logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Pochyby a rekordy Emila Zátopka

Pochyby a rekordy Emila Zátopka

Pomalu uplyne další válečná zima a na jaře 1944 vše vypadá lépe. Již od podzimu mají Američané základny v Itálii a nad Zlínem čas od času zahučí spojenecká letadla. Zatím se sice jedná pouze o neškodné přelety, ale i ty znamenají první trhliny v dosavadní německé hegemonii. Obyvatelé města a zaměstnanci Baťových závodů si namáhají oči při odhadování výšky letu, zjišťování počtů a typů bombardérů ve formacích. Že to ale nejsou jen malé neškodné věcičky na obloze, dokazuje zřízení lazaretu Luftwaffe v budovách zlínských škol a na dívčích internátech. Občas zahlédnou zraněné, ovázané a zmrzačené piloty. Uhýbají očima, jsou to úplně jiní lidé, než ti z března 1939.

I Emil si jaro užívá, od podzimu na sobě pracoval, teď sklízí úrodu. Ale nebyl by to on, aby vše šlo hladce a jednoduše. V zimě si zranil kotník od jedné ze starých kopaček, ve kterých se proháněl po lese i po zmrzlých silnicích. Dva týdny si poležel v nemocnici, když se uzdravil, neměl v čem běhat. Naštval se na celý svět, opět o sobě pochyboval a už bůhví pokolikáté s atletikou končil. Ali mu promluvil do duše, Šalé zase přinesl boty, aby měl na dráze co obout. Emil je teď na oplátku poráží.

Emil Zátopek v běhu

V dubnu vyhrává závod „Napříč Vítkovicemi“. V květnu obětuje dovolenou a vydá se na atletický kurz v Toušeni. Nechá se tam přemluvit ke slibu. Když už zaběhl 5000 m za 15:38, zaváže se známému vytrvalci inženýru Hronovi, že se pokusí o rekord na pět kilometrů. Ten dosud drží Koščak časem 15:14.

Hned v květnu po návratu ze soustředění zvítězí v průběhu tří měsíců dvakrát na 1500 m (4:04,2 a 4:08,5), a jednou na osmistovce za 2:01,1. Ale pánové se jen tak nedají, Haluza mu porážku oplatí na pětikilometrové trati, Šalé zase na patnáctistovce.

Červencová neděle, na zlínském stadionu slunko pálí, nikdo nemá chuť do trénování. Sednou si do stínu, povídají, vyhlíží na oblohu, jestli se zase neobjeví americký aeroplán. Jediný Emil běhá. Jen pohled na něj unavuje, dře do omrzení svoje opakované dvoustovky. Vtom kdosi odněkud přitáhne starou hadici, blbnou jak malí kluci, stříkají se ledovou vodou. Emila to také táhne, ale nepovolí a dokončí trénink. Až teprve pak se celý uřícený vrhne do hry. Vše dělá s větší vervou než ostatní, jenže dnes se mu jeho horlivost nevyplatí. Užene si pořádnou angínu a je zase po běhání. Kde je slib, který dal na jaře?

Na dráhu se naplno vrátí až zase v září. Je odpočatý, chodil v továrně na odborné kursy, na hřiště se dostal sotva obden. Cítí v sobě nastřádanou sílu a má chuť ji nějak vybít. Měl ale také čas o sobě přemýšlet, uvažoval o hranicích, které si nastavil. Pro kontrolu se rozhodne spojit svých oblíbených deset dvoustovek do jednoho úseku. Kamarád Mirek Zdráhal má stopky. Dráha je suchá a tvrdá, běží se mu lehce jak nikdy. Když proběhne cílem, Míra oči navrch hlavy, nevěřícně zírá na stopky: „5:36, člověče, máš to dvě vteřiny pod rekordem!“ V Emilovi ale vítězí opatrnost: „Hlavně se neplaš a nikomu to neříkej!“ Sám ani přesně neví, jaká je hodnota rekordu na dva kilometry, doma hned letí pro atletickou příručku. Vyhrál ji jako jednu z prvních cen, zatím se na ni jen prášilo. Zdráhal měl pravdu, Hoškův rekord je 5:38,8. Ráno jde do práce, rozhlíží se po lidech, nikdo neví, že mezi nimi kráčí rekordman. Cítí skryté uspokojení, ale to netrvá dlouho. Nestačí si v laboratoři ani obléknout plášť a už je tu Juránek, vedoucí atletického odboru: „Ohlásili jsme tvůj pokus o rekord na tři kilometry!“ Emil má vztek na kamaráda, že neudržel jazyk za zuby. Odmítá, zdráhá se a vykrucuje. Dobře ví, že rekord na dva kilometry byl slabý, tato trať je málo obvyklá. Na 3000 metrů má kvalitativně úplně jinou hodnotu. Jak mu můžou takhle věřit? Hoškův čas je 8:42, Emil se ještě nikdy nedostal pod 8:56, má vůbec cenu se o něco takového vážně pokoušet? Těch pár dnů do soboty se neskutečně vleče.

Ali, já bych žral

Zlínská dráha je svou délkou 453 metrů poněkud nešikovná a náročná na orientaci. Emil si potřebné vzdálenosti musí odměřit, aby se neztratil. Šalé mu bude hlásit mezičasy. Nohy mu těžknou strachem z možné ostudy, ale zároveň se utěšuje, jsou to jen takové domácí závody. Přišlo asi jen padesát nejvěrnějších příznivců klubu, i ti na něj pohlížejí s nedůvěrou. On ale poběží, jako by na něj koukal celý svět. Na trati se potká s únavou, ale nic nového, je to jen ta stará známá z tréninku. Čas 8:38, rekord padl o čtyři vteřiny. Hrnou se k němu s blahopřáním. „Ali, já bych žral“, vyhrkne na Haluzu bezprostředně po doběhu.

Emil Zátopek s Bedřichem Hoškem

Trenér nechápe, každý po doběhu sahá po vodě, ale Emilovi snad hlad nedá ani spát. Když ale stojí na stupních vítězů, jako by gratulanti vyslyšeli jeho věčně nespokojený žaludek. Dostane dvě hrušky, chleba s máslem a pár jablek. Vzpomene si na Hrona, využije příležitosti a ještě s plnou náručí dobrot ohlásí na příští týden pokus o rekord na pět kilometrů. Celý týden běhá opakované osmistovky, když v sobotu 23. září probíhá cílem, zastaví se stopky na 14:54,8. Původní držitel našeho nejlepšího času na této trati „Baraška“ Koščák by v tu chvíli teprve vbíhal do cílové rovinky.

Zpráva o dvou nových zlínských rekordech byla pražskými sportovními rubrikami uveřejněna bez jakýchkoli komentářů, chválou redaktoři šetřili, za články byla cítit nejistota a rozpaky. Jakpak asi byly ty slavné moravské časy měřené? Jen jestli si pan Baťa zase nechce dělat reklamu? Emil neví, jestli se má vztekat nebo smát. Rozhlas uveřejnil zprávu o člověku, který jako první u nás zaběhl pět kilometrů pod patnáct minut a o Emila se zvedla vlna zájmu. Spolu s dopisy a žádostmi o podepsané fotografie přinese pošťák i pozvání do Prahy k běhu na dva kilometry. Juránek sice Emila zrazuje, ale ten cítí, že musí přesvědčit skeptiky a svůj čas potvrdit i v Praze.

bombardovaný Zlín

V Libni přespí u babičky ing. Hrona a ještě ráno prvního říjnového dne se nacpe švestkovými knedlíky, aby byla síla na rekord. Zaběhne ještě lépe než ve Zlíně a časem 5:33,4 přesvědčí nevěřící Tomáše. První mu v cíli gratuluje Bedřich Hošek. Ještě téhož večera se ho pokusí zlanařit do Sparty, Emil znechuceně popadne papírový kufr a spěchá domů. Ještě netuší, že o pár dnů později, 13. října krátce po poledni, se Zlín stane cílem náletu. Bomby dopadnou do obytné čtvrti Letná, další do prostoru přilehlého lesa, jedna do Baťových závodů, další dvě na fotbalové hřiště u elektrárny a jedna na pozemek blízkého zahradnictví. Dva mrtví, více než šedesát zraněných. Atletická světnice číslo 19 na internátu nezůstala ušetřena, okna vyražená, zařízení poničené, paradoxně ale sešit s pokutami za sprostá slova americký nálet přežil. Emil byl na cimře první a ihned tam své zklamání zapsal. Zato po návštěvě stadionu zůstal jak opařený, celé hřiště bylo rozryto krátery od bomb, atletická dráha k nepoznání. Není kde trénovat.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 8749/8622×
Pochyby a rekordy Emila Zátopka Pochyby a rekordy Emila Zátopka Pochyby a rekordy Emila Zátopka Pochyby a rekordy Emila Zátopka

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků