logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Každý den jsou volby… aneb volba svých přátel a svého způsobu života. Jak volí Dodo?

Každý den jsou volby… aneb volba svých přátel a svého způsobu života. Jak volí Dodo?

Možná si někdo z vás pozorných čtenářů všiml, že Simona ve svém příspěvku s názvem „Milý deníčku…" zmínila také jistého Dodíka. V úvodu tedy jedna poznámka před tím, než se vám Dodík představí. Dodo není kandidát na prezidenta ani na žádnou jinou politickou funkci, ale je kandidátem na běhání, tedy na funkci běžec amatér.

Jmenuji se Dodo a jsem opičák havajský. Někdo teď asi začal hledat na internetu, jestli na Havajských ostrovech žijí opice. Tak nemusíte hledat, řeknu vám to přesně. Nežijí, až na jednu výjimku, kterou jsem já. A jsem na to patřičně hrdý. Ale musím tady také napsat, že jsem si uvědomil, že být sám je fajn – když to chcete, ale jakmile k sobě začnete hledat nějakou opici a nacházíte jen leguánky, nosálky, ptakopyskovky nebo surfařky, začne vám být takhle při západu slunce najednou smutno.

Jednoho rána jsem se probudil a napadlo mě, že bych mohl začít běhat. Všichni tady totiž leží pod sluncem, pijou piňu koládu a sex on the beach, občas vezmou prkno a naskočí na něj do vlny a vezou se. Přišlo mi, že se tady hejbou jen ty vlny a že snad i ty kokosy by nespadly, kdybych je nesešťouchnul. Řekl jsem si, že když už jsem tady na ostrově jediný, tak budu i jako jediný běhat. Nevěděl jsem ale, jestli mám běhat po čtyřech nebo po dvou, jestli k tomu mám používat svůj ocas a jestli mám běhat rovně nebo do zatáček, prostě jak to mám vůbec začít dělat.

Šel jsem se proto poradit se svým kokosovým stromem. Dělám to často, když si nejsem jistý, jestli mám něco udělat nebo ne. Znáte to. Něco byste rádi udělali, ale čekáte, že dostanete znamení, že jako jo nebo že se druhý den probudíte a budete mít hned jasno, že jako tohle ne. A protože já bych se rád rozhodoval rychle, jako když jedna vlna střídá druhou, našel jsem si svůj kokosový strom, na který vždycky vylezu a na jednu jeho půlku přilepím želví bobek. Lepí dobře, proto jsem si ho vybral. Pak ten kokosák kroutím tak dlouho, až spadne na zem. Rychle slezu a při tom si přeji, aby ta půlka s bobkem byla zaryta v písku. To totiž znamená potvrzení toho, že pro co jsem se rozhodl, mám také udělat. Často mě pak mrzí, když už z výšky vidím bobek jako rozinku na koláčku, tedy tou půlkou otočenou nahoru. Nikdy nepochopím, proč tohle vlastně dělám, když vím dopředu, co chci, aby mi padlo. Cítím se pak asi jistější a v případě, že se později ukáže mé rozhodnutí jako mylné, mám to aspoň na co svést.

Chtěl jsem se o tom také s někým poradit. Ale všichni se divili, co že to chci provádět. Proč bych dělal tu divnou věc, když můžu ležet, maximálně sedět a to jen když potřebuji hlt vychlazené banánové šťávy. Tak mě okolí začalo zpracovávat a ovlivňovat a já pomalu upouštěl od svého nápadu jít běhat. Sedím zamyšleně na pláži, klackem šťouchám do kraba, co leze pořád do jedné strany, aby tam nelezl a konečně začal lézt rovně. Nic naplat a tak si protahuji záda, když v tom v dálce zahlédnu postavu na pláži. Měla havajskou košili, ale nebyla místní, to jsem poznal hned. Byl to nějaký turista, světlý a celý upocený a tak jsem si řekl, že ten by mohl něco vědět o běhání. Představil se mi jako Viktor a že je prý už celý kožený z toho věčného ležení na slunci. Řekl mi, že přijel ze země, kde je sníh, zima a že tam by ho čekal jenom chládek a proto je tady v teple. Že tady nemusí nic dělat a že je to ráj na Zemi. Hmm, nic nemusí dělat… další lenoch, toho se snad ani nebudu dál vyptávat. A ráj na Zemi? Jak to může být, když tady nikdo neběhá? Ta slova chládek a sníh mi zněla ale tak poeticky, že jsem přece jen vyzvídal dál a dozvěděl se, že pochází odněkud z Čech. Nakonec jsem se ho přece jen zeptal, jestli by mě nenaučil běhat. Odvětil jen s patřičnou grimasou ve tváři: „No, utíkat sice umím, ale běhání mi nic neříká." Pomyslel jsem si, že to pro mě bude asi větší kokosový oříšek, než se zprvu zdálo.

Rozloučil jsem se a odešel se podívat na úpatí jedné sopky, kam rád chodím meditovat. Sopka občas chrlí rychlostí blesku ze svého jícnu mocný proud lávy. Je to podobné, jako když si v trafice na pláži koupím čas od času noviny a nestačím se divit, jakou záplavu všech možných zpráv na mě vychrlí. Tak raději koukám do žhavé lávy a při tom mě napadají různé věci, které pro sebe považuji za důležitější. Téhle sopce jsem věřil, protože její láva vychází z jejího samotného nitra a v nitru je přece pravda. Často chrlila sice jen kameny a škváru, ale ještě se mi nestalo, abych od ní odcházel bez něčeho inspirativního. Doufal jsem tedy, že tam najdu potřebnou inspiraci i k tomu, abych začal běhat a věděl jak na to. To se bohužel nedostavilo, ale hlavou se mi honilo stále to magické slovo Česko. Pro mě najednou tajemná a záhadná to země, kterou jsem bůhví proč zatoužil poznat. Sopka náhle jakoby kýchla, vyšlo více kouře a pak i více lávy a mě napadlo, že bych si mohl jít do trafiky koupit nějaké ty noviny, když teď už konečně vím, co v nich hledat.

Dodo nakonec ulovil mrože

Držím ten papírový svazek a rozevírám jej. Z titulní stránky na mě hledí Avatar, ale mě zajímají informace, text. K mému údivu je celá první stránka o Česku! Zajásal jsem! Většinou se mi to takto stává, že když na něco dostatečně usilovně myslím, tak se mi to i pak zjeví v nějaké formě. Začetl jsem se dychtivě do řádků a bylo rozhodnuto. To Česko je fascinující! Chci ho poznat! Pro zkrácení tady cituji jen titulky, co mě zaujaly nejvíce: Češi si poprvé volí svého prezidenta – historická událost, penzijní reforma deformuje, všichni jsou překvapeni ze zimní ledovky na silnicích atd. Mě ale nejvíce zaujal přece jen tento jediný titulek: Úspěch v Zoo – narodila se gorilka – neví se, jestli je to kluk nebo holka. Co když to bude holka? Pomyslel jsem si. Dech se mi zatajil a začalo mi být dost horko. Vzápětí jsem zjistil, že mi začala doutnat šlupka od banánu v kapse, kam jsem si dal jeden lávový kamínek.

No a tak jsem vylezl na palmu, nalepil bobek a šup dolu. K mému údivu jsem tam svůj kokosák nenašel. Jen jsem zahlédnul zezadu vlající havajskou košili a pak si všimnul, že ten cizinec už popíjel mléko z mého kokosu. Kdyby mu tak zaskočil bobek – pomyslel jsem si. Pak jsem si uvědomil, že vlastně už nepotřebuji žádnou nápovědu, žádný kokos s bobkem, že se umím rozhodnout i bez něj a že chci jet do té země, do toho Zoo, podívat se na tu českou opici. Třeba budeme kamarádi. Ano, to jsem chtěl. Rázem přede mnou byly dva sny – dva cíle. Začít běhat a najít opici (nejlépe běhavou).

Konec první části – pokračování v sobotu 26. ledna 2013

Dodo I. foto
  • přečteno: 6017/5842×, 2 komentáře
Každý den jsou volby… aneb volba svých přátel a svého způsobu života. Jak volí Dodo?

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (6 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Míra Drak | 24. 1. 2013 9.52 hod. | 194.228.13.x
Honzo, jsme rádi s Dodíkem, že jsi měl veselou snídani! Radu dáme: namoč si rohlík do mléka a pak bude lépe klouzat do krku i při vdechnutí. Jinak vše napsal Dodo sám, já mu jen poradil s češtinou. Určitě se teď bude ptát, kde je na mapě ten Žižkov. Tak pokud bys tam zahlédnul nějakého opičáka, může to být i Dodo!

Honza Růžička | 24. 1. 2013 9.11 hod. | 62.141.0.xxx
Varování! A myslím to vážně: nepokoušejte se u tohoto článku v žádném případě nasnídat! Životu nebezpečno: při prvním záchvatu smíchu jsem vdechl podstatnou část rohlíku a před udušením mne zahránila toliko skutečnost, že jsem před smrtí chtěl článek ještě dočíst, takže při další erupci jsme se s pečivem opět oddělili... To je velmi nezodpovědné Mirku: měl bys na úvod dávat nějakou příbalovou výstrahu pro američany a rozespalé žižkováky :-) Vynikající článek :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků