logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Moje první půlnoční mi vnesla do života světlo

Moje první půlnoční mi vnesla do života světlo

Na půlnoční jsem se chystal vyrazit od chvíle, co jsem poznal faráře Petra Hrušku. Byl jsem moc zvědavý, co právě on z půlnoční udělá. Popravdě jsem neměl vůbec představu, co se na ní děje. Tedy moje představa o půlnoční byla taková, že se na ní zpívá Rybova Mše vánoční, ale poté, co jsem slyšel ódy na tu Petrovu loňskou v kostele sv. Mikuláše v Chebu, mi bylo jasné, že tu tam určitě neuslyším.

Tak o čem to teda vlastně je, či spíše o čem to bude?

Věděl jsem ze Zdravého Chebska, že to bude o „světle“, o světle v nás. O světle, jehož se nikdo z nás nemůže zbavit, neboť si jej nese hluboko v sobě. O světle, které však může mnohý z nás v sobě zadusit, pokud nenajde odvahu být sám sebou, být sám za sebe, nenajde odvahu vylézt ze „skrýše“ souručenství – soudružství, kde všichni zodpovídají za všechno, ale jednotlivec za nic!

Tak nějak vím, i když jsem s Petrem o tom nikdy moc nemluvil, že má v sobě, jako každý z nás, své běsy, s nimiž je třeba se vyrovnat, postavit se jim čelem. Ne s nimi bojovat, ale přijmout je za své, naučit se je přijímat takové, jaké jsou, naučit se je svým způsobem milovat, neboť jen tak nám umožní se jich navždy zbavit.

Petrovým problémem byl dlouho vlastní otec – kolik z nás má stejný problém. Petr měl to štěstí, že se k němu mohl i díky svému otci postavit čelem a uvědomit si tak, že jeho otec je – byl, výjimečný člověk. Člověk, který uměl odpustit i tomu největšímu „nepříteli“. A to jedině proto, že jej za nepřítele nepovažoval, ale hluboce s ním soucítil.

Dovedu si představit Petrova muka, když on – farář, který má vést své ovečky, své farníky k odpuštění – toho není schopen u vlastního otce.

Petr měl to štěstí, že si to mohl se svým otcem ještě zaživa vysvětlit a mohl mu říci: „Mám tě rád, táto“. Já tohle štěstí neměl, můj otec v době, kdy umíral, žil daleko ode mne a neměl jsem nejmenší tušení, že už nikdy nebudu mít šanci si s ním promluvit jako muž s mužem. Ani on to netušil, a tak když umíral, vytrhl mě ze spánku a já nechápal, co se děje, jen jsem věděl, že se děje něco velmi významného, co se mě niterně dotýká. Za tři dny ke mně dorazila zpráva o jeho smrti.

S otcem jsem se v jeho fyzické podobě nikdy nevyrovnal, neřekl jsem mu: „Táto, mám tě rád“, a přesto, že jsme si to řekli od té doby mnohokrát prostřednictvím svých duší, tahle malá hořkost v mé duši zůstane navždy. I proto jsem velmi šťastný za Petra, že on tu možnost měl a jsem velmi šťastný za své syny, s nimiž jsme si to řekli přesto, že k sobě máme řadu výhrad.

To vše jsem si s plnou naléhavostí včera po půlnoci uvědomil, když jsem poslouchal Petrovo povídání o světle, o odpuštění, a i když to mnohý z přítomných mohl vnímat jako tvrdou agitaci proti komunistům, kteří vládnou opět v Karlovarském kraji a mohou tím pádem ovlivňovat znovu naše životy, já to vnímal jako zpověď člověka, který skrze svého otce našel cestu k odpuštění všem.

temnota a světlo

Pravda je taková, že dokud syn, dcera – nedokáží odpustit svému otci, své matce a otec, matka – nenajdou sílu se postavit otázkám svých synů či dcer, s tím, že si nakonec padnou do náručí a řeknou si: „Mám tě rád“, tak na světě nemůže naplno zazářit světlo, protože stále budeme mít v duši clonu, která nepustí naše světlo naplno ven a světlo Světa k nám.

Jak chceme odpustit ostatním, když nejsme schopni odpustit sobě a svým nejbližším? Popřemýšlejte o tom, až poběžíte, třeba společně s námi na Nový rok, vezměte si s sebou a před svým výběhem zapalte svíčku na znamení toho, že do Nového roku vbíháte očištěni od svých starých běsů a odpouštíte sobě i všem, co jste si kdy učinili.

Miloš Škorpil foto
Moje první půlnoční mi vnesla do života světlo

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (18 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petr Hruška | 26. 12. 2012 9.48 hod. | 80.250.27.xxx
Díky, Miloši, za tvé osobní svědectví. Tvůj článek víceméně dovyslovuje něco z toho, co jsem i já měl na srdci. Asi tě pozvu jako moderátora Chebské půlnoční 2013, abys to mohl dovyslovovat už na místě... ;-)
Snad jen maličkost – z toho článku to trochu vyznívá tak, že jsem tátovi musel odpouštět něco velkého nebo že jsme do té doby neměli dobrý vztah, což ani jedno ani druhé tak není. Vztah jsme měli vždycky výborný, jen jsme si to – jako „normální chlapi“ – nějak nebyli zvyklí vyjadřovat slovy… Jediné, co jsem možná musel tátovi „odpustit“ (ale tady je spíš na místě výraz „přijmout“) je snad to, že byl slavný. Ten „zápas“ posledních let, který jsem tam v noci jen naznačoval, tedy nebyl zápas o odpuštění, ale spíše právě onen zápas o „vykročení ze stínu slavného otce“. A ten jsem si bojoval až po tátově smrti…

fotoMiloš Škorpil: Petře, beru a už teď se na to těším :). I já děkuji, že jsi mi zde dovysvětlil vše, co bylo o půlnoční řečeno.
Také bych se ještě chtěl pro ostatním něčím dovyslovit a sice, aby si uvědomili, že pokud jde o mezilidské vztahy (ať osobní, tak v širší rovině), tak vždy je vytváří dva, či více lidí, více stran. Nikdy to není tak, že za to může jen jeden – jedna strana.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků