logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Ven se prostě musí

Ven se prostě musí

Nedělní večery ve mně obvykle vzbuzují zvláštní pocity. Možná se mnou nebude souhlasit, ale zdá se mi, že je to jiný večer než ty ostatní. Takový těžký, líný…

V neděli odpoledne 9. prosince začalo sněžit. Kolem sedmé už v Praze začínala kalamita. Není divu, na silnicích leželo tak 3 – 5 cm sněhu a nevypadalo, že sněžit přestane. Celé odpoledne jsem strávila sledováním skvělého nohejbalu v Nymburku, kde poslední tři dny probíhalo mistrovství světa v tomto vpravdě česko-slovenském sportu. Po celá léta, kdy se nohejbal na mezinárodní úrovni hraje, tvoří totiž světovou špičku nohejbalisté právě z těchto dvou zemí.

Když si tedy představíte spojení nostalgie nedělního večera s vytrvalým několikahodinovým sněžením za okny a totální leností ze sledování sportovního utkání, napadne vás asi, jak jsem chtěla jít běhat! Naštěstí máme pejska, což mi volbu dost zásadně ulehčuje. Ven se prostě musí, ať je počasí jakékoliv. Nasadila jsem čelovku a vyrazili jsme. A dostavil se stav jako vždycky! Prostě krása, euforie! Brodili jsme se tím čerstvým sněhem, velké vločky sněhu nám ulpívaly na kožiších a Praha byla ztichlá tou tichostí, kterou způsobuje jen sněžení. Za celou hodinu jsme potkali jen málo aut a žádné chodce. Skvělý zážitek!

Tahle historka charakterizuje můj vztah k běhu. I když se mi občas i nechce, je to vždy radost. Znovu a znovu jsem nadšená, že můžu běžet. Před 4 lety mi byl diagnostikován karcinom prsu. Bylo mi 45 let, a když jsem si šla pro výsledky biopsie, neměla jsem vlastně ani obavy. To se přece stává jiným lidem! Mě to nemůže potkat! No a bylo to. Následujících 8 měsíců nebylo nic moc. Podstoupila jsem operaci, naštěstí jsem o prso nepřišla, ale odebrání lymfatických uzlin dost poškodilo fungování levé ruky a vlastně celé levé horní čtvrtiny těla. Hned po operaci jsem začala ruku procvičovat a sotva jsem se trochu zotavila a ruku rozpohybovala, měla jsem první chemoterapii. Chemoterapie způsobuje spoustu různých obtíží, kromě všech, o kterých se můžete dočíst, mi po čtvrté dávce zjistili zánět osrdečníku. Další chemo jsem tedy už nedostala, ale dorazilo mě 33 ozáření. Díky laskavosti a pochopení mého šéfa jsem celou dobu léčby mohla pracovat.

Bylo to těžké. Samotná diagnóza člověka dost odrovná psychicky, léčba ničí fyzicky. Velký problém pro mě byla naprostá ztráta motivace. K čemukoliv. Říkala jsem si, jakými blbostmi se lidi zabývají? Naštěstí jsem domácnost mohla přehodit na manžela a hlavně dcery, a v práci mi pomohli všichni kolegové. Když mě pak ze svých spárů vypustila zdravotnická mašinérie, mohla jsem začít pomalu přebírat zpět svůj život. Neměla jsem vlasy (to nebyl vůbec žádný problém), zato jsem měla ještě větší nadváhu než kdy před tím, bolely mě všechny klouby, trable s levou horní polovinou těla taky stále přetrvávaly. Obtíže přetrvávaly další měsíce a nemohla jsem nikde najít pomoc. Pomalu se mi vracela i síla řešit svoje problémy sama a nečekat pomoc zvenku. Pro tento stav nemá naše zdravotnictví žádné postupy (nebo já jsem na ně nenarazila). Máte problémy s psychikou? Na to jsou antidepresiva. Máte problémy s bolestmi různého druhu? Zobejte analgetika.

Další měsíce jsem se nemohla pohnout dál. Ramena, kyčle, kolena i kotníky dál bolely, sotva jsem se mohla procházet s pejskem. Nemohla jsem nosit boty na podpatcích a každý pokus o sport končil v slzách. Pak jsem se náhodou objednala na fyzioterapii. Po pár týdnech se mi začalo od bolestí ulevovat. Ani nevím, jak jsem si vzpomněla na Miloše a požádala ho o radu. Odkázal mě na web Běžecké školy a poradil, jak začít. 2 min rychlé chůze a 2 min chůze pomalé. Začít s půl hodinou a každý týden o 2 min pohyb prodlužovat. První týdny se bolesti, především kyčlí, ještě zhoršily. V noci jsem se budila bolestí. Ale po 4 měsících jsem se rozběhla! Po dalších 3 měsících jsem uběhla 8 km za hodinu!! To bylo v září 2010.

Garda půlmaraton

13. listopadu 2011 jsem za krásného počasí a s pomocí Milošova tréninkového plánu uběhla Garda Trentino Half Marathon. To byl velmi silný zážitek. Dokonce i můj manžel, který mě ve všem podporuje, měl v cíli slzy v očích. Kromě jedné desítky si, zatím, cestu k běhání nenašel. Máme spolu ale naštěstí spoustu jiných společných aktivit. Když se z našich malých milých dcer staly krásné a inteligentní mladé ženy s vlastními životy, zůstala nám láska a péče o našeho pejska, zahrádka, zájem o cestování, výlety do hor, kolo, badminton, inliny…

Berlínský maraton

Letos na konci září jsme si dopřáli BERLIN MARATHON inline skating a byla to zase událost, které nás od té doby nabíjí. Foto je před startem.

Zatím poslední z mých sportovních radostí se uskutečnila 21. října. Opět jsem se přiblížila obávané maratonské distanci zdoláním 33 km v rámci Lago Maggiore Marathon.

Byla bych moc ráda, kdyby mě spolupráce s děvčaty a Milošem v rámci Women's Challenge přivedla na start Volkswagen Maratonu Praha v květnu 2013 a možná, jen tak v koutku duše doufám, s časem do 5-ti hodin.

Ilona Líkařová foto
  • přečteno: 5365/5210×, 6 komentářů
Ven se prostě musí

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (25 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Simona Vlašimská | 27. 12. 2012 7.38 hod. | 62.141.0.xxx
Ilčo, k tomu není co dodat. Klaním se a smekám!

AprilRuns | 24. 12. 2012 9.53 hod. | 83.85.25.xxx
Obrovsky inspirujici, smekam a preju hodne stesti a ubehnutych kilometru do roku 2013!

IlonaB | 23. 12. 2012 8.39 hod. | 109.164.3.xxx
Ilono, smekám před člověkem, který se i v tak težkých chvílích nevzdává a dokáže bojovat. Zaslouženě mu náleží i vyhrávat. Budu držet palce ve všech dalších bitvách. :-)
Ilona B.

Martina | 21. 12. 2012 15.20 hod. | 80.95.117.xxx
Ahoj Ilono. Článek se ti povedl, je super povzbuzující pro všechny běžce i (hlavně) neběžce...

Mirek Drak | 21. 12. 2012 11.20 hod. | 194.228.13.xx
Milá Ilono, já myslím, že už jste se rozhodla – všichni běžci se na Vás budou těšit na startu maratonu v květnu 2013! A o čas v závodu vůbec nejde. Ten důležitější čas jste uměla proběhnout parádně! Držím palce a veselé vánoce!

Petr Kaňovský | 21. 12. 2012 8.58 hod. | 62.245.102.xx
Pěkný příběh a úžasná houževnatost! Přeji hodně síly i radosti v dalším běhání i životě!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2013

všechny články PIM Women´s Challenge 2013

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas85
Asics115
Brooks17
Inov-850
Icebug5
Hoka One21
Mizuno49
Newton4
NB21
Nike50
Salming332
Salomon39
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce44
Běhám bos, bot netřeba13
ON6

kde se diskutuje

  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »
  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků