logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

„Zakázané ovoce vám zachutná nejvíc“… aneb začala jsem běhat, i když jsem to měla zakázáno.

„Zakázané ovoce vám zachutná nejvíc“… aneb začala jsem běhat, i když jsem to měla zakázáno.

Narodila jsem se ve znamení Berana, a to my Berani jsme opravdu tvrdé palice. Zásadně všechno zkoušíme a jdeme častokrát i za hranice svých možností. To samé platí i o mně. Důležité je ale to, že mi moje tvrdohlavost přináší v životě i pozitiva. Jedním z nich je i moje vášeň k běhu, která se ve mně postupem času zrodila. Začnu ale od začátku, jak to vlastně v mém životě bylo ještě před tím, než jsem vůbec zkoušela běhat.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. „Láska (nejenom) k běhu se rodí v srdci, a to i v případě, že srdce není úplně zdravé“

Michula Cibulová

Jako dítěti mi doktoři diagnostikovali srdeční vadu šelest, kterou umocňovalo posunutí srdce do dutiny břišní o 15 stupňů. Měla jsem zakázáno naprosto všechny formy běhu a jemu podobné aktivity, jakékoliv dlouhé tratě, i běh na krátkou vzdálenost. Byla jsem velice aktivní dítě a pohyb jsem milovala, takže mě máma musela hodně brzdit v mých aktivitách. Snažila se mi vymýšlet alternativní aktivity, abych neměla „roupy“ a měla i přesto nějaké koníčky. Navštěvovala jsem různé kroužky, od plavání přes tancování společenských tanců, hru na klavír. Bohužel mě tyto aktivity nebavily a nenaplňovaly. Zlobila jsem, že chci mít za koníček ježdění na koni, poněvadž jsem koně měla ráda, odkdy jsem je poprvé spatřila. Od 11 let mě vzali do jezdeckého oddílu, a tam jsem pravidelně jezdila na koních. Po dvou letech ježdění jsem díky oddílu ze sousedního města mohla také závodit v parkurovém skákání. V mých 14 letech jsem dostala vlastního koně, se kterým jsem pak závodila už jenom okrajově, spíš jsem jezdila na dlouhé vyjížďky pro radost a snažila se mého koně natrénovat na distanční 40 km dostihy. Trávila jsem někdy i 8 hodin v sedle. Ani jsem si svou srdeční vadu neuvědomovala, protože při ježdění na koni srdce nepumpovalo tak, jako když běžíte naplno.

Michaela Cibulová

Během základní školy a gymnázia jsem měla spoustu volného času, takže jsem se koním a jezdectví věnovala každý den. Po skončení gymnázia jsem chtěla studovat v Praze nebo okolí, a proto jsem si podala přihlášku na boleslavskou Škoda Auto VŠ. Jelikož pocházím ze slovenského města Žilina a Boleslav jsem měla trošku od ruky, rozhodla jsem se přestěhovat, a to nejenom sebe, ale i mého koně, byl to totiž můj miláček (pořád ještě je:-)). Po dvou letech studia jsem však musela nastoupit do firmy Škoda Auto, a tudíž jsem na koně už neměla tolik času. Kůň už taky nebyl nejmladší, a v boleslavské stáji mu to tolik nevyhovovalo, protože zde neměl výběh (pro koně to je stejný pocit, jako když bychom se my, běžečtí nadšenci, ani nemohli jít jen tak proběhnout), takže jsem se rozhodla ho odvézt zpátky domů na Slovensko, kde ho mám ustájeného dodnes, a kde má obrovskou louku, po které si může běhat. Nicméně tím ale pro mě skončil veškerý sport, který jsem provozovala.

Michaela Cibulová

Teď se postupně dostávám k části mého příběhu o běhu. Příběhu o mých běžeckých začátcích.

„Láska (nejenom) k běhu se rodí v srdci, a to i v případě, že srdce není úplně zdravé“

Michaela Cibulová

Od 21 let až do 24 let jsem skoro vůbec nesportovala, což se bohužel podepsalo na mojí postavě. Od malička jsem byla velmi štíhlá, přímo až hubená holka, takže můj hmotnostní nárůst byl pro mě i pro okolí dost velkým skokem a šokem. Postavou jsem se trápila a přemýšlela jsem, jaký sport bych zapojila do znovunavrácení mé hubené siluety. Zkusila jsem brusle. In-line bruslení bylo sice fajn a taky mě to bavilo, ale byla to pouze sezónní záležitost, závislá od počasí, takže jsem hledala alternativy hubnutí dál. Vyzkoušela jsem i různé preparáty a pilulky na hubnutí, no všechno marně. Samozřejmě bylo k tomu potřeba pohyb.

Michaela Cibulová

V té době se mnou do školy chodili lidi, co trénovali atletiku. Poradili mi, že když chci zhubnout, ať vyzkouším běhání. Věděla jsem, že to nesmím kvůli srdci, ale já beran tvrdohlavý, jsem si řekla, že to zkusím i přes všechny ty lékařské zákazy. První výběhy byly krátké, měla jsem respekt z doktorských varování, ale když jsem i po patnácti – dvaceti minutách pomalého běhu bez přestávky neměla žádné potíže, postupně jsem si přidávala po minutách. Najednou jsem zjistila, že to vlastně jde, že nemám ani potíže s dýcháním, a ani srdce neprotestovalo:-). Navíc jsem po běhání začala pociťovat úžasné endorfiny, které mě nakopávaly jít běhat znovu a znovu a znovu. Byl to pro mne nový pocit, a bylo to neuvěřitelné! Každé ráno jsem se těšila, až zas vyběhnu. Nadšení jsem neskrývala. Nikdy bych ani já sama nevěřila, jak moc tomu můžu propadnout. I když mé výběhy nebyly dlouhé a ani náročné, „hormonus endorfinus" mi dodával pozitivní energii a pomáhal mi pročišťovat mé myšlenky. Z běhání jsem se vracela vždy spokojená a vysmátá.

Michaela Cibulová

Prakticky jsem běhu propadla poslední dva ročníky na vysoké škole. I když jsem nebyla žádný výkonnostní zázrak, byla jsem ráda a vděčná, že můžu běhat i navzdory diagnóze. Letos v květnu jsem dostala nápad zkusit si zaběhnout desítku. Závod We Run Prague mi přišel jako nejvhodnější. Začala jsem si lehce přidávat na vzdálenosti i na intenzitě. Endorfinů bylo čím dál víc a já byla moc nadšená tím vším. I jsem vlastně zapomněla, že jsem původně začínala běhat jenom kvůli hubnutí. Teď už jsem nesledovala cíl jenom zhubnout, celé to běhání se stalo tak trochu moji závislostí. Ovšem velice příjemnou závislostí:-). Po uběhnutí WRP jsem byla moc spokojená se sebou i s mým srdíčkem. Zrodila se v něm totiž láska k běhu. Z celé radosti a nadšení z běhání jsem pořád přemýšlela, že když už jsem se amatérsky dokázala natrénovat na 10 km, proč bych to nezkusila potáhnout i na 20 km. Koukala jsem na Hervis půlmaraton 2013, který jsem chtěla zkusit uběhnout, a při prohlížení portálu jsem natrefila na PIM Women´s Challenge. Rozhodla jsem se do tohoto projektu zapojit. Ve schránce mi později přistál radostný email, a já si uvědomila, že jsem dostala šanci to zkusit, dokázat sama sobě a i doktorům, že to jde, že jde sportovat i s ne úplně zdravým srdcem! A také jsem dostala šanci pomoct a namotivovat k běhu lidi s podobným zdravotním problémem.

Moje běžecké začátky vůbec nebyly provázeny nadšením mého okolí. Spíš to byly obavy, že by to moje srdce nemuselo zvládnout a ohrožovala bych svůj život. No já to přece zkusila. A ono to šlo!

Touto formou bych chtěla odkázat všem lidem, co by chtěli začít běhat a zároveň mají nějaký zdravotní problém a spolu s ním i strach, že by to běhání jejich organizmus nezvládl, ať obavám a strachu nepodlehnou, a ať to alespoň zkusí! Strach je velký nepřítel, který ničí všechny sny a touhy. Nesmíte mu podlehnout! Třeba pak i zjistíte, že to běhání vám vlastně jde, i když nejste na 100% zdraví. Vždycky říkám, že síla vůle je ta nejsilnější síla, kterou člověk může mít. Když se chce, tak to jde!:-)

Michaela Cibulová foto
  • přečteno: 7482/7287×, 6 komentářů
„Zakázané ovoce vám zachutná nejvíc“… aneb začala jsem běhat, i když jsem to měla zakázáno. „Zakázané ovoce vám zachutná nejvíc“… aneb začala jsem běhat, i když jsem to měla zakázáno. „Zakázané ovoce vám zachutná nejvíc“… aneb začala jsem běhat, i když jsem to měla zakázáno. „Zakázané ovoce vám zachutná nejvíc“… aneb začala jsem běhat, i když jsem to měla zakázáno. „Zakázané ovoce vám zachutná nejvíc“… aneb začala jsem běhat, i když jsem to měla zakázáno. „Zakázané ovoce vám zachutná nejvíc“… aneb začala jsem běhat, i když jsem to měla zakázáno.

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Míša | 19. 1. 2013 16.03 hod. | 95.85.214.x
Díky moc Mirku, krásně jste to napsal. A souhlasím s Vámi – není zdravé jen to srdce, které nemá pro koho (a pro co) bít ! :-)

Drak Mirek | 20. 12. 2012 12.36 hod. | 194.228.13.xxx
Míšo, jako beran Vám musím vyslovit uznání! Ta tvrdohlavost je někdy bolavá, ale pokud ji přeměníte v chuť nevzdávat se a tu tvrdou hlavu i s celým tělem budete strkat stále do nových aktivit a to i navzdory všem varováním, pak na sebe můžete být beransky pyšná. Srdci nejvíce škodí, když nemá pro co bít. A to Vaše bije pro koně, běhání a pro život a to mu dělá jen dobře!!!

Ľubica | 18. 12. 2012 20.03 hod. | 178.41.164.xx
Som na Teba pyšná, sesternica =)

Lýdia | 18. 12. 2012 19.29 hod. | 178.41.249.xx
Miška, držím Ti palce Tvoj príbeh je dojímavý a spomienky, v podobe fotiek to istilo. Moc Ťa mám rada a zdieľam s Tebou silu dokázať svetu aj napriek zákazom , že sa to dá !!!!

Míša | 18. 12. 2012 12.39 hod. | 95.85.214.x
Děkuji mockrát Renčo! Vím, jaké to je těžké se krotit, když by člověk nejradši běhal a běhal. Přeji Ti ať Tě Tvoje srdíčko nezlobí, a i když musíš běhat jen omezeně, tak aby Ti šlo běhat alespoň nějak, je to pořád lepší než nesmět běhat a sportovat vůbec

Renata | 18. 12. 2012 9.51 hod. | 209.132.186.xx
Míšo, moc se mi líbí tvoje odvaha a odhodlání. Mně zjistili srdeční vadu až už mám za sebou celou WCH a pár náročných závodů a teď mám podobný problém – krotit se na základě doktorských doporučení :) Držím ti strašně moc palce, ať ti zdraví vydrží a můžeš si dál užívat běhu. Tvůj příběh je velmi inspirativní!
Renata

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2013

všechny články PIM Women´s Challenge 2013

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas92
Asics130
Brooks18
Inov-854
Icebug5
Hoka One24
Mizuno55
Newton5
NB22
Nike60
Salming359
Salomon41
Scott3
Vibram Fivefingers8
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce48
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Romane, s Karlem je to jistota, ten se kochá rád! Výborná volba! S Joggerem bych si dovolil mírně…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Fanouš je jak kecal z Prodané ... Ale jeho argumenty jsou přímo geniální. Já, ale nebudu dřív doma,…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Pokud je otravná, nezáživná, nudná trať, vyplatí se spěchat do cíle. Ale : pokud je trať hezká,…»
  • Pět dní do půlmaratonu. Den posledního soudu nebo poslední zkoušky : uplna parada na tychto clankoch je to, ze v nedelu pobezim svoj prvy polmaraton v Bratislave a tak…»
  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků