, které jsem si dopřávala odpoledne, abych mohla dopsat ještě jeden článek, se začaly podepisovat na mé váze. Už jsem se do ničeho nevešla. Záda mě bolela jako čert. Jediné, co mě drželo, byl další šálek kávy a potěšení, že tento týden jdeme do tiskárny včas. A že v pondělí můžu pohladit čerstvý, voňavý, nový titul, kde moje články ležely jeden vedle druhého.

tae-bo

Cesta do neznáma: tae-bo

Zároveň jsem začala chodit na tae-bo. Bavila mě hudba, rytmus, trenéři, parta lidí a pocit euforie, který jsem měla po cvičení. Nádhera. Nechodila jsem tak často, jak jsem si přála, ale přesto, měla jsem pocit, že pravidelné cvičení je konečně regulérní součástí mého života. Novinařinu jsem milovala dál natolik, že jsem si vůbec nechtěla připouštět, že finanční stránka našeho časopisu není nejlepší.

Uzavření titulu pro mě bylo jak blesk z čistého nebe – psal se duben 2010. Byla jsem v šoku – jak může někdo vyhodit vše, co jsme budovali čtyři roky jen tak přes noc? Nemohla jsem se z toho probrat. Zároveň jsem se však cítila osvobozená. Tolik času pro sebe…, co s ním? Tak jsem začala chodit na tae-bo častěji. Moje tělo si užívalo klid, spánek, cvičení. Cítila jsem se lehká a veselá, přesto, že jsem nevěděla, co budu dělat dál. Pak jsem se rozhodla. Začnu podnikat.

Cristina Muntean

Jak ztratit vše, včetně sebe

V srpnu 2010 jsem založila firmu, v níž radím lidem, jak mluvit s novináři. Pořád píšu články, ale nyní pro firmy. Najednou jsem se ocitla na druhé straně barikády – stala jsem se piáristkou. Faktury se začaly hromadit; celou dobu jsem přemýšlela, jak na to. Záda začala znovu bolet. Pravidelné vstávání o páté, odpolední pralinky a kávy jsou opět nutností, zatímco pravidelné jídlo jen pěkný sen.

Za rok a půl jsem zpátky tam, kde jsem byla na startu. Jenže tentokrát jsem spadla z vyšší výšky – už jsem věděla, jak chutná lehkost a spokojené žití a navíc nyní na mě byli závislí další lidé. Jak z toho ven? Pravidelné cvičení a řízení firmy nešlo vůbec dohromady. Rok po začátku podnikání jsem na dně – finančně, fyzicky, emocionálně, spirituálně. Bylo na čase něco radikálně změnit.

Najít cestu zpět k sobě je mnohem náročnější, když člověk ví, co už ztratil. Dnes měřím 1,62 a vážím 68 kg. Není to moje ideální představa, ale jsem vděčná za zdraví. Za to, že dnes, pokud opravdu chci, můžu běhat. Můžu plánovat maraton na příští rok. Můžu na tae-bo. Je to jen na mně. Tělo mi dalo najevo, co potřebuje ke štěstí. Jako neposlušné dítě, ještě ho neumím plně poslouchat a respektovat. Vnímám ho a učím se, jak s ním nejlépe zacházet. Za pár dní mi bude 31, život mám stále před sebou…

Cristina Muntean foto
  • přečteno: 7530/7347×, 4 komentáře
Běh mezi řádky – do Rumunska a zpět a zase dál… Běh mezi řádky – do Rumunska a zpět a zase dál… Běh mezi řádky – do Rumunska a zpět a zase dál…

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (12 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Monica | 16. 3. 2014 20.49 hod. | 85.93.116.xxx
Zajímavé, že až v Grenoble, když v Bukurešti běhají snad všichni (Herastrau, Cismigiu) :) neuvažuješ o nějakém maratonu v Rumunsku?

Zlatka | 17. 12. 2012 21.21 hod. | 84.42.207.xx
Ahoj Cristino, přeji ti, abys v novém roce našla víc času sama na sebe. A pokud bys hledala parťáka na brzké ranní běhání v Krčáku, jsem Ti pořád k dispozici ;-) Článek SUPER!

Jakub Smutný | 16. 12. 2012 9.26 hod. | 88.103.0.xxx
Ahoj Cristino, moc pěkný článek, je poznat, že jsi novinářka a umíš psát :-). Držím palce a snad se sejdeme v květnu na marathonu :-). Kuba

Simona Vlašimská | 15. 12. 2012 22.48 hod. | 62.141.0.xxx
Cristi, netrpělivě jsem očekávala tvůj článek, moc jsem se na něj těšila. Nezklamala jsi. Jsem dojatá, zároveň cítím sílu sálající ze tvého příběhu. Přeji Ti hodně štěstí a radosti na tvé cestě.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2013

všechny články PIM Women´s Challenge 2013

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků