logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh za kozlem a s kozlem

Běh za kozlem a s kozlem

To bylo v době Reaganova žertování, kdy jsem musel v týdnu absolvovat několik setkání pracujících, kteří jednomyslně tento nejapný žert odsoudili. Noviny v čele s Rudým právem měly o čem psát, bylo popsáno obrovské množství papíru a ztracena spousta času kvůli dvěma větám, které americký prezident pronesl při zkoušce mikrofonů: „Mám tu čest vám sdělit, že jsem právě podepsal zákon, který vyřídí Rusko jednou provždy. Za pět minut začne bombardování.“

Konečně je sobota a já mohu politiku všedních dnů hodit za hlavu. Žiju si tady na sídlišti v Modřanech jako poustevník. Bez televize, bez rádia, bez novin, prostě politicky odpočívám a čtu neangažovanou literaturu. Dnes mám poslední volný den, v neděli ráno přijede Jarmila s dětmi. Je to jediný den, kdy mohu dát dlouhý běh. Rozevřu si mapu Posázaví a mé zraky spočinou na obci Velké Popovice. No to je skvělé, doběhnu do Popovic, dám si tam polévku a nedostatkové pivo a poběžím zpět.

Obuju si čínské tenisky, dnes by to byla minimalistická obuv dle nejpřísnějších měřítek. Tyhle tenisky měly tak nízkou podrážku, že v nich člověk cítil každý kamínek. Jednou se mi při běhu stalo, že ostřejší kamínek si dovolil projít čtyřmi vrstvami, t.j. podrážkou, která byla měkká a tenká, dále vložkou, což byl hadr potažený tenkou vrstvou kaučuku, ponožkou a ještě mojí kůží na noze. Teprve podivné čvachtavé zvuky v botě ve mně na suchém povrchu vzbudily podezření, že není něco v pořádku. Navlékl jsem si klasické téměř spartakiádní trenky s kapsičkou vzadu, kam jsem zastrčil papírovou desetikorunu na občerstvení v Popovicích, a bílé bavlněné tričko.

Průběh Modřanskou roklí byl dobrodružný, protože tehdy tam ještě nebyla široká asfaltová parková cesta s pohodlnými mostky, musel jsem stále přeskakovat Libušský potok. Při vybíhání jedné prudké stráně, kde byla spousta loňského listí, se čínské tenisky neboli „maovky“ proměnily v kluzky a já jel po zadní části těla zpět tam, odkud jsem vybíhal. Ruce jsem používal na brzdění a zároveň jako stabilizační plováky podobně jako katamaran. Kluzky „maovky“ byly dobře promazané a neřízeně zvyšovaly rychlost. V té rychlosti se v cestě dolů objevil kořen, což vedlo k prudkému přibrzdění a já se zabořil do listí. Jak se tak válím v tom listí, tak zjistím, že jsem vyhrabal pivní lahev, která si v listí podřimovala bůhví jak dlouho. Zachytím ji a dle hmotnosti poznám, že je plná. Při bližším ohledání zjistím, že se jedná o v té době vzácnou značku jménem „Kozel“.

našel jsem poklad

Hele, já našel poklad. Obrátil jsem lahev dnem vzhůru a nechal pivní obsah prosvítit slunečními paprsky. Byl to zázrak, tekutina byla nezkažená a nalezený poklad byl pitelný. Poklad to byl proto, že pivo Kozel bylo kvalitní, dobré pivo. Ostatní piva jako třeba Vysokochlumecké nebo kolínské pivo Podkováň se nedala pít. To jsem si raději koupil limonádu Amaru, které se pro její barvu přezdívalo „žabí hněv“.

Když přivezli do samoobsluhy pivo Kozel, tak dvě basy si nechal vedoucí, něco stáhli zaměstnanci a jejich známí a co zbylo, to skoupili důchodci pro své rodiny. Pracující člověk po pracovní době již nekoupil pivo žádné, maximálně nepitelné pivní splašky, nebo pivo zakalené. Takový „kalous“ byl dobrý jen na léčení zácpy. Sice u moci byla vláda pracujících, ale pracující žádných vládních výhod nepožívali.

Otevřel jsem ten pivní poklad o pařez a mocnými doušky žíznivého běžce jsem se podíval hluboko do lahve. Zbytek pivního moku jsem v lahvi zazátkoval a běžel jsem dál k Popovicím. Dnes byste asi moc běžců s pivní lahví v ruce neviděli, ale tenkrát to bylo výjimečná situace a navíc to nebyla pivní lahev, ale poklad. Po několika kilometrech mi poklad začal překážet, a tak jsem ho dopil. Běželo se krásně po polních a lesních cestách, počasí bylo příjemné a člověk se cítil tak svobodný. Stále mi vrtal hlavou ten nečekaný zázrak v podobě plné pivní lahve uprostřed lesa mimo jakoukoliv cestu. Kdo mě do toho místa navedl? Kdo to zařídil, ještě jsem nedoběhl do Popovic a už jsem měl v sobě jednoho vzácného „lahvoně“, bez fronty a zdarma, no není to zázrak? Pravděpodobnost takového nálezu se blížila pravděpodobnosti setkání s mimozemšťanem.

V pohodě a bez úhony mé běžecké kroky skončily před místním restauračním zařízením. Zde zrestauruji své během znavené tělo a vyrazím směrem domů. Při běhu se moje mysl nestarala o čas, nebyl jsem omezován žádnou časomírou. Ani jsem nevěděl, o jakou se jedná vzdálenost, běžel jsem jen tak, pro radostný pocit. Hospoda byla plná, sednu si k poslednímu prázdnému stolu, dám si polévku a pivo, a když dopíjím chutného kozlíka, přisedne si ke stolu nějaký týpek.

Pátravě na mě pohlédne, upoutá ho můj lehký běžecký úbor a spustí:
„Koukám, že jsi tady docela na lehko, ty tady někde bydlíš?“
Zřejmě mě zařadil mezi místní opilce, co chodí do hospody v trenkách, čili v domácím oblečení. Jeho nesprávnou domněnku jsem se snažil rychle vyvrátit.
„Ne, já tady nebydlím, já jsem si jen tak vyběhl z pražského paneláku v Modřanech a zase běžím zpět.“

Začal se smát a plácat mě po ramenou. Zřejmě si myslel, že si z něho dělám legraci a považoval to za dobrý vtip. „To se ti povedlo, takový vtip jsem už dlouho neslyšel, máš u mě pivo.“

Marně jsem s díky odmítal. Hospodský ho znal a během okamžiku stála na stole dvě piva. V této situaci moje měkká povaha nedokázala odmítnout. Svoje pivo a polévku jsem zaplatil a chystal se odejít. Než jsem se začal zvedat, stačil jsem mu vyprávět o tom, jak jsem našel pivo značky Kozel uprostřed lesa pod listím. To ho opět rozveselilo a objednal mi druhé pivo.

„Kam na to chodíš, na ty neuvěřitelné příběhy.“ Marně jsem ho přesvědčoval, že mé neuvěřitelné příběhy jsou pravdivé. Poznal jsem, že mysl takových lidí je trochu jinde. Začal jsem chválit kvalitu místního popovického moku. On se vytasil s pro mě neuvěřitelnou věcí, že prý je zaměstnanec Velkopopovického pivovaru a teď prý pijeme jen průměrnou kvalitu. Jestli chci opravdu ochutnat kvalitní kozlovské pivo, musím jít s ním do místního pivovaru.

s Kozlem v nohách cesta dlouhá

Moc se mi tam nechtělo, mám před sebou ještě takových 25 km běhu domů po lesních a polních stezkách. Cestou k pivovaru se slušně rozpršelo, což mě přemluvilo k tomu, abych déšť přečkal v teple a suchu. Na déšť jsem opravdu připraven nebyl, aspoň ne na dlouhou cestu v dešti. Stejně jsem neměl žádné peníze na vlak či jiný dopravní prostředek. Tyto a další argumenty potvrzovaly, že to nebyl jen déšť, který mne vehnal do klubovny odborového hnutí místního pivovaru.

Náhodný přítel Pivník brousil po místnosti a smutně oznámil, že žádné sudové pivo není naražené a nezbývá nám nic jiného než se věnovat pivu lahvovému. Klubovna ROH připomínala spíše sklad piva než místnost revolučního odborového hnutí. Pivník přinesl lahváče a tajemnými slovy doprovázel jejich otvírání:
„Tohle je pivo na vývoz do Sovětského svazu, to se jim opravdu povedlo.“

Přiťukli jsme si vývozními lahváči a z ničeho nic jsme začali zpívat sovětskou hymnu s velkou dávkou ironie.

Po několika vývozních lahváčích se venku setmělo. Běžet ve tmě po polních cestách v mém stavu, kdy jsem cítil ve svém těle kozla, který začal výrazně trkat, to opravdu nešlo. Vysvětlil jsem Pivníkovi, že musím spát, abych ráno mohl běžet. Už se nesmál, přinesl deku a já se položil na stůl.

Ráno mě probudilo Pivníkovo chrápání. Venku je světlo, pivovarské hodiny ukazují téměř 8 hodin. No nazdar, to mám co dělat, abych doběhl domů mezi desátou a jedenáctou. Hodinou, kdy přijede Jarmila s dětmi. Proplížím se podél vrátnice, aby mě vrátný neviděl a nemusel jsem nic vysvětlovat.

Nasadím slušné tempo, běžím po polní cestě a nasávám čistý příjemný vzduch po dešti. Několikrát mě rozhodí mokré kluzké bahýnko, ale svůj běžecký styl vždy včas upravím. Vypadá to, jako by mě někdo trkal. Požitý kozel začíná skutečně trkat, zpomalím tempo, abych stačil vyrovnat každé uklouznutí. Bavím se skládáním rýmovačky, kterou jsem nazval „Kozlí trkanice“.

Kozel mě trká a trká
páníček si krká
na stromě si holub vrká
venkovan s vozíkem po cestě hrká
a ten Kozel do mě strká a strká
chlapec na louce žabí hněv brčkem srká
páníček doběhne pozdě a naklepou mu brka, brka
na nic se nevymluví, provětrají mu brka.

Při tom skládání rýmovačky cesta uběhne rychle a kozel přestává trkat, jeho síly, které do mne včera vstoupily, začínají slábnout. Kozlí vliv se ztrácí a já přidávám. Vybíhám poslední kopec a jsem před barákem. Jarmila již přijela, zrovna vykládají věci. Vypadá to, že jsem přiběhl v pravý čas. Můj zevnějšek je poznamenán jízdou listím a zabahněnou cestou, která se podepsala na mém těle rozličnými cákanci. Jarmila si mě prohlédla a jak jsem předpokládal, začala mi naklepávat brka: „Člověče, kde jsi, vždyť jsem říkala, že přijedeme mezi 10. a 11. hodinou, zaběhat sis měl včera.“
„To jsem udělal, ale nějak jsem zabloudil.“
Dále jsem to nerozebíral. V takovýchto situacích má člověk mluvit co nejméně, jinak to bude použito proti němu.
„Tady v Modřanské rokli přece nemůžeš zabloudit, jedině že bys zakopl o bludný kořen.“

Mlčel jsem jak hrob, jen grimasy na obličeji prozrazovaly mé rozpaky nad bludným kořenem, o který jsem skutečně zakopl. Nebyl čas vyprávět příběh o své cestě za kozlím pokladem a navíc jsem byl zbaven této kratochvíle praktickou větou mé ženy:
„Běž vykládat auto, ať jsi nám něco platný!“

Jaromír Holas foto
  • přečteno: 6930/6809×
Běh za kozlem a s kozlem Běh za kozlem a s kozlem

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (25 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics109
Brooks16
Inov-847
Icebug5
Hoka One19
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike48
Salming315
Salomon36
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce43
Běhám bos, bot netřeba12
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků