logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh s boreliemi

Běh s boreliemi

Supíme si to do kopce v Krčském lese a Jirka mi vypráví: „Tak od toho hnusnýho klíšťáka, co se do mne zakousl, jsem dostal boreliozu.“

„Jak se to, prosím tě, projevilo, jak jsi to poznal?" ptám se pln zvědavosti.

A Jirka pokračuje: „Byl jsem hrozně unavený a při maratonu se mi dokonce chtělo spát.“

Při odmlce svého spoluběžce jsem se zamyslel a řekl si: „Takové příznaky mám při běhání také.“

A Jirka pokračuje, aby ukojil moji zvědavost: „Měl jsem sníženou imunitu, kdykoliv okolo mě prošel bacil, usadil se v mém těle a řádil, těžko jsem se ho zbavoval.“

Tak tohle mám taky, ale taktně jsem mlčel. Docela mě to vyděsilo, musím se podívat na internet a všechno si ověřit. Na druhé straně jsem věděl, že nesmím být jako Jerome Klapka Jerome, který šel do knihovny Britského muzea, aby tam prozkoumal symptomy nějaké bezvýznamné chorůbky, a náhodně zjistil, že má příznaky nemoci nazývané tanec svatého Víta. Což ho překvapilo, a tak vzal příznaky všech nemocí podle abecedy a zjistil, že jedinou nemocí, kterou netrpí, je sklon k samovolným potratům. Tím, že netrpí touto nemocí, se cítil být omezován ve svých právech být nemocný všemi známými nemocemi. Na základě této moudrosti, o které se můžete dočíst v jeho nejlepší knize Tři muži ve člunu, jsem se soustředil pouze na boreliozu. Zjistil jsem, že někdy je lidské tělo tak skvělé, že borelie, ty malé potvůrky, dokáže z těla vykopat svými vlastními silami. Chytil jsem se tohoto stébla a pevně jsem věřil svému tělu, že ty bestie z těla ven opravdu vykope.

Ovšem příznaky mě neopouštěly. Dalším blouděním na internetu jsem zjistil, že borelie jsou příbuzné s parazity, kteří způsobují syfilitidu. No, ještěže nejsem syfilitik, ale pouze borelitik. Nakoupil jsem si Vilcacoru, neboli kočičí dráp, a začal jsem svému tělu pomáhat dostat ty mikroděvky borelie z těla ven.

Při běžeckých trénincích jsem přítomnost těch bestií nijak zvlášť nepociťoval. I na startu Budějovického půlmaratonu jsem byl v pohodě. Běželo se mi dobře až do 15. kilometru. Za patnáctkou se ty mrchy začaly projevovat. Pocítil jsem ve svalech hroznou slabost, jako bych předtím netrénoval a došly mi síly. Domlouval jsem svým svalovým skupinám, aby tomu nevěnovaly pozornost. Mrchy borelie byly silnější a já nemohl zdvihat nohy. Přešel jsem do chůze a proklínal všechny ty parazity usazené v mém těle. Při Olomouckém půlmaratonu jsem byl připraven na nejhorší, ale kupodivu se mi běželo dobře a já se přiblížil svým standardním časům. Byl jsem plný optimismu, vypadá to, že si mé tělo s boreliemi poradilo.

Někdy se mi běželo dobře, někdy jsem se docela trápil. Nemohl jsem předem říci, za kolik co uběhnu. Na otázky svých spoluběžců jsem odpovídal: „Já nevím, za kolik to uběhnu, za mě rozhodují paraziti v mém těle, já nemám ani poradní hlas. To, že mohu běžet hlavou, je v tomto případě nemožné, protože ty mrchy jsou silnější než moje hlava.

Jeden mikrobiolog mi s nadšením vyprávěl o tom, že borelie jsou jedni z nejinteligentnějších parazitů. Nevím, co tím chtěl onen mikrobiolog říci, ale pochopil jsem, že mé debilní tělo se nemůže v inteligenci měřit s boreliemi a tím pádem jsou neporazitelné. Pak mě chtěl uklidnit a říká: „Ale já vím, jak je zničit, proti tomu ani inteligence borelií nic nezmůže, je to kyselina chlorná, pouze ji trochu zneutralizuješ.“

To mě trochu vyděsilo, nechtěl jsem své tělo nechat na pospas takovému drsnému nápoji. Tak jsem si popíjel dále svojí vilcacoru ve víře, že ty mikroděvky postupně zničím.

Největší obavy jsem měl z maratonu na mistrovství Evropy veteránů v Žitavě, který se běžel přes Polsko a přes německou Žitavu zpět do Hrádku nad Nisou, kde byl start. Stál jsem na startu v Hrádku nad Nisou a poléval mě děs a hrůza. Vyhlásili tam drsné pravidlo pro nás hobby – běžce: Kdo během závodu přejde do chůze, bude diskvalifikován. Tento závod je běžecký, nikoliv chodecký, jak několikrát zdůrazňovali. Skoro jsem litoval, že jsem prohlášení v angličtině a němčině rozuměl.

 Jestliže běžec při maratonu bojuje se svým tělem hlavou

Jestliže běžec při maratonu bojuje se svým tělem hlavou, je to snesitelné, ale když musí navíc ještě bojovat s inteligentními parazity, je to někdy na hranici lidských možností. Po startu jsem své tělo šetřil, jak to šlo, zeď na 30. kilometru byla překonána bez vlivu borelií v pohodě. Na 36. kilometru se paraziti přihlásili o svá práva, nohy ztěžkly a přestaly poslouchat. Jediné, co mě nutilo k běhu, bylo ono tvrdé pravidlo. Běžel jsem pomalu, zcela automaticky, jako bych tělo přepnul na autopilota. Na 40. kilometru jsem začal vnímat blízkost cíle a to mi umožnilo vypnout automat a ještě jsem stačil předstírat běh. Hurá, konečně cíl a nebyl jsem diskvalifikován. Radoval jsem se, dokázal jsem to i s parazity. Nebo jsem je ze svého těla přece jen vykopal?

Po několika dalších závodech jsem šel ke své rodinné lékařce (pro potvrzení o zdravotním stavu pro řidičák) a při té příležitosti jí říkám: „Podle příznaků mám asi boreliozu a potřeboval bych udělat rozbor krve.“

„A co tě vede k tomu, že máš boreliózu?“ „Cítím se hrozně unavený.“

„Ve tvém věku se není co divit, nejsi nejmladší, co dalšího tě k tomu vede?“ „Mám oslabenou imunitu, každý bacil, který se o mne otře, mi pořádně zatopí.“

Poukaz na krevní rozbor na všechny možné parazity včetně borelií, aby uklidnila mé obavy, jsem dostal, ale zjevně mě považovala za hypochondra.

Ani moje vlastní žena mi nevěřila. Podezírala mne z hypochondrických sklonů a nadhazovala mi něco o klasikovi, který už něco takového napsal ve svém humoristickém románu. Rodinné lékařce i své ženě jsem byl pro smích. Víte, jaká v mé mysli zavládla radost, když lékařka ohlásila, že teda boreliozu mám, ale všechno ostatní je úplně v pořádku? Všechny posměšky lékařky i ženy jsem ve své mysli zapudil a užíval si svého nezadatelného práva vlastnit inteligentní parazity a mít je uložené ve svém těle. Po třech týdnech léčení silnými antibiotiky jsem přestal být borelitikem a stal jsem se opět běžcem bez závazku. Běh se stal lehčím, a tak patřím mezi šťastlivce, kteří si ulítávají na endorfinech bez vedlejších účinků. Proměna z borelitika na endorfinika proběhla rychle a snadno. Teď neběhám, ale lítám.

Jaromír Holas foto
  • přečteno: 11496/11248×, 6 komentářů
Běh s boreliemi

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (24 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jirka H. | 22. 2. 2013 11.25 hod. | 80.188.127.xxx
Míro, skvělý článek, i já si u lékaře, který mi antibiotika na boreliozu odmítl napsat na déle než 5 dní připadal jako idiot ;) Přeji mnoho nalítaných kilometrů!

fotoMiloš Škorpil: Má-li vás váš lékař za idiota, protože neumí určit příčinu vašich nesnází, pošlete ho zpět do školy nebo oběhnout Bohnický areál. Něž se kolem něj proplazí, možná zjistí, že chyba není ve vysíči (vás) ale v přijímači (něm) :)

Daniela | 7. 1. 2013 22.58 hod. | 78.102.47.xxx
Perfektní článek, chytnul mě již v úvodníku na přehledové stránce. Přesně tak, jak to má u výborných článků být! Díky, fakt vtipné a napínavé až do konce!

Radka | 7. 1. 2013 14.58 hod. | 212.71.157.xxx
Super článek! Děkuju.

Stáňa Tvrdíková | 5. 1. 2013 10.10 hod. | 176.97.9.xx
Ahoj Mirku, znám Tě sice hodně málo, ale přesto – nejen osobně, ale i trochu z vyprávění Tvé ženy. Ten článek je skvělý a ukazuje na to, že člověk s vůlí dokáže ledacos, byť se někdy musí poprat i se svým nejbližším okolím. Držím palce při další Tvé sportovní činnosti – pokud možno bez úrazů a s vytčenými výsledky Stáňa Tvrdíková

Vláďa | 4. 1. 2013 11.11 hod. | 195.113.149.xxx
Ahoj Míro
Ještě není pozdě.
Sepiš všechny naběhané km s bori a pošli to na ČAS svěťák z toho nebude,ale národní rekord by stoho mohl být.
Přeji Vše nej a hodně km bez bori apropo kolik Tě stál ten papír
u té rodinné doktorky

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Mohl by mi, prosím, někdo vysvětlit, co znamená běžet 60 m stupnovaně? Běhám teprve od července, 3x…»
  • Technologie a výrobky adidas – běh – outdoor – indoor – fotbal – textil : VĎAKA... »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : ... a nikdo paní Lence její názor nebere :) btw, po jak dlouhém trénování zaběhla svých prvních 10…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků