logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

O porážkách vedoucích k vítězství a vítězstvích vedoucích k porážkám – prostě o životě

O porážkách vedoucích k vítězství a vítězstvích vedoucích k porážkám – prostě o životě

O tom, že je lepší prohrát, než vyhrát, jsem se přesvědčil již na počátku své běžecké kariéry. Svůj první závod – okresní přebor – jsem vyhrál, na druhý – krajský přebor – jsem přijel jako namyšlenej frajer, okouknul soupeře a suše prohlásil: „Z nich na mě nikdo nemá!" Skončil jsem druhý, ale od konce:-) a tehdy se začala psát historie běhu, nejen mého, ale i těch, které jsem pak, už takto nutně natlučený a poučený, k běhu přitáhl:-).

Jó, i porážky jsou v životě důležité, možná daleko důležitější než vítězství. Alespoň u mě to tak vždy fungovalo. Sotva jsem vyhrál, usnul jsem na vavřínech a měl chvíli problém najít novou motivaci. Kdežto po porážce, zvláště, když jich bylo pár po sobě, se ve mně vždycky vzepřel jakýsi čertík, nebo to byl vodník?, který začal kdesi uvnitř mě roztáčet mlýnské kolo. S jehož každou další otočkou jako bych se napájel energií, která mi pak pomohla se zase vyškrábat o stupínek výš.

Sotva jsem povylezl, zasel na nové vítězství a pak dosáhl svého – zvítězil, opět jsem si dal dvaciáše. Pak se chvíli jen tak kdesi poflakoval mezi nebem a zemí, hledal další pevný bod, na nějž bych se mohl vyškrábat. Mezi tím dvaciášem a škrabáním se výš jsem si párkrát nabil čumec:-). No a CO? TO přeci k životu patří. A že jsem si ten čumec nabil nesčetněkrát je vcelku nabíledni, neboť vždy jsem byl svůj, v životě se nikomu nepodařilo mě vměstnat do nějaké krabičky, v níž by mne mohl pěkně uplácávat k obrazu svému.

Druhou mojí vlastností je nekonečná trpělivost. Na mně byste mohli roky skaly lámat a se mnou to nepohnulo, dělal jsem si svoje a jako ten pověstný klučík z Werichova Fimfára nic neříkal, na nic si nestěžoval, dokud nebyla polévka přesolená:-). To ze mě pak vyskočil čertík, jak ten z krabičky, a byl jsem k nezastavení. Jeden se pak nestačil divit, včetně mě, kde se to ve mně vzalo. Pravdou je, že čím jsem starší, tím mám té trpělivosti méně, a tak mé reakce na páchané „bezpráví" jsou čím dál častější. Zda je to tím, že jak tvrdí jedni, se země rychleji otáčí a skutečný čas se zkracuje, nebo tím, že přeci jenom už mám půlku života za sebou, v hlavě čím dál tím víc nápadů, které bych chtěl realizovat? Bůh ví a ten nepoví:-).

Také se říká, že čím vylezete výš, tím jsou zkoušky, které ještě musíte překonat, těžší a také následují v rychlejším sledu za sebou. No každopádně tím chci říct, že ten kdo mě znal dříve a soudí z toho stále, že jsem splachovací, že si nechám všechno líbit, tak musí být ukrutně zklamán, když mu bez okolků rovnou naservíruji, co si o něm, nebo o tom, co dělá, myslím. Může mu být útěchou, že se takto chovám jen k lidem, kterých si vážím, u nichž mě trápí vidět, že bloudí. Ti, u nichž vidím, že jim nejsem schopen nijak posloužit, mě nechávají v klidu a já je nechám bez jakékoliv reakce projít kolem sebe.

Takže pokud jsem někomu v poslední době hnul žlučí, může být rád, že je můj kamarád:-), protože mi na něm záleží. Je mi jasné, že mnozí by byli radši, kdybych je nechal žít a vůbec se o ně nestaral, ale to je nejspíš další stupínek, který musím teprve zdolat, jen si nejsem stále jistý, zda mám udělat ten další krok a stát se lhostejným, či nemám udělat ten další krok, abych se stal lhostejným…

No, někoho potěším, někoho možná rozesmutním, když řeknu, že se rozhodně nechystám tenhle krok udělat ještě dlouho:-). Jestli tohle mé rozhodnutí patří k těm životním porážkám či výhrám, to nechám na jiných, na těch nejvyšších, protože jak už jsem naznačil, ti co chodí po zemi, i když si jich moc vážím, mám je moc rád, nemají sílu nasměrovat mé kroky jinam, než bych sám chtěl…

I když…

V zenu je rčení, že zenový mistr, který vstoupil do svého středu, může jít přes řeku, ale voda se ho nedotkne. Neříká, že voda nesmočí jeho chodidla – voda se jich přirozeně dotkne, ale říká něco o světě uvnitř. Nedotkne se ho nic, všechno se zastaví vně, na periferii. Centrum zůstane nedotčené, čisté, nevinné, panenské.

OSHO – Tři poklady tao

Když přijíždím k Hůrce, dýchá na mě něco velmi křehkého, subtilního, voní to sladce i hořce zároveň, má to v sobě světlo slunce prorážejícího studené mračouny, má to v sobě barvu podzimního listí, barvu krvavých jeřabin a schnoucí trávy, odhaluje to černé kontury kmenů a větví stromů a je to ZEMĚ. Země, kterou nadevšechno miluju…, při tom si vždy vzpomenu na její duši a uvědomím si, že ať jsem na té naší zemičce kdekoliv, je mi tam dobře, protože s ní mohu mluvit.

Rozmlouváme spolu pomocí kroků, kterými já vydupáván do ní svá slova, svoje myšlenky, svoje pocity, které jí chci sdělit, kterými jí říkám, že ji mám rád, že je mi vším, protože nám všem dává své požehnání, abychom mohli žít skrze plody, které nám poskytuje k našemu životu. Ona mi pak skrze světlo a stíny, skrze vánek, dešťové kapky, hromy a blesky, sněhové vločky či kroupy sděluje, jak se cítí, zda je vše v pořádku, nebo zda bych měl něco změnit, nad něčím se zamyslet, něco učinit…

Je to zvláštní rozhovor, protože k němu nepotřebujeme slova, slova, jimž dal člověk kdysi v pradávnu nějaký význam a nyní se je snaží stejně jako ZEMI znásilňovat a říká, že ten význam je úplně jiný, stejně jako říká – svými činy, že ZEMI vlastně k ničemu nepotřebuje, protože je schopen si vše vyrobit v chemických laboratořích a továrnách, a když bude nejhůř, odstěhovat se třeba na Měsíc či na Mars. V duchu si tak říkám: „Už aby tam tihle všichni, kteří takto smýšlejí, byli:-)…“

Tak tohle na mě dýchá, když se blížím k Hůrce, k jedné z nejmladších sopek ve střední Evropě, k místu, kde mi je moc dobře, protože když se tady podívám z okna a nebo když vyběhnu, hned slyším, jak na mě ZEMĚ volá a volně navazuje v našem nikdy nekončícím rozhovoru tam, kde jsme naposledy skončili…

Tak vám přeji, abyste si dnes se ZEMÍ při svém běhu pěkně pokecali, a to bez ohledu na to, jestli poběžíte někde sami, nebo Volkswagen Pražský Maraton.

P.S.
Pokud dnes vyhrajete, tak to řádně oslavte, pokud prohrajete, tak si z toho zas tolik nedělejte, aspoň budete mít pořád oč usilovat...

Miloš Škorpil foto
O porážkách vedoucích k vítězství a vítězstvích vedoucích k porážkám – prostě o životě O porážkách vedoucích k vítězství a vítězstvích vedoucích k porážkám – prostě o životě

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (21 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

1bubobubo | 8. 5. 2015 2.55 hod. | 194.50.64.xxx
Miloši, díky za krásné zamyšlení!

Radovan Zelenc | 4. 5. 2015 12.18 hod. | 193.87.75.xx
Fíha,ako by som bibliu čítal.

fotoMiloš Škorpil: Radovan, vždyť áno, neboť bible je stále živá, neboť ji píše sám života běh :)

Terka | 4. 5. 2015 10.07 hod. | 185.14.234.xx
To je vynikajícní článek. To se mi vážně líbí a čtu ho už potřetí. Já bych taky chtěla umět všem lidem, kde to má smysl, říkat narovinu, co a jak si myslím a co a jak mi přijde a přiběhne. Ale jsem pořád srabíček. A panáček říkal, že to můžu praktikovat, až to sama budu umět přijmout od druhých. Dřív jsem se bála míň ale zase jsem nedokázala rozlišit, kde to má smysl a kde je to jenom ztráta energie. A tu Hůrku Vám závidím.

Jirka | 3. 5. 2015 13.59 hod. | 212.79.110.xxx
Někdy se mně nechce, jakkoli se po doběhnutí skoro vždycky cítím fajn ... Někdy potřebuju "nakopnout" ... Jako se to povedlo teď ... Jdu běžet rozmlouvat se Zemí :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • 7 tipů pro běhání na pásu : vopruz :-( »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Mohl by mi, prosím, někdo vysvětlit, co znamená běžet 60 m stupnovaně? Běhám teprve od července, 3x…»
  • Technologie a výrobky adidas – běh – outdoor – indoor – fotbal – textil : VĎAKA... »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků