O Štědrém dnu nad Svatý Ján a na Šutr
Vstal jsem v půl 6, dal si navzdory tomu, že zlaté prase zase neuvidím, zbytek dortu a vánoční cukroví a kafe. Nato jsem osedlal Draka a vydali jsme se opuštěnými cestami směr Beroun. Silnice byly autoprázdné a my si to uháněli jak Šemík s Horymírem k Neumětelům. Ostatně náš cíl – Beroun – se od Neumětel nachází celkem blízko a s mými sklony trefit místo, kam mířím, se mohlo snadno stát, že tam klidně skončíme.
Obsah [skrýt]
Leč nikoliv, nakonec jsme nádraží v Berouně (asi na třetí pokus) trefili a tak jsem se mohl obejmout s mými běžeckými bardy, s nimiž jsem se chystal vyběhnout na štědrodenní běh na vyhlídku nad Svatým Jánem, s Petrem Syblíkem a Ondřejem (pro mě navždy Špalíčkem).
Petr vybral trasu po červené, kterou jsme však bohudíky hned po kilometru (částečně mou zásluhou, částečně zásluhou pána, jehož jsem se vyptal na cestu) opustili a mířili dále po silnici směrem na Hostín. Jak se však ukázalo, bylo to šťastné zbloudění, neboť jsme tak měli možnost běžet proti vycházejícímu slunci a v dáli pozorovat postupně se přibližující cíl – kříž na vyhlídce nad Svatým Jánem.
Postupně, jak přibývalo sluníčka na obloze, se začalo i oteplovat. Od Studánky ve Svatém Jánu jsme se vydali (chvíli běžmo, chvíli chůzí) nahoru ke kříži. Chvíli běžmo, chvíli chůzí proto, že Ondřejovi jsem poradil (už kdysi dávno), že má kopce pomalu vybíhat a Petrovi, že je má vycházet, tak abychom naplnili obě mé rady:).
Od kříže jsme se vydali směrem k Solvayovým lomům, o nichž jsem dosud neměl tušení. Je to však úchvatný skanzen, s úzkokolejkou a různými vagónky, mašinkami a dalším technickým vybavením, které se zde používalo k lámání kamene.
Po malé exkurzi jsme si to namířili zpět do Berouna, ovšem jinou cestou. Před Berounem nás pohladil do tváře doslova teplý fén, jako by chtěl i on dokreslit tu sváteční atmosféru a teplo v duši, které se každému z nás v té jeho rozprostíralo. By to velmi štědrý a velmi požehnaný běh, na nějž budu rád vzpomínat, stejně jako ty předešlé 3, co jsme s Petrem dosud absolvovali. Dá-li Bůh, tak příští rok vyběhneme opět.
Včera ráno se běžel i Štědrodenní Šutr, ale protože text nedoběhl, tak aspoň obrázkem
Vánoční Šutr
Vyrazit na Štědrej den v 6:30 ráno na ŠUTR – 18 kilometrovej běh pražskou Šárkou – se může zdát leckomu divný. Prej jsem magor, v tuhle dobu, tenhle den, navíc v takovym počasí… No jak to tak vypadá, nejsem sám. Vloni Petr ještě ráno smažil řízky a to jel na start až z Českejch Budějic. Jirka to má asi 150 km a letos taky dorazil. Ani nepočítám, v kolik vstával… Vloni se nás sešlo asi 18, letos skoro 30. Letos jsem sice běhal mnohem míň než minulej rok, ale i tak je mi jedno jasný. Je nás víc a víc. Některý běhaj před snídaní, některý o půlnoci, některý s kočárkem, některý se psem. Některý běhaj krátký štreky, některý ultramaratony, některý tě ve Stromovce nadšeně zdravěj, některý si meditujou kolečko za kolečkem.
Jsem rád, že můžu patřit do týhle smečky. – Michael Dobiáš
Vložit komentář
ŠUTR byl moc fajn, doma sice pořád ještě probírají můj zdravotní stav, protože moc nerozumí, proč na Štědrý den vstávám ráno před čtvrtou a jedu 150km, abych se v Praze mohl proběhnout. Kdo ŠUTR nezkusí, nepochopí:)
Nezapomenutelné to bylo! Díky přátelé.
